V češtině můžeme pro dodání důrazu a srovnání vytvořit od přídavných jmen druhý stupeň, tak můžeme mít veselý hoch, ještě veselejší a nejveselejší.
Některá slova jsou zákeřná, protože se pro stupňování použijí jiná, máme něco, co je dobrý, ale pak už je to lepší a nejlepší. Podobně špatné má další tvary horší a nejhorší.
Ale jsou i přídavná jména – zejména vzniklá z cizích slov –, která nemají žádné další tvary. Ne snad z gramatických důvodů, ale z logických. Je-li něco ideální či optimální, je to dokonalé. Tudíž už to nemůže být lepší. Otázkou smyslu také je, jestli může být něco úžasnějšího než úžasné.
Domnívám se, že ani slovo ekologický nebude mít druhý stupeň. Jestliže je něco ekologické, je to podle slovníku „šetrné k životnímu prostředí, chránící je, neškodící mu: ekologické vytápění; ekologické zemědělství“. Při cestě vlakem mě však napadlo, že kdybych chtěla mít ekologičtější domácnost než ekologickou, kde se šetří vodou, energií a třídí odpad, udělala bych ji zero waste. Tedy bez odpadů. Beze zbytků a bez vyhazování. O tom ostatně byl jeden úkolů z nové (druhé) třicetidenní challenge.
Více si o skloňování přídavných jmen a příslovcí můžete přečíst v Internetové příručce zde: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=410.
Žádné komentáře:
Okomentovat