Velký jarní úklid

Protože počasí už na zimu moc nevypadá, pustili jsme se do jarního úklidu. Respektive v něm pokračujeme. Jak už asi víte, přestěhovala jsem se z Prahy na venkov, i když tak bych tomu neříkala, protože pořád jsem takový kousek od Prahy, že by se tam v případě nouze dalo dojít i pěšky (jenom by to chvíli trvalo). 

Výhodou toho, když se přestěhujete do domečku, který už stojí, je, že můžete začít hned bydlet. Což je zároveň tak trochu nevýhodou, protože pacifikaci nepořádku můžete odkládat téměř donekonečna. Nebo než partnerovi dojde trpělivost ;-). 

Myslím teď oba dva typy nepořádku, ten klasický – rozuměj špínu – jde zlikvidovat snadno. Prostě se vyluxuje, vytře podlaha (až koupím kýbl), utře prach, umyje nádobí... žádné velké složitosti. Horší je vytřídit obsah skříní a nechat si to, co opravdu chceme, nebo jak říká Marie Kondo, nám dělá radost. Něco se vyhazuje snadno, jako třeba prasklý talíř, plastové mističky, které mají vypadat jako broušené, ale jsou už tak zašlé, že by je člověk nikomu na návštěvě nedal. Ale co třeba hezká sada barevných plastových misek? Jsou roztomile ve dvou barvách: žluté a oranžové a jednou (až budou děti, což by mohlo být teoreticky brzy) by se mohly hodit. Nebo taky až začneme pořádně vařit, zatím spíš tak přežíváme v polozabydlené kuchyni. Stejně tak je otázkou, kolik potřebujeme hrnečků a talířů? 

Mám značné množství vlastních hrnečků, takže když k nim přibude ještě tlupa místních, mohli bychom jich mít třeba stovku. A tady právě nastává problém s vyhazováním. Dost se mi příčí vyhazování funkčních věcí, i když moc dobře vím, že jsou mi k ničemu. Variantou by asi bylo darovat je, prodat přes web nebo dát do bazaru, ale tak trochu na to není čas. Když už člověk uklízí, je docela fuška držet se i třídění odpadu a dávat věci tam, kam patří, protože to znamená zvlášť šrot, elektro, plasty, papír, sklo a směs. 

Za první krok našeho „velkého jarního úklidu“ považuji vyklizení velké kuchyňské skříně s nádobím. Kterou jsme konečně udělali komplet, i když jsme první poličku s kořením probrali už minulý týden. Jako poklad jsme našli velkou sklenici plnou koření jménem hřebíček. Přemýšlím, na co ho asi tak babička mohla mít. Dělala si z něj snad masti? Nebo alkoholový výluh? Slyšela jsem, že je skvělý na dezinfekci, třeba když vás bolí zuby, nebo dásně po trhání moudráku. Taky jsem kupovala od Naturinky hřebíčkové mýdlo kamarádovi proti plísním na nohách. 

Tuhle skříň jsem chtěla dělat už dřív. Dokonce jako první, ale pak mi přišlo jako lepší nápad počkat, až budeme mít teplou vodu v kuchyni, což mělo být někdy koncem září. Ale jelikož už je únor a instalatér se jen vymlouvá, že snad příští týden, rozhodli jsme se to zvládnout bez něj. Stejně už jsme určitou část měli zpacifikovanou pro používání, teď jen šlo o to vybrakovat celou skříň, vytřít ji a vrátit do ní jen to, co chceme používat. 

Ale nešli jsme tak daleko, že bychom si nechali jenom šest talířů mělkých a šest hlubokých a žádné malé talířky, když říkám, že je stejně na nic nepoužívám. Část jsme odnesli na špejchar, aby byly dostupné, až budou potřeba. 

Jinak to není první můj úklid, akorát o tom konečně mám čas napsat. A navíc velká část úklidu se mě netýkala. Dostala jsem tři skříně na oblečení, jednu obrovskou na klubíčka (našly tam krásné útočiště), jednu na papíry a další na takovou směsku, kde mám zatím jenom šicí potřeby, papíry na střihy a plánuji tam ještě umístit šanony s návody. A jak bylo v jedné hlášce kdysi na Lamerovi: kytkama jsem zaplevelila nejdelší parapet přímo nad topením! (Z čehož plyne, že jsem spokojená.)