Vrtěti psem (***)

Zajímavý film o tom, co všechno se dá natočit a jaká zajímavá mystifikace se dá vymyslet. O tom, jak málo můžete věřit televizi a médiím a jak jde všechno zachránit. Dustin Hoffman jakožto skvělý filmový producent Stanley Motss pomáhá poradci prezidenta Conradu Breanovi (Robert de Niro) a Winifred Ames (Anne Heche) nafingovat a vymyslet co nejlepší scénář, aby prezident vyhrál volby. Je totiž třeba odlákat pozornost voličů od skandálu prezidenta USA s obtěžováním nezletilé dívky. 

A tak je napadne válka s Albánií. „Proč s Albánií?“ 
„Proč ne?“

V dalších rolích můžete vidět Woodyho Harrelsona coby válečného hrdinu Williama Schumanna, Denise Learyho jako Fad Kinga a další.

Film stojí za to vidět podle mě hlavně proto, jak se všechno dalo vždycky zachránit… výborná ukázka kreativity a skvělý přístup Dustina Hoffmana, že všechno jde vyřešit. Oblíbená věta: „Tohle nic není, …“ A pak následovalo doplnění, co tehdy tam někde jinde zažil horšího. Skoro by se to dalo zařadit do kurzu pozitivního myšlení nebo kurzu štěstí – říct si: „Tohle nic není.“

Na ČSFD má film 76 % a uvádí se, že trvá 97 minut. Je z roku 1997, což mi připadá příjemně symbolické. No, že by to byla vysloveně komedie, bych neřekla.

Albánie, kráska se špatnou pověstí

Reakce na to, že jedu na dovolenou do Albánie byly dvojího typu, nic mezi. Jedni se děsili, jak je to nebezpečné, a druzí tiše záviděli a těšili se na vyprávění z cest. Já se řadila spíš k těm prvním. Vůbec jsem neměla tušení, co mám od takového místa čekat. Ze zeměpisu ze základky jsem si nepamatovala nic. Nebyl to můj oblíbený předmět. Vlastně spíš patřil k těm, které jsem nikdy neměla ráda. Myslím, že to tak trochu byla vina učitele, který nás nutil umět zpaměti všechny ty údaje: Albánie 28 784 km2 (jako Morava), 2,8 milionů obyvatel v roce 2011, hustota obyvatel 97,4 na km2, hlavní město Tirana. Přece když vím počet obyvatel a rozlohu, nemusím se aspoň učit hustotu, ta se dá spočítat, ale z hlavy dost těžko, že?

Honza Vlasák, autor cestopisu V Albánii nejsou lvi, celkem trefně prohlásil: „zkazky o nebezpečnosti jsou prý výplody lidí, kteří tam nikdy nebyli a snaží se vypadat zajímavě.“ Tak tohle si po své návštěvě myslím také. Albánie mi připadala snad ještě o něco vyspělejší než Lozenc v Bulharsku, kde jsem byla přibližně před pěti lety. Trochu tomu ale neodpovídá jeho další poznámka o tom, že mezi lidmi je údajně 630 tisíc AK–47, tedy kalašnikovů, což znamená, že to je jeden na každého čtvrtého obyvatele. A také zmiňuje, že tu v roce 2001 zmizeli tři studenti. Ale pokud ví, nic podobného se už od té doby neopakovalo. Navíc zmizeli v oblasti s dosud neprozkoumanými jeskyněmi, takže kdoví, co se tehdy vlastně stalo.

Země, kde "jo" znamená "ne"

Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše, stejně už možná podle nadpisu víte, co se chystá. :-) Nebo jsem to mohla udělat jako desátou otázku. 

Ano, jedu na dovču do Albánie, a tak se můžete brzy těšit na malý cestopis nebo možná spíš jen povídání o tom, co jsem zažila a viděla v zemi předaleké. Samozřejmě to bude doplněno fotkami a různými historkami či postřehy. Tedy aspoň doufám, že zažiju mnoho krásného, abych vám pak měla o čem vyprávět.

Určitě to bude zajímavé a dobrodružné.