Nejprve jsme nalepili malířskou lepenku kolem celého pokoje ve stejné výšce. A pak nad ní manžel vymaloval část u stropu takovou cihlovou barvou. Mělo to tak nějak připomínat západ slunce nebo ranní červánky nad zlátnoucím obilím. Řekla bych, že to tak celkem je. I když s tou žlutou jsme se ještě dost vyřádili, aby začala vypadat jakž takž normálně. Na rozdíl od obýváku nám to totiž pekelně flekatělo. Možná to bylo tím, že jsme doma měli přílišné teplo a barva hrozně rychle schla. Měli jsme nově zavedené podlahové topení a neměli jsme ještě ovladače, takže to nijak nešlo vypnout nebo zmírnit. Dala se jenom otevřít okna.
Když jsme začínali malovat žlutou, měli jsme s barvou 7 cm od vrchu kýble památkářského vápna. Po první vrstvě nám klesla hladina na 11 cm.
 |
| Rozdíl mezi suchou a mokrou barvou je dost markantní |
 |
| Teď už je to suché, ale flekaté |
Do pokoje jsme už dali jednu starou skříň s policemi a naplnili ji dětským oblečením, plenkami a pár věcmi pro mě. Druhou jsme teprve umyli a umístili ke stěně. Když bude čas a příležitost, ještě ji navoskujeme. Ta je bohužel bez polic, takže možnosti jejího využití ještě budeme diskutovat. Přibyde k ní ještě malá „sestřička“.
O víkendu jsme ze stodoly a špejcharu přinesli (tedy manžel se sousedem) další policovou skříňku, tentokrát nižší, a ještě přesně nevíme, kam ji umístíme, protože se nám v místnosti celkem plete bílý pracovní stůl, na kterém jsem v časech rekonstrukce malovala nebo vloni šila zelené šaty. A taky gauč, aby u nás mohla přespat nějaká ta návštěva. Popřípadě aby se na něm dalo sedět/ležet a sledovat dítě v postýlce. Ta se prý nemá nosit nebo pořizovat před porodem. To jsme nějak nevěděli, takže to neřešíme. Už je doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat