pátek 29. června 2018

Červen 2018

V červnu bylo teplé počasí, ale už ne takové dusno jako v květnu. Sem tam i pořádně sprchlo, a to tak, že hasiči museli odčerpávat vodu ze sklepů a bohužel déšť překvapil partičku kačerů a vypláchl je z tunelu Motolského potoka. Myslím, že dva z nich to nepřežili.

Hned na začátku června jsem vyrazila na turistický pochod do Ždírce nad Doubravou. Šli jsme asi jen desítku, ale při lovení kešek se to na dvacítku protáhlo určitě.

V polovině června jsem si koupila dvoje nové boty a rozhodla se, že je stihnu rozchodit před Francozskýma Alpama. Uvažovala jsem i o tom, že začnu do práce (nebo z ní) chodit pěšky. Mám to asi deset kilometrů, ale k tomu jsem se nakonec nedostala.

S mototuristikou to ale byla bída. Nenajezdila jsem v podstatě nic.

V pletení jsem se soustředila na dokončování a kromě ponožek Montgolfiere, které jsem si vybrala pro tento měsíc, jsem se zaměřila hlavně na svetřík Soubrette. Ačkoliv je z krajkové příze, přibývá docela rychle. Stačí trocha trpělivosti. Také jsem vytáhla již dlouho rozpletený šedý zavinovací svetřík (ještě na rovných jehlicích, katastrofa!) a pokusila se jej dokončit. V sobotu 9. června jsem se zúčastnila Světového dne pletení na veřejnosti, který se konal v Riegrových sadech a pořádala ho Radka z Upletusi.cz. Psala jsem o něm zde.

Za pět dní jsem přečetla fantastickou knihu Marťan od Andyho Weira. Nemám slov, byla úžasná... a už jsem toho o ní napsala dost zde. A pak jsem začala číst druhou skvělou knihu, tentokrát detektivku Bosorka.

Konečně jsem si vyřídila již půl roku plánovaného (a objednaného) zubaře. Byla jsem z toho dost zdrblá – jednak šlo o zákrok, který jsem nikdy dřív nepodstoupila, a jednak to bylo finančně výrazně náročnější, než bych čekala nebo si dovedla představit. Navíc se ukázalo, že můj chrup je na tom hůř, než jsem si myslela, a moje přesvědčení, že mám všechny zoubky v pořádku a bez kazů vzalo dost za své. Další dvě návštěvy mám naplánované na podzim, kdy snad vyřešíme zbytek. Musím ale panu doktorovi přiznat, že s umrtvovacími injekcemi to bylo naprosto bezbolestné, a dokonce i když to přišlo k sobě, bylo to v pohodě. Až na to, že jsem se bála, že se kousnu a bylo nepříjemné mít tři hodiny polovinu pusy ztuhlou a nemoci mluvit. Hlavně jsem to moc nedomyslela s příchodem do práce, protože když nemůžu mluvit, je to tak nějak na nic. Mile mě potěšilo, že se mnou všichni měli účast a chovali se, jako by k zubaři šli sami. 

Co se týče jazyků, tak jsem se nikam dál neposunula, pokud nepočítám pokus o napsání odborného článku v angličtině, který mě dost deprimoval tím, že jsem nevěděla, jak které termíny správně říct. Přitom při čtení odborných článků jsem problémy neměla. Dalo se rozumět docela snadno. Chtělo by to najít kvalitní články, nastudovat si je a naučit se správně používat nejčastější termíny.

Zato myslím mohu být spokojená se svým rozvojem v oblasti kreslení. Jakž takž se mi dařilo nakreslit každý den jeden obrázek. A aby byl pokrok jistější, půjčila jsem si z knihovny dvě učebnice. První věnovanou kreslení jako takovému a druhou zaměřenou na portréty. V červnu jsem se na základě té první učebnice (Barrington Barber: Naučte se kreslit za 6 týdnů, Profesionální kurz pro výtvarníky) zaměřila na kresbu zátiší. Nikdy bych nevěřila, že zrovna zátiší mě bude bavit.

Žádné komentáře: