Třešňová bublanina – blíží se léto

Moje oblíbené lehké letní/večerní jídlo je omeleta z trouby dle Florentýny. Potřebujete na ni mrkev, vejce, polohrubou mouku, mléko, špetku soli a sýr na posypání. Teď mě napadlo, že by se hodilo použít třeba i římský kmín, který s mrkví ladí úplně výborně. Ale už je trochu pozdě. Do krémové mrkvové polévky (taky dle Flo) ho používám. 

Omeleta z trouby

Když jsem doma sama, vařím si občas nějaká lehčí jídla, která by manžela třeba neoslovila. ;-) Zrovna v pátek to byla povařená brokolice, která se namáčí do sojové omáčky s citronovou šťávou a zázvorem (dle mého bývalého přítele Franty). Ale zázvor nemám, tak tam možná šoupnu trochu česneku, aby to mělo grády. Každopádně mě příjemně překvapilo, když jsem to u něj ochutnala, že jen rychle uvařená, snad možná spíš blanšírovaná brokolice je překvapivě chutná. Jednou nám ji ve škole dávali syrovou místo kedlubny a taky to šlo.

V rámci testování Florentininých (hrozný slovo, nevím, jestli je to takhle správně ;-)) kuchařek jsem si honem běžela natrhat třešně a udělala bublaninu. Popravdě mě moc nenadchla, protože mi připomíná nějakou sladkou omeletu, kterou jsem podle ní dělala. Ale zato má úžasné výživné hodnoty: jenom minimum mouky a hromadu vajec. Na tenhle plech jich padlo osm! Což je super, protože zrovna máme lehce nadbytek. Směňujeme kozí mléko za vejce a všem teď slepičky dost nesou. A my máme každý den dva litry kozího mléka. To taky nejde jen tak vypít! :-) A ještě musím dodat, že mě fakt překvapilo, že se třešně dávají na bublaninu i s peckou. Vždycky jsem to kritizovala (i u plněných knedlíků), protože mám ráda, když můžu jídlo jen tak jíst a ne se v něm přehrabovat kvůli rybím kostem nebo peckám. Ale u třešní je to prý potřeba pro chuť. No jo, tak budeme věřit povolanějším.

Třešňová bublanina

A taky jsem dělala (dle Flo) hranolky. Byly super, jenom se to muselo fakt ohulit, protože se dá jen těžko odhadnout, kdy má olej teplotu 180°C. Můj zavařovací teploměr na takové hodnoty totiž opravdu nedosáhne.

A co teprve vepřová panenka pro přátele z trouby. Ta taky byla eňoňuno. Hezky jsem si ji naložila, zapla troubu a pak zběsile běžela nastartovat počítač a zoufale konzultovala s AI, co mám dělat. (Poslední dobou s ním vařím docela často! A musím dodat, že vždy úspěšně.) Nějak jsem totiž pozapomněla na to, že jsem tenhle recept nevyzkoušela již dříve, i přesto, že mi panenka v mrazáku dlouhodobě překáží, protože je v něm jeden malý, ale zato dost podstatný háček. Florentýna nejdřív hodně vyhřeje troubu, pak v ní maso chvíli nechá a pak ji vypne. Ono tam během dalších dvaceti minut dojde, než trouba vychladne. Jenže moje trouba se sama začne ochlazovat. Nevím proč a nevím jak to vypnout. AI mi hned hrdě říká, že to je bezpečnostní prvek a vypnout to nejde. Sakra! Tak mu honem popisuju situaci a žádám o radu. Doporučí mi pečení na 60°C po dobu dvaceti či třiceti minut. A jídlo je famózní. 

Naposledy jsem AI požádala o radu, když jsem z mrazáku vytáhla krkovici a ukázalo se, že to není kus, ale plátky. Tentokrát jsem ale udělala chybu, že jsem ho poslechla a usmažila je jednotlivě na pánvičce. Druhou nabízenou variantou s pečením v troubě bych asi získala jemnější a hlavně vypečenější maso. Prostě metoda Low & Slow je můj momentální favorit pro všechny druhy masa. = Péct dlouho a pomalu zakryté v troubě pro maximální šťavnatost.