Stává se vám někdy, že zažijete něco, co vám zpětně připadá jako sen. Něco tak podivného, snad i iracionálního, že to snad ani nemohla být pravda?
Mně se to občas stane – jednou za hooodně dlouhou dobu. Někdy je to jako noční můra, třeba když jsem v noci musela jít domů pěšky přes nebezpečnou čtvrť a bála jsem se (ani to nechci popisovat, jak strašné to bylo), nebo něco dobrého, třeba když jsem v Paříži potkala holku, co mě pozvala na oběd. Píše o tom i Fulghum… o všech těch podivnostech, které člověk zažije, že jim pak sám ani kolikrát nechce věřit, ale přitom ví, že se to stalo. Někdy mám takové vzpomínky na první rande, nebo zvlášť vydařený romantický večer, předávání dárků k Vánocům… a s někým se mi takové příhody stávají skoro běžně.
Mně se to občas stane – jednou za hooodně dlouhou dobu. Někdy je to jako noční můra, třeba když jsem v noci musela jít domů pěšky přes nebezpečnou čtvrť a bála jsem se (ani to nechci popisovat, jak strašné to bylo), nebo něco dobrého, třeba když jsem v Paříži potkala holku, co mě pozvala na oběd. Píše o tom i Fulghum… o všech těch podivnostech, které člověk zažije, že jim pak sám ani kolikrát nechce věřit, ale přitom ví, že se to stalo. Někdy mám takové vzpomínky na první rande, nebo zvlášť vydařený romantický večer, předávání dárků k Vánocům… a s někým se mi takové příhody stávají skoro běžně.
Žádné komentáře:
Okomentovat