Angeliky bloček: Vánoční výstava betlémů ve Valdštejnském paláci

Betlém z nažehlovacích korálků, autorkou Lída Kačenková

Papírový betlém

Poslední dobou mám s termíny nějak potíže. Všude se dostanu na poslední chvíli, nebo to musím dokonce oželet. Taky proto jsem si do předsevzetí (ještě jsem vám o nich nepsala, že? A to už máme první lednový týden za sebou) dala „zmáknout time management“. Myslím, že jsem v téhle oblasti už celkem znalá, vyzkoušela jsem lecjakou metodu, některé s větším či menším úspěchem používám, ale stále nejsem spokojená. Postupem času jsem dospěla k dvě obecným pravdám. Jedna už je poměrně známá, totiž že lidé často a rádi učí to, v čem by se sami chtěli zlepši a v čem vnímají svoje mezery. A pozor, já bych k tomu ráda ještě doplnila, že to neznamená, že to neumí, jak se občas říká. Totiž, někdy možná ano. Fakt dobrý ajťák asi raději půjde do praxe, než aby učil na škole, protože to mu přinese mnohem méně peněz. Na druhou stranu existují i tací. Ale zase tu je druhá věc (ta moje obecná pravda), že to, že se v něčem chci zlepšovat, může znamenat, že už jsem nadprůměrná, ale že mám mnohem vyšší kritéria úspěšnosti a chci být ještě lepší. Přirovnala bych to třeba k pečení bábovky. Můžete upéct jednu, zdrcne se vám, a tak se na to vykašlete a už nikdy bábovku péct nebudete (se zdůvodněním, že je to blbá buchta), může se vám hned napoprvé podařit, tak si recept necháte a budete dělat pořád tu samou (ta je přece tak dobrá. Nejlepší jakou znáte... taky znáte jen tu jedinou!). A pak tu může být někdo, kdo dělá pořád bábovky. Každý týden jinou, už má sepsanou vlastní kuchařku padesáti druhů bábovek a furt je dělá dál a dál. A pořád se je učí. A to by mohl být náš člověk. Možná že nemá jeden konkrétní recept zmáknutý dokonale, ale na druhou stranu možná bude vědět o tisíci a jednom důvodu, proč se právě vaše bábovka nepovedla a bude vám umět poradit, jak to udělat příště lépe.

Vyřezávaný dřevěný betlém z Německa

No, to jsem si udělala drobnou odbočku na téma není všechno zlato, co se třpytí, nebo to, že hledám, neznamená, že jsem již nenalezl. Vlastně ten citát byl opačně, když hledám, znamená to, že jsem již nalezl, ale to sem teď nepatří. Chtěla jsem psát o tom, že jsem si vyhlédla dvě výstavy betlémů a stihla jen jednu. V sobotu jsem totiž byla trochu zaneprázdněná praním a přípravou oběda a pak už se mi nechtělo hnát kamsi dvacet dvojkou. Ale možná by za to ten betlém v nadživotní velikosti u kapucínů na Hradčanech stál. Vánoční výstava betlémů ve Valdštejnském paláci končila dnes a za moc nestála. Tedy betlémy byly pěkné, jak můžete vidět na fotkách, a opravdu byly ze skla, korálků, šustí, keramiky, dřeva, papíru, mastku (z Keni) a některé se dokonce hýbaly, ale byla jich jenom jedna místnůstka a na můj vkus jich tam bylo málo. Nebo to bylo tím, že prostorám chyběla vánoční atmosféra?

Nakonec jsem byla opravdu ráda, že jsem si předtím došla prohlédnout Senát, který mě okouzlil svou nádhernou výzdobou. A vstupné zdarma taky není k zahození, ale o tom zase příště.