Vůně

Mám ráda vůni… vlastně si ráda užívám všemi smysly, i když jsou oproti zraku často velice znevýhodněny. Dřív jsem tomu možná nevěřila, ale dnes už dlouhou dobu vím, že vůně může výrazně ovlivnit mou náladu třeba i na celý den. Začala jsem si tedy svoje vůně "škatulkovat" na aktivní (to, když chci povzbudit a dodat energii), dámské (když vypadám jako Madam) a "vodní" (= takové ty svěží, po kterých se cítíte báječně v letní sukýnce i v džínách).

Voňavek jsem za svůj život měla větší množství, ale snad jen dvě jsem si doopravdy vybrala sama. Vlastně možná tři. Když tak nad tím přemýšlím, moje znalosti v této oblasti jsou velice omezené, neboť všechny toaletní vody (nemám ani jediný parfém) mám od společnosti Oriflame. Ale to tu teď nechci rozebírat.

Nedávno jsem četla skvělou knihu o císařovně Sisi a v ní jsem nalezla návod na výrobu parfému. Pochopitelně jsem to hned musela vyzkoušet, když jsem měla tu možnost. Jako první jsem se pokusila o vanilkovou vůni, neboť toto koření mám převelice ráda. Výsledek není nikterak úžasný, ale za pokus to stálo. Vůně je jemná, decentní, příjemná… trochu si připadám jako vánoční koláček. Bohužel je ale příliš slabá, takže pochybuji, že si někdo kolem může vůbec všimnout, čím voním, nebo že vůbec voním. Možná že kdybych použila jiné suroviny…