Čekáme mladý

Protože pořád nemůžu psát jen o rekonstrukci, uděláme si v mém seriálu Na statku krátkou odbočku ke zvířátkům. Hnědá koza Líza je pořádně tlustá, takže to vypadá, že by mohla každou chvíli rodit. Píšu to 10. 2. 2025, tak doufám, že to ještě do publikování tohoto článku vydrží, protože na sobotu mám naplánované volné pokračování.

Samozřejmě jsem hrozně zvědavá a natěšená. Miluju jaro s kůzlátkama. Jsou tak krásná a malá a roztomilá! 

Nedávno mi říkala jedna kolegyně, že se těší, až budu zase na jaře sdílet jejich fotky. :-)

Doufáme, že i bílá Melinda je v očekávání, ale zatím to není úplně jisté. Sice ji pravidelně dáváme do výběhu ke dvěma mladým kozlíkům, ale u ní člověk nikdy neví. Vypadá sice, že se trochu zakulatila, ale co když to není tím.

Zatím se můžete mrknout na nově zveřejněný článek Kozí ksichty s různými výrazy. Není to myšleno hanlivě, spíš pro zasmání, jak jsou odrostlá kůzlata stále roztomilá.

Když jsem kozy na chvilku vypustila ven na sluníčko, byly jak utržený ze řetězu a vůbec se je nedalo pořádně vyfotit, takže si širokou kozu musíte jen představit, protože při pohledu z boku to vidět není.

Naše momentálně čtyřčlenné stádo koz

Melinda s plnou hubou trávy

Nepojmenovaný loňský hnědý kozlík (syn Lízy a Hektora)

Oba loňští kozlíci, hnědý zkouší, jak by se to asi mělo dělat

Spousta antických sloupů

Začnu teoretickou otázkou: Kolik je spousta?

Protože vidím, že neradi píšete komentáře, rovnou si i odpovím: Záleží jak čeho. Spousta času dřív bývaly nerušené dva měsíce letních prázdnin, kdy člověk vůbec nic nemusel, ničemu nerozuměl, nic neplánoval a jenom odpočíval po úmorném zkoušení před vysvědčením. 

Spousta prádla na praní můžou být třeba jen dva koše. Může to být i jen jeden, když to budou ponožky a nebudete mít sušičku, jen šňůru venku na zahradě a každou ponožku musíte zvlášť přichytit kolíčkem (jasně, můžete je scvaknout i po dvou).

Určitě by vás napadla spousta dalších spoust...

Já chci psát o spoustě našich antických sloupů, kterých máme v obýváku pět. Malovat je byla taková fuška, že si myslím, že výraz spousta je oprávněný. Ale pro případ, že byste jich měli málo, mám ještě jeden v záloze schovaný v ložnici a druhý v původním parádním pokoji, který bude doufám, ještě parádnější.

Jelikož máme starý barák, máme všude různé rozměry – třeba i mezi okny a tak. Je tedy potřeba sloupy, kuželky a různé další věci (jako okrasné obdélníky, k nimž se snad dostanu později) zvětšovat či zmenšovat tak, aby se zdálo, že všechno je souměrné a tudíž to lahodilo oku.

Náčrtek sloupu s propočty

Kromě černobílých propočtů jsme se snažili pastelkami naznačit, jaké by se nám líbily barvy na stěnách a také ty nejblíže k sloupu. Ale samozřejmě to na papíře a bez zachování poměrů výšky a šířky může vypadat poněkud komicky. Nicméně určitou představu to člověku dá.

Pastelkové náčrtky

Zvažovali jsme také vystínování bílého sloupu a různé druhy podstavců...

Vzhledem k velikosti okna není nakreslení jednoho takového sloupu žádnou snadnou záležitostí, i když máte šablonu pro horní a spodní část. Jak už jsem říkala, musíte počítat úplně se vším, takže je nejlepší vyměřit si prostředek v horní i spodní části, protože se vám u nás může velice snadno stát, že se sloup někde (třeba uprostřed) významně zúží.

Sloup umístěný na okraji okna

Patka sloupu opět na zeleném podkladu

Celkový pohled na hlavní okno se sloupem uprostřed

Zatím jen nahrubo nakreslený středový sloup

Sloup v okně s již natřenou stěnou v pozadí

Jak vidíte, ještě nás dost práce čeká – sloupy musí být přetřeny bílým vápnem, aby jen svítily, a stíny kolem sloupů uděláme cappuccinovou barvou jako pruh na stropě, jak jsem psala v článku Druhý modrý obývák, který je jediným obývákem z původní ložnice.

A protože články mají být adekvátně krátké, končím a o sloupech zase někdy příště.

Noční splín versus ranní slunce a sníh

V noci jsem pro vás vymyslela celý článek. Jenom jsem ho nesepsala. 

Vzbudila jsem se odhadem ve čtyři hodiny. Obvykle se nedívám, kolik je, aby mě to nestresovalo při snaze znovu usnout. I tak se mi dlouho nedařilo znovu zabrat. Hlavou se mi honily zbytečné a obecné myšlenky, pocit, že teď nežiju, že se jen tak nějak plácám mezi prací a spánkem, že nemám radost ze života... že mi něco neurčitého chybí.

Moje úvahy nikam nevedly a nepřišla jsem na to, čím bych mohla stávající stav zlepšit. Snad soustředit se na konkrétní věci, co se dějí, a kterým se věnuji. Nedělat toho příliš mnoho. A najít si víc času na sebe?

Každopádně teď dopoledne je všechno úplně jinak. Venku svítí slunce, sníh se třpytí, kozy a kočky jsou nakrmené. A já si doma píšu a topím přímotopem ze sluníčka. Jaká to nádhera! Fena mi leží u nohou a je šťastná, že může být se mnou doma. Já jsem šťastná, že leží, tam kde chci, a neválí se po zdi. A že je tak krásná, zdravá a hodná a má mě ráda. To se hned jinak pracuje se psem, který je vám oddaný. I když není moc poslušná, ví, kdy opravdu o něco jde a kdy mě může přemlouvat, aby to bylo jinak. 

Vůbec nechápu, nad čím jsem v noci přemýšlela. Zkusím se k tomu vrátit večer, teď si chci užít den. A to jsem někde četla, že se přeceňuje vliv slunečného počasí na naši náladu. Vážně? Tak proč je to o tolik lepší, když se reálně nic nezměnilo?

Balustráda pod okny (1. část)

Nákres pro představu

Vzpomínáte si, jak jsem vloni v lednu psala, že si chceme pořídit do obýváku kuželky? Tento ozdobný prvek  jsme si vyhlédli ve filmu Il boemo, ale víc vám toho opakovat nebudu, mrkněte na původní článek. 

Dneska se podíváme na to, jak se nám to povedlo. A samozřejmě se bez mučení přiznám, že tenhle článek měl být publikovaný už v březnu 2024, ale nějak to nevyšlo.

Začala jsem tím, že jsem podle printscreenů na počítači obkreslila na průhledný papír šablonu. Ano, byl to horor, protože snímky byly tmavé, nebylo na to pořádně vidět. A navíc jsem mohla překreslit jen tak velkou část, jak velkou mám obrazovku notebooku.

Pak jsem si všimla, že v některých částek je kuželka dost asymetrická. Jednak jsem něco způsobila já při obkreslování a jednak něco bylo ve filmu. Ono, když máte jednu křivou kuželku, tak to nevadí. Ale když ji použijete jako šablonu a budete jich mít pět stejně vykouslých a šišatých vedle sebe, je to celkem problém.

Tužkou obkreslené kuželky se šablonou

Mylně jsem si myslela, že jsem se obkreslování na zeď věnovala já. To bych manželovi upřela zásluhy! Obkresloval on a já mu pouze radila. Na základě nedávného malování s Idou Andersen Lang jsem totiž v hlavě měla čerstvé přenášení vzdálenosti kružítkem. Článek k tomuto tématu s mnou malovaným portrétem najdete zde. Doporučuji kouknout, od té doby jsem snad tak pěkný portrét nenakreslila.

Takže ne že bych jen manžela kibicovala, ale pomohla jsem mu díky tomu s vyměřením vzdálenosti kuželky od spodního okraje lišty. Pravítkem to kvůli zakřivení nebylo možné.

Kvůli naší skvělé spolupráci jsem tento článek zařadila pod štítek manželství, i když to není úplně o manželství a nějakých radách nebo extra zážitcích. Na druhou stranu si myslím, že to je rozhodně věc, která nás velmi spojuje. Společný projekt. Takové jako dítě, nad kterým se oba rozplýváme.

Vůbec netuším, jak se jmenuje to zelené, na co jsme kreslili a malovali. Zde si dovolím zmínit svou maličkost, která se musela nepříjemně krčit na zemi na nějakém kartonu a vymalovávat modré plochy mezi kuželkami. Manžel mezitím maloval zbytek pokoje toutéž akvamarínovou. Jedná se opět o vápno a námi namíchaný odstín, kterého už není možné podruhé dosáhnout. A navíc má vápno tu nepříjemnou vlastnost, že s postupem času vyžírá barvu, takže je potřeba namalovat všechno najednou, abychom měli po celé místnosti stejný odstín. I když musím říct, že ta hráškově zelená, která se z ní stala za pár dní, by se mi snad líbila ještě víc!

To modré vymalované je prostor mezi kuželkami, vlevo je mokrá modrá barva (viditelně tmavší)

Pod menším oknem to zelené pozadí není, takže akvamarínová barva má trochu jiný odstín a líp drží. Začali jsme těmito kuželkami a vybarvili je velmi pečlivě. Škoda, ty „odfláklejší“ pod velkým oknem se nám nakonec líbí víc, protože se jeví plastičtější.

Díky vrženému stínu to vypadá, že kuželky opravdu drží parapet

Ovšem ne každý si myslí, že je třeba víkend trávit malováním. Možná by se našla i užitečnější činnost. Třeba mazlení? Tlap. Tlap.

Ne každý si myslí, že malování modrých prostor mezi kuželkami je to nejdůležitější

K tomuto tématu se ještě vrátíme...