čtvrtek 31. října 2013

Postavte se zimní depresi

Kromě včera uvedeného nedostatek slunce způsobuje sezónní afektivní poruchu neboli zimní depresi. Ta je typická především pro severské státy, ale podle České televize ji pociťují přibližně i 2% lidí žijících v Čechách. Snad každý už si všiml, že při slunečném počasí má více energie, a když celý týden prší nebo je zamračeno, má energie méně. „O něco víc k melancholii z nedostatku světla tíhnou lidé narození na podzim a v zimě," říká klinický psycholog Jiří Tyl.

A teď co s tím? Určitě pomůže strávit víc času venku na opravdovém slunci – udělejte si procházku, vyvenčete psa, děti i sebe.

Důležité je správné dýchání: „Zkuste ráno a večer dýchat tak, že maximálně naplníte plíce, na vteřinu zadržíte dech, aby si plíce vzaly co nejvíce energie. Výdech by měl trvat déle než nádech. Stačí pět opakování, ale když vydržíte déle, tím lépe. Nebo si dopřejte oxygenoterapii, půlhodina vyjde na asi 200 korun.“

Pravidelně meditujte. Nejdůležitější je protáhnout se a relaxovat. Uklidňující je i pravidelnost, takže si můžete vybrat nějaký rituál a pravidelně jej vykonávat – udělat si čaj a v klídku si ho vypít. Podívat se večer s dětmi (nebo sami) na večerníček, dát si kafe a nic jiného u toho nedělat.

Můžete zkusit tzv. light therapy, která spočívá v tom, že si pořídíte speciální lampičku vyzařující lehké bílé světlo, jenž by mělo být podobné přirozenému slunečnímu. Také se jí říká fototerapie a ta slouží přímo pro léčbu depresí. Odborníci ji doporučují provádět alespoň zezačátku u psychiatra nebo psychologa. S tímto nemám zkušenosti, takže nemohu poradit. Já používám svíčky, které se sice tomu dennímu světlu ani trochu nepodobají, zato dodávají místnosti určitou tajuplnost a jejich světlo vyvolává dojem tepla a zklidnění.

Vyzkoušejte aromaterapii – vyberte si vůni, která se vám líbí a nakapejte ji do aromalampy. Můžete použít aromatický olejíček, nebo po bytě rozprášit vlastní milovanou voňavku, která vám vždy zvedne náladu.

Vyberte si tu správnou barvu. O působení barev na člověka už toho bylo napsáno mnoho (možná jednou bude i tady), každopádně je jasné, že barvy podzimního listí – oranžová, narudlá a žlutá – nebo zářivě zelená vám dodají energii a elán. Můžete využít i růžovou nebo jakoukoliv jinou barvu, pokud dokážete sami poznat, že vás „nabíjí“ energií a nezpůsobuje spíše spánek nebo únavu. P. S.: Do zimního počasí se hodí především teplé barvy. Zimy je i tak dost. „Obzvláště oranžová osvěžuje a povzbuzuje mozek a je lékem při nervovém vyčerpání," potvrzuje psychoterapeutka Tina Heindl. Oranžový svetr, šála, přikrývka, polštářek nebo záclony – prosvítí vaši duši a dodají životadárnou energii.

Další rada doporučuje jíst med. „Zkuste kombinaci medu a skořice v poměru jedna ku jedné, je životadárná. Stačí brát pravidelně kávovou lžičku kolem třetí hodiny odpoledne, kdy začíná klesat tělesná vitalita a energii budete moci rozdávat. Tato směs se dá i koupit.“

Pijte bylinkové čaje s antidepresivními účinky, například třezalku tečkovanou, meduňku lékařskou nebo lipový květ. Proti únavě pomáhá i zelený čaj. Pro doplnění vitamínu C můžete vyzkoušet rakytník řešatlákový je docela příjemně kyselý a domácí šťáva z něj je úplně fantastická, tímto děkuji mamčině kolegyni!!!

Leckde také radí užívat multivitamíny. Určitě se taky zaměřte na vitamín B, který zlepšuje náladu.

Myslete pozitivně a mějte se rádi. Už dost okoukané rady, ale pořád se jimi řídí jen málo lidí. Smiřte se s tím, že třeba v zimě nejste tak výkonní jako v létě a nedělejte si z toho těžkou hlavu. Teď je období odpočinku.

A co můžu ještě doporučit? Pravidelně se podívejte na můj blog a do souboru na moje tipy pro štěstí a zkuste je všechny na sobě. Stáhněte si je a doplňte si svůj vlastní „plán léčby depresí“! (V příštím článku o něm bude více.) A když ho budete sdílet, nebo sem připojíte nějaké komentáře, bude to ještě lepší. Můžete napsat, jestli u vás něco z mých doporučení fungovalo, nebo naopak nikoliv.

Zdroje pro včerejší a dnešní článek:
http://www.prozeny.cz/magazin/zdravi-a-zivotni-styl/nase-zdravi/30621-7-piliru-co-privedou-do-vaseho-zivota-slunce
http://ona.idnes.cz/proc-vam-skodi-nedostatek-slunce-d4i-/zdravi.aspx?c=A090227_101657_zdravi_bad
http://ona.idnes.cz/jarni-unava-neni-nemoc-ale-naucte-se-s-ni-bojovat-ftk-/zdravi.aspx?c=A080423_103031_alt_medicina_bad
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/216045-nedostatek-slunce-zpusobuje-zimni-depresi-jak-se-branit/
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/241522-nedostatek-slunce-budi-mizernou-naladu-vysvetlila-meteorolozka.html
http://www.amiresah.cz/zdravsvetlo.htm
http://www.prozeny.cz/magazin/zdravi-a-zivotni-styl/nase-zdravi/30621-7-piliru-co-privedou-do-vaseho-zivota-slunce
http://www.vitalvibe.eu/cs/article/3-slunecni-zareni-a-vitamin-d

středa 30. října 2013

Jak pravil Tolstoj

V minulém článku jsem zmínila, že podle Tolstého je podmínkou štěstí neporušenost svazku člověka s přírodou. Dnes bych se chtěla zaměřit na první bod – to, že člověk potřebuje slunce a jeho záření. Jen tak rychle jsem pročesala internet, protože opravdu nemůžu číst knihy na všechna témata, která mě zajímají. A dozvěděla jsem se, že slunce nám přináší vitamín D, který je nepostradatelný při tvorbě kostí a zubů, protože podporuje vstřebávání vápníku a fosforu. Na pokrytí potřebné dávky stačí vystavit slunci obličej a paže třikrát týdně po dobu zhruba patnácti minut. Doporučená denní dávka vitamínu D by pro dospělého člověka měla obsahovat například 50 gramů makrely nebo sleďů, 100 gramů lososa nebo jedno vejce. Mezi další potraviny bohaté na vitamin D patří mléčné výrobky, cereálie nebo pomerančový džus. Protože se vitamin D ukládá v tukové tkáni a játrech, může dojít k předávkování, a tak by se doporučená denní dávka neměla překračovat.

Pokud vám vitamín D chybí, tělo si ho začne odebírat z kostí. Z toho mohou plynout srdeční choroby, mozkové mrtvice, vysoký krevní tlak, diabetes, osteoporóza a rakovina, zejména tlustého střeva, plic a prostaty. Nízká hladina vitaminu D může způsobovat i zánětlivá onemocnění střev (Crohnova choroba), ale pravděpodobně také přispívá k vyššímu výskytu chřipek a nastydnutí v zimních měsících. Ženy s deficitem vitaminu D v době porodu prý mají téměř čtyřikrát větší pravděpodobnost, že porodí císařským řezem, než ženy, které ho mají dostatek.

Tak a už konec strašení a zpátky k hlavnímu tématu. Našla jsem spoustu důsledků, které plynou z nedostatku slunečního záření. Dlouhodobý nedostatek slunce:
  • zvyšuje stres a agresivitu,
  • zvyšuje hladinu cholesterolu,
  • zhoršuje schopnost soustředění (výzkum nevýzkum, mám jisté pochyby o tom, že by se mi lépe učilo, když venku svítí slunce!),
  • zhoršuje zrakové funkce,
  • zhoršuje průběh premenstruačního syndromu
  • snižuje obranyschopnost,
  • snižuje tvorbu vitamínu A a D,
  • může vést ke vzniku zhoubných nádorů,
  • může vést k poruchám plodnosti,
  • urychluje stárnutí organismu.
Platí to samozřejmě i naopak – slunce nám zlepšuje náladu, ale i zdraví. „Opakované vystavování slunečnímu světlu vede ke snížení tepové frekvence, krevního tlaku, dechové frekvence, zvyšuje příliv energie, odolnost vůči stresu a schopnost krve vázat kyslík. Z toho vyplývá, že lidské tělo je skutečně živou fotobuňkou, která přijímá energii ze slunečního svitu.“ „Ještě před sto lety pracovalo 90 % lidí venku. Dnes žijeme a pracujeme převážně v uzavřených budovách a dostáváme sluneční světlo filtrované přes okenní tabule, čímž se z něj ztrácí mnoho životně důležitých složek. K umělému osvětlení jsou přitom využívány buď tepelné zdroje (tj. žárovky) nebo zářivky.“ Umělým osvětlením jsou přetěžovány zejména naše oči. Následkem častého ponocování může dojít k trvalému rozšíření zorniček, což později vede ke světloplachosti a případně i zelenému zákalu.

pondělí 21. října 2013

Štěstí podle Lva

Štěstí je jako brýle. Hledáme je, a přitom je máme na nose. 
Franҫois Xavier Drozd
Tolstoj tvrdí, že devět desetin lidských útrap způsobuje nynější způsob života a že jsou tyto útrapy zbytečné. Radí, ať se podíváme do měst, na tovární dělníky, kočí, švadleny, nevěstky i zbohatlé kupce. I když projdeme celý dav od chudáka až k boháči, mezi tisícem lidí nenajdeme spokojeného, který by řekl, že má vše, co svět pokládá za nutné. „Všichni napínají své síly, aby získali to, čeho svět žádá, a čeho nedostatek znamená neštěstí v očích světa. Ale když získali toho dobra, po němž prahli, ukáže jim svět na něco ještě nutnějšího, a dílo Sisyfovo trvá věčně.“
 
Co tedy lidé rozumí štěstím, pokud se nad tím zamýšlí?
 
První podmínkou štěstí je neporušenost svazku člověka s přírodou. Se slunečním světlem (příští článek), volným vzduchem, nivami, rostlinami a živočichy. Podívejme se, jak dnes lidé žijí. „Čím vyšší zaujímají postavení ve světě, tím větší jest u nich nedostatek této podmínky štěstí, a tím méně přicházejí do styku se světlem slunečním, nivami, lesy, divokými i domácími zvířaty. Většina jich – téměř všechny ženy – sestárnou, aniž byli viděli více než jednou nebo dvakrát ve svém životě východ slunce, lesy a louky jinak, než okénkem železničního vozu nebo z kočáru; aniž aspoň jedenkrát zaseli jedinou bylinku, odchovali jedinou jalovičku, hříbě nebo kuře, ba oni nevědí ani, jak se zvířata rodí, jak rostou a žijí. Znají pouze tkaniny, kamení a dříví rukou lidskou spracované, a ani to ještě nevidí ve světle slunečním, nýbrž strojeném; slyší jen hluk strojů, kočárů, děl, umělý zvuk hudebních nástrojů, vdechují odporný zápach alkoholu a dýmu tabákového…“ A to žil převážně v 19. století a teď máme 21. století! „Cesty jejich je neosvobozují! Dávají se voziti v zavřených bednách a všude“ kam přijdou, jsou oloupeni o krásy přírody. Schovávají se za záclony a sluhové, vrátní a kočí zamezují jejich styku s přírodou. Jsou vězni oloupenými o štěstí z přírody.
 
Druhou podmínkou štěstí je práce: „práce sympatická a volná; pak práce tělesná, jež přivodí chuť k jídlu, a hluboký a občerstvující spánek.“ Vzpomínám si, jak jsem se v dětství nadšeně vrhala k jídlu, když jsem u babičky zkoušela štípat dříví. Dnes pociťuji hlad jen zřídka a takový jako tenkrát snad jen při pořádné turistice. Lev Tolstý popisuje svého moderního člověka, jako by mluvil o nás. Dnes se považuje za záviděníhodnou práci taková, která je co nejvíce vzdálená této druhé podmínce štěstí. Tělesná práce je pro chudáky, myslí si spousta lidí. Ještě že jsem se učila a mám aspoň maturitu, říkají si. Ale někteří už prohlédli a možná i litují, že se neživí rukama. Výsledky takové práce jsou totiž vidět. Jsou vidět hned a reálně existují. Mají přínos. Z jídla se najíte, z naštípaného dříví vznikne teplo, boty můžete nosit a postavený dům vás chrání před deštěm. Ale co s vědeckým článkem? Co se spoustou spisů a zákonů, kterým stejně běžný člověk nerozumí a nebo je dokonce ani dodržovat nechce. K čemu všechno to slovíčkaření? A taky stres. Taková duševní práce není nikdy hotová, pořád se dá vylepšovat, inovovat. A vlastně ani kolikrát nevíte, jestli to děláte dobře. A málem bych zapomněla – je opravdu těžké nenosit si ji domů. Třeba jen v hlavě. „Všichni šťastní lidé tohoto světa – úředníci a boháči – jsou zbaveni vší tělesné práce jako vězňové. Zápasí, ale marně, s nemocemi, důsledky tohoto nedostatku, a s nudou, jež je hryže. Pravím, že zápas jejich je marný, neboť práce jest jen tehdy zdravá, když je nutná a jim neschází nic!“
 
Třetí nevyhnutelnou podmínkou štěstí je rodina. Čím má kdo vyšší postavení, tím méně zná toto štěstí. „Většina lidí vznešeného světa jsou cizoložníci, kteří dobře si vědomi jsouce té příčiny, odstrkují radost vlastního krbu. I v legitimních poměrech jsou jim děti břemenem. Zbavují se radosti s nimi žíti…“ V té době asi bylo běžné, dávat děti vychovávat cizincům a pak preceptorům.
 
Čtvrtou podmínkou štěstí je svobodný a přátelský styk se všemi lidmi. I zde jsou lidé z lepší společnosti zbaveni tohoto potěšení, neboť čím výše stoupají na společenském žebříčku, „tím užší je kroužek přátel, kdežto sedláku a jeho ženě přístupno jest celé lidstvo. … Co se pak týče ministra, milionáře a jejich rodin, jest jejich okolí omezeno na deset osob stejně vysoké hodnosti neb stejného bohatství. Není-liž to život vězně, jenž jest obklopen dvěma neb třemi strážemi?“
 
Konečnou podmínkou štěstí je zdraví a lehká smrt. „… mužům a ženám tím lépe se vede, čím níže stojí v sociální oné stupnici, a že jsou tím churavější, čím výše se nalézají.“ Uvádí, že lidé bohatých stavů trpí různými obtížemi nervů, žaludku a jiných orgánů následkem výstředností, opilství, hýření a léčení.
 
Knížečka V čem záleží pravé lidské štěstí je útlá a přes starší způsob psaní snadno čtivá a srozumitelná. To nejdůležitější jsem se vám zde pokusila zprostředkovat.

úterý 15. října 2013

Buď odvážná

A teď moje vlastní pozorování. Na základě knihy Vzorec štěstí aneb Jak vznikají dobré pocity jsem se rozhodla pro nové říjnové předsevzetí – zkusit něco nového. Proč? Hlavní důvody jsou dva – jednak je to dobré pro mozek, a jednak jsem si vzpomněla na Projekt štěstí a předsevzetí Rozšiř si obzory a na to, že zkusit něco nového je téměř vždy zárukou štěstí. Když to náhodou nevyjde, máte aspoň radost z toho, že jste to zkusili. A třetí důvod s tím souvisí – čím víc nových netradičních věcí vyzkoušíte, tím více si začnete věřit. Pro své okolí se stanete zajímavějšími, protože víte a znáte více věcí, máte více témat k hovoru a zároveň jste odvážnější. Zkusili jste toho už dost, abyste věděli, že neúspěch není žádná tragédie.

Ačkoliv jsem chtěla každý týden zkusit něco nového, vypadá to tak, že to je snad jediné předsevzetí, které se mi opravdu daří dodržovat, a navíc denně. Někdy je to spíš náhoda, jako když opravují dámské záchody, a tak si dojdu na pánský, i když ještě pře týdnem bych radši ušla kilometr chodbou, než bych riskovala, že se tam na mě bude dobývat nějaký kolega.

Minulý týden jsem poprvé vyzkoušela péct v plynové troubě. Nejdřív rybu a pak nějaké tyčinky. Jasně, když bude nejhůř, budu podle tohoto předsevzetí zkoušet různá koření, čaje a recepty. Taky možnost, ne? :-) I tak mě to určitým způsobem obohatí. Nebo aspoň můj jídelníček. Jen se přiznejte, kolik znáte druhů koření a kolikrát jste ho použili. Třeba takový estragon. Fakt pěkně voní, ale co se s ním dá udělat?

Zpátky k tyčinkám – byly fakt trochu divný, ale určitě mají spoustu energie, a když ten recept trochu upravím, budou zajisté dobré. Ještě jsem zkusila prát v pračce, kterou máme na privátě – nevěděla jsem, jak do ní tím zpropadeným kohoutkem dostat vodu. A nakonec se žádná katastrofa nekonala a k tomu mám vypráno! :-)

Na nádraží jsem si zkusila lístek koupený přes internet vytisknout v automatu a ukázalo se, že i to je dost v pohodě a dá se tak snadno a jednoduše obejít protivná fronta. A včera jsem si v Dobré čajovně poprvé dala hommos, který mi kolega už dlouho dlouho doporučoval. A je to vážně celkem dobré. Ne, že bych po tom kdovíjak šílela, ale je to příjemná nová zkušenost. A co vyzkouším příště?


Pozn.: 18. 10. 2013 vyšel na Šťastném blogu článek 13 bobříků odvahy pro každý den. Dobrá shoda okolností, že? :-)

pondělí 14. října 2013

Knihy o štěstí

Možná už se těšíte na dnešní článek o štěstí. Mám pro vás dobro zprávu – vlastně dvě, protože budou dva. Nejprve bych vám ráda představila knihy, které jsem si k tomuto tématu vyhledala. Původně jsem měla v úmyslu přečíst je všechny a stát se odborníkem na štěstí. Ale nerada bych, aby mi to začalo lézt na mozek. A taky by mi jejich čtení zabralo příliš mnoho času a možná zastínilo moje vlastní výzkumy v této oblasti.

Takže si přečtu jen některé, o těch vám napíšu, co v nich je, k čemu vám budou a podobně a taky vám z nich samozřejmě něco doporučím. Zkrátka recenze. A protože prý pro získání odbornosti stačí 3–5 titulů, zkusím se tím řídit a „ty zbylé“ dočítat podle časových možností a příležitostí. Existuje totiž spousta dalších témat, kterým se chci věnovat.

Teda! Zjistila jsem, že knih o štěstí je mnohem víc, než jsem si dovedla představit! Začala jsem si dělat jejich seznam a zjišťovat o čem jsou a zabralo mi to víc než dvě hodiny. A to ještě není úplně hotový, i když už skoro ano. Když se na něj budete chtít podívat, tady je odkaz. Později tam budou i mnohem užitečnější věci a najdete ho tam vpravo, jak je Univerzální seznam.

Knih, které vám slibují štěstí (po jejich přečtení a hlavně koupi), existuje opravdu značné množství. Při prvním výběru mě jich zaujalo 104, přičemž o přečtení uvažuji zhruba u poloviny z nich. Ale jak napsal Josef Václav Sládek: Vyber si autora, jako si vybíráš přítele.

čtvrtek 10. října 2013

Fakt smolnej den

V trolejbusu mě nejspíš chtěl okrást jakýsi chlapík, ale dnes mu štěstí nepřálo. Jednak si ho všimla paní, která stála kousek dál a žďuchla do něj a možná se na něj i podívala tak, že by toho měl nechat, a jednak jsem si ho už na zastávce všimla já, protože se tvářil divně nervózně. Neměl žádná zavazadla a byl podezřelý. Pak stál vedle mě a přišlo mi, že se na mě tak trochu lepí a to se nezměnilo, ani když jsem si sedla. Říkala jsem si, jestli to třeba není nějaký úchyl, že se o mě tak otírá, ale přišlo mi, že to je jen bundou nebo tak a moc pozornosti jsem mu nevěnovala. A kabelku si vždycky držím pevně. 

A jako bonus? Zrovna dnes jsem vyrážela z domu fakt na rychlo a nepřendala jsem si z batohu do kabelky všechno potřebné, takže jsem u sebe peněženku neměla. A vlastně ani nic jiného. Našel by pár posmrkaných látkových kapesníků, balíček čistých papírových, prastarý mobil (tak osm let starý siemens), který už se sám občas rozkládá, klíče od bytu, dva papíry s poznámkama a dvě propisky. Fakt výhra. 

A proč jsem si ho všimla? Jednak byl vážně doooost divnej, a jednak jsem hledala revizora, protože jsem u sebe neměla šalinkartu, i když lístek mám a zbytečně se mi nechtělo dohadovat ani platit padesát korun.

středa 9. října 2013

Prolínání

Někdy je zajímavé, jak se různé věci sejdou… Třeba včerejší výuka. Brali jsme verbální a neverbální komunikaci. Moje milované téma! :-) A kromě toho, co jsme dělali vloni, jsme letos zařadili jeden test s ksichtíky. Když mi ho kolegyně ukázala, musela jsem se jenom usmát. Byl mi až příliš povědomý. Samozřejmě si nejsem tak docela jistá, jak bych v něm uspěla a nejradši bych si ho sama na sobě vyzkoušela, ale na to tak nějak nebyl čas. Potřebovala jsem rychle vstřebat, co o něm mám říct studentům. Jim to totiž jistě nepřijde tak samozřejmé jako mně. Kdyby koukali na Anatomii lži… Asi tak třetina mých studentů ji někdy viděla, ale to ještě neznamená, že znají P.E. Mou novou „celebritu“.

A tak jen znovu žasnu nad tím, že studuju štěstí a čtu si od Kleina Vzorec štěstí a hned na prvních stránkách mě seznámí s Paulem Eckmanem, kterého jsem ale už trochu znala z dřívějška. Pak začnu online koukat na seriál Anatomie lži, někde mezitím kolegyně pořídí tři nebo čtyři anglické knihy od tohoto autora, dám ho do soutěže na blog a pak ho zařadíme do výuky. Řekla bych, že je to náhoda, ale to bych na ni musela věřit.

Jinak výuka byla super až na čas. Trochu přetahuju a stejně nestíhám všechno, co máme probrat.

úterý 8. října 2013

Výsledky soutěže

Na devátou otázku nikdo neodpověděl správně, a tak se pořadí nezměnilo.

Soutěž
Body
Otázka
5
4
3
2
1
1
Papadudu
Pepa Kolík



2
Papadudu
Pepa Kolík
Veber
Ivi

3
Ivi
Veber



4
Papadudu
Pepa Kolík
Veber
Ota (+ 1)

5
Papadudu




6
Pepa Kolík
Papadudu
Veber


7
Veber
Pepa Kolík
Papadudu


8 (9)
Papadudu
Ivi
Pepa Kolík
Veber




Soutěž
Počty bodů po jednotlivých kolech
Soutěžící
(9) 8
7
6
5
4
3
2
1
Papadudu
32
28
24
20
15
10
10
5
Pepa Kolík
24
22
17
12
12
8
8
4
Veber
20
15
13
10
10
7
3

Ivi
10
7
7
7
7
7
2

Ota
3
3
3
3
2+1



pondělí 7. října 2013

Máte v životě štěstí?

Někdy člověk tak zbytečně spěchá... pusťte si tohle video a zamyslete se nad ním. Třeba vám zlepší náladu. 
 
 

Až budete zase jednou zbytečně nad něčím fňukat, pusťte si tohle a připomeňte si, že ať je to sebeneuvěřitelnější, patříte mezi 5 % nejbohatších lidí na světě - máte střechu nad hlavou, pitnou vodu, jídlo... (S těmi procenty si nejsem jistá, kdysi mi to takto nějak vykládal kamarád a já na to ráda vzpomínám, když je mi ouzko a myslím si, že řeším doopravdy důležitou věc. A ona je to třeba jen pokuta za knížky z knihovny.)

pátek 4. října 2013

První školní den

Tak už je to tady. Začátek školy. A hned pěkně zostra. Kolegyně mě požádala, abych za ni vzala jednu hodinu. Jde jen o tu úvodní, tak to bude v pohodě. Protože je to zároveň moje kamarádka bez váhání jsem souhlasila. Stejně budu tou dobou ve škole.

Výuku mám tentokrát úplně blbě. Nebo taky docela dobře, podle toho, jak se to rozhodnu brát. Super je na tom to, že je to jenom jediný den v týdnu a pak už můžu dělat na té disertaci, nebo se věnovat jiným aktivitám, jak to zatím bohužel vypadá. Ale ne proto, že bych byla zevlák, však sami uvidíte.

A špatné je na tom to, že mám hodinu od devíti do jedenácti a pak od jedenácti do jedné. A večer od pěti do sedmi. Takže mám opravdu zapláclý celý den. A teď mi tam ještě přibyla hodinka od tří do pěti. No, aspoň mi mezi nimi zůstala dvouhodinovka na odpočinutí a mírné vydechnutí.

Ale kdepak, to jsem jenom zapomněla, že každý týden máme od jedné malou poradu. Jen zrovna tentokrát je doplněna o kurz vyhledávání v elektronických databázích. Kdybych měla říct, co si o tom myslím, nic moc hezkého byste se nedozvěděli. Nevím jak ostatní, ale podle mě to je strašná černá díra na peníze. Jenom ty přístupy stojí tolik a já tam snad ještě nikdy nenašla nic užitečného. Vědecké články, pch, kolikrát jsou to strašné kecy. A nejednou si můžu zobrazit leda tak abstrakt a za článek by bylo potřeba zaplatit ještě víc. A ohledně toho, jak to kdo využívá, si taky moc velké iluze nedělám. Neříkám, že je to celé úplně zbytečné, ale dobrá půlka by se jistě dala seškrtat. Hlavně když vidím, že na tohle jdou miliony… Ale dnes tu nebudu kritizovat předražené vědecké časopisy, které by dle mého názoru měly být pro školy zdarma – děláme přece vědu a snažíme se zvyšovat poznání lidí, zpřístupnit ho veřejnosti.

Největší žrout energie bylo to školení a možná se k tomu přidal i oběd z menzy. Z prvních dvou hodin jsem totiž přišla příjemně překvapená. Miluju studenty, kteří chodí do školy ráno. Nebo třeba v pondělí. Raní studenti jsou totiž super. Je to elita. Kdepak, nepřeháním. Ti, kteří chtějí jen titul, nebudou vstávat na sedmou a rozhodně ani na devátou. Ti, již si to přišli „jen odsedět“, v těchto skupinách nejsou. Jsou tam akční lidi, chytří studenti, jsou motivovaní a většinou i velice schopní v nejrůznějších oblastech. Pracovat s nimi je radost. A kolikrát se toho možná dozvím zrovna tak nového jako oni. Třeba že existuje africký ježek. Byla to senzace!

Dělali jsme seznamování pomocí souboru otázek, na které odhadujete odpovědi o té druhé osobě. Jaký je její věk? Umí hrát šachy? Na jaký hudební nástroj hraje? Kolik má sourozenců? A pak došlo k vyhodnocení. Někdo se trefil dvakrát a někdo dokonce sedmkrát z devíti možných. Na otázku jak to udělat, abyste hádali lépe, nedokázal skoro nikdo odpovědět. Ve večerních skupinách vůbec, v dopoledních se tomu snažili přijít na kloub. Nejčastější odpověď byla: Kouknu a vidim. Tak se zkuste kouknout na ulici a řekněte, jestli ten člověk má doma psa, kočku, sovu nebo nic. Někdo zkoušel zobecňovat – nejčastějším alkoholickým nápojem mužů by mohlo být pivo a u žen víno. Někdy to vyjde, jindy ne. Prý, kdo má kočku, pozná to i u ostatních, ale někdy to poznali i ti, kteří ji nemají. Hodně samozřejmě prozradí oblečení – ne o kočce, ale o typu dovolené.

A pak přišla ta větší zábava. Netuším proč, ale když jsem řekla, že to můžou zkusit hádat u mě, hned se všichni narovnali, ožili a hurá tipovat. Z jejich nadšení jsem byla trochu nervózní a rozpačitá. Ti bystřejší se na mě pozorně dívali a zkoušeli tipnout, jak jsem na tom. Ostatní prostě hádali. Například soudili, že umím hrát šachy a bojím se létat, protože tam na to byli otázky, jenže já je nevymýšlela. Pak taky hádali, že mým oblíbeným nápojem je to, co jsem v průběhu hodiny zmínila. A tak jsem se dozvěděla, že bych třeba mohla mít ráda rum nebo myslivce. Tohle byla moje oblíbená otázka. U té jsem si užívala chvilku, kdy všichni hádali a nikdo nevěděl. A třeba tak po dvou minutách se najednou odněkud z rohu ozvala správná odpověď. Teda jedna z možných. Večerní hodiny byly unavenější a ospalejší. Studentům i mně se chtělo spíš odpočívat nebo spát než něco dělat, ale hádat něco o mně jim přišlo stejně zábavné jako těm raním.

Druhá aktivita spočítala ve vyhnání pěti lidí za dveře a přečtení příběhu jednomu dobrovolníkovi, který někdy nebyl tak úplně dobrovolný. Cílem bylo, aby tento chudák co nepřesněji převyprávěl právě slyšený příběh příchozímu, ten jej pověděl dalšímu, ten dalšímu a nakonec nám ho ten poslední zopakoval. Vlastně nám spíš zopakoval to, co z něj zbylo. Byla to šílená legrace. V předchozích letech to zase taková divočina nebyla. Netuším, čím to bylo způsobeno, ale myslím, že jsme si to nakonec všichni užili, doufám, že i vypravěci. A proč jsme to vlastně dělali? Abychom zjistili, že předáváním informací pouze ústně dojde ke značnému zkreslení nejen jednotlivých částí, ale leckdy i pointy. Takže to důležité (třeba termín a průběh zkoušky) je třeba vždy hledat u zdroje, garanta či jiných vyučujících. A že by pomohlo, kdyby si to mohli napsat, mohli se ptát, když něčemu nerozumí, nebyli pod tlakem toho, že na ně každý kouká a směje se a kdyby použili některé pomůcky pro lepší zapamatování jako třeba focus, představování si a podobně…

čtvrtek 3. října 2013

Back to School 2013

Když jsem se jednou přihlásila na t-zones, abych mohla pár esemesek poslat zadarmo, všimla jsem si reklamy na fesťák Back to School. Normálně bych mu asi nevěnovala pozornost, ale když jsem uviděla, že jednou z kapel budou Horkýže Slíže, na kterých jsem byla při podobné příležitosti před dvěma roky, začala jsem se o to více zajímat. A „vstup zdarma“ je vždycky lákavý. Teď už stačilo jenom se domluvit, s kým tam půjdu.

Sponzorem byl T-mobile a hráli tam Charlie Straight, Discoballs Evelynne a UDG. Slyšeli jsme jen ty poslední a Horkýže. Vloni se téhle akce zúčastnilo sto tisíc lidí. To je dáno také tím, že je to postupně v několika městech.

Horkýže Slíže jsou super, ale poslouchat si je sama doma není takové. Ta bláznivá davová nálada, to nadšení, když všichni řvou ten stejný text, třeba z Ukaž tu tvoju zoo:

„Tak ale stoj už ani muk,
nafotíme riadny book,
len našpúľ pery do óó.

A tak ťa prosím ešte poď,
krásny úsmev na mňa hoď
a ukáž tú tvoju ZOO.“

Všichni skáčou, juchaj a jsou nadšení. Občas do vás někdo strká, to je otrava, ale jinak je báječný. Můžete si text pořádně zařvat: „My máme silný refrén jak hovado…“ Přesně jak se to pro tyhle písničky hodí. Dosud jsem neznala Motorkářskou, ale brzy jsem si i tu začala zpívat s ostatními – text se tak často opakuje, že není problém si ho zapamatovat. A navíc je to děsně chytlavé.

„No teraz môže ísť tak akurát
do prdele.

Kone moje hijé,a diaľnice sú krvavé
Hlavne, že som z Turej za dvadsať minút v Trnave.
Kone moje hijé, a prilba patrí k výbave.
Hlavne,že som skorej,o patnásť minút v Ilave.“

Taky hráli My fucking brother, Í do riti, Logická hádanka, Rn'B Soul, Maštal, moje dvě oblíbené A ja sprostá, Malá Žužu a nevím co ještě. Ke konci nám poděkovali, že jsme tam s nimi a ne třeba V piči na lehátku.

Bylo to super a vážně jsem si to užila. Pořadatelé byli taky celkem vtipní. Chtěli, abychom z dlaní udělali T, že to vyfotí, když je to T-music. A samozřejmě někdo ukazoval něco úplně jiného, což bylo okamžité komentováno: „Ano, vždycky se najde nějaký debil.“ A pak jsme dělali vlnu. Pěkně do podřepu a pak vyskočit s rukama nad hlavou. Kdybyste chtěli vidět, jak skvěle to vypadá v takovém davu, tady je odkaz v čase 2:17.

středa 2. října 2013

Hudba z FEKTu

Minulou středu jsem vyrazila na fesťák Hudba z FEKTu, který se konal v areálu VUT v Brně. Údajně tam bylo čtyři a půl tisíce lidí. No, nevím jak to spočítali, když vstup byl volný, ale budiž. Předpokládalo se o dva tisíce míň. Šli jsme hlavně na Vypsanou fixu. Ostatní kapely jsem neznala. Byli tam Faces Are Fiction, UTKO Band, Line, The Substation, Free Fall, Syrovátka Band, Intergalactic Banana Of The Fallen Monkey Nation. Ale i tak to byl super večer. Také se tam předvedly dvě slečny s poledance, takže bylo na co koukat.

Zazněl třeba 1982 originál, Komik Lobotomik, Holka s lebkou, Čtyři slunce, Dezolát, Letadlo, Papírová hyena... a další už nevím.



A málem bych zapomněla, taky jsme si zahrály takovou bláznivost s tužkou. Na papír si nejprve načrtnete cestu, po které byste měli „projet“ a pak se v ní snažíte udržet, když máte tužku kolmo k papíru a čáru děláte tak, že ji nakloníte a necháte upadnout. Tam, kde končí čára, můžete znovu navázat. S protihráčem se střídáte. Logicky vyhraje ten, kdo má delší čáry a přitom se trefí na dříve vyznačenou cestu. Dvakrát za sebou jsem prohrála, ale stejně to byla legrace.

úterý 1. října 2013

Štěstí

Už nějaký čas se věnuji studiu štěstí... a otravuji s tím všechny ve svém okolí. ;-) Někdy se dozví něco, co je zaujme a někdy mě už nejspíš mají plné zuby, ale i tak si nemůžu pomoct. Teď se chci pokusit svoje poznatky z knih i z vlastního života nějak sesumírovat a vytvořit takový menší seriálek o štěstí podobně jako jsem jej vytvořila o time managementu, i když ten by potřeboval ještě menší úpravy. 

A proč jsem se rozhodla věnovat štěstí? To je přece jasné! Všichni po něm toužíme. Spoustu věcí děláme proto, abychom byli šťastní my, nebo ti, které milujeme. Možná dokonce úplně všechno!

Byla bych ráda, kdybyste mi sem, nebo k jednotlivým článkům připsali vaše způsoby, jak dosáhnout štěstí. Vaše zkušenosti s mými (či cizími) radami. Vaše názory na moje články. A vlastně všechno, co vás napadne. Tak hodně štěstí! :-) Budeme se mu zde věnovat každé pondělí!