Ani už nevím, jak jsem k téhle knize došla, tedy co mě na ní zaujalo. Jestli to byla obálka, nebo mi ji někdo doporučil… Nicméně jsem se ji rozhodla zařadit do plnění Čtenářské výzvy, protože se mi její obálka líbí a inspirovala mě k vytvoření vlastního (pravděpodobně již dříve existujícího) zentanglového vzoru cihlové zdi. Ve čtenářské výzvě jsem ji zařadila pod bod 7, kniha, která vás zaujala svou obálkou. Zároveň jsem si všimla, že kniha má lichý počet stran, což patří pod bod 2.
Šestapadesátiletá autorka je novinářkou, kterou proslavila humorná detektivní série Babičky odehrávající se v domově důchodců Podzimní háj. Tato kniha je druhým dílem, předchází jí Babičky: Mrtvý kuchař a následuje Babičky: den zkázy. A teď už ke knize jako takové. Z finského originálu Ehtoolehdon pakolaiset (ano, tak příšerné jsou jména hlavních hrdinek, názvy měst, ulic a zkrátka všechno) vydaného v roce 2014 nakladatelstvím Teos v Helsinkách přeložil Vladimír Piskoř. Redigovala Ema Stašová, korekturu textu udělala Anna Staňková a obálku připravila Kristýna Sladká, vytiskla CENTA, spol. s r. o. Vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ ve společnosti Albatros Media a. s., číslo publikace 23911, Praha 2016. ISBN 978-80-7505-338-1. Stran 323.
Hlavními postavami jsou tři čiperné devadesátileté stařenky: Siiri Kettunenová se svými pocity méněcennosti a láskou k tramvajím, kulaťoučká upovídaná veselá a snad trochu lehkovážná Irma a bývalá učitelka finštiny Anna-Liisa.
Knihu teprve začínám číst, takže o ději tu zatím nic nebude. Ale mohu říct, že vypadá čtivě a zábavně. A je to zase něco výrazně jiného. Autorce se podařilo udělat důchodkyně výstřední, zajímavé, myšlením mladé, a přesto jí čtenář věří, že jsou to přece jenom důchodkyně. Moc pěkné!
Takže pro tentokrát jen pár úryvků:
V novinách bylo zoufale málo ke čtení, tak jako při katdém pondělku v létě. Dokonce i smuteční oznámení byla jen dvě a obě stejně nudná. Chvíli hleděly na tituly oněch dvou zesnulých. Náš milovaný diplomovaný inženýr, dědeček a bratr. Nám předrahý ředitel krajské hygienické stanice.
„To myslí pozůstalí vážně, že tenhle Olavi Edvard byl jejich milovaný diplomovaný inženýr?“ podivila se Irma… (str. 11)
„Ty sis ho koupila?“ zvolala Siiri zděšeně. Jistě, Irma vyhrožovala, že to má v úmyslu, ale Siiri si nedokázala představit, že jednou skutečně nadejde den, kdy Irma bude mít v kabelce vlastní tablet. A teď dokonce přímo na Siirině stole mezi drobky z bábovky. „To muselo stát strašné peníze!“
„Vůbec ne,“ řekla Irma a pohladila placku jako nějakého domácího mazlíčka. Přístroj začal vyluzovat zvuky a potom se na obrazovce objevily rozličné obrázky. Takže ono se to doopravdy probouzelo k životu obyčejným pohlazením, polaskáním. „Teda já ani nemůžu vědět, kolik to stálo, protože jsem to koupila ve Stockmannu na jejich kartu a v tom případě vyjde všechno za hubičku. Bonusy jen prší. Prodavač mě ubezpečoval, že ej to dobrý kup. Solidní, kvalitní výrobek a ještě hezky vypadá, no ne?“ (str. 11–12)
Všichni chápali, že tenhle počátek rekonstrukce, který ze všeho nejvíc připomínal hrůzostrašné bombardování, každého poněkud rozhodil. (str. 23)
Žádné komentáře:
Okomentovat