Máloco vám udělá takovou radost, jako když potkáte spřízněnou duši. Nemusíte vykládat, proč děláte to a to jinak než „se má“. Proč jste divní a trápí vás to. Že nevíte co s tím. Má stejný problém a v ideálním případě to za problém nepovažuje a vůbec to neřeší.
Abych to trochu přiblížila – děsně mě baví nakupovat příze na háčkování či pletení. Představovat si, vymýšlet a plánovat, co bych z nich asi tak mohla udělat. Ale „správně“(!) se to má dělat úplně jinak: vyberete si, co byste si chtěli uplést nebo uháčkovat a pak k tomu sháníte přízi. Tu věc uděláte a pak se pustíte do další. Možná můžete mít začaté dvě, nevím. Ale určitě jich nemůžete mít začatých dvanáct a třeba i dvanáct let.
Je tak nádherné a osvěžující potkat někoho, kdo to má úplně stejně. Možná ne v tak velkém měřítku, ale stejně. Někoho, komu se doma taky povalují ty krásné příze, které si koupil před pěti lety a pořád ještě nevymyslel, na co by se daly použít. Ty příze, které nejspíš koupil na sukni, ale teď už si nic takového ani dělat nechce. Někoho, kdo toho má začatého nejméně tolik, jako kolik toho už dokončil.
Myslím, že podle nějaké typologie lidí jsme právě my „kreativci“. Nás je potřeba při každém projektu, abychom rozdmýchali jiskřičku nadšení. Abychom ukázali vizi, něco, čeho bychom měli dosáhnout, protože je to tak nádherné! A pak je v týmu potřeba minimálně jeden „dokončovatel“, který ty ostatních nenechá přestat pracovat, když všechno nejde tak, jak by mělo, a když to trvá dýl, než by se dalo očekávat a nadšení pohasíná.
Většina mých kamarádek jsou dokončovatelé a jsou ve znamení Lva. Ne, že by se neuměly nadchnout, asi v sobě mají i pořádnou dávku kreativce, ale hlavně všechno zdárně dovedou dokonce. Jen málokdy jsem se u nich setkala s rozdělanými projekty. Na druhou stranu z nich málokdy sálá takové nadšení jako ze mě. Někdy je otrava mít za kamarádky samé „dokonalé“ lidi. Člověk si pak připadá méněcenný a neschopný. Proč já to taky nedokončím? Když vím jak na to a nic mi nebrání?
Navíc vám většina lidí nerozumí. Ty poctiví, co všechno pěkně dokončí a stihnou včas, obvykle nedokáží pochopit, že nejste ani líní, ani neschopní, jen vám někde neodbytně buší další projekt, který prostě musíte začít. A musíte to udělat hned! Ráda bych se s tím smířila. Zvykla si na to, že to takhle prostě je. A radovala se z dalších a dalších projektů. Pravdou totiž je, že už jsem jich taky spousty dokončila. A na těch dalších pracuji. A asi se nikdy nezměním v „dokončovatele“, i kdybych chtěla sebevíc. Jen mě pak trápí a užírají bušící projekty, na které prostě nejde přestat myslet. Mimochodem zrovna takhle to bylo s Leonardem da Vinci. Údajně za svůj život dokončil jen 13 obrazů. (Ale to bych si být vámi raději ověřila, taky mi to totiž přijde málo).
Žádné komentáře:
Okomentovat