Topinambury

Jak je možné, že jsem o nich ještě nepsala?!

Tak to vezmu stručně a rychle, zatím se taky nic extra zajímavého neděje. S finanční poradkyní jsme kdysi probíraly kromě spoření a investování také zahrádku a ona zmínila, že její maminka pěstuje topinambury. Myslím, že jsem je jednou ochutnala na nějakých trzích na náměstí Míru nebo tak někde. Pořád se mi plete s náměstím Jiřího z Poděbrad. Každopádně jsem na ně byla zvědavá, a tak jsme se domluvily, že když se na jaře připomenu, nějaké mi přinese. Myslím, že se mi nakonec ozvala ona, ale klaplo to a dostala jsem sazeničky/kořeny. Vypadá to podobně jako zázvor nebo kurkuma. Kořeny se mohou buď jíst – uvařené nebo zasyrova – nebo zasadit a vyroste z nich nová rostlinka. 

Jenom se musí dostatečně opatrně, protože se prý jedná o invazivní rostlinu, a rázem byste jí mohli mít doma víc než chcete a spotřebujete. Z toho důvodu jsem je raději zasadila do proděravěných kýblů, které mám ještě z doby, kdy jsme se poprvé pokoušeli pěstovat rajčata a papriky v kotci se psí boudou. To vlastně ještě bylo v době, kdy jsme neměli psa! To je zvláštní, jsem na něj tak zvyklá, že už mi nepřijde, že by to mohlo být kdy jinak!

Rostlinky zatím zdárně rostou – asi dvakrát je svým zalitím zachránil manžel, když jsem na ně trošku pozapomněla. Však už jsem psala (zde), že nám teď to zahradničení moc nejde!

Jsem zvědavá na jejich květy, někde psali, že by to mohlo být hezké, jako třeba u slunečnic. A taky si budu muset nastudovat, kdy se sklízí!

Následující fotky jsou z poloviny června, kdy jsme dělali první seno, protože předtím bylo období dešťů.