Je to tak týden, co nám kozy utekly z ohrady. Asi jsme je špatně zavřeli, nebo byli na noc špatně zavřené v chlívku – necháváme je tam, když je venku zima. A ráno se volně couraly po dvoře, kam je běžně nepouštíme, aby všude nebyly bobky, a užívaly si čerstvější travičky. A taky mých čerstvě vypraných látek. Zachutnala jim především zelená s mramorováním připomínajícím trávu. Ale pro jistotu ochutnaly i šedivou s puntíky. Naštěstí jen zespoda, takže většina plochy je nadále použitelná.
Minulý víkend se naše zvědavky pro změnu procpaly plotem k sousedům a vesele se pustily do okusování kůry ze stromů. Ještě že máme dovolené nechat je tam pást. Stejně jsme je brzy vyhnaly, respektive už byly nažrané zase zpátky u nás. Tak jsme zadělali plot (teda já ne, já psala blog, ale předtím jsem dělala oběd) a mají utrum. Snad. Doufám, že ho nepřehryžou. S kabelama u traktoru to zvládly.
2 komentáře:
kozí příběhy :-), jenže vy jim všechno za chvíli zatrhnete a nebude o čem psát...
Kozám nejde nic zatrhnout. Můžeš se o to jenom pokoušet. Kozy pořád vymýšlejí... jak někam dosáhnout a něco tam sežrat. Co ještě neznají a šlo by to ochutnat, jak se dostat za ten plot... A sem tam něco vznikne náhodou: „Já se tak škrábu o plot a on se vyvalil... sám.“ Takže toho bych se nebála. Dokud budou, asi bude o čem psát. Ale zase bych nerada jenom popisovala katastrofy, jako když kámoš točil videa ve stylu „co můj pes sežral tentokrát“ a bylo to vše od bot, přes kytku po mobil. Kozy jsou taky miloučký, jak za námi chodí po zahradě, nechají se pohladit po tvářích a nemají rádi hlazení uší. Nebo jak každá mečí jinak. Už je myslím i poznám. Nejopravdověji, takové to MÉÉÉ, které se učí děti, dělá naše „malá hnědá“, kterou další dvě trochu ustrkují.
Okomentovat