Co neví ani Google?

Poslední dobou se celkem vžilo „zeptat se strýčka Googla“, když něco nevíme. Tak jsem se před nedávnem zeptala, co je to kaťafůra. V odpověď jsem našla pouze odkaz na písničku od skupiny Hárlej, díky které to slovo znám. Ale když si ji poslechnete, vůbec nezjistíte, co to ta kaťafůra je. Víte jen, že se zpěvák bojí spát, neboť sám proti všem vyhrál kaťafůru a přitom se pýchou nadýmá. „Všichni nám záviděj českou kaťafůru… když po větru trénuju… já zuby zatnu a styl pilně piluju… už se nás šest schází v kruhu…“

Zajímavé je, že když jsem to hledala dříve, našlo mi to sprostou (a lehce rasistickou variantu) této hry odněkud z Ústí nad Labem, ale žádná pravidla. Znělo to dost podivně – postaví se 6 lidí do kruhu (to sedělo i s textem písně), uprostřed se udělá hovno a buší se do něj holemi. Kdo je nejvíc špinavý, je kaťafůra.

Nedávno jsem se nějakou náhodou doslechla, že tato hra skutečně existovala, nicméně s úplně jinými pravidly. Doufám, že to teď neřeknu špatně, ale bylo to v tom smyslu, že se do ruky schoval počet sirek a hádalo se, kolik jich je zlomených (nebo tak nějak) a kdo uhodl, vypadl. Ten, kdo zbyl nakonec = největší smolař, který nikdy neuhodl, byl kaťafůra.