čtvrtek 27. listopadu 2008

Volal vám někdo?

Asi každému se někdy stalo, že mu volalo neznámé číslo. Co v takovém případě děláte? Bez rozmýšlení zvednete nebo váháte?

Pokud hovor nestihnete zvednout, voláte zpět?

Teď jsem našla ve zmeškaných hovorech tři čísla. Obvykle mi nikdo neznámý nevolá, tak mě to trochu znepokojilo, co kdyby šlo o něco důležitého. Protože si víc rozumím s počítačem než s mobilem, poohlédla jsem se po netu, komu by čísla asi tak mohla patřit. Ale kamarád google mi tentokrát neporadil, napsala jsem totiž čísla s mezerami. Když jsem je napsala bez mezer, bylo to už lepší, ale stejně se mi víc zalíbila stránka, kterou mi nabídl: http://whocallsme.com/.

Díky ní jsem zjistila, že mi volala nějaká banka a O2. Takže se nic nestalo, že jsem zpátky nezavolala.

pondělí 24. listopadu 2008

Poznatek

Víte, jak poznáte, že už máte příliš těžký batoh?

Nejste schopni ho zvednou ze země a dát si ho na záda.

pondělí 17. listopadu 2008

Dopis Ježíškovi

Jako obvykle píšu, co by se mi asi tak líbilo dostat k Vánocům. Nejhezčí jsou samozřejmě překvapení. Ty chvíle, kdy člověk v balíčku objeví přesně to, po čem už dávno toužil, ale ani ho nenapadlo, že by to mohl dostat.

Ale čím je člověk starší a má větší finanční možnosti, tím horší je něco takového mít. Pokud přece po něčem dlouho toužím (a vím to), pak si to obvykle pořídím. Čím dál víc je těžší najít přesně tu správnou fantastickou věc, takovou věc, kterou by člověk strašně rád dostal, ale neví o tom. Možná že někteří lidé takové věci ani nemají…

Na druhou stranu bych řekla, že patřím mezi těch pár lidí, kterým udělá radost snad všechno. Kromě věcí na vystavení. Ty od jisté doby totiž nesnáším. Zabírají místo, a když jich má člověk (jako třeba já) moc, tak už se z nich ani nedokáže radovat.

Pro jistotu jsem vymyslela pár věcí, které by se mi určitě líbily (rada pro ty, co neví a nebo chtějí vsadit na jistotu. Takže tady jsou mé nápady:

- nějakej dobrej sypanej čajík (příp. i pytlíkovej např. Dilmah), tip od Sonnentoru: Nápoj druidů, Ovocný čaj sv. Hildegardy, Klášterní síla…,

- obrázky mandal na vybarvení,

- skleněnej pilník na nehty s dlouhou zárukou (ztupím všechno)… asi bude vědět Ivi,

- jablečňák („aromalampička“ na pečení jablíček),

- nějaké příjemné oblečení z etno obchůdku (ne moc ulítlé), třeba lněné kalhoty,

- hedvábná košile,

- kaligrafické bombičkové pero Pelikán nebo Rotring (velikost hrotu asi 2,5 nebo vyšší číslo),

- korálky,

- ozdůbky do vlasů (sponky, skřipečky, velké i malé),

- bambucké máslo (ideálně limetka-lemongrass, ale může být i vanilka, levandule nebo růže),

- stévie sladká,

- záložka do knížky.

úterý 11. listopadu 2008

TMOU

Možná jste zaregistrovali, že o víkendu proběhla logická hra TMOU. Kdybyste se chtěli dozvědět něco bližšího o této hře, doporučuji mrknout se na stránky. Letos poprvé jsem se také zúčastnila. Pro ty, co nevědí o co jde a nechtějí někam klikat, můžu říct, že to byla velmi zajímavá hra.

Začínalo se v pátek večer. My si to správné vzrůšo užili už před startem, protože cestou na něj (bylo to v Brně na Velodromu) jsme uvízli v takové "menší" zácpě. Jako bonus s námi v autobuse byla paní, která se bála vystoupit. Ne, fakt nekecám, z nějakého důvodu se bála sejít ze schodů. Přesně nechápu proč, protože jsem hlídala batohy, zatímco se jí kluci snažili pomoci dolů a přesvědčit ji, že když už čtyři schody slezla, ten poslední ven z autobusu na chodník zvládne taky. Nicméně se stalo to, co jsem celkem očekávala. Řidič už to nevydržel, protože paní si opravdu dávala na čas s tím posledním schodem, a řekl jí, že pokud nechce vystoupit, až si zase "vleze" dovnitř (řekl to nějak líp). No, a jak byla ta chudinka stará ve stresu, tak se ty pracně slezené čtyři schody zase vyškrábala nahoru... kam až dojela teda nevím, ale celkem by mě zajímalo, co s ní ten řidič nakonec udělal. Kdyby chvíli počkal, byla tu jistá šance, že to paní zvládne.

Na radu nějakého týpka, zjevně taky "Tmáře" (tak se říká účastníkům hry) jsme z milého autobusu při první příležitosti vystoupili a přeběhli do nacpané tramvaje. Bylo nám jasné, že většina podezřele oděných lidí (velmi ve sportovním, nabalení, s batohy či přímo krosnami a karimatkami) jedou tam co my, alespoň to nám dávalo naději, že nás zaregistrují.

Na start jsme sice včas nedorazili, ale s registrací jsme neměli nejmenší problém... za námi ještě bylo takových lidí, že snad ani nikoho nenapadlo, že by registraci ukončil. Jak už jsem psala, start byl na Velodromu, kde bylo strašně moc lidí. Překvapilo mě, že účast byla tak veliká. Tentokrát čerpám ze stránky hry, protože musím říct, že nás bylo 2100. Tvořili jsme 442 týmů, náš byl po pěti lidech (4 doktorandi informatici a já ještě ani ne inženýr). Později tam dokonce říkali, že se to zapíše do nějaké knihy rekordů (myslím, že v Pelhřimově).

První šifra se skládala z několika podšifer a dle mého názoru to byl hnus. Původně jsem totiž přesně nevěděla do čeho jdu, tak jsem si říkala, že tam bude nějaká ta morseovka, Vigenérův čtverec a podobné věci, o kterých jsem slyšela ve škole. Naivně jsem doufala, že si zaluštím. No, ne že bych si nezahrála nebo se nepobavila, ale rozhodně jsem nebyla ten centrální mozek, bez kterého by to nešlo. Ale co, šla jsem se tam pobavit a to se i stalo.

Se značným množstvím nápověd se nám start podařilo úspěšně opustit. Musím ale přiznat, že se to nakonec povedlo všem. (Ještě jsem zapomněla zmínit, že jsem viděla opravdovou raritu: zatímco na pánských záchodech byla fronta až ven, na dámských bylo volno.)

Jako druhou šifru jsme dostali puzzle, na kterém jsme po jeho poskládání měli najít vrstvy a v nich text, kam máme jít. Opět jsem si myslela, že nám bude stačit pouhé složení puzzle. Naštěstí někdo už s 3D brýlemi umí pracovat (a kdo jiný než [ajťáci]), takže druhou šifru jsme zvládli v příjemně krátkém čase. Natěšení, že nám to tak půjde dál, jsme vyrazili pro další šifru. A na té jsme i skončili.

Třetí šifra byla ukrutně těžká (ani nechci vidět, jaké byly ty po ní), skládala se z několika dílčích částí. Měli jsme najít 7 mřížek, zjistit, jak se vyvíjely a vytvořit osmou, podle ní bychom se dostali k dalšímu stanovišti. Bohužel pořadí mřížek se nám nepodařilo tak docela zjistit, u dvou mřížek nám totiž vycházelo, že jsou třetí a další dvě zase byly druhé... no, ono sčítat počet skruží na malé a velké kašně se savci z fasády Domu pánů z Lipé, kohouty na jiném domě, počtem kvítků a postav bez křídel z morového sloupu v té tmě není snadný. No a tak jsme se pak sebrali a došli si pro alternativní šifru.

Na stránkách správně píšou, že je "dle organizátorů" jednodušší. Byla tam změť bílých a černých políček. Zkoušeli jsme s nima co se jen dalo... rozstříhat a všelijak skládat, substituovat a tak dále, ale na nic jsme nepřišli.

Zbytek noci jsme strávili povídáním o škole, počítačích, dárcích na Vánoce a všem možném, co nás napadlo. Pro jistotu jsme se v šest ráno s pomocí STOP obálky zašli do cíle zeptat, jestli by nám náhodou neřekli výsledky. Neřekli, protože ještě nikdo do cíle nedorazil a my bychom tedy mohli ovlivňovat hru. A tak jsme šli domů spát. Bylo šest ráno.

Co to mělo být?

Omlouvám se případným čtenářům, které jsem zmátla minulými třemi články (nyní jsou již smazány). Jednalo se o tabulku Studentova t-rozdělení a Normálního rozdělení a nebyly zde umístěny za žádným jiným účelem, než abych si k nim umožnila přístup z jakéhokoliv počítače ve škole.

V pondělí jsme totiž psali písemku ze statistiky, mimochodem opravdu byla kouzelná. Myšleno samozřejmě v uvozovkách, protože u některých věcí jsem měla pocit, že je vidím poprvé v životě... no ale k věci. Máme fantastickou učitelku, a tak jsme při písemce mohli používat stránku A4 popsanou z obou stran čím se nám zlíbilo, excel a internet (stejně je to k ničemu, když s tím příkladem nehnete), má to jeden háček a to ten, že některé naše geniální počítače nejsou schopny otevřít PDF soubory, což trochu zamrzí, když zrovna v nich bývají tabulky, které nutně potřebujete. Rozhodla jsem se tento nedostatek obejít a dala jsem si je semka na svůj blok. Proto se ještě jednou omlouvám čtenářům, kteří zmateni koukali na směsku nicneříkajících čísílek.