Tchyně nás vylákala na výlet do Chomutova ke Kamencovému jezeru. Byli tam s tchánem na dovolené a chtěla nám to tam ukázat, protože se jí tam náramně líbilo. Prý lepší než moře. Vyprávěla, jak si tam spokojeně leželi ve stínku, koupali se, chodili do jídelny na plněné knedlíky uzeným a jinou českou kuchyni, ke sváče nebo večeři si dali u stánku langoš a taky si zašli na kafíčko. Pláž nebyla přecpaná a na kůži ji neškrábala sůl. Nic z toho pro mě není nijak zvlášť významné, ale hlavní je, že si to užili.
Ale zvědavá jsem byla. Od nás je to asi tak hodinka cesty, takže proč nevyrazit, když na sobotu hlásili snad 34 °C?
Vyrazili jsme až kolem desáté, protože jsme nejdřív museli nakrmit všechna zvířátka a různě pustit a pozavírat pejsky. Hlídáme totiž švagrové jejich loveckého hyperaktivního mrťafu Argouše (správně Argo), takže se teď na střídačku pouští tři psi, protože se mezi sebou moc nekámoší. Cesta ubíhala báječně – byl relativně malý provoz a žádné velké objížďky nebo rozkopaná silnice. Pochvalovala jsem si navigaci a vzpomínala, jak mamka musela navigovat s mapou. Brrr. Některé lidské vynálezy fakt významně usnadňují a zpohodlňují život. (Někdy si to myslím i o robotickém vysavači, ale jindy mám pocit, že bych to sama vyluxovala rychleji a že mu dělám služku a tahám ho zpod skříně, kam se zapasoval, vymotávám mu vlasy a šňůrky, které si namotal na kartáče a pak ho čistím. Ale to jsem odbočila. Zajímalo by mě, jestli to máte taky tak.)
Vstupné bylo jenom pade, parkování zdarma – ale až na druhém parkovišti, protože první bylo totálně plné. Spousta lidí byla i uvnitř. Když se tchánovi zasekly matračky v turniketu poté, co s ním chvilku bojoval, začali jsme si dělat legraci, že u jezera ve skutečnosti vůbec nebyli a strávili dovolenou na pokoji koukáním na televizi. Jinak by přece měli po deseti dnech umět projít turniketem. A když tu byli o dvou srpnových víkendech, tak že je zrovna dneska překvapí kvantum lidí a plná pláž. To se prý předtím nikdy nestalo. A k dovršení toho všeho byla zavřená jídelna u pláže, kde si tak rádi dávali oběd.
Nic z toho nás ovšem netrápilo, protože nebyl problém najít si místo ve stínku. Sice jsme asi měli zvolit košatější strom, abychom se v pravidelných časech nemuseli posouvat zároveň se stínem, ale na stráni daleko od obou pláží nám bylo dobře. A ještě lepší to bylo, když vypadli opodál vegetící Němci s cigaretami. To už jsme si pak opravdu mohli nerušeně číst Nezkrotnou Angeliku (4. díl), plést žluté ponožky Sunberry (návod zdarma zde) a pospávat.
První vlezení do vody bylo nejnáročnější. Skoro jsem měla pocit, že to není v mých silách, protože voda byla příšerně ledová. Že by se manžel spletl a vzal nás omylem k ledovému plesu někde v horách? Kdepak, měli bychom být jen necelých čtyři sta metrů nad mořem.
Při sestupování ze schůdků jsem si představovala, že jsem kamarád, od něhož jsem vloni obdržela péefko s vysekanou dírou do ledu. Myslím, že to muselo studit nějak podobně. Každopádně jsem po pár tempech prohlásila, že letošní otužování už mám za sebou a není třeba se tomu dále věnovat. Abychom nezmrzli, rozhodli jsme se jezero přeplavat na druhou písčitou pláž. Po nějaké chvíli, která mi připadala jako věčnost, jsem si kupodivu zvykla a plavání bylo v pohodě. Ani jsem neměla problémy s tím, že by voda málo nadnášela (oproti moři). Nebyla jsem schopná odhadnout, jak dlouho už jsem se nekoupala v rybníku (nebo v Čechách).
Druhé a třetí koupání už bylo zvládnutelnější. Tentokrát jsme plavali jen k jednomu nebo druhému molu, případně k tomu uprostřed, na které jsme vylezli díky žebříku. Nechtělo se nám totiž na písčitou pláž, před kterou je na dně jezera slizké bahýnko.
V polovině dne jsme se stavili na langoš, jehož cena mě poněkud zaskočila (stovka za jeden). Těšila jsem se na něj, protože už jsem dlouho žádný neměla. A známá, která je dělá a chválí si je celá rodina, je má takové tlusté a buchtovaté. Mě nejvíc potěší ten vypečený teňoulinký a křupavoučký. Ani bych na něm nemusela mít kečup a sýr. Stačila by mi pořádná dávka česneku. Ale ne tak, aby mi to spálilo celou pusu. Ten tady byl dobrý, pochutnala jsem si. Ale druhý jsem za ty prachy určitě nechtěla, když jsem si všimla, že v jiném kiosku dělají burgery, buď mini v meníčku s hranolkama za sto pade, nebo pořádnej za sto osmdesát. Příjemně mě překvapil, že opravdu byl pořádný a chutný. Maso v něm sice bylo tenké a dost vypečené, ale zato tam byla dvě. Také tam bylo něco tekutého, nějaká zeleninka a dobrá bulka. Takže žádná sekaná v housce ;-). Nebo jak říká tchán: karbanátek.
Žádné fotky bohužel nemám, ale ono ani moc nebylo co fotit. Prostě rybník se stromy kolem dokola. Ani pocitově mi to nepřišlo jiné než rybník. Za návštěvu stojí kvůli své čistotě a potenciálním léčivým účinkům. A taky má dost velkou rozlohu, takže se tam vejde strašně moc lidí a vy si stejně bez obtíží najdete nějaké klidné zákoutí. Jinak rozdíl na pohled nepoznáte. Ale podle Wikipedie [1] je jedinečné a je to světový unikát. Vyschlé kamencové jezero v Kalifornii nepočítám.
Toto antropogenní (= obtížně vypustitelné vzniklé dílem člověka) jezero vzniklo v letech 1813–1815 zatopením prostoru po těžbě kamencových břidlic nebo vyhořením uhelné sloje. Existuje také názor, že jezero vzniklo přirozenou cestou, byť určitý vliv člověka nevylučuje. [1]
„Existence kamencové vody zřejmě souvisí s výskytem uhelné sloje s vysokým obsahem pyritu severně od jezera. Zvětráváním pyritu se uvolňuje kyselina sírová, která rozpouští jíly za vzniku iontů (např. Na+ a K+). Z nich nezávisle vzniká síran hlinitý a síran draselný a teprve jejich smícháním vznikne kamencová voda. Voda v jezeře obsahuje disociovaný kamenec. V závislosti na ročním období a intenzitě srážek voda obsahuje ve zvýšeném množství sírany (400 mg/l), chloridy (40 mg/l), železo (5 mg/l) a hliník (1 mg/l). Příležitostně se zvyšuje množství amoniaku. Průměrná hodnota pH se pohybuje okolo 3. Rozpuštěné látky a kyselost vody omezují výskyt organismů, a proto se jezero někdy označuje jako Mrtvé moře. Přestože se v jezeře nevyskytují ryby ani jiné vyšší organismy, bylo v něm odchyceno asi třicet druhů vodních mikroorganismů a zástupců hmyzu.“ [1]
„Lázně Kamencová huť, vystavěné v těsné blízkosti jezera, léčily katary horních cest dýchacích, ženské nemoci, dnu, anemii, revmatismus, nemoci ledvin a akné. Původní lázeňská budova dnes slouží jako administrativní centrum Zooparku Chomutov.“ [1]
[1] Kamencové jezero, Wikipedie, 14. 7. 2023, cit. 24. 8. 2024, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamencov%C3%A9_jezero
