V článku Mám svý plány jsem vám ukázala svůj diář, abych aspoň něco publikovala, když už jste o mně tak dlouho neslyšeli. A teď, když mám dvě hodinky času opět dumám nad tím, jak psát blog (viz můj článek zde). Některá témata se holt nemění ani když se pro něco rozhodnete.
Blog má být aktuální, aspoň někdo to tak tvrdí, tak mě napadlo, že sem hodím jenom takový miničláneček o tom, jak to se mnou vypadá na víkend či pár následujících dní. Dneska plánuji jít na aikido seminář francouzského lektora Philippe Gouttarda, který má 7. dan, což je dost, protože jich existuje deset (podle Wikipedie). Trénink bude na dvě hodiny, gi (= oblečení), tričko i ručník mám, průkazku taky – na další, tedy v mém případě 3. kyu, potřebuji absolvovat alespoň 3 semináře. Tohle bude první z nich. Baví mě, když si čtu, že další zkoušky mohu dělat nejdříve 4 měsíce po získání minulého kyu, akorát bych za tu dobu musela absolvovat 80 hodin (ha ha ha) a taky se to všechno naučit (ještě víc ha ha ha). Na trojce je toho docela dost v suwari waza (tedy v kleče na zemi a to není zrovna snadný boj) a taky dvě techniky v hanmi hantači waza, což znamená, že útočník stojí a já budu klečet a musím ho taky dostat na zem. Vidím to tak nejdřív na březen 2020. Ale semináře bych do té doby mohla absolvovat docela v pohodě, protože příští týden je Mikiko Sugawara (žena! cvičící aikido a s 6. danem, to zní dobře – feminizace v Japonsku?) a pak v listopadu Švéd Stefan Stenudd šihan (7. dan, 15. až 17. 11. 2019) a Francouz Joel Roche (6. dan, 22. až 24. 11. 2019), který vloni nebyl kvůli stávce francouzských dopravců.
V sobotu bych ráda jela do Německa na 30. ročník Krajkářských dnů v Annabergeru, který se uskuteční v muzeu Erlebnis (muzeum sousedící s Erzhammerem). Trhy jsou tam od pátku 12–18 hod., po celý víkend 10–18 hod. Annaberg-Buchholz je historické hornické město na úpatí Krušných hor 10 km severně od českých Vejprt. Kromě této výstavy uvažuji o návštěvě obchodu Andrea Sieber Patchwork - Handarbeit a také Volker Böttcher, v obou by mohli mít nějaká zajímavá klubíčka. Samozřejmě ráda navštívím i jiné místní krámky. A vzhledem k příležitosti je dost možné, že oba obchůdky budou vystavovat přímo na krajkářských dnech, alespoň v ČR je to příležitost i pro prodejce přízí. Přitažlivá mi připadá též výstava Mantilly ze Španělska, která se koná od 10. 3. do 22. 12. 2019. Podniknout by se dalo ještě pár dalších věcí, jako navštívit zříceninu Schreckenberg (dneska je tam rozhledna), nebo rozhlednu a zvířecí oboru na Pöhlbergu, nebo třicet metrů vysoké čedičové sloupy na Scheibenbergu.
A na neděli mám v plánu návštěvu Litoměřic a jejich výstavu Zahrada Čech 2019. Nikdy jsem nic podobného neviděla a možná tak trochu začnu se zahradničením. Letos jsem se pustila do guerrilla gardeningu, o němž jsem poprvé v teoretické rovině psala zde, a začala jsem napůl nedobrovolně pěstovat papriky a dýně, v kanceláři pak (pro změnu s nadšením a ochotně) chilli papričku habanero (už mám druhou – zatím pouze zelenou), a teď jsem k mému velkému údivu (a potěšení) dostala dvě rostlinky rakytníku.
Nebo tu mám druhou variantu: výstava Smrtonosné pasti v Botanické zahradě hlavního města Prahy. Potrvá do 22. 9. 2019 a je ve skleníku Fata Morgana. Možná bych měla doplnit, že se jedná o výstavu masožravých rostlinek, o nichž jsme se zrovna nedávno bavili s jedním kamarádem, respektive nezávisle na sobě se dvěma. Jeden mi říkal, že má doma rosnatku a druhý, že z ní jde dělat likér rosolka. Druhou variantou je, že bych na tuto výstavu šla v úterý nebo ve čtvrtek příštího týdne. Jenže na to bude málo času, když je to v pracovní den a navíc by o víkendu měly být komentované prohlídky.
Žádné komentáře:
Okomentovat