Kouká jak husa na sníh

Googlila jsem si, proč se říká, že někdo kouká jak husa do flašky, a moc jsem se toho nedozvěděla, zato jsem našla zajímavou stránku České zvyky, tradice a pranostiky, kde se snaží vysvětlit význam rčení kouká jako puk a uvádějí ještě nejrůznější další způsoby koukání, hledění, čumění a kupodivu jim zcela chybí zírání. 

Ale to bych odbočila. Nemám tušení, jak kouká husa do flašky, neboť jsem jim nikdy žádnou nenabízela. Zato mohu posoudit, jak kouká husa na sníh. Koncem listopadu totiž napadl a husy z něj byly pořádně překvapené (já taky, ale trochu jinak). Ráno jsem jim otevřela bývalý holubník (nyní husník) a čekala, až vyběhnou, zakrouží trochu po dvoře, roztáhnou křídla, budou řvát jak perličky a mávat křídlama, aby si je protáhly, ale ono nic. Všechny tři husy (ta svatomartinská snědená 17. 11. 2025 sníh bohužel neviděla) ale stály na zápraží a nevěřícně koukaly na podezřele bílou zem. Zjevně ji někdo vyměnil za něco jiného. První, asi houser podle velikosti, si dodal odvahy a opatrně do toho šlápl svou placatou nohou. Udělal pár kroků a než by se nebezpečně vzdálil na to, aby jí mohl podat pomocné křídlo, následovala ho druhá husa. Třetí – dříve odvážná a vesele útočící na našeho psa – stále ještě váhala ve dveřích. Nechala jsem jim dostatek prostoru a smála se tomu, jak se ty dvě venku jen způsobně procházejí a rozkoukávají. To už za nimi pro jistotu vylezla i ta zbývající.

Husy snáší sníh a mráz úplně s přehledem

Husy na sněhu a se svým oblíbeným chlebem

Pak už skončila sranda, protože se chovaly poměrně normálně. Jenom neběhaly a nemávaly křídly. To až o pár dní později.