Na to, abych přečetla všechny záložky, které jsem si naukládala do Mozily v domění, že si je „Někdy později“ přečtu, bych potřebovala snad nejmíň tři nerušené měsíce. Ale nevzpomínám si, že by se mi podařilo dostat se někdy přes první tři. Vždycky se do něčeho začtu a je hotovo. Na druhou stranu si říkám, že to je vážně fajn. Znamená to, že stále budu mít dost zajímavých věcí kolem sebe. A když budu chtít, mohu si je prohlédnout. Občas tak možná zazdím něco skutečně důležitého, ale ten pocit, že se nikdy nenudím natolik, abych musela procházet všechny ty záložky, mě přece jen hřeje.
Žádné komentáře:
Okomentovat