Hrozno

S manželem zvažujeme (už nějaký ten rok), že si pořídíme hroznové víno. Tedy, uvažuje o tom hlavně manžel, protože ho tady jeho babička úspěšně pěstovala. Já se nad tím víc zamýšlím až letos, když vidím, jak nádherně plodí sousedce Daně. Sice k ní na něj můžu chodit, ale no... vlastní je vlastní. Navíc bychom si ho mohli zasadit bez pecek. Mně a malé to sice nevadí, ale kdo ví, jestli to pak neokouká od manžela... zatím se jím cpe naprosto nadšeně. A právě, když to člověk vidí, hned jí ho chce taky pořídit. Tohle je extra zajímavé, nádherně voňavé. Ale sousedi bohužel nevědí, co je to za druh.

Hroznové víno od sousedů

Mají ho tolik, že si můžu dovolit experimentovat. Před časem jsem udělala hroznový chleba – článek vás čeká ve čtvrtek – a teď bych ráda zkusila marmeládu.

Jen krátkou zmínku k tomu, proč píšu „hrozno“. Když jsem studovala v Brně, opravila mě dotčeně spolubydlící Pája, že jí nenabízím víno (to se pije), ale hrozno, a že to musím rozlišovat. Tak to dnes takhle píšu s úsměvem na zlatá školní léta (Kdo a proč tohle úsloví proboha vymyslel?!).

P. S.: Na hroznovém víně vnímám i jako výhodu to, že dozrává v době, kdy už skončilo bohaté období fíků, švestek, blum a všelijakých takových nějakých „špendlíků“ a podobně.

Marmeláda pro mimi?

Mám tady takovou věc:

Sklenice s „marmeládou

Nazvala jsem to „marmeláda pro mimi“, protože to vypadá jako malinová marmeláda. Dokonce to má napsané na víčku. ;-) 

Ale ve skutečnosti to je rozmixovaná řepa (koupená předvařená) s uvařeným hovězím masem, které jsem odebrala z tataráku. A zbytek řepy (v Lídlu mají 500 g balení) jsem použila na řepové muffiny, protože mi stačila polovina.

A další nesrovnalost? Mimi se prý říká dítěti do jednoho roku. No jo, to je tak, když si ty pojmy chcete projít a pořád to odkládáte!

Kreativní vila ve Světlé nad Sázavou

Před tím, než jsme s Kamilem (a malou, kterou asi v dalším textu budu víceméně vynechávat, pokud tam zrovna nebude aktivně účinkovat) vyrazili na ateliéry, navrhla jsem, že bychom se mohli zajít podívat na otevření Kreativní vily ve Světlé nad Sázavou.

Vila byla v roce 1900 vystavěna rodinou Kratochvílů, o nichž nám současná majitelka vyprávěla. Nejprve patřila řídícímu učiteli Václavu Kratochvílovi (*1872), z rozvětveného rodu brusičů granátů, a jeho ženě Anně (*1881). Následně z ní byla podniková mateřská škola národního podniku PAL (později známá jako MŠ Pěšinky). Kam jsem kromě jiných slavných a významných osobností chodila i já. ;-) Po přechodu do veřejné správy vlastnilo budovu město Světlá nad Sázavou a v roce 2016 ji odprodalo soukromému vlastníkovi. Zřejmě současné majitelce, která mimo jiné provozuje farmářskou tržnici 24/7 = takový ten automat, kde si můžete koupit různé farmářské věci cestou z vlaku, když míříte do města.

Líbilo se mi, že se pokusili uvést vilu do původního stavu co se týče vnějšího vzhledu. Fasáda je roztomile růžová (měla jsem ji vyfotit i zvenku) a uvnitř mají kazetové dveře. O povolení fotit jsem samozřejmě požádala. Byla jsem upřímně nadšená, že se někdo snaží o takovou parádu (jako máme my doma).

Kazetové dveře

Trochu zklamáním pro mě bylo, že vila není přístupná celá, ale jen tyto dvě místnosti s kuchyňkou, neboť v druhé části bydlí s rodinou syn naší průvodkyně.

Další snímky jsou z toho, co je možno si zde na tvůrčích kurzech vyrobit, případně zakoupit.

Dny otevřených ateliérů 2026

Podesáté jsme s Kamilem vyrazili na ateliéry na Vysočině. 

Plakát DOA, překvapivě v modré, dřív měli vše červené

Nějak koncem léta mě popadla touha to vyzkoušet. Tak jsem se mu ozvala s tím, jestli má/me odvahu to prubnout i s malou. Bez ní to rozhodně nepřipadalo v úvahu. Nemůžu ji někde nechat na víkend. Jednak není kde, a jednak není na tak dlouhou dobu beze mě zvyklá. Navíc příležitostně kojím.

Kupodivu byl Kamil i pro takovéhle šílenství. Aspoň já to považuju za pořádný odvaz.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o výročí – desáté ateliéry, chtěli jsme si zopakovat to nejlepší, co jsme kdy navštívili, ale nakonec z toho sešlo, protože jsme se museli trochu přizpůsobit tomu, že u našich musíme vyzvednout autosedačku a pak tam s ní taky budu potřebovat vrátit. Vlakem to s ní nedám, i když se jedná jen o vajíčko. Vezu totiž ještě kočárek.

Autosedačka byl v podstatě jediný problém. Jídlo jsem měla koupené ve skleničkách a taky trochu hroznového vína, Kamil měl hrušky a pár dalších věcí, co se dalo dát i miminku. Vlastně batoleti. A počasí se taky parádně vydařilo.

P. S.: Vyrazit na ateliéry (Dny otevřených ateliérů, DOA) byl jeden z mých plánů v podzimním bucket listu (zde). DOA mi totiž spolehlivě přinášejí štěstí a inspiraci.