sobota 24. prosince 2011

24. prosince 2011

Nesmět říkat, co si myslím, je úděl otroků. EURIPIDES ZE SALAMÍNY
Jsi tím, o čem jsi přemýšlel a čím jsi sám sebe udělal. BUDDHA

Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek.
Bezpráví se často dopouští také ten, kdo něco nedělá, nikoli jen ten, kdo něco dělá.
Všude tam, kde lze žít, lze žít dobře.
Změň vztah k věcem, které tě znepokojují, a budeš mít od nich pokoj.
Chválou se nic nestává ani horším ani lepším. MARCUS AURELIUS

Víte, proč měla blondýnka radost, když dokončila puzzle za 11 měsíců?
Protože na krabici bylo napsáno 2 až 4 roky.

Jdou dvě blondýnky k vlaku na nádraží a jedna se ptá průvodčího:
„Prosím vás, doveze mě ten vlak do Prahy?“
„Ne, slečno, lituji…,“ odpoví průvodčí.
Ta druhá našpulí pusu, napne hruď a zeptá se: „A mě?“

Jede cestář a za ním blondýnka na semaforu vystoupí z auta a říká: „Já jsem Zuzka a ztrácíte náklad.“ Muž na to nereaguje a jede dál, na dalším semaforu zase blondýnka říká: „Já jsem Zuzka a ztrácíte náklad." Muž na to nereaguje a jede dál, na dalším semaforu blondýnka povídá: „Já jsem Zuzka a ztrácíte náklad.“
Muž odpoví: „Já jsem Karel, je zima a sypu.“

pátek 23. prosince 2011

23. prosince 2011

Nejlepší výchovná metoda je odebrat dítěti dobrou matku.
Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí.
Smích a úsměv jsou brány, jimiž se dá do člověka propašovat mnoho dobrého. MORGENSTERN

Rodič, který by byl schopen vidět své dítě tak, jaké je, by potřásl hlavou a řekl: Vilík nestojí za nic, prodáme ho! LAECOCK

Žádný otec a matka nepovažují své děti za ošklivé. CERVANTES

Paní učitelka první den ve škole nechce být na žáky příliš náročná a tak se ptá: „Pepíčku, co nám dává ovce?“
„Vlnu.“
„A co nám dává slepička?“
„Vajíčka.“
„A co nám dává kráva?“
„Domácí úkoly.“

Dívají se dvě blondýnky z okna na ulici a v tom jedna říká: "Hele, můj manžel se vrací domů a nese kytici, to zase budu muset roztáhnout nohy."
Její kamarádka se diví :"A to nemáte doma vázu!"

Víte jak umírá mozková buňka blondýnky?
O samotě.

Kolik uděláte ráno kliků? Já asi 50 a to jen u snídaně … Živě, iDnes, Gmail, Twitter, Google+

I pád na držku je pohyb dopředu..

Když programátor o svém systému říká, že je „intuitivní“, tak kecá. Jen je líný psát manuál :D

čtvrtek 22. prosince 2011

22. prosince 2011

Když čteme zprávy učitelů o našich dětech, máme pocity úlevy a dokonce štěstí, že nikdo nikomu nepodá zprávy o nás. PRISTLEY

Učitelka češtiny se ptá žáků: „Jsem pěkná. Jaký je to čas?“
„Prosím minulý!“

Přijde malá Anička domů ze školy a tatínek se ptá: „Co bylo ve škole?“
„Ale nic, jen jsem dostala 4 ze zeměpisu.“
„A proč prosím tě?“
„Ale nemohla jsem najít Aljašku.“
„...a nenechala sis ji v pokojíčku?“

Jde blondýnka večer po ulici a na lampě je letáček, na kterém je napsané: „Prodám byt 3+1 prosím klepejte,“ a tak blondýnka klepe na lampu. Jde kolem policajt a ptá se blondýnky, proč klepe na tu lampu a ona: „Píšou tady, že mi prodají byt a nikdo neotevírá.“
Policajt se podívá na tu lampu a říká: „Svítí, tak by měli být doma.“

Jak se říká tomu, když drak žere jen bezhlavé rytíře? Bezlebková dieta.

Člověk by neměl používat cizí termity, když je nezná suterénně nebo není v dobré konvici, protože je zde veliké rizoto, že to skončí fiatem.

Klaus svými výroky urazil pracující Řeky. Oba nyní požadují omluvu.

středa 21. prosince 2011

21. prosince 2011

S dětmi, s nimiž si rodiče nedělali starosti, často mívají starosti dějiny. BRUDZINSKI

Píše se rok 1986. Dva chlapci jdou po Václaváku a najednou se zastaví před kanálem. Ten se otevře a z něho vystrčí hlavu starý vysušený dědek a ptá se:
„Chlapci, už skončila válka?“
Chlapci si z něho vystřelí: „Ne, ještě ne.“
Dědek si smutně povzdychne: „Do prdele s tím Napoleonem!“ a zaleze zpět.

Ptá se pocestný babičky: „Načpak máte tu pistoli?“
„To kvůli znásilnění!“
„Ale já vás nechci znásilnit!“
„Ale budeš muset!“

Výtahem jede blondýnka a bruneta. Najednou se výtah mezi patry zasekne a tak blondýnka začne křičet: „Pomóóóóc!“
Bruneta povídá: „Aby nás někdo slyšel, tak musíme křičet spolu…“
A tak blondýnka začne křičet: „Spoluuuuuuuuu!“

Je to hnědé a skáče to na laně?… …… jelen

Šli dva a ten třetí povídá: „My čtyři jsme skvělá pětka.“

Víš kdy kuře naposledy pípne? … … V Tescu na pokladně.

20. prosince 2011

Přátelství je dcerou ctnosti. Zločinci se mohou spolčit, ne však spřátelit. GOYA

Jde blondýnka se psem, zastaví se a čte noviny. Přijde k ní brunetka a ptá se: „To je krásnej pejsek, co stojí?“
„Já taky nevím, proč si ten blbec nesedne.“

Víte co dělá blondýna, když leze po trávě?

Pase kozy.

Víte jak zaměstnáte blondýnku na celý den?
Vezmete jí do kulaté místnosti a řeknete jí, ať si najde místo v rohu a sedne si.

„Nechtěla byste se, madam, podívat ke mně domů na sbírku pohlednic?“
„Ne, děkuji. Já už mám jedno dítě ze známek a druhé z motýlů!“

Proč má žena vždycky pravdu?

Protože si muž potřebuje občas užít.

pondělí 19. prosince 2011

19. prosince 2011

Proč by se můj rozum skláněl a poklekal - k tomu stačí kolena.
Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.
Nepozoroval jsem, že by metla měla jiný účinek, než že činí duše ospalými i zbabělými, nebo záludnými či zarputilými.
Naše nedůvěra posiluje v nepoctivosti naše bližní. MONTAIGNE

Proč musí čeští železničáři stávkovat alespoň 12 hodin?
Aby šlo jasně poznat, že to není zpoždění.

Žena na policejní stanici.
"Prosím vás, pomozte mi, můj manžel se ztratil."
"Můžete nám ho popsat?"
"No, měří 148 cm, váží 95 kg, má velké břicho, málo vlasů, falešné zuby... a víte co, zapomeňte na to..."

Proč jsou ženy tak slabé v matematice?
Protože jim muži neustále tvrdí, že tohle ------- je dvacet centimetů.:-)

Jaký je rozdíl mezi česnekem, Viagrou a kokotem?
Česnek prodlužuje život,
Viagra prodlužuje soulož,
a kokot prodlužuje zkouškový (porady).

neděle 18. prosince 2011

18. prosince 2011

Z čeho odvozujeme privilegium a moc rodičů, když, ačkoli jste starý člověk, děláte věci horší než vaše dítě? IUVENALIS

Jsou Windows vir?
Samozřejmě nejsou, neboť vir se šíří bezplatně, má úsporný kód a něco dělá.

Jak se liší Windows a Tamagochi?
Windows chcípnou, i když se o ně staráte.

Jaký je rozdíl mezi Windows a řekou?
Řeka zamrzá jen v zimě.

Jaký je rozdíl mezi Windows a listím?
Listí padá jen na podzim.

Možné významy čísla 95 v názvu WINDOWS 95:
- procento kódu, který je v den releasnutí napsaný
- procento kódu, který v den releasnutí ještě není otestovaný
- počet disket, na kterých se bude distribuovat
- počet MB, které zabere minimální instalace
- počet programátorů u Microsoftu, kteří budou produkt používat
- průměrné IQ uživatele produktu
- minimální taktovací frekvence procesoru
- počet minut potřebných k nastartování systému
- procento z celkového počtu instalací, které budou smazány týž den
- minimální počet MB RAM
- rok prodávání funkční verze (2095)
- rok ve kterém majetek Billa Gatese přesáhne 10 miliard
- počet úspěšných instalací dohromady
- minimální doba instalace v hodinách
- počet minut po které budou fungovat
- označení jediného počítače na kterém to bude fungovat tj. IBM PS/2 Model 95
- průměrné IQ autorů
- počet příruček
- váha instalačního balíku v kg.

Tři nejnebezpečnější lidi:
1. Programátor, který drží v ruce pájku
2. Technik, který udělal změnu v programu
3. Užívatel, který dostal nápad

Zapnu si Total Commander a koukám, vlevo disk C:, vpravo disk C:, říkám si: "Kurva, k čemu mi jsou dva disky C: ?" Tak jsem jeden zformátoval.

sobota 17. prosince 2011

17. prosince 2011

Považuji za ztraceného toho, kdo ztratil stud.
Stalo se, tak se stalo; už se nemůže odestát. TITUS MACCIUS PLAUTUS

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa:
„Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste puls?“
„Ne.“
„Poslechl jste si, zda mu tluče srdce?“
„Ne.“
„Provedl jste zkoušku dechu?“
„Ne.“
„Takže, když jste podepsal úmrtní list, nebyl jste si jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?“
„No, řeknu to takhle: Mozek toho chlapa jsem měl v doze na stole. Ale je možné, že běhá někde venku a věnuje se právu.“

ČVUT - zkouška z fyziky a zkoušející se špatně vyspal. Ptá se prvního studenta: „Jedete autobusem a je hrozné horko, co uděláte?“
„Otevřu okno.“
„Dobře, a teď popište aerodynamické změny, které v autobuse nastanou?“
„???“
„Děkuji, za čtyři, další.“
Druhý student stejná otázka, stejná odpověď, stejná známka. Za hodinu je stav zápasu profesor versus studenti 9 : 0. Jako 10. vchází pěkná studentka. Profesor se ptá: „Jedete autobusem a je hrozné horko, co uděláte?“ „Vysvleču si halenku.“
„Vy mi nerozumíte, je opravdu horko.“
„Tak si ještě vysvleču sukni.“
„Je nesnesitelné horko,“ stupňuje profesor.
„Tak si vysvleču podprsenku.“ To profesorovi vyrazilo dech. Studentka dodává: „Ještě si můžu vysléct kalhotky, ale okno neotevřu ani kdyby mě měli oš*kat všichni chlapi v autobuse.“

Před písemkou: „Doufám, že nikoho neuvidím opisovat.“
Z prostřední řady se ozve: „Taky doufáme.“

Pan učitel v hodině fyziky se zeptá žáků: „Víte děti jak pomocí vody získáme světlo?“
A Pepíček vykřikne: „Stačí umýt okna pane učiteli!“

pátek 16. prosince 2011

16. prosince 2011

Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptákům.
Teprve když jsme nalezli lásku, víme, co jsme postrádali. JOHN RUSKIN

„Jean, pamatujete, jak jsme byli před třiceti lety v Africe?“
„Lituji sire, ale to byl ještě můj předchůdce.“
„Ale ne, Jean, byl jste to určitě vy. Vzpomeňte si přeci, jak vás tam pak sežral ten lev!“

To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí: „Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají.“
Týden před zkouškami: „Medici si už vše umějí a opakují si to, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají.“
Večer před zkouškami: „Medici jsou už naučení, umějí to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlí.“
Svatý Petr povídá: „Modlí říkáš? No tak to jim pomůžeme.“

Řek, Ir a Portugalec jdou do baru a objednají si pití. Kdo bude platit? Němec.

čtvrtek 15. prosince 2011

15. prosince 2011

Pravděpodobnost, že život na Zemi vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že při výbuchu v tiskárně se vytiskl samovolně encyklopedický slovník. CONKLIN, americký biolog

Sedí tři ježibaby na lavičce.
První je strašně škardedá,
druhá je ještě ošklivější
a ta třetí je taky učitelka.

Učitelka se ptá Pepíčka: „Modlíte se před jídlem?“
A Pepíček: „Jen když máme jíst houby, co nasbíral táta.“

„V jakém českém slově se po R nepíše tvrdé Y a proč?“
„No, ve slově PRDEL, protože se tam píše D.“

14. prosince 2011

Postupuj podle takových zásad, u nichž bys mohl jednoznačně chtít, aby se staly všeobecným zákonem.

Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci: naději, spánek a smích. IMMANUEL KANT

Je Internet jako penis?
1) Může být v provozu nebo mimo provoz. Když je v provozu, je s ním víc legrace, ale je obtížné dělat přitom jakoukoliv skutečnou práci.
2) Kdysi byl jeho účel předávat informace důležité k zachování lidského rodu. Někteří lidé si to myslí dodnes, ale většina jej používá hlavně pro zábavu.
3) Pokud nepoužíváte přiměřené ochranné prostředky, můžete chytit virus.
4) Přiznáváme mu daleko větší důležitost, než je jeho skutečná velikost a vliv.
5) Jestliže nejste opatrní na to, co s ním děláte, můžete se dostat do velkých potíží.
6) Jakmile si s ním jednou začnete hrát, nevíte kdy přestat. Někteří lidé jsou schopni si s ním hrát celý den, když nemají nic na práci.

Co je to hardware?
To, co se nedá zkopírovat.

Volá uživatel na technickou podporu, že mu nejde vložit do mechaniky třetí instalační disketa. Technik po delším přemýšlení: „Poslyšte, a vyndal jste vůbec tu druhou?“
Uživatel: „Ne, a to mi připomíná, že ta už tam šla taky nějak špatně!“

středa 14. prosince 2011

13. prosince 2011

Zlozvyk nevyhodíš oknem, musí od tebe odejít po schodišti krok za krokem.
Ženy zklamané muži se za ně chtějí provdat. Je to stejně dobrý způsob pomsty, jako každý jiný.
Přívětivost je signál, který dokáží i hluší uslyšet a slepí přečíst.
M. TWAIN

Přijde zákazník do obchodu se softwarem a ptá se: „Máte Windows XP?“
Prodavač se podiví: „Jste blázen?“
Zákazník se ptá: „Je to součástí licenčních podmínek?“

Ve vlaku do kupé ke Kohnovi přistoupil mladý Žid. Vlak se rozjede a mladík se ptá: "Prosimich, nevěděj, kolik je hodin?". Kohn nic. Po chvíli se mladík ptá znova: "Nezloběj se, že jich votravuju, ale můžou mi říct, kolik je hodin?". Kohn jen kouká z okna. Za další chvíli už to mladíkovi nedá: "Proved' jsem jim něco? Řekl jsem snad něco špatně, že mi nechtěj říct, kolik je hodin?!"
Kohn jen povzdechne a povídá: "Tak poslouchaj. Jistě že vím, kolik je hodin - ale jim jsem to říct nechtěl. Podívaj se: voni nastoupili do skoro prázdnýho vlaku a sedli ausgerechnet do kupé ke mně, starýmu Židovi, a mýrnyks týrnyks chtěj vědět, kolik je hodin. A já jako slušnej Žid jim to řeknu. A voni se mně zeptaj, kam jedu, já jim popravdě odpovím, že do Chrudimi, a na to voni, že to je náhoda, že voni taky do Chrudimi - kam taky jinam takhle navečer, když tenhle vlak staví až v Chrudimi a dál už nejede?
A voni se mně zeptaj, jestli tam znám nějakej dobrej košer hotel, kde by mohl slušnej Žid přespat, a já jim musím popravdě odpovědět, že ne, protože U nádraží maj furt plno, Na náměstí by to bylo pro ně moc drahý a Hvězda je hrozná blechárna, kam bych si žádnýho Žida nedovolil poslat. Takže bych jim jako slušnej Žid musel nabídnout nocleh u nás a voni by to přijali, protože kde by taky jinde chtěli přespat.
Doma máme jen dvě cimry - v jedný spím já se Sárou u nikdo jinej už se tam nevejde - a ta druhá je naší dcery, takže by jsme jim museli uslat tam. Voni by si s ní něco začali - neříkaj, že ne, to by mě urazili, taková pěkná holka to je - a jako slušně vychovanej Žid by mně museli ráno požádat o její ruku - a řeknou mně upřímně: můžu já dát ruku svý jediný dcery Židovi, kterej nemá ani vlastní hodinky?!"

Jeden chlápek u soudu žaloval ČD pro ublížení na zdraví při nehodě.
Prokurátor se postiženého ptá: "Je pravda, že na místě nehody jste
policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"
"Ano, to je pravda."
"Tak proč teď viníte železnice, že vám způsobili vážné zdravotní poškození?"
"Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!"

pondělí 12. prosince 2011

12. prosince 2011

Láska je touha po nesmrtelnosti.
Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.
Agrigenťané stavějí tak, jako by tu chtěli být věčně, a večeří tak, jako by to měla být jejich poslední večeře. PLATON

Ptá se chlap na nádraží v Ćeských Budějovicích: "Prosím vás, jede ten vlak na Písek?"
Nádražák na to "Ne, nyní už jezdíme na elektřinu!"

Ještě v dobách železničního starověku - cestující si koupí do vlaku jízdenku 1. tř. Ve vlaku jsou však jen vozy 3. tř. Pan se rozčiluje. Průvodčí ho však uklidňuje, že uvidí, že se situace vyřeší. Vlak přijede pod kopec, zastaví a průvodčí vykřikuje "První třída může zůstat sedět, druhá vystoupí a do toho kopce půjde pěšky a třetí ven a tlačit!!!"

Matfyzák jede vlakem a přemýšlí, proč tak drncá (vlak, ne matfyzák).
Podrobí ho (ten vlak) své analýze:
"Co je to vlastně vlak?
To je lokomotiva a spousta vagónů.
Tu spoustu vagónů jedna mašina neovlivní a všechny vagóny jsou stejný, takže se BÚNO (bez újmy na obecnosti) můžeme omezit na jeden takový vagón.
Takovej vagón, to je šílená konstrukce na kolečkách, ke kterým je pevně přidělána, takže nedrncá.
Zbývá nám tedy kolo.
Co je to kolo?
To je kruh, to je pí er na druhou, pí je konastanta, tu můžeme zanedbat.
No a er na druhou, to je vlastně čtverec a ten samosebou drncá!"

neděle 11. prosince 2011

11. prosince 2011

Když vám dojdou argumenty, můžete ještě začít nadávat. E. HUBBARD

Když přišli starý a mladý zajíc domů na oběd, matka zaječice se hrozně rozzlobila, protože mladý byl pochcaný a starý posraný.
Vysvětlení starého : „Potkal jsem v lese medvěda, objal jsem ho a tak silně zmáčknul, že mě celého posral...“
Vysvětlení mladého : „Kdybys viděla, jak si medvěd s taťkou vytřel zadek, taky by ses smíchy pochcala...“

Proč má muž o dvě mozkové buňky víc než pes?
Aby se netočil dokola, když si honí ocas.

Přijde takhle mozková buňka do mužské hlavy a rozhlídne se. Je tam prázdno a pusto, nikde nic a tma.
Tak volá: „Halóó, hej! Je tu někdo?“ Chvíli čeká a nic se neděje.
Volá znova: „Halóóó, je tu někdo?“
Po delší době se objeví další mozková buňka a říká: „Co tady řveš? Ty nevíš, že jsme všichni dole?“

sobota 10. prosince 2011

10. prosince 2011

Kapka vyhloubí kámen ne silou, ale častým kapáním.
Odňat může být trest, vina však trvá dál.
        OVIDIUS

Přijde vlk do porodnice podívat se na syna. Prohlíží ho a celej se rozplývá: „Jaký má krásný očíčka, a ten čumáček. A jaký má malinký zoubky, a ty ouška. Ty ouška? Ty uši!!! No počkej, zajíci!!!“

Jednoho dne se na malém městě v řeznictví objevila mladá žena s miminkem v náručí a řekla řezníkovi, že to dítě je jeho, a co s tím on udělá. On nakonec souhlasil s tím, že dokud chlapec nevyroste, bude žena dostávat maso zadarmo. Řezník na kalendáři počítal dny, a když mladíkovi, který chodil pro maso, bylo přesně osmnáct, povídá mu: „Tady máš, a řekni matce, že tohle je poslední maso, které dostane zadarmo. A koukej, jak se bude tvářit.“
Synek doma všechno vypoví a tak mu matka říká: „Běž ještě do krámu a řekni řezníkovi, že jsem měla osmnáct let zadarmo taky mlíko, zeleninu a pečivo, a koukej, jak se bude tvářit.“

Turista: „Prosím vás, stihnu vlak ve 14:30, když půjdu přes vaše pole?“
„Ano, a když potkáte mého býka, stihnete i ten ve 14:00.“

„Omyl,“ řekl ježek a slezl z kartáče.

pátek 9. prosince 2011

Alvin

Jak jsem byla ve čtvrtek s kamarádkou v kině na 4. díle Twilight ságy, viděla jsem tam plakát na Alvina a chipmunky trojku. Na to bych asi taky celkem zašla, jednička byla skvělá! A kocour v botách 3D by taky nemusel být špatný.

9. prosince 2011

Jak by sis přál umíraje, abys byl žil, tak můžeš již nyní žít. MARCUS AURELIUS

Učitelka k dětem: „Kdo mi vyjmenuje aspoň tři Shakespearova díla?“
Hlásí se jedině Pepíček a ač se učitelka bojí, že to bude nějaká sprosťárna jako vždy, nezbude jí, než Pepíčka vyvolat. „Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské a Zkrocení zlé ženy.“
„Výborně Pepíčku, mile jsi mne překvapil. Jak si to prosím tě pamatuješ?“
„Podle pánského přirození, paní učitelko.“
„Cože?“
„Když je to 10 cm, tak je to Mnoho povyku pro nic. Když 15 cm, tak je to Sen noci svatojanské a když 20 cm, tak Zkrocení zlé ženy.“
„A co když je to 30?“ ptá se zvědavě učitelka.
„To už není Shakespeare, paní učitelko. To je Neruda - Kam s ním?!“

Pan učitel zadává ve škole slohovou úlohu na téma: Co bych dělal, kdybych byl majitel velké firmy. Všichni se pustí do práce, jenom Pepíček nic. Pan učitel k němu přijde s otázkou proč nic nepíše. Pepíček odpoví: „Čekám na sekretářku!“

V hodině němčiny: „Tak jak se řekne pán bůh?“
„A jak to mám, hergot, vědět?“

čtvrtek 8. prosince 2011

Nefertiti II.

Tak jsme si znovu zašli do Nefertiti. Matéčko nám chutná:-) a někomu třeba ani nevadí, že se po něm nevyspí. Já zvědavka jsem si dala jahodový džus a jakési dva divoké čaje. Jednoho byla jen malinká sklenička (taky proto stál 18 Kč), ale byl vážně dobrý. Jen to jméno... něco jako Šaj Bel Šej. Byl s mandlemi. A druhý čaj v konvičce byl s mlékem a hřebíčkem. Zajímavá kombinace. Trochu mi připomínal yogiho, kterého bych si taky měla někdy brzy udělat.

K dispozici mají pár deskových her. Třeba šachy. Zahráli jsme si a já kupodivu vyhrála. Nadchlo mě to a hned jsem chtěla znovu. Šachy jsou fajn. Vždycky mě to ohromně chytí, když delší dobu nehraju a pak se do toho zase začnu pomalu dostávat... a navíc mě baví, když to můžu někoho učit. Asi závislost z práce. ;-))

Fantastikuš rukavičky

Byla jsem se podívat ve městě, jestli „nepotkám“ něco pěkného na sebe. Potkala jsem toho dost, ale nakonec si nic moc nekoupila. Možná znáte ty zaklapávací rukavice, které se objevily před pár lety. Trochu se zpožděním jsem si je letos v létě taky pořídila. Omylem teda trochu větší než by bylo nutné.

Teď jsem ale u Vietnamců narazila na parádní věc. Skvělý nápad, u něhož oceňuji především kreativitu tvůrce. Zajímavé je, že když občas něco takhle potkáte, divíte se, že to někoho nenapadlo dřív. Asi znáte klasické prstové rukavice (opak palčáků) a taky bezprsté, kterým chybí ty konečky na prsty, takže v nich snadno rozepnete peněženku a zaplatíte, ale mrzne vám zrovna ta část, u které je to nejvíce nepříjemné.

Objevila jsem takovou vychytávku, kdy jsou dvoje rukavice vlastně na sobě. Vespod jsou prstové a navrchu bezprsté. Dá se to nosit i takhle s dvojitou vrstvou, vypadá to dobře a pořádně to hřeje. Navíc máte na konečcích prstů jen jednu vrstvu.

P. S.: Vyzkoušené je zatím moc nemám, neboť je zrovna jako na potvoru teplo.

8. prosince 2011

Ženy nemají smysl pro humor, protože muže milují, místo toho, aby se jim smály. ORANIN

V lékárně: Rozrazí se dveře, dovnitř vběhne zpocený mladík koukne na frontu u pokladny a řekne: „Prosím Vás, mě doma leží žena...“
Lidé s pochopením pustí mladíka před sebe. Mladík přistoupí ke kase a praví: „Prosím čtyři kondomy“

Povídají si tři dědouškové. První říká: „Mně se tak klepou ruce, že když jsme se dnes holil tak jsem si málem uřízl ucho.“
Druhý: „Mně se klepou ještě víc. Já jsem se ráno chtěl napít kafe a než jsem dal hrnek k ústům tak jsem ho vybryndal.“
A třetí na to: „No to nic není. Já jsem se chtěl ráno vyčurat a než jsem si ho vyndal, tak jsem se udělal.“

Sedí dva blázni Karel a Franta. A Karel se ptá Franty: „Hádej, co mám za zádama?“
Franta odpoví: „Mrakodrap.“
Karel na to: „Ty jses díval!“

středa 7. prosince 2011

7. prosince 2011

Když vyhledáváme dobro svých bližních, své vlastní nalézáme. PLATON

„Tati, co to tam dělají ti dva pejsci?“
„Ta fenka nechce jít domů. A ten pejsek ji přesvědčuje, aby přece jen šla.“
„Aha, to je jako s maminkou, viď, kdyby se nedržela umyvadla, tak by ji strejda pošťák určitě odnesl až na poštu!“

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce chytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli. Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící se auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: „Sakra, jak je tohle možné?“ A chlápek mu povídá: „No, dneska sem byl jako volavka určenej já.“

Manželé leží večer v posteli...
Manželka: „Miláčku budeš mě milovat navždy“?
Manžel otráveně: „Ale joooo.“
Manželka: „A když zemřu, oženíš se znova?“
Manžel: „Ale joooo.“
Manželka: „Hm, a spali byste v naší posteli?“
Manžel: „Nevím, asi jo.“
Manželka: „A schoval bys mé fotografie?“
Manžel: „Asi jo.“
Manželka: „A věnoval bys jí i mé golfové hole?“
Manžel: „Ty jsou jí k ničemu, ona je levák.
Žena: ??? (ticho)
Muž: A do prdele.

úterý 6. prosince 2011

6. prosince 2011

Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat, a je také jediný, který k tomu má mnoho důvodů. M. TWAIN

Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku matematiky, když najednou překvapen vykřikne: „Překvapivé! Zvláštní!“
„Co se stalo?“ optá se jeden ze studentů.
„Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?“
„Opravdu zajímavé,“ opáčí student. „A zkusil jste jinou zubní pastu?“

Ve škole: „Jendo, když postavíš na stůl tři vajíčka a potom ještě dvě, kolik jich tam bude?“
„Pane učiteli, já neumím vajíčko postavit.“

Vědec praví před novináři: „V téhle zkumavce jsou chromozómy mužské, a v téhle kádince jsou chromozómy ženské. Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Dobrá: „Když nalijeme obsah zkumavky do kádinky, vznikne život.“
Špatná: „Dnes to nepůjde, protože kádinku bolí hlava!“

Nefertiti I.

To takhle jednou večer zase nebylo kam jít a co podniknout. Hospody mě moc nebaví a kvůli zakouřenosti ani nelákají. Co takhle do čajovny?

Napadlo mě, že bychom zase měli vyzkoušet nějakou jinou. Docela bych se po letech zase koukla do Modrý čajovny. Ale tam bylo plno. Probuzený slon je příliš na úrovni. Měla jsem chuť spíš na „takovej normální“ čaj než nějaký gurmánský zážitek za sto dvacet korun.

Mohli bychom zkusit Jasmínu u Svoboďáku. Ale kde přesně byla? No nevadí, v Domě pánů z Lipé je Nefertiti a tam jsme ještě taky nebyli.

Prostředí bylo super, obsluha taky. Nabídka tak akorát, i když spíš menší a ceny lidové. Dali jsme si maté v kalabase a jakýsi chutný zelený čaj. Prima posezení, i když málo soukromí.

pondělí 5. prosince 2011

Pár skvělých písniček ;-) dle momentální nálady

Basshunter - Boten Anna 
Dj Lotters - Almodom 
Dance4Ever - Tiéd a szívem

Tak tohle by byly starý hitovky... a teď jedna, do které jsem totální blázen, protože ten hlavní zpěvák má hlas, že jsem ho naživo dokázala poslouchat s otevřenou pusou (málem). Byť je to takovej sladkej blonďáček, jak lehce kriticky poznamenaly některé holky u stolu, já byla naprosto nadšená. A to kvílení do toho...

Sold my Soul - Victim 

Ještě bych mohla poznamenat, že tohle byla jen "předkapela" a že jsme původně přišli na něco jiného, ale to se mi tolik nelíbilo... zatímco na tomhle už ulítávám asi tak 14 dní. A přitom je to takovej řev ;-))).

5. prosince 2011

Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád rád! E. HUBBARD

Pro někoho zase začal školní týden, pro vysokoškoláky už začíná hektické období odevzdávání seminárních prací, zápočtů, předtermínů a případně i dokončování bakalářek a diplomek. Tak si dáme pár vtipů ze školy. Vy šťastnější můžete zavzpomínat.

Pepíček vběhne do třídy 5 minut po zvonění bez klepání. Paní učitelka mu povídá: „Pepíčku, pěkně se vrať za dveře a vejdi ještě jednou, ale tak, jak by vešel například tvůj tatínek!“
Pepíček vyjde, za chvíli rozkopne dveře, vrazí do třídy a řve: „Tak co, vy kurvy! Nečekali jste mě, co?“

„Tak, jaká byla zkouška?“
„Velice nábožná.“
„Jak to, nábožná?“
„No, profesor v černém, já v černém. Profesor položil otázku, já se pokřižoval. Za chvíli jsem mu odpověděl a pokřižoval se on.“

Ve škole probírají životosprávu a tak se paní učitelka ptá dětí, co dělají, když se probudí... „Pepíčku, pověz nám, co děláš když se probudíš?“
„No, probudím se a du se vysrat.“
„No jak to mluvíš, čím je Pepíčku tvůj tatínek?“
„Dlaždičem.“
„To jsem si mohla myslet.“
„Teď nám poví Anička co ráno dělá když vstane.“
Anička: „Já si, prosím, čtu časopis.“
„Aha, to je hned něco jiného a čímpak je tvůj tatínek Aničko?“
„Advokátem.“
„To je hned poznat a jak dlouho si čteš ten časopis Aničko?“
„Prosim, než se vyseru.“

neděle 4. prosince 2011

4. prosince 2011

Žárlivost je nedostatek úcty k osobě, kterou milujeme.
J. WERICH

Dříve platilo velice známé přísloví: Co Čech to muzikant, ovšem nyní již neplatí. Dnes platí: Co Čech, to elektrikář. Do práce chodí s odporem, na výplatu čeká s napětím a na vedení se bojí sáhnout.

Přijde máma do pokoje svýho syna a pod stolem si všimne nějaký tašky. Mrkne dovnitř a vidí: pouta, bič, rouška. Volá na tátu: „Pojď se sem podívat, náš syn je snad sadomasochista, co s tím uděláme?“
Táta se podrbe za uchem: „No, nevím, ale něco mi říká, že mlátit ho asi nemá cenu.“

Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: „Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.“
Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: „Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?“
„Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.“

sobota 3. prosince 2011

3. prosince 2011

Všechny trampoty jsou z toho, že hlupáci jsou si jisti sami sebou, zatím co rozumní lidé jsou samá pochybnost. BERTRAND ARTHUR WILLIAM RUSSEL

Jak se říká blondýnce na vysoké škole? … Návštěva.

Na letišti čeká letadlo, všichni pasažéři jsou již na svých místech, když tu prochází uličkou piloti. Kazdý z pilotů má černé brejličky a klepe před sebou bílou holi. Pasažéři to považuji za dobrou recesi a piloti zmizí v kabině. Letadlo se připravuje ke startu. Motory jedou naplno, letadlo se rozjíždí. A už jede dost rychle a každý by už čekal, že se každou chvíli vznese. Pak už jede letadlo po poli za letištěm a pořad zrychluje a piloti pořad nic. Pasažéři začínají být nervózní, protože za polem začíná les. Když už jsou těsně před lesem, začnou se pasažéři bát a tak začnou křičet. Piloti to rychle zvednou a letadlo zavadí ocasem o první strom. První pilot se otočí na svého kolegu a povídá mu: „Ta rána – nebyl to náhodou strom ?“
A druhý pilot mu na to odpoví: „Asi jo, dneska řvali až na poslední chvíli.“

Potká se chytrej s blbým a ten chytrej říká tomu blbýmu: „Budeme hádat, když ty neuhodneš, dáš mi pětku a když já neuhodnu, dám ti stovku. Protože jsem chytřejší, bude to spravedlivý.“
„Tak jo,“ odpovídá blbej.
„Má to čtyři nohy a stojí to u stolu, co to je?“ zeptá se ten chytrej.
„Hm, nevím tady máš pětku.“ říká blbej.
„Má to pět nohou a stojí to u stolu, co to je?“
Chytrej se zamyslí a za chvíli bezradně odpoví: „No to ti teda vopravdu nevím, člověče, tady máš kilo a jen tak pro zajímavost, co je to?“
„Nevím, tady máš pětku.“

pátek 2. prosince 2011

2. prosince 2011

Jen tehdy milujeme doopravdy, když milujeme bez příčiny. ANATOLE FRANCE

Naštvaný host v restauraci hlasitě volá na vrchního: „Pane vrchní máte zacpané uši?“
A vrchní na to: „Moment zeptám se v kuchyni.“

Učitel se ptá žáka: „Máš domácí úkol?“
„Ne.“
„Odpovídej celou větou!“
„Nemám!“

Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy potom zanechávaly obtisky na zrcadle. Když už se situace stávala neudržitelnou, ředitel se rozhodl razantně zakročit. Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník. Ředitel dívkám vysvětlil, že si asi neuvědomují, kolik práce školníkovi dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil jej, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil jej v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadlo. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.

čtvrtek 1. prosince 2011

1. prosince 2011

Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si je vzít. S. JERZY LEC

„Jean, nachystejte mi kulovnici, půjdeme na ryby.“
„Ale pane, neměli bychom si vzít raději udici?“
„A vy si myslíte, Jean, že když budu vyhrožovat rybáři udicí, tak mi nějakou rybu dá?“
 
Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: „Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět.“
„Pane profesore, vy nevíte, kdo jsem!“
„Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!“
„Vy fakt nevíte, kdo jsem?“ ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
„Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste.“
„Tak to je dobře!“ řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostřed štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.

Při matematice vysvětluje kantor míry objemu: „Máme centilitr, decilitr, litr a pak přijde, co?“
„Tak to vím naprosto přesně,“ ozve se jeden z žáků, „opice!“

Čtrnáct dní bez mobilu

Tak nějak omylem a náhodou se mi podařilo zůstat 14 dní bez mobilu. Vzhledem k tomu, že se netajím vztahem, který mám k tomuto elektronickému přístroji, by mě ani nepřekvapilo, kdyby si spousta lidí myslela, že jsem to udělala schválně. Ale nebylo to tak.

Na poslední chvíli jsem přijela domů, rychle sbalila a zase jela pryč. No a v tom spěchu a shonu nejspíš v té první tašce zůstala nabíječka, o které jsem si ani neuvědomila, že ji tam mám. Když jsem ji pak hledala v druhé tašce, ukázalo se, že tam není a jsem tudíž bez nabíječky. Mobil sice ještě pár dní vydržel, takže to není celých 14 dní, ale skoro jo, protože jsem ho neměla moc nabitej.

Nejdřív jsem z toho byla smutná a zdeptaná. Co když mi bude někdo volat/psát a bude mi něco důležitého chtít? Někdo by se o mě třeba i mohl bát, když budu mít dlouhodobě nedostupný mobil… Naštěstí na mě v podstatě všichni mají i jiný kontakt, takže se mohou ozvat třeba mailem.

Ale pak jsem se s tím smířila, protože se stejně nedalo nic jinýho dělat. A teď mi dochází, že jsem si na to tak zvykla, že už se mi ani nechce mít mobil. Takhle mám klid. Nikdo mě nenahání. Nechce, abych se na něj pravidelně dívala. Nediví se, když mám odezvu dvě hodiny. Neumím to popsat, cítím se takhle svobodnější. Nejsem pořád „na příjmu a po ruce“. Je to fajn.

středa 30. listopadu 2011

Miluju adventní kalendáře

Vánoce mám ráda nejen kvůli nim samým, ale také se mi líbí advent. Jako malá jsem občas dostávala adventní kalendář s čokoládičkama a tahle myšlenka se mi moc líbila. Dnes už existují i jiné, např. čajové. Každopádně se mi moc líbí nápad každý den odkrývat něco nového.

Přemýšlela jsem, jaký adventní kalendář a komu bych mohla vyrobit. Kdysi jsem udělala čajový ze sáčkových čajů – na každý den jiný – a byla to celkem fuška. Kolegyně mi dnes povídala o svíčkovém, kdy si každý den zapálíte jednu svíčku. To je sice moc pěkné a určité to má i své kouzlo, ale trochu to postrádá to tajemno, když rozbalujete jednotlivé čokolády s různými obrázky nebo ochutnáváte nové čaje.

Cestou domů mě napadlo, že bych mohla udělat „adventní kalendář“ vám. Každý den dám na svůj blog nový článek, vtip, básničku a citát. Tenhle projekt se mi hodně líbí, a tak trochu mě děsí, jak to budu stíhat a zvládat, aby se kvantita nepřehoupla nad kvalitu. Ale vzhledem k železným zásobám článků v papírové podobě doufám, že to snad nebude tak těžké. Kromě těchto adventních článků bych nadále ráda rozšiřovala různé samostatné stránky jako je Z deníku, Vyzkoušeno pro vás, Recenze… Případně bych ráda postupem času přidala další, například o Vánocích.

Tak se mějte krásně a hezký advent. A pokud máte nějaký nápad, zkuste někoho potěšit adventním kalendářem.

úterý 29. listopadu 2011

Miluju projekty

Právě jsem si uvědomila, že mám velmi ráda projekty. Činnost, která trvá trochu dýl, má nějaký cíl a k němu dojdeme splněním několika menších cílů. Nemám ráda jednorázové činnosti, kdy něco uděláte, je to hotovo a zase musíte dělat něco jiného, ani ty nekonečně rozvleklé práce, na kterých děláte nekonečně dlouhou dobu a pořád nejste ještě ani v půlce. Uvědomila jsem si, že mám ráda projekty, které jsou tak nějak mezi. A asi se mi líbí ve všem. Nestačí mi přečíst si knihu o zenbuddhismu, chci si jich přečíst celou škálu, abych se v problematice zorientovala. Nechci si uháčkovat dečku na skříň, ale rovnou celou soupravu. Ne zase stodílnou, ale třeba tří nebo čtyřdílnou.

úterý 22. listopadu 2011

Vtipné...

<a> čus, je listopad a už mám trojku z chování :-D
<b> jakto???? :-D
<a> nevim.. učitelka, že mi dá neomluvené hodiny a zavolá domu..
<a> tak jí druhý den nesu obálku a řikám, tady je váš plat krát dvě a doufám že bude vše ok..
<a> tak si to beze slov vzala...
<b> tak proč ta trojka z chování?
<a> druhej den si mě zavola do kabinetu a jebla mi to po hlavě :-D
<a> sem tam dal 3 a půl tisíce, 2 stravenky za 40 Kč a ještě lísteček, že výplatu odhaduji na základě lektorských schopnostech :-DDD
Komentář: Máma mě zavřela na noc na balkon abych se probral... Ale táta mě pustil když přišel z hospody s tím, že to mělo velkej úspěch, útratu měl zadarmo a mě má vzít příště sebou :-D

Zdroj: http://www.lamer.cz/quote/65923

pátek 11. listopadu 2011

Miluju knihy

Lásku ke knihám jsem nejspíš získala od rodičů. Každý má jiný styl, ale oba čtou rádi a hodně. Jako správný kříženec miluju skoro všechno, tedy různé styly – těžké a „hutné“ knihy, i lehké čtení, beletrii, populárně naučné i klasická skripta (na vysoké si člověk zvykne). Knihy jsou báječní učitelé – jsou vždy po ruce a výklad vám ochotně zopakují a to doslova. Jen nejsou moc vstřícní otázkám. Nabízí téměř zdarma (knihovna, nejlepší přítel člověka) různé věci, ke kterým byste se těžko dostali. Jak byste chtěli sehnat učitel na time management, zenbuddhismus, astrologii a numerologii, typografii, významy barev, zdravý životní styl a kdeco dalšího? Jasně že živej učitel a přednášky by byly lepší, ale všichni by se jen těžko zaplatili, navíc esoterika a některé její podoby nejsou vědecky uznávány jako vědy, takže lze jen těžko poznat kvalitu učitele. Malé kurzy by mohl vést téměř kdokoliv, ačkoliv se něco podobného tvrdí i o knihách, zas úplně každá kravina (snad) vyjít nemůže. A když, můžete ji srovnat s jinýma a hlavně jako u všeho zhodnotit zdravým selským rozumem.

Co se týče knih, mám minimálně dva zlozvyky, se kterými jsem se ovšem víceméně smířila, takže se je ani moc nesnažím změnit, pokud nepřerůstají do neúnosných rozměrů. Zvykla jsem si na svůj styl práce s knihami, protože cizí styly mi nevyhovují a dělají mě nešťastnou. Považuji za normální půjčit si jednu až pět knih, postupně je přečíst a pak je vrátit. Můj první zlozvyk spočívá v tom, že si knihy půjčuji minimálně pět naráz (Neumím ty zajímavé nechat na příště, neboť pak jsou vždy dlouho půjčené.) a taky jich téměř vždy minimálně pět naráz čtu. Nejspíš je to proto, že nemám ráda jednotvárnost a některé knihy se prostě nedají číst vkuse, nebo to není ono, třeba povídky nebo některé populárně naučné věnující se více oblastem. P. S.: V první knize Blanky Matragi jsem našla, že tohle dělá taky. Docela mě potěšilo, že nejsem jediná, kdo to dělá.

Druhým zlozvykem (nebo dobrozvykem, jak se to vezme) je dělání výpisků z knížky. U mě probíhá trojím způsobem: jednak si knihu poznamenám do počítače jako do čtenářského deníku, a jednak si do zvláštního souboru, pokud toho je opravdu hodně, opíšu nejdůležitější části. A tady je ten zlozvyk – tyto části si v knihách lehce zatrhávám tužkou (a pak gumuji). A třetím způsobem dělání poznámek je sešitek nebo papíry, na něž si zapisuji vlastní myšlenky, nápady a inspirace vzniklé při četbě. Poslední dva způsoby doporučuje ve své knize Tvořivost – techniky a cvičení profesorka Marie Königová a označuje to jako tvůrčí čtení. Popravdě mě to velice baví a připadá mi to přínosné, i když to zatím praktikuji jen krátce.

středa 9. listopadu 2011

Je to o vašem přístupu k věci

První hodina kreslení byla děsná. Přišlo mi, že mi to vůbec nejde, nebavilo mě to a myšlenky mi lítaly kamsi pryč. Litovala jsem, že jsem se do kurzu přihlásila a snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že příště to snad bude lepší a že to nejsou vyhozený peníze. Moc mi to nešlo. Byla jsem unavená a nespokojená.

Na druhou hodinu jsem se těšila, protože jsem už začala přemýšlet nad tím, jaké budu mít možnosti, až budu umět kreslit. Nebudu se jednou stydět před svejma dětma a teď před kamarády, můžu si sama ilustrovat básničky, deníky a třeba jednou i nějakou knihu. Můžu si navrhovat různé obrázky, které pak budu moci upaličkovat. A můžu si jen tak pro radost kreslit a bude to vypadat dobře!

Zkrátka na druhou hodinu jsem se těšila a taky jsem si ji užila. Došlo mi, že to je o přístupu. Když přijdu nadšená, bude to dobrý, i když budeme kreslit jen polystyrénový koule na šále, a když přijdu otrávená, možná mi nepomůže ani kdyby lektorka vyprávěla vtipy.

čtvrtek 3. listopadu 2011

Kurz kreslení

Začala jsem chodit do kurzu kreslení. Už mě totiž fakt štve, že pořádně umím nakreslit snad jenom domeček. Ne, že bych na to měla nějak zvlášť moc času, ale někdy je fakt prima něco si nakreslit nebo ještě lépe namalovat. Popravdě o kreslení tužkou mi zas tak moc nejde. Je to sice pěkné, ale to, co mě fascinuje a mnohem víc mě dokáže nadchnout jsou obrázky pastelkama. Bez barev je každá kresba tak trochu nudná. Může být sebevydařenější a sebe líp vystínovaná, ale černobílý svět bych prostě nechtěla. Zato barevných obrázků může být halda a věřím, že se nikdy neokoukaj.

Když tak nad tím přemýšlím, není mi jasné, proč chci umět kreslit. Pro práci to nepotřebuju a jako „vedlejšák“ to taky nemám v úmyslu. Ale řekněme, že podstatný je, že to chci umět a je fuk proč.

Doma mi bylo už od dětství říkáno, že kreslení není pro mě. Jsem manuálně zručná a snad i chytrá, ale kreslit mi prostě nikdy nepůjde. Nemám na to buňky.

Možná že ne, ale rozhodně to musím zkusit. Nevím, jakého názoru jsou psychologové nyní, ale jednu dobu se říkalo „buď to v tobě je, nebo to v tobě není“, nicméně stále nalézám další a další knihy, které tvrdí něco jiného. A to, že „trénink dělá mistra“. Napište každý týden povídku a časem budou fakt dobrý (snad). Dělejte něco stále znovu a znovu a můžete se v tom stát mistry. A tak jsem se rozhodla, že se naučím kreslit. Nebudu celý život dumat nad tím, jestli se to dá naučit nebo ne. prostě to zkusím. Mimochodem v knize o time managementu Snězte tu žábu její autor doslova uváděl, že co se dokázali naučit jiní, se dokážete naučit taky.

středa 5. října 2011

Jak v Rakousku poznáte Čecha?

Máme najeto necelých čtyři sta kilometrů a zastavujeme na parkovišti na oběd a na záchod. Jíme z vlastních zásob – plněné housky salámem a sýrem a přikusujeme rajčátka, okurku a pórek.
 
Už je to sice pěkných pár let, ale pořád vzpomínám na dobu, kdy jsme tradičně obědvali vepřovku, kterou jsem milovala. Jednu dobu jsme ji dokonce každoročně jedli na stejném parkovišti mezi vesničkami Loka a Rošnja ve Slovinsku.
 
Možná bychom tak obědvali i dnes, kdyby kvalita vepřovek neklesla na úroveň, kdy se ji zdráhám málem dát i kočkám. Tehdy to bylo masíčko! A sos a troška sádla, lahůdka! Nejradši bych ji obědvala i doma.
 
A jak tedy poznáte Čechy? Postávají nebo posedávají u auta, příp. pařezu, kamene, na parkovišti a jedí ze svých zásob, a to dokonce i tehdy, když hned vedle je restaurace, zde tzv. autogrill.

čtvrtek 29. září 2011

Putování po čajovnách

Rozhodla jsem se, že zase začnu více navštěvovat čajovny a budu se seznamovat s různými druhy čaje a jejich přípravou. Chci také vychutnávat klid těchto míst a nasávat jejich atmosféru. Plánuju asi tak jednu až dvě čajovny za měsíc, aby mi to moc nelezlo do peněz a přitom měl tento "průzkum" nějakou cenu.

O tom, kde jsem byla a jak jsem si tam pochutnala si budete moci přečíst v jednotlivých článcích.

1. Literární čajovna Skleněná louka

Po dlouhé době jsem včera vyrazila do čajovny. Fakt už mi to chybělo! Pro Putování po čajovnách, cyklus, na který se můžete těšit, jsem si na úvod vybrala "Skleněnku", protože s ní jsem v Brně před lety začínala. Tam jsem se seznámila s kombuchou.

Vzhled čajovny je stále stejně přitažlivý. Pódium s polštářky vzadu v druhé místnosti pohodlné a fotky na stěnách krásné. Co mě ale nemile překvapilo, byl výběr čajů. Nechci říct, že by byl přímo malej, ale v nabídkovém lístku jsem v podstatě nenašla čisté neovoněné černé nebo zelené čaje. A přitom v článku na internetu z konce srpna mají vypsané tchajwanské oolongy a čaje z Dareelingu a Nepálu z druhé sklizně. Že by je jen prodávali s sebou? Nebo že by jim už došly? Mají na ně snad jiný lístek, který nám zapomněli dát? Nevím, ale trochu mě to mrzelo, protože jsem chtěla poznávat další a další kvalitní čaje.

Nicméně mě potěšilo, že jsem v jejich nabídce nalezla matcha shake, nebo matcha latte, což je vlastně práškový zelený čaj matcha připravený s mlékem a cukrem. Vypadá to jako nějaký zelený hnus, ale chutná to fantasticky a je to sladké.

Také jsem poprvé ochutnala martovník citronový, ale nebyl to bůhvíjaký zázrak. Prostě bylinkový čaj podobný meduňkovému, jen víc citronový. Asi by byl zajímavější v kombinace s něčím dalším, tedy jako směs. Celkově to byl příjemně strávený večer a odcházela jsem s dobrým pocitem.

Znala jsem Monyovou...

Před rokem jsem se na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě setkala se Simonou Monyovou. Jako lovec autogramů (Moc jich teda nemám - začala jsem nedávno a nijak zvlášť to neprožívám.) jsem přišla na její autroské čtení. Ani už nevím, co přesně to tenkrát četla, ale myslím, že se mi to líbilo. Byla to vysoká, štíhlá a celkově krásná žena. Přiznávám, že jsem jí trochu závidděla, měla všechno, po čem toužím: rodinu, krásu, domýšlela jsem si i zdraví a příjmy a hlavně byla spisovatelkou.

Po skončení čtení jsem se zařadila do fronty na autogram. Neměla jsem jako jiní její knížku, ale obyčejný bloček. Nějak jsem se s ní zdržela  a prohodily jsme pár slov. Řekla mi, že si vůbec nemám všímat kritiky, že se vždycky najde někdo, komu se moje dílo (taky píšu, jak možná víte) nebude líbit. A pak mi nabídla, že jí můžu svoje dílko poslat, a že mi k němu něco řekne.

Za posledních pár let jsem toho moc nenapsala a tak jsem pořád váhala, co jí poslat. Myslela jsem si, že to není dost dobrý, abych to ukázala opravdový spisovatelce. Teď mě mrzí, že jsem jí neposlala cokoliv aspoň trochu slušnýho ze svý tvorby. Takovouhle zpětnou vazbu asi hned tak totiž nezískám.

pondělí 8. srpna 2011

Jak být šťastnější?

Existuje snad nespočet rad, jak se stát šťastnějším. Můžete najít i mnoho citátů o tom, co je to štěstí, kdo je a není opravdu šťastný a také spoustu názorů na toto téma. Měla bych pro vás jeden tip (asi už to stejně dávno víte), který jsem vypozorovala při sledování lidí, které obecně považuji za méně šťastné než jsem já. (Ne, že bych byla bůhvíjak šťastná a pořád, ale přece jen je mezi námi rozdíl…)

Myslím si, že oproti méně šťastným lidem mám jednak tu výhodu, že nesleduji zprávy a tudíž se nemusím (ono se tomu totiž někdy těžko brání, když vidíte tu hrůzu) vztekat nad tím, jak jsou na sebe lidi kdesi na druhém konci světa zlí (a vy s tím stejně nic nemůžete udělat) nebo jak je naše vláda hrozná a kde se přihodila jaká nehoda a kolik lidí umřelo. Ale nejde jen o zprávy. Přijde mi, že jsem šťastnější, když si míň všímám druhých lidí.

Ale pozor – nemyslím to tak, že se nebudu starat o to, jak se kdo má a budu zahleděná jen do sebe. Spíš tak, že neřeším, že ten a ten pán je šíleně bohatý a přitom si to „nezaslouží“, že támhleta paní je štíhlejší a má delší a hezčí vlasy, že jedna kolegyně může každý měsíc chodit ke kadeřníkovi a já na to nemám, že mám stejný známky jako lidi s tahákama, že...

Přemýšlím, jestli můžou být drbny šťastný. Třeba jo, když někoho pěkně zdrbnou, ale mám pocit, že je dobrý vážit si toho, co máme, i když toho moc není, protože kdyby nám to někdo vzal, dost bychom se divili, jak jsme byli vlastně strašně bohatí. Na tohle téma existuje jedna moc hezká přeposílačka (možná trochu depresivní). Pokud máte co jíst, máte co na sebe a jste gramotní (plus nevím co z věcí, které považujeme za normální) patříte k určitému procentu nejbohatších lidí na světě.

Někdy, když se cítím zavalená prací, nebo mám pocit, že trpím strašnými a neřešitelnými problémy, otevře mi oči právě třeba podívání se na zprávy. Stačí jen slyšet o tom, že někdo oslepnul, voda mu spláchla dům a hned mi dojde, jakými malichernostmi se zabývám. I když se snažím, nedaří se mi vždy radovat z toho, že mám vlastně všechno. Vždyť co člověk potřebuje? Jakýs takýs dobrý zdraví (vidím, můžu chodit, slyším… někdy je fakt báječný vědět, že když vám ujede autobus, můžete dojít do vedlejšího města pěšky, protože jen tak mimochodem ujdete mnohem víc, než si myslíte)… Zatím mám kde bydlet a něco k jídlu se snad taky najde. Všechno ostatní už je nadstandard a měli bychom si toho vážit a ne koukat závistivě kolem sebe, jestli někde někdo náhodou nemá něčeho a o trochu víc.

A jak to teď nějak rozumně uzavřít. Snad jen – rozhlídněte se pořádně kolem sebe a pokud ještě pořád máte pocit, že máte málo – zkuste pohladit každou věc, kterou máte doma (a uvidíte, kolik toho je).

úterý 2. srpna 2011

Jak si udělat radost, když vám nic nepadne?

Napadlo mě, že si pořídím stříbrný náramek. Jen tak pro radost takovou malou ozdůbku. Pro jistotu jsem si vzala větší obnos peněz a vydala se do svého oblíbeného zlatnictví (kde jsou na vás milí, i když se tam chodíte spíš jen dívat a nic si nekoupíte). Když se mě prodavačka zeptala, jaké mám přání, nějak mě napadlo, že bude trochu problém koupit si náramek. Mám ruku cca 16 cm po obvodu. 

Ukázalo se, že o správné délce mají vlastně jen dva náramky. Jeden se stříbrnými přívěsky ve tvaru srdíček a druhý s barevnými autíčky. Ideální by byl řetízek asi o centimetr větší (17 cm), aby se mi dobře zapínal, takový měli snad jen jeden. Většina jich byla osmnáct nebo devatenáct centimetrů.
Tak ještě nakouknu do jiného zlatnictví a ten se srdíčky si rozmyslím.

P. S.: Podobný problémy mám s botama i kalhotama... a všichni se mi diví, že si dělám nejradši radost čajem... :-)

pondělí 21. března 2011

První jarní den? Neříkejte!

Jak jsem si vyhledávala materiály pro články týkající se mezinárodního dne zdravého spánku a poezie, všimla jsem si, že v našich zemích je 21. březen považován za první jarní den. Proč je tomu tak?

Při pohledu z okna nemám dojem, že se přiblížilo jaro. Alespoň v Brně se nic moc nezměnilo, dnes dokonce byla docela zima, alespoň z doslechu, já venku nebyla.

21. březen máme takzvané astronomické jaro. Tehdy nastává rovnodennost, den i noc jsou tedy stejně dlouhé. „Slunce vychází přesně na východě v 6 hodin a zapadá na západě v 18 hodin. Nutno však přiznat, že nic z toho není tak úplně pravda. Pravda by to byla jenom tehdy, kdyby Země obíhala kolem Slunce po kružnici, kdyby Slunce samo bylo jen bezrozměrným bodem, kdyby Země neměla žádnou atmosféru, kdybychom to vše sledovali z hladiny moře na 15. stupni východní délky, kdyby...“

Článek od Zdeňka Mikuláška o začátku jara na Instantních astronomických novinách docela vtipně končí: „Když vám tedy někdo položí otázku zda nastává jaro 21. března, měli byste mu odpovědět: "Občas ano, ale je to stále míň, za pár let už vůbec ne, ale po roce 2100 se to zase spraví." Ručím vám za to, že ho vaše vyčerpávající odpověď zcela uspokojí.“

Znám to s jarem trochu jinak. Vloni jsem to sledovala a myslím, že to docela souhlasilo, letos jsem si na to bohužel nedala pozor, a tak jsem „jaro“ propásla. O čem tu mluvím? O čínském způsobu vnímání a jejich pěti elementech. Číňani vlastně mají 5 období a jim přísluší jednotlivé elementy, orgány, barvy a také chuti, k tomu se možná vrátím někdy později. Těmi obdobími jsou následující:

- jaro – dřevo,
- léto – oheň,
- babí léto – země, s ní je to složitější...
- podzim – kov,
- zima – voda.

Podle této teorie začíná jaro přibližně 12. února a končí 25. dubna, kdy nastává mezidobí pro element země. Poselství elementů pro jaro? Zdržte se hněvu a zlosti, netrpělivosti a podráždění, poškozuje to vaše játra. Započněte změny. Postavte se výzvám a neváhejte!

Zdroje:
InAstroNoviny, http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=87

21. března: Mezinárodní den zdravého spánku

Vzhledem k tomu, že je dnes mezinárodní den zdravého spánku, napadlo mě, že bych se s vámi podělila o pár rad, které jsem slyšela k tématu spánku. Některé mám ověřené, jiné ne. Nabízím vám je tedy k vlastnímu ověření, případně mi můžete do komentářů doplnit vám známé rady pro zajištění dobrého spánku.

Jen bych ještě chtěla zmínit, že mezinárodní den zdravého spánku má poukázat na závažnost problémů se spánkem. „Hlavním smyslem a cílem Mezinárodního dne spánku je zvýšení informovanosti o poruchách spánku mezi laickou i odbornou veřejností, o prevenci a možnostech léčby.“

Pan profesor Cimický ve své knize Minimum proti stresu (str. 9–10) doporučuje následujících pár bodů, které můžete udělat pro to, abyste se lépe vyspali: (V závorce jsou doplněny rady ke stejnému tématu z jiných zdrojů.)

1. Chodit spát v pravidelnou hodinu a zachovávat pravidelný rituál přípravy ke spaní. (K tomu mohu dodat, že jsem někde četla, že je lepší spánek před půlnocí, a tak se snažím chodit spát každý den v deset hodin večer. Popravdě mi to moc nevychází. Uléhejte a vstávejte každý den (i o víkendu) ve stejnou dobu +/- 15 minut.)
2. Nestřídat lůžka. Spát tam, kde jste zvyklí.
3. Před uložením vynechat napínavou a vzrušující podívanou, zvolna snižovat obrázky aktivity, příliš se neštvat a nenamáhat. Nejlepší aktivita je přiměřeně dávkovaná chůze, rozhodně ne běh! Nepracovat těsně před spaním a neučit se. (Mohu jen potvrdit, když se před spaním učím něco náročného nebo pracuju, ještě v posteli mi to šrotuje v hlavě a nemůžu usnout. Osobně se mi osvědčilo poslední hodinu před spaním dělat něco odpočinkového, ať je sebehorší zkouškové období. Mimo jiné taky hodinu před spaním opustit počítač, prý koukání do obrazovky působí povzbudivě a pak se hůř usíná.) Aspoň chvilku si číst pohádku nebo dělat něco uvolňujícího. Ani cvičení před ulehnutím (3–4 hodiny) se nehodí, proto ho raději přesuňte před večeři.
4. Na noc je vhodná vlažná koupel, nepříliš horká ani studená.
5. Před spaním omezit kávu, alkohol a další stimulující látky včetně Coca-Coly. Neukládat se ani příliš najedený, ani hladový. (Nejlépe 4–6 hodin před usnutím se nemá pít káva, zelený nebo černý čaj… já tedy s čajem problémy nemám ani těsně před spaním. A co se týče jídla: Vynechejte večer těžká jídla, poslední zařaďte 3–4 hodiny před ulehnutím. Nepijte večer alkohol, abyste lépe usnuli – alkohol zhoršuje kvalitu Vašeho spánku.)
6. V místnosti, kde spíte, by měla být tma či alespoň šero. Optimální teplota ložnice se pohybuje mezi 12 až 24 °C (jinde radí spíš 18–20°C).
7. Před spaním vyvětrat.
8. Může hrát tlumená hudba, ale nesmí rušit ostatní.
9. Když do půl hodiny neusnete, je lépe vstát a věnovat se jiné činnosti, rozhodně však ne na lůžku. Co vím, tak se doporučuje (snad i na lůžku) nějaká nudná četba.
10. Přes den raději nespat. Když si lehnete, zavřete oči a klidně dýchejte. Představte si, že ležíte na louce v písku a krásně svítí sluníčko, jste příjemně unavení… Lze myslet i na to, že stoupáte zvolna někam k vrcholu kopce, který se utápí v tmavě modré nebo hnědé barvě… Například epileptici mají zakázaný spánek přes den, tak na tom asi opravdu něco bude. (Viz můj článek 26. března: Světový den boje proti epilepsii (Fialový den/Purple Day))

K dalším radám lze zařadit následující:

- Postel i ložnici užívejte pouze ke spánku a pohlavnímu životu (odstraňte z ložnice televizi, v posteli nejezte, nečtěte si ani neodpočívejte). Rozhodně v ložnici nepracujte.
- Nekuřte, zvláště ne před usnutím a v době nočních probuzení. Nikotin také povzbuzuje.
- Omezte pobyt v posteli na nezbytně nutnou dobu. V posteli se zbytečně nepřevalujte, postel neslouží k přemýšlení.

Teď už vám jen mohu doporučit zajímavý článek na Doktorka.cz: http://zdravi.doktorka.cz/spanek-neni-ztraceny-cas/ a popřát dobrou noc!

Zdroje:
CIMICKÝ, J. Minimum proti stresu. 1. vyd. Praha 1: Nakladatelství Olympia, a. s., 1996. 79 stran. ISBN 80-7033-415-0.
http://mikrospanek.cz/mezinarodni-den-zdraveho-spanku-2132009

21. března: Světový den poezie

Světový den poezie je od roku 1999 určen na 21. březen. Cílem je podporovat čtení, psaní, vydavatelství, vyučování poezie po celém světě. Poezie byla převažujícím žánrem literární tvorby až do 18. století (do středověku byla dokonce žánrem jediným), teprve v 19. století se poměr mezi prózou a poezií vyrovnal a ve 20. století próza převážila.

Tradičně se poezie dělí na:

  • epickou, jež má děj,
  • lyrickou, která děj nemá, ale snaží se například vystihnout náladu,
  • lyricko-epickou, v níž je děj potlačen, ale existuje.
Česká elektronická knihovna, Šárecká, M.: Vůně domova (1918), tiskem a nákladem E. Leschingra, Praha, 1. vydání, 56 stran

Věnování
Na tichý domov, sídlo něhy,
na chvíle, jimiž lze se hřát,
na úsměv mrtvých, gesta lásky
mně zachtělo se vzpomínat.

Na dobu klíčení a vzrůstu,
kdy sluncem láska matčina
a rosou síla otce byla,
tak rádo srdce vzpomíná!

Jak nevracet se v době květu,
jak nepohlížet vděčně zpět?
Vždyť jsem jak ve skleníku tichém
jen láskou vypěstěný květ!

Květ, který vzrůstal ve zátiší,
jež posvětil svým žitím rod,
a rukám, které tam jej sely, nechť patří též i jeho plod!

Mám pár oblíbených básní, které jsem si zvlášť začala vypisovat do bloku, když jsem zjistila, že jich přibývá, ale v poslední pár letech jsem žádné nepřidala. Asi už opravdu málo čtu poezii. Jak můžete vidět z ukázek, mám nejraději rýmované lehce „klouzavé“ básně, slova, jež ladně plynou jakou voda v potůčku. K mým oblíbeným patří například Seifert, nebo někdo s přezdívkou Ženatej na serveru Písmák.cz.

V dnešní době jednoznačně převažuje lyrická poezie. Za jeden z druhů poezie je považováno haiku, což je (dle Wikipedie) lyrický útvar s přírodní tematikou. Je tvořen třemi řádky obsahujícími 5, 7 a opět 5 slabik. A když je povedené, je podle mého názoru příjemné a inspirující. Vyvolává představu místa nebo věci, o které mluví.

Suvi
Šperk
Ledový květ slét'
Ze stromu podzimu spad'
Ozdobil tvůj pléd
http://hajku.blackhost.cz/index.php?page=hajku

Kobajaši Issa
Žába se tváří
jako by právě na oblohu
vykvákla mrak
http://www.nash.cz/haiku/issa.html

Další zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/UNESCO
http://cs.wikipedia.org/wiki/Poezie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Haiku

Při práci se dozvíte zajímavý věci

Chystám si práci do školy, podklady pro nějaký vědecký článek, a tak prohlížím na internetu, co je v problematice, kterou se zabývám, nového a co bych měla vědět. Rok 2011 byl vyhlášen Radou EU za Evropský rok dobrovolnictví, a tak se snažím projít všechny programy, které do toho spadají. Je to zajímavé, ne že ne, ale je toho tolik… nemůžou prostě udělat jednu akci? 24. 6. 2011 bude Mezinárodní dobrovolnický den.

Říkám si, že těch mezinárodních dnů je nějak moc, a tak mě ze zvědavosti napadlo podívat se, jestli někde není nějaký jejich seznam. A heleme se, třeba na stránce o OSN.

Nestačím se divit, kolik toho je a některý jsou fakt zajímavý, třeba den mateřského jazyka, den vody, den meteorologie, den proti nášlapným minám, den zdraví, den knihy a autorských práv, den stěhovavých ptáků… Kuriózní mi též přijde Světový den prevence sebevražd, Světový den pošty, Světový den televize nebo Mezinárodní den hor.

A jak se na to dívám, všimnu si, že dnes 21. března je Světový den poezie, tak mě napadá, že by to chtělo nějak oslavit! ;-)

Zároveň je dnes Mezinárodní den zdravého spánku a první jarní den.

úterý 8. března 2011

Mezinárodní den žen

Občas z legrace říkávám, že Google ví všechno. Dneska jsem najetím na obrázek u jeho loga například zjistila, že je mezinárodní den žen. Popravdě jsem se o tenhle svátek nikdy nezajímala a ani si nevzpomínám, že bychom o něm někdy doma mluvili. Možná s babičkou? Něco jiného je svátek matek, to dáreček vždycky nosím, ale mezinárodní den žen?

 Ze zvědavosti jsem nakoukla na pár prvních stránek, abych si rozšířila vzdělání o mezinárodním svátku. Tenhle svátek, o který se vlastně nezajímám, se už slaví přes sto let. No, nejspíš jsem trochu zaspala. Zaujala mě zmínka o tom, že "Organizace spojených národů vyhlásila pro letošní oslavy téma Rovný přístup ke vzdělání, praxi, vědě a technologiím: Cesta k důstojné práci pro ženy." Asi je jasné, na co tím naráží... to, co všechny víme. Tím, že jsme ženy máme horší uplatnění na trhu práce. Jako mladé nás moc nechtějí, protože hrozí svatba, děti a to, že nás bude muset na nějakou dobu zastoupit někdo jiný. Jedna kamarádka říkala, že nejspíš začne zapírat, že je vdaná, protože to už by jí práci opravdu nikdo nenabídl. Zdůraznila, že v momentě, kdy potenciální zaměstnavatel zahlédne na její ruce snubní prstýnek, zatváří se "Aha tak to nic" a pracovní pohovor opět nedopadne.

V různých zdrojích se můžete dočíst, že "celosvětový svátek žen vznikl jako vzpomínka na stávku newyorských švadlen, která se odehrála v roce 1909", ale proč stávkovaly? Kvůli těžkým pracovním podmínkám? Tak jsem měla pravdu, mělo by to tak být, a také kvůli zkrácení pracovní doby.

Ačkoliv jsem na svátek zapomněla, docela se mi zamlouvá. Proč si jednou pro změnu místo spílání neužít ten pocit, že jsem žena? Třeba by mi mohl přítel udělat masáž (možná lepší než kytka, ne?), uvařit večeři, mohli bychom zajít do kina, divadla, nebo si jen tak povídat s šálkem dobrého čaje... Nebo si udělat pořádnou dámskou jízdu. Nachystat chlebíčky, sladkosti a různé slané brambůrky a pro jednou zapomenout na diety, hubnutí a nejrůznější omezení. Zkrátka a dobře, pěkně se odvázat v soukromí a bez chlapů. Radovat se z toho, že jsme krásné něžné pohlaví.

Zdroj:
http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/svet-slavi-100-mezinarodni-den-zen.html

pátek 11. února 2011

Prezentace tezí a odměna

Před nedávnem jsem udělala docela těžkou zkoušku... vlastně to bylo tento týden v pondělí... ale už mi to přijde jako celá věčnost. Měla jsem obhájit teze své závěrečné práce, pro ty, co se tím nezabývají, to znamená, že jsem měla vysvětlit, o čem chci svou práci psát, jaké použiji metody (a techniky) zkoumání a co budu vlastně zkoumat, kde získám data a jaký to celé bude mít přínos. Jo, taky jakou použiju literaturu a takový detaily. No, nadřela jsem se s tím docela dost, ale šéfík (ne můj vedoucí ale ten, kdo to přijímal přes mail) stále nějak nebyl spokojen. I když jsem se to pokusila doladit podle jeho představ, rozhodně jsem věděla, že se mi to nepodařilo. A tak jsem šla na obhajobu s trochu smíšenými pocity.

Byla jsem strašlivě nervózní. Mimo jiné i proto, že jsem nevěděla, jestli můžu přijít později, když to začíná ve dvě, ale vzhledem k tomu, že na mě měla dojít řada až večer a já už se celkem dobře znám, byla jsem si jistá, že za tu dobu bych tam zešílela nervama, kdybych viděla, jak se do ostatních navážej, nebo jak to mají skvělé a já proti nim budu vypadat hloupě. 

I tak jsem se setkala s obojím. Jedna slečna se rozhodla pokračovat v nějakém výzkumu, takže měla krásně prošlapanou cestičku a znělo to vážně fantasticky, to co se chystá dělat. Navíc je to takovej ten typ, co snad nikdy nemá trému, takže to v klídku odprezentovala, skoro jako by se pochlubila, jak je dobrá.

Já tam přišla, nervózně jsem kuňkala a ukazovala cosi na prezentaci. Bylo to strašný. Už mám za sebou snad tisíc prezentací, ale takhle špatných jsem moc neměla. Bylo mi jasný, že to není mnou, ale mýma nervama a o to víc mě to štvalo. Vždyť už bych za ta léta měla mít trému zmáknutou, ne?

Pravdou je, že jsem přišla přesně včas, abych viděla, jak tam dokonale rozebrali jednu mou suverénní kolegyni, kterou považuji za perfekcionistku, tak, že skoro brečela, což mi na náladě moc nepřidalo. Připadalo mi to, jako by mě zavařeli do klece plné hladových lvů.

Naštěstí se lvi unavili a někteří až do večera nevydrželi... teda popravdě skoro jsem se začínala bát, že tam zůstanu sama. Nakonec jsem to teda nějak vykuňkala a padlo pár dotazů. Kupodivu žádné závažné připomínky, jen pár drobností. Když se teda "šéfík" rozhodl, že to uzavře, měla jsem z toho nakonec dobrý pocit. Všichni byli přesvědčeni, že moje práce má smysl a snad že i zvolený postup je dobrý.

Asi si dovedete překvapit, jak mě zdrtilo, když mi řekl, že bych si prezentaci měla s opravenými detaily zkusit ještě jednou. Jojo, jasně, není na tom nic špatného, je to takové neformální... to si vykládejte někomu jinému... já tu prezentaci musím udělat, abych mohla jít v květnu ke zkoušce. Byl to pro mě takový šok, že jsem se z toho vzpamatovávala celý večer. 

Normálně se mi pak chtělo brečet. Všimla jsem si, že to nezarazilo jenom mě, ale i všechny ostatní. Vypadalo to, že nikdo s názorem toho, kdo to řekl, nesouhlasil. Naštěstí se to ostatním podařilo ukočírovat a přesvědčit ho (nebo přehlasovat?) že to je nesmysl, když mám jen doplnit metody, které použiju pro nějaký dílčí výzkum, dokonce z toho na chvilku udělali srandu, ale já neměla chuť se smát. Byla to pro mě hrozná podpásovka a doteď nechápu, co tím ten člověk myslel. Snad nějakou osobní pomstu za to, že jsem neopravila vše tak jak chtěl? 

Doma jsem si pro jistotu dala sklenku alkoholu, protože jsem se chtěla ujistit, že mi stoupne tlak a nebude mi už tak divně jako na omdlení. Ještě celá roztřesená jsem si slibovala, že nakouknu do seznamu odměn a nějakou si pořídím. Tak teď jen kterou, když jsem bez peněz?

neděle 16. ledna 2011

Splněné přání ze seznamu odměn

Asi před rokem jsem si začala psát seznam věcí, které si „Jednou pořídím...“ Věci, které by se mi líbily, chtěla bych je, nebo po nich šíleně toužím, zkrátka všechno, co nechci zapomenout, že jsem třeba někdy chtěla. Nejdřív to byl trochu problém, abych do seznamu pořád dokola nezapisovala ty stejné věci, ale po roce, kdy tento seznam mám a znám ho dost i zpaměti, už hned vím, že tam ta věc je nebo není.

Kromě přehledu slouží především k vnitřní motivaci, když se mi do něčeho vážně hodně nechce. Můžu juknout do seznamu, vybrat si odměnu a těšit se na ni po splnění úkolu. Trochu jsem to zanedbala se státnicema, a tak jsem si pak za ně nadělila poněkud více odměn, ale co... člověk si občas musí udělat radost. :-)

Jednou z věcí, kterou jsem si už dlouho přála, byla kniha Trénink kreativity od Erica Maisela. Považuji ji za skutečně podařenou. Kdysi jsem si ji půjčila v knihovně. Krásně se četla a cvičení na povzbuzení kreativity mě zaujala. Některá jsem si vyzkoušela a jiná prozatím alespoň opsala, ale ve skrytu duše jsem si toužila tuto knihu koupit. Je napsaná na rok, takže tam jsou na každý týden dvě kreativní cvičení.

Kvůli tomu, že už je to delší dobu vydaná kniha, musela jsem ji shánět přes internet. Problém to samozřejmě nebyl Google najde všechno, jenže v těch obchodech už obvykle nebyla na skladě a často ji měli označenou spíše jako nedostupnou. Nakonec se mi ji někde přece jen podařilo sehnat, ale s obchodem přes internet moc nekamarádím, a tak jsem požádala přítele, jestli by mi s tím nepomohl. Protože má pořád moc práce, dost to odkládal, až už jsem začala být nervózní, protože jsem si ta cvičení chtěla začít dělat pěkně v době kdy mám, hnedka po Novém roce. Když jsme se po Vánocích setkali, zjistila jsem, že příčinou odkládání nebyla lenost ale to, že mi ji chtěl dát jako dárek. Nechci být nevděčná vůči ostatním dárkům, ale tenhle je asi ze všech nejkrásnější. :-)

Popravdě musím přiznat, že ačkoliv dnes končí druhý týden tohoto roku, jsem teprve u prvního cvičení z prvního týdne. Nějak jsem se zasekla na napsání životopisu na dva a půl tisíce slov. Jen si to zkuste! :-) ... Vychází to asi tak na 5 stránek.

pátek 7. ledna 2011

Príma čokoláda

Když jsem byla malá, měla jsem moc ráda čokoládu z automatu. Mamka mi ji nekupovala moc často, protože to bylo nezdravé, a tak to byl svým způsobem pro mě svátek, když mi ji dopřála. Obvykle to bylo při nějaké mimořádné příležitosti, kdy jsme se k takovému automatu dostaly. Párkrát jsem ji dostala na domácí vyrobení, ale to nebylo takové.

Čokolády z automatu jsem si dost užívala asi v prváku nebo v druháku na vysoké. Bývala jsem tam tehdy skoro celý den a v přednáškovkách jsme měli zimu, tak jsem si vždy v určitý den, který byl nejstrašnější, dopřávala čokoládu pro potěšení a zahřátí. Den mi to pochopitelně jako správnému mlsalovi zlepšilo okamžitě, i když ne třeba dlouhodobě.

Zvědavost mi nedala, a když jsem se setkala s čokoládou ve zdravé výživě, musela jsem ji vyzkoušet. Zdravá čokoláda, hmm, to zní dobře. :-) Teď se tu s vámi chci podělit o svou první zkušenost s její přípravou a vřele vám ji doporučit. Jde o čokoládu v krabičkovém balení s pěti sáčky po dvaceti pěti gramech. Je 100 % bio a jmenuje se Cioccolato in tazza. I když 50 % tvoří třtinový cukr, připadá mi čokoláda dost hořká a nejradši bych si ji přisladila (a přiznávám, že u jednoho šálku jsem to vyzkoušela), ale nedokážu takovou ňamku mršit naším bílým rafinovaným cukrem. Ještě pro inspiraci, mě tahle čokoláda stála 62 Kč, což znamená necelých 13 Kč za jednu. Jasně, měli byste ještě připočítat mlíko a energii na jeho ohřev, ale i tak… stojí skoro stejně jako z automatu, ale rozhodně je lepší ;-).