Autobusem vyrážíme opět nechutně brzy ráno (to se už nezmění) do Tatranské Kotliny. U chaty Plesnivec, ta druhá, která to má na sobě napsané, jsme o pět minut později, než ukazoval rozcestník, což je rozhodně skvělý čas. Nevím proč, ale řadím tuhle chatu mezi své oblíbené. Z nějakého důvodu se mi velice líbí. Víc než třeba Téryho chata. A také si ji lépe pamatuji. Možná kvůli tomu divadlu, které jsme tu minule nacvičovali, abychom se u ní mohli vyfotit. Je totiž tak trochu trapně ve stráni. Letos pro jistotu něco podobného nacvičujeme znovu.
Cestou k Veľkému Bielemu plesu procházíme přes louku plnou světle růžových „chundelatých“ kytiček, které příjemně kontrastují s všeobecnou zelení. I na tu si pamatuji. Zdá se, že to je rdesno.
Pak jdeme k Chatě pri Zelenom plese, další z mých oblíbených, ale tentokrát spíše kvůli tomu nádherně zelenému plesu, v němž se odráží hory. Skalnaté hory mě nijak zvlášť neberou, mám raději zelenou přírodu, ale když se odráží v tom plese, také mají svůj půvab. Po plese plave jediná kachnička, která nám žere přímo z ruky. Po žluté scházíme do Biele Vody, kam přijíždí autobus tak krásně, jako bychom si ho objednali.
Konečně se dostávám na poštu. Mám pořádnou kliku, neboť pouze dnes mají do pěti, takže si mohu koupit známky. V té euforii pochopitelně zapomenu říct, že je chci do České republiky. Prodavačka naštěstí není včerejší a všimne si, že mluvím jinak. Nebo také počítá s typickým (= hloupým) zákazníkem, což se většinou vyplácí.
Žádné komentáře:
Okomentovat