Něco nového 2 (v září)

Můj projekt „každý den něco nového“ znáte už z mnoha mých dřívějších článků: miluju nové věci. Mám vytvořenou samostatnou stránku Zkusila jsem něco nového, kam se snažím zveřejňovat, co jsem který rok vyzkoušela nového (myšleno něco většího). Akorát občas zapomínám, že tuhle stránku mám. A myslím, že mnoho z vás o ní taky neví. Hezkým příkladem byl Angeliky vánoční deník – díly 1, 2, 3, 4, 5 – po týdnech vždy samostatný článek. Další pokus jsem uskutečnila letos v červenci, ale taky před rokem. 

Ne 1. 9. Pustila jsem se do šití. Vážně! Po tom, co už čtrnáct dní mluvím o tom, že budu šít. Chvíli jsem si i myslela a plánovala, že budu šít každý den. Ha ha ha. Tak jsem včera konečně uklidila na stole (rozuměj shrnula směs papírů a tužek do krabice k pozdějšímu přebrání), postavila na něj šicí stroj, za drobné asistence mechanika naolejovala snad všude, kde je třeba (ještě že většinu, bohužel jsem myslela že všechna, místa mám poznačená kapkou růžového laku na nehty), ustřihla kousek látky a podle knihy Láska na první steh zkusila ušít čelenku. Myslím, že mi sluší – čekám, kdo mi ji v pondělí v práci pochválí (snad si aspoň někdo všimne). O detailech budu informovat na blogu o tvorbě (viz článek Brigitina čelenka... brzy dopíšu).

Po 2. 9. Je dost pod mrakem a včera i v noci dost pršelo. Nad Prahou lítaly zuřivé blesky. Obloha byla růžová. Bylo to fascinující a zároveň trochu depresivní. Léto už nejspíš opravdu skončilo. Jak to, že tak rychle? Na snídani jsem si koupila čokoládový croissant (čti kroasán) a uvařila si k němu luxusní Keemun Mao Feng Imperial, který má údajně aroma hořké čokolády a květinové tóny. Na tyhle definice a popisy moc nejsem. Podstatné je, že chutná naprosto dokonale! … Další novinkou pro mě byl nákup věcí do domácnosti (ručníky, utěrky a povlečení). Nějaké povlečení plánuji brzy sama našít, když seženu buď levné látky, nebo tak úchvatné, po jakém budu toužit. Třeba bych ráda jedno vánoční, jedno jarní, něco ujetého na léto…

Út 3. 9. Jela jsem přívozem ze Sedlce v Praze. S přítelem jsme si udělali výlet do Bohnic – poprvé jsem si prohlédla bohnickou léčebnu (jenom zvenku!) a bylo to pro mě děsivější než nedaleký hřbitov. Další novou věcí pro mě byl pokus o grafické ztvárnění textu – citátu – s využitím zentanglu.

St 4. 9. Snažila jsem se vytvořit kreslený vtip. 

Čt 5. 9. První hodina šití. Dostala jsem jako dárek kurz šití pro začátečníky v Rebelion ateliéru v Praze na náměstí I. P. Pavlova 3. Máme milou lektorku Hanu a dostali jsme celkem podrobný rozpis toho, co se bude kterou hodinu šít a co si máme donést. První hodina spočívala v seznámení se strojem a šití přes papír. Těšila jsem se, až budu zase moci šít.

Pá 6. 9. Výstava Šílený hedvábník. Před časem jsem k narozeninám dostala vstupenku na výstavu do Uměleckoprůmyslového musea v Praze na výstavu: Šílený hedvábník. Zika & Lída Ascher: Textil a móda, která se konala od 15. 2. do 15. 9. 2019. Bylo to velice zajímavé. Manželé Ascherovi vyráběli látky s použitím obrazů nejrůznějších umělců, které sami oslovovali. I životní příběh těchto dvou lidí mě zaujal. 

So 7. 9. Havlíčkobrodská padesátka. Co dodávat. Když už jsem jednou ušla túru dlouhou padesát kilometrů, zajímalo mě, jestli to zvládnu znovu. Nebyla to jenom náhoda? 50. ročník Havlíčkobrodské padesátky se zdál být extrémně lákavý. Ráda bych její průběh zpracovala do samostatného článku, protože to rozhodně stálo za to. A nakonec jsem zjistila, že jsem ještě větší drsňák, než jsem si myslela. Nebo cvok.

Ne 8. 9. Po včerejší túře jsem si dala odpočinkový den. Trocha spánku, návštěva cukrárny a hledání sochy, která nejspíš neexistuje. Nějak jsem si zafixovala vzhled sochy ženy/anděla a snažila jsem se ji hledat v parku, kde prý nikdy nic takového nestálo. Tak nevím, kde jsem na to přišla. Každopádně jsem si po dlouhé době oživila hraní dámy a žravé dámy. Zjistila jsem, že mě to baví pořád stejně hodně. A taky mi to celkem dobře jde. ;-))