Pernštejn

Zajímavé akce se mi teď jen množí, a tak je těžké o nich zároveň psát. Vloni jsem si do turistického deníku poznamenala: „Chtěla bych někdy vidět Pernštejn!“ A dnes se na to dívám s určitou dávkou uspokojení. Jedna z mých tužeb se splnila a zase to bylo naprosto neočekávaně. Taková ta hurá akce, která jasně dokazuje, že někdy je velké plánování docela zbytečné.

 

Po Rukodělkách v Brně jsem v neděli 13. dubna s kámošem vyrazila na hrad Pernštejn. Cestou jsme se podívali do Černvíru na krytý dřevěný most přes řeku Svratku. Připomněl mi ten, který jsem právě před rokem viděla ve Švařci a tolik se mi líbil. Ten černvírský je nejstarším dochovaným krytým dřevěným mostem na Moravě, což kámoš komentuje, že když někam dáme dostatečné množství přívlastků, vždycky docílíme nějakého NEJ. Od té doby si toho všímám a musím říct, že má pravdu. Někdy to není na první pohled vidět, ale jinde je to do očí bijící. Třeba zde můžeme uvažovat o tom, že to jistě není nejstarší most a možná by nebyl ani kdybychom počítaly ty kryté, ani ty dřevěné, ale na Moravě už konečně ano. V nejhorším případě by se dalo doplnit, že to je nejstarší dřevěný krytý most přes Svratku a případně i v určité oblasti. Když to dostatečně specifikujeme, zbyde nám tam nakonec jen on sám. Ale konec rýpání, zdejší most je opravdu starý – z roku 1718 – a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Z technických údajů zmíním jen to, že je dlouhý 32 metrů, široký 2,6 metrů a jeho mostovka je v průměrné výšce 4 metry nad hladinou řeky. Most je postaven především z jedlového dřeva, ale některé části jsou z dubového dřeva. Hodí se zde hledat cache.

Pak jedeme do Nedvědice. Před radnicí necháme auto a jdeme se podívat na velikonoční výstavu. Nijak zvláště nás nenadchne, ačkoliv aranžmá z květin jsou skvělá. V infocentru si pořídím turistické vizitky a pohledy, dám si razítka do wandrbuchu a pak podle brožurky vyrazíme na naučnou stezku v délce 3810 metrů, což je vzhledem k počasí slibujícímu brzký déšť tak akorát vzdálenost. Ale jak vždy říkáme – na našich výletech neprší! :-)

Naučná stezka je fajn. Příjemně dlouhá a na naučných tabulích se člověk dozví ledacos zajímavého. Trošku mi přijde škoda, že se nikde nemluví o velkém požáru Pernštejna, který vypukl v roce … Tehdy shořelo snad 800 věcí a ani během prohlídky o něm nepadne snad ani jediné slůvko. Naštěstí mám svého průvodce s sebou, a tak se dozvím spoustu informací „ze zákulisí“. Škoda, že jsem si nedělala poznámky. ;-) Ale i tak jich mám ze sedmdesát minut trvající prohlídky tolik, že je těžké vybrat, co sem napíšu a co si nechám pro sebe.

Kupujeme si první prohlídkový okruh – zde se hodí poznamenat, že je mají fakt blbě udělaný, protože první znamená, že vidíte všechno a ty ostatní jsou jen částečné, ale pochopit to vám zabere skoro tolik času co prohlídka. A to ještě nevím jistě, jestli jsem to napsala správně.

Jediný vstup do hradu byl přes padací most. Hrad stojí v náročném terénu, proto bylo třeba jej zvětšovat spíše do výšky než do šířky. Využívá se k tomu krakorců, které nesou vysunuté arkýře zvětšující obytnou plochu hradu. Z různých pohádek je známá břitová věž Barborka, která přišla o dvě patra při ostřelování, a proto byla v 19. století upravena na vyhlídku čtyř ročních období. Samotný hrad působí trochu jako bludiště. Moc se mi nedařilo orientovat se, kde zrovna jsem.

Na hradě bylo i tři sta vojáků. Nikdy nebyl dobyt. Pobavila mě tichá poznámka: „Hrad je natolik nedobytný, že se sem nemohli při požáru dostat hasiči.“ Určitě stojí za to jej navštívit, protože je tu spousta zajímavých věcí, z exponátu mě například zaujal třicetilitrový „džbánek“ na víno. To aby sluhové nemuseli běhat s malými džbánky pořád sem tam.

Po návratu do Nedvědice jsme se zastavili v místní hospůdce a dali si pořádnej stejk. Ani jsem ho sama nedokázala sníst.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%99ev%C4%9Bn%C3%BD_most_%28%C4%8Cernv%C3%ADr%29

Další foto:
http://veber.mablog.eu/?p=931701