středa 6. prosince 2017

Jan Neruda: Fejetony

Sto třiceti šesti stránková kniha vyšla v nakladatelství Fragment v roce 2011 a byla zařazena do edice Díla českých a světových klasiků a mně krásně zapadá do Literárního vzdělávání, v rámci něhož jsem si naplánovala přečíst nějaké klasiky.

V tuto chvíli mám přečtenou jenom první... povídku? ... Zlatá ulička na Hradčanech.

Schválně jsem si vygooglila, jak vypadá fejeton. Dle Wikipedie se mu také říkalo podčárník (krásný to název) a byl v tisku používaný jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků. Má být „zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).

V západních zemích se dnes názvu fejeton používá pro celou třeba mnohostránkovou přílohu periodika, nebo kulturní a společenskou část, která přináší mimo zpráv především krátké literární žánry, jako beletristické příspěvky, recenze, větší kritiky uměleckých děl aktuální úvahy, eseje či krátká vědecká pojednání, nebo cestopisné stati.“

K známým zahraničním fejetonistům patřili Victor Hugo, Heinrich Heine, Théophile Gautier, Charles Augustin Sainte-Beuve (Causeries de lundi).

Z českých jsou to pak především Jan Neruda (Žerty, hravé i dravé), Karel Poláček, Karel Čapek, Rudolf Křesťan. Ano, s panem Křesťanem mohu souhlasit, jeho fejetony se mi opravdu líbí. A také Ludvík Vaculík, Jindřiška Smetanová a Karel Kyncl. Já bych ještě doplnila Zdeňku Ortovou (Žena v kurzu a další fejetonové povídání) a Steva Fishera.

No nevím, ať na to koukám zprava zleva, jako fejeton mi Zlatá ulička na Hradčanech nepřipadá. Popisuje Prahu (dost jinou než dnes), vypráví pověst o čaroději, něco o jakémsi baronovi, ale pointa, nebo vtip?

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fejeton

Žádné komentáře: