Balustráda pod okny (1. část)

Nákres pro představu

Vzpomínáte si, jak jsem vloni v lednu psala, že si chceme pořídit do obýváku kuželky? Tento ozdobný prvek  jsme si vyhlédli ve filmu Il boemo, ale víc vám toho opakovat nebudu, mrkněte na původní článek. 

Dneska se podíváme na to, jak se nám to povedlo. A samozřejmě se bez mučení přiznám, že tenhle článek měl být publikovaný už v březnu 2024, ale nějak to nevyšlo.

Začala jsem tím, že jsem podle printscreenů na počítači obkreslila na průhledný papír šablonu. Ano, byl to horor, protože snímky byly tmavé, nebylo na to pořádně vidět. A navíc jsem mohla překreslit jen tak velkou část, jak velkou mám obrazovku notebooku.

Pak jsem si všimla, že v některých částek je kuželka dost asymetrická. Jednak jsem něco způsobila já při obkreslování a jednak něco bylo ve filmu. Ono, když máte jednu křivou kuželku, tak to nevadí. Ale když ji použijete jako šablonu a budete jich mít pět stejně vykouslých a šišatých vedle sebe, je to celkem problém.

Tužkou obkreslené kuželky se šablonou

Mylně jsem si myslela, že jsem se obkreslování na zeď věnovala já. To bych manželovi upřela zásluhy! Obkresloval on a já mu pouze radila. Na základě nedávného malování s Idou Andersen Lang jsem totiž v hlavě měla čerstvé přenášení vzdálenosti kružítkem. Článek k tomuto tématu s mnou malovaným portrétem najdete zde. Doporučuji kouknout, od té doby jsem snad tak pěkný portrét nenakreslila.

Takže ne že bych jen manžela kibicovala, ale pomohla jsem mu díky tomu s vyměřením vzdálenosti kuželky od spodního okraje lišty. Pravítkem to kvůli zakřivení nebylo možné.

Kvůli naší skvělé spolupráci jsem tento článek zařadila pod štítek manželství, i když to není úplně o manželství a nějakých radách nebo extra zážitcích. Na druhou stranu si myslím, že to je rozhodně věc, která nás velmi spojuje. Společný projekt. Takové jako dítě, nad kterým se oba rozplýváme.

Vůbec netuším, jak se jmenuje to zelené, na co jsme kreslili a malovali. Zde si dovolím zmínit svou maličkost, která se musela nepříjemně krčit na zemi na nějakém kartonu a vymalovávat modré plochy mezi kuželkami. Manžel mezitím maloval zbytek pokoje toutéž akvamarínovou. Jedná se opět o vápno a námi namíchaný odstín, kterého už není možné podruhé dosáhnout. A navíc má vápno tu nepříjemnou vlastnost, že s postupem času vyžírá barvu, takže je potřeba namalovat všechno najednou, abychom měli po celé místnosti stejný odstín. I když musím říct, že ta hráškově zelená, která se z ní stala za pár dní, by se mi snad líbila ještě víc!

To modré vymalované je prostor mezi kuželkami, vlevo je mokrá modrá barva (viditelně tmavší)

Pod menším oknem to zelené pozadí není, takže akvamarínová barva má trochu jiný odstín a líp drží. Začali jsme těmito kuželkami a vybarvili je velmi pečlivě. Škoda, ty „odfláklejší“ pod velkým oknem se nám nakonec líbí víc, protože se jeví plastičtější.

Díky vrženému stínu to vypadá, že kuželky opravdu drží parapet

Ovšem ne každý si myslí, že je třeba víkend trávit malováním. Možná by se našla i užitečnější činnost. Třeba mazlení? Tlap. Tlap.

Ne každý si myslí, že malování modrých prostor mezi kuželkami je to nejdůležitější

K tomuto tématu se ještě vrátíme...