So 28. července 2012
Doma jsem se objevila už ve čtvrtek a udělala si tak prodloužený víkend. Brzy jsem pochopila, proč mohou někoho prázdniny doma nudit. Neměla jsem na víkend žádné povinnosti ani plány, což je u mě nezvyklé.
Dovolte mi malou odbočku k vysvětlení, proč tento stav (nudu doma) neznám. Jsem celkem aktivní a prázdniny jsem měla už v dětství hodně „členité“. Asi tak polovinu jsem jich strávila doma a polovinu kdesi jinde. V období po pubertě jsem byla i pět týdnů u moře. Takže nuda doma o prázdninách pro mě byla dost nepředstavitelná. Vždyť já se i těšila, že někdy budu doma.
Nejprve
jsem se tedy ozvala kamarádkám, že něco podnikneme, ale smůla – v pátek ani
sobotu neměly čas nebo chuť. Naštěstí se mi jedna ozvala ještě předtím, a
tak jsme na dýzu vyrazily jen ve dvou. Co ale s celým dnem? Ukázalo se,
že čtení je skvělý nápad. Inspirovalo mě ke kreslení, vytrhání kopřiv –
hodí se na čaj i na vlasy a zahradě to taky nevadí. Pak mě zase něco
přivedlo k háčkování, a tak jsem se pustila do jednoho většího
(dalšího! :-(… ale co už jsem taková) projektu. A ještě si zkusila
vyrobit parfém. A co je nejdůležitější? Že mi sobota připadá nekonečná a
krásně si ji užívám, přestože na mě nikdo nemá čas.
Na tento prodloužený víkend jsem neměla naplánováno téměř nic. Tedy jistě – měla bych dokončit (nebo začít?) svůj Velký jarní úklid a zbavit se všech kostlivců hluboko v šuflatech a vzadu ve skříních. Netuším, ani jakou mají podobu, protože jsou dobře ukrytí, ale měla bych pár tipů: bílé mrkváče, které už opravdu nikdy nosit nebudu, Lego, omalovánky a papíry, které jsem si „Někdy“ chtěla přečíst. Obdobně bych mohla něco provést s těmi příliš dlouhými kalhoty, širokýma šatama a dírou na zadku mých oblíbených džínsů… Nutně musím dopsat deník z dovolený, dokud si něco pamatuju. A navíc jsem šíleně dlouho nekreslila. A taky mám tradičně půjčenou obrovskou hromadu knih, která se mi nejspíš ještě navýší, protože jsem horlivě objednávala. (Ať žijou rezervace a nákupy přes internet!)
Čtu teď od Fulghuma „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“ – musím ji urychleně vrátit – a tak jsem na základě jedné povídky doplnila další body do svého víkendového programu. Autor se prý kdysi ocitl ve finanční nouzi, a když žádal děkana o půjčku, ten mu ji zamítl, neboť v žádosti chyběly věci pro radost. Proto jsem doplnila, že si budu číst, kreslit, plést nebo háčkovat a slunit podle toho, jak budu mít chuť. Dodržela jsem to parádně.
Žádné komentáře:
Okomentovat