středa 27. prosince 2006

Přestávka

Ahojky lidičky,

jsem moc ráda, že sem chodíte a chci vás poprosit o trochu trpělivosti, teď totiž tak trochu nemám přístup na net. Vlastně se sem vůbec nedostanu, takže sem nemůžu psát, i když mě zrovna napadá tolik věcí. :-((( Zkusím je sem dát dodatečně, pokud se vůbec dostanu k jejich napsání.

Díky moc za pochopení!:-) Všem vám přeju hezký zbytek roku a pořádně si užijte Silvestra,

ahojky Angelika

čtvrtek 14. prosince 2006

Obraz mého exhibicionistického já

Pokud nevíte, na co tímto názvem narážím, tak kromě toho, že tenhle článek bude o obraze, podobně se jmenovalo jedno slavné dílo spisovatele, který mi už vypadl z paměti.

Dneska večer jsem ve výloze jednoho obchodu viděla fantastický obraz. Byl v různých odstínech červené a zaujal mě na první pohled. Nepamatuji si každý detail, ale stále ho mám v mysli a doufám, že na něj hned tak nezapomenu, protože byl opravdu kouzelný.

Co na něm bylo tak zvláštního? Ani přesně nevím, měl v sobě myšlenku, tón, barvu a snad i vůni. Bylo v něm něco melancholického, sexy, vzrušujícího… něco, co v člověku musí vyvolat určitý pocit, určitou náladu. Nelze kolem něj jen tak projít a ani si ho nevšimnout.

Obraz byl malovaný na šířku, byla na něm velmi pěkná slečna ležící na tmavě hnědé posteli, ze které dolů splývalo prostěradlo. Ležela na pravém boku a pod rukou měla nakrčený polštář. Byla jen mírně oblečena do noční košilky, kterou měla svůdně vyhrnutou téměř k bokům. Hluboký dekolt lákající mužské pohledy byl zvýrazněn díky vlasům svázaným do drdůlku na temeni hlavy.

Jak jsem tam stála, měla jsem ohromnou chuť něco napsat, kdybych u sebe měla bloček, snad bych si sedla na chodník a začala psát příběh.

Nahlas jsem přemýšlela, co cítí ta dívka na obraze. A myslím, že mi to docela šlo. Zahleděla jsem se jí na tvář a uvědomila si, že napjatě nebo spíš trochu zvědavě kouká přes celý obraz kamsi pryč. Co tam vidí? Moje fantazie tam vytvořila příjemného, dobře vypadajícího mladého muže, který se buď právě sprchuje a nechal (možná naschvál) otevřené dveře do koupelny a jeho nahé tělo se rýsuje za matnými tabulemi skla, nebo už možná vychází ze sprchy a kolem pasu má ležérně omotaný ručník. Ať už je to jakkoliv, té dívce je ten pohled očividně příjemný.

Podle lehce zvlněných rtů soudím, že se cítí spokojená. Je zvědavá, co bude dál, a zdá se, že se na to i těší. Je spokojená sama se sebou, protože ví, že jí to moc sluší a její přítel na ní bude moct oči nechat. Připadá mu totiž ohromně svůdná a krásně ženská. Zvláště pramínky, které jí padají do tváře, ji dělají křehkou.

Na jednom ramínku saténové noční košilky je připnut květ, který přitahuje pohled k dívčiným ňadrům. Ale dříve než se zahledíte do hloubky výstřihu, upoutá vaši pozornost romantický náramek na dívčině ruce a nebo spíše druhá ruka, lehce položená na nahém stehně.

Tenhle obraz na mě hodně zapůsobil. Možná jsem v něm trošku našla sebe nebo něco, co mi bylo blízké. Možná mě zaujala citlivost, s jakou malíř vykreslil jednotlivé kontury, a možná jsem měla možnost nahlédnout do toho, jak se ta dívka asi cítila, když ji maloval.

pondělí 11. prosince 2006

Náročné pondělí

Po včerejší pesimistické náladě jsem dnes kupodivu plná optimismu a sil. Nevím, kde se to ve mně bere, protože k tomu absolutně nemám důvod, ale to je jedno, kde se bere dobrá nálada, hlavně že tu je.

Jinak včera to bylo velmi zajímavé… a vlastně i dneska. Měla jsem mít hotové dvě prezentace a bylo jasné, že obě nestihnu. Tak co s tím? Celý den jsem se patlala s jednou a pak zjistila, že jsem vlastně nic neudělala, mimo jiné i proto, že jsem myšlenkami stále u písemky a seminárkám se zas tolik nevěnuju, tak jsem ji pak nechala plavat a šla se věnovat té druhé.

Pocity jsem z toho měla smíšené, ale převažovala špatná nálada. Nejsem ten typ lidí, kteří se usmějí a řeknou, že to nějak dopadne. V tuto chvíli si vždycky vybavím jednu bajku. Už jsem ji určitě říkala, ale kdyby ne, tak jen v rychlosti:

Byly tři rybičky a hrozilo jim, že je vyloví rybáři. První si řekla: "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek" a uplavala, druhá si řekla: "Ráno moudřejší večera" a ráno se značnými problémy utekla. Ta poslední si řekla již zmíněné: "Nějak bylo, nějak bude" a skončila na pánvi.

Vždycky když začínám propadat pasivitě, říkám si přesně tuhle bajku a obvykle mě to dožene k maximálním výkonům. Ale tentokrát ne! Věděla jsem, že to nemám šanci stihnout. Dokonce jsem počítala i s možností, že učitelce řeknu přímo do očí, že jsem tu práci nevypracovala, poněvadž nevím co s tím. A snad i to, že jsem to nestihla. Pravděpodobně by mě za to sežrala, ale dávám přednost upřímnosti před schováváním.

Dneska to sice byly nervy, brzké vstávání a kdesicosi, ale každopádně to díky úžasnému kamarádovi dopadlo dobře. Udělal prezentaci za nás, dokonce mi připsal dvacetiprocentní podíl, což vzhledem k tomu, jak byl naštvanej, absolutně nechápu. Takže dneska jsme se na to spolu mrkli, všechno vysvětlil a prezentace kromě toho, že jsem se hned v první větě přeřekla (místo obnova sadů – obnova vztahů :-)), proběhla úspěšně.

Druhá dnešní prezentace se v rámci možností také zdařila, takže jsem spokojená. Ale co bylo na dnešku nejlepší, jsou moji dva suproví kamarádi. Jeden mě rozesmíval a druhý mi připravil úžasný dárek. Ale co mi dal, vám povím až později, snad na to nezapomenu.

A teď se asi půjdu učit, tohle bude trošku hektickej týden.

neděle 10. prosince 2006

Proč s sebou vždycky nosím korunu pro štěstí?

Hodně lidí věří na nějaké talismánky. Někdo nosí na krku amulet a jiný třeba v peněžence korunu. Jak jsem k ní přišla? Ále takovou normální cestou – zašla jsem kámošce koupit horkou čokoládu, korunu, kterou jsem jí chtěla vrátit, odmítla se slovy: „To si nech pro štěstí!“

V rámci blbnutí jsem odpověděla: „Nechám,“ a dala si ji do kapsy. Od té doby ji nosím s sebou.

Ale k věci. Včera jsem se rozhodla udělat takovej větší nákup – to víte, vánoční dárky. Počítala jsem si, kolik utratím, aby mi to vyšlo, protože už se mi párkrát stalo, že mi chyběl padesáťák nebo podobná částka. Ale to se mnou většinou byl někdo, kdo mě vytáhl z bryndy. Včera jsem nikoho takového s sebou neměla.

Věděla jsem, že můžu koupit něco za 10 Kč a vyjde mi to na tu pětistovku. A pak tam mám ještě nějaký drobný, kdybych se o trochu sekla.

Kamenem úrazu se staly pralinky, protože vím, že je kámoška zbožňuje, rozhodla jsem se je koupit. V těch drobných mám desku a ta dvoukačka tam snad bude! Byla, i dalš koruna, ale padesáťák mi chyběl. Ale vzpomněla jsem si, že v boční kapsičce občas tahám nějakou tu korunku pro štěstí, mimochodem o jedné jste tu už možná četli, na štěstí tam byla.

Tak takhle jsem přišla o korunku pro štěstí a jednu trapnou chvíli.:-)

středa 6. prosince 2006

Prezentace

Tak se jdu pochlubit, jak to dopadlo s tou prezentací. Byla to sranda, to nelze popřít. Nakonec jsme snad ani nemuseli prezentovat, ale znáte to. Učitelka se zeptá, jestli někdo nechce dobrovolně, nikdo nechce, tak někoho vybere a stejně to budete vy. A když už se s tím člověk tak nadře, proč by za to aspoň nemohl mít nějaké body? Stejně není co ztratit.

Počítač si na nás vymyslel takovej malej vtípek – hodil tam jiné pozadí a… už jste někdy na tmavě modré pozadí položili černé písmo? Není to nic moc a fakt to nejde přečíst. Takže jsme měli radost! Ale jinak to šlo.

Kámoš byl suprovej, čtení těch úvodních hlodů mu sice trošku působilo problémy, ale když vyprávěl, jak co počítal, přemýšlela jsem, jestli si to fakt potají nepropočítával. Přece si to nemohl tak dobře zapamatovat a tvrdit to tak suverénně jen po včerejší hodince, kterou jsme tomu věnovali! Mohl!!! Ještě se mě na něco triviálního mezi řečí, když byl chvilku klid, zeptal a v pohodě pokračoval dál. Měla jsem co dělat, abych se nesmála. Byl prostě fantastickej.

Zato moje prezentace byla fiasko… aspoň já mám pocit, že mi to fakt nešlo, sem tam jsem se zadrhla, taky tam nic nebylo vidět a dotazy, které mi kladla učitelka, jsem moc neuměla zodpovědět, ale výsledky jsem měla všechny správně. Aspoň že tak.:-)

Jak to bylo s Mikulášem

Zase jednou si říkám: „Holka neblbni, je pozdě, musíš se vyspat, zítra bude náročný den.“ Ale moje druhé já mi říká: „Jak dlouho jsi už nic nenapsala na blog a teď tě to tak láká.“ Skoro jak spánek:-). No jo, dneska, teď už je to vlastně včera, jsem byla na čertech. Bylo to super. Asi to byli ti nejlepší čerti, jaké jsem kdy zažila. Ba ne, to samozřejmě kecám… ale čerstvé zážitky jsou vždy nejlepší.

Už jsem byla smířená s tím, že čerty stejně jako vloni neuvidím. Jo, to se stává, když má člověk pořád moc práce, spoustu plánů a stále něco kutí. Zvlášť když stále něco kutí za někoho jiného. To občas dělám, ale tak co už se mnou… mám přátele, kteří za „trochu“ dřiny stojej a navíc nejen já dělám něco za ně, ale i oni mi často pomůžou, když to potřebuju.

Dnešní (vlastně včerejší, nějak si na to nemůžu zvyknout) večer byl jasný – pročíst si a připravit práci na zítřek. Vysvětlit kámošovi o co vlastně jde, abychom to zítra v klidu společně odprezentovali.

Když jsem se mrkla na mobil, vlastně čirou náhodou, objevila jsem na něm lákavou pozvánku na čerty. Váhala jsem, znělo to vážně slibně… ale ne, řekla jsem si a šla za kamarádem. Pak mě napadlo, že bychom se mohli domluvit – buď se budeme učit celý večer, nebo teď a já pak půjdu, pokud to ještě bude mít smysl a nebo, podle mě nejhorší varianta, teď půjdu, někdy (kdovíkdy) se vrátím a pak se do toho pustíme. Samozřejmě že jsme vybrali tu nejhorší variantu. Ale nakonec jsem za to byla ráda, jsem zvědavá, co budu říkat dneska. Ale co, i ta nejhorší hodina má přece jen šedesát minut.

Večer byl suprovej, potkala jsem spoustu milejch lidí, řekla andělovi básničku a dostala hrst plnou buráků, mandarinek, jakéhosi koláčku, bonbonů a něco, co bylo vážně výtečné, ale opravdu netuším, zda to byl domácí sušený banán, rozinka, fík, nebo co to vlastně mohlo být. Každopádně to chutnalo zajímavě a já se potom jen olizovala.

Ještě jsem se pak stavila za známými, nebo vlastně ještě ne moc známými a byla mile překvapená, jak se s nimi krásně povídá, vůbec se mi nechtělo odejít a bylo mi s nimi hrozně moc dobře. Měla jsem pocit, že mezi ně patřím a bylo to báječný. Povídali jsme si o všem možné, od nahřívacích polštářků až po čerty.

Co pro mě ale bylo největší překvapení? Že jsem od úplně cizích lidí dostala mikulášskou nadílku. Šlo jen o perník s Mikulášem a mrňavou žabičku, ale byl to snad nejhezčí dárek, jaký jsem kdy od Mikuláše dostala. Já vím, zase přeháním, ale vlastně mě to dost dojalo, protože… během posledních čtrnácti dní toho je na mě trošku moc. Já nevím, co jsem udělala tak úžasnýho, ale mám pocit, že se všichni moji přátelé rozhodli, že mi dají najevo, jak moc mě mají rádi a je to úžasný. Dozvěděla jsem se spoustu krásnejch věcí a uvědomila si, jak fantastický lidi mám kolem sebe. Až jsem z toho normálně zmatená.:-)

Tak to by bylo asi všechno k mým zážitkům z Mikuláše. Jen chci ještě jednou větou poděkovat kámošovi, protože nebýt něho, tenhle Mikuláš bych si určitě tak pěkně neužila! Takže díky, žes mě pustil:-)!

úterý 5. prosince 2006

Náhodný článek

Už se vám někdy stalo něco, u čeho jste si říkali, že tohle fakt nemůže být náhoda? Mně právě teď. Koukám si tak do wikipedie a hledám cosi o renesanci do jedné seminárky a samozřejmě tam nic není. Teda je tam toho spousta, ale ne to, co chci a potřebuju. Otráveně stisknu nápis „Náhodný článek“, klik a objeví se mi několik řádků o Jossovi Whedonovi, který mi popravdě řečeno není ani trochu povědomý.

Je to krátký, myslím, si a pustím se do čtení toho. Zaujme mě Buffy, přemožitelka upírů, protože to je jeden z mála seriálů, který jsem sledovala a opravdu mě bavil. Nevím sice, jak by se mi líbil nyní, ale připadá mi docela zajímavé, že jsem narazila na zrovna takového autora.

Mimo jiné jsou upíři mé oblíbené příšerky – hlavně ti v Heroes 4.:-)

Jen tak 12 - Jejda

Rozhodla jsem se, že se zase jednou pustím do psaní a napíšu sem všechno, co mám připravené a naplánované... ale když na to přijde, je to už vždycky pasé, stejně jako ta brigáda. :-( Zrovna tak jsem sem chtěla napsat o párty, na kterou jsem šla za čerta, o turnaji a vlastně o všem možném, ale nakonec jsem se k tomu nějak nedostala. Moc mě to mrzí a začínám se bát, že vás sem přestane bavit chodit, když se tu nic nezmění.

Tak tu pro vás mám aspoň jedno videjko . Je to z návštěvy v zoo a ten méďa byl suprovej, bavilo ho to snad půl hodiny.