Jsem šťastnější před dovolenou nebo spíše po ní?

Út 24. července 2012
Přečetla jsem si článeček „Těšit se na dovolenou je prý ještě o něco lepší než na ní být“ od své oblíbené blogerky a zamyslela jsem se nad tím, co píše, v souvislosti se svou dovolenou na Šumavě nebo i v Tatrách.

Období před dovolenou si nijak zvlášť neužívám. Stejně jako ona honem honem dokončuji, co se nestihlo, plaším, snažím se vyřídit vše, co bych měla… mimo jiné i píši třeba do dvou do rána články na blog, abyste měli co číst a mě nehryzalo svědomí, že jsem zase nechala svůj blog týden či dva bez článku.

Od té doby, co spíše pracuji, než studuji, se na dovolenou nijak zvlášť předem netěším. Nejsem workoholik, ale když vidím, kolik toho mám udělat, kolikrát se mi na dovču skoro ani nechce. Protože to víceméně znamená „ztracený čas“, který pak budu muset dohnat. A taky mám dost zkušeností s tím, že když se na něco příliš těšíte, býváte pak zklamaní. Kdepak – nejlepší je nic neočekávat, nepředpokládat a brát to tak, jak to přijde.

Takže i když nizozemští psychologové údajně zjistili, že těšení se na dovolenou přináší větší pocit štěstí než samotný pobyt a po návratu je to ještě horší, mám to trochu jinak, či skoro naopak. Vlastně už na vysoké jsem se na dovolenou (hlavně na tu první na začátku prázdnin) nijak zvlášť netěšila, neboť jsem řešila zkoušky a dřív než jsem se mohla začít těšit, už jsem na dovolené byla. A nyní je to víceméně podobné – čas tak letí, že než se naděju, už je čas těšení a příprav dávno za mnou a já vlakem nebo autem uháním vstříc prázdninám.

Co se týče Tater, ty jsem si parádně užívala. Jak už jste vlastně četli… zeleň, turistika, pohyb, spánek, četba, psaní deníku… prostě ráj. Sice velké horko, ale koho by to trápilo, když se stejně nespálí? :-)

Na Šumavě to bylo jiné. Vlivem počasí i všelijakých drobných starostí – při nichž jsem se snažila uplatňovat zebří způsoby dle Šťastného blogu, tzn. řešit problémy až když přijdou a nehloubat dopředu nad tím, co by mohlo, ale taky nemuselo přijít – jsem si to na Šumavě užívala jen někdy. Byla jsem šťastná jen chvilkama, protože většinu času jsem něco dělala (rovnala pláštěnku, utírala stan, šlapala do kopce, zpívala si, zalepovala si otlačené nohy…) a na dumání o tom, jestli jsem šťastná nebo ne nebyl čas…

A to se právě projevilo po příjezdu, kdy už cestou domů jsem začala být spokojená a v následujících dnech, kdy jsem vyprávěla o prožitých radostech i strastech, jsem pociťovala čím dál větší potěšení a nadšení z uplynulé dovolené. Splnila jsem si, co jsem chtěla, zažila mnoho zajímavého - to nejdůležitější z plánu, ale i mnoho báječných věcí navíc, které jsem si ani nepředstavovala, že by nás mohly potkat. Abych tedy byla přesná – na dovolené jsem byla šťastná a parádně jsem si to užívala, ale v tu chvíli jsem si to nijak zvlášť neuvědomovala.