Miluju knihy

Lásku ke knihám jsem nejspíš získala od rodičů. Každý má jiný styl, ale oba čtou rádi a hodně. Jako správný kříženec miluju skoro všechno, tedy různé styly – těžké a „hutné“ knihy, i lehké čtení, beletrii, populárně naučné i klasická skripta (na vysoké si člověk zvykne). Knihy jsou báječní učitelé – jsou vždy po ruce a výklad vám ochotně zopakují a to doslova. Jen nejsou moc vstřícní otázkám. Nabízí téměř zdarma (knihovna, nejlepší přítel člověka) různé věci, ke kterým byste se těžko dostali. Jak byste chtěli sehnat učitel na time management, zenbuddhismus, astrologii a numerologii, typografii, významy barev, zdravý životní styl a kdeco dalšího? Jasně že živej učitel a přednášky by byly lepší, ale všichni by se jen těžko zaplatili, navíc esoterika a některé její podoby nejsou vědecky uznávány jako vědy, takže lze jen těžko poznat kvalitu učitele. Malé kurzy by mohl vést téměř kdokoliv, ačkoliv se něco podobného tvrdí i o knihách, zas úplně každá kravina (snad) vyjít nemůže. A když, můžete ji srovnat s jinýma a hlavně jako u všeho zhodnotit zdravým selským rozumem.

Co se týče knih, mám minimálně dva zlozvyky, se kterými jsem se ovšem víceméně smířila, takže se je ani moc nesnažím změnit, pokud nepřerůstají do neúnosných rozměrů. Zvykla jsem si na svůj styl práce s knihami, protože cizí styly mi nevyhovují a dělají mě nešťastnou. Považuji za normální půjčit si jednu až pět knih, postupně je přečíst a pak je vrátit. Můj první zlozvyk spočívá v tom, že si knihy půjčuji minimálně pět naráz (Neumím ty zajímavé nechat na příště, neboť pak jsou vždy dlouho půjčené.) a taky jich téměř vždy minimálně pět naráz čtu. Nejspíš je to proto, že nemám ráda jednotvárnost a některé knihy se prostě nedají číst vkuse, nebo to není ono, třeba povídky nebo některé populárně naučné věnující se více oblastem. P. S.: V první knize Blanky Matragi jsem našla, že tohle dělá taky. Docela mě potěšilo, že nejsem jediná, kdo to dělá.

Druhým zlozvykem (nebo dobrozvykem, jak se to vezme) je dělání výpisků z knížky. U mě probíhá trojím způsobem: jednak si knihu poznamenám do počítače jako do čtenářského deníku, a jednak si do zvláštního souboru, pokud toho je opravdu hodně, opíšu nejdůležitější části. A tady je ten zlozvyk – tyto části si v knihách lehce zatrhávám tužkou (a pak gumuji). A třetím způsobem dělání poznámek je sešitek nebo papíry, na něž si zapisuji vlastní myšlenky, nápady a inspirace vzniklé při četbě. Poslední dva způsoby doporučuje ve své knize Tvořivost – techniky a cvičení profesorka Marie Königová a označuje to jako tvůrčí čtení. Popravdě mě to velice baví a připadá mi to přínosné, i když to zatím praktikuji jen krátce.