Každodenní šeď

šátek Powerlicious Hap

Už asi měsíc se chystám napsat článek o každodennosti. V Japonsku to prý frčí (nebo už možná zase ne), ale připadalo mi to jako zajímavé téma. Co se děje v mém běžném každodenním životě. Jak vypadá můj typický den?

Zkoušeli jste se někdy nad něčím podobným zamýšlet? Měli jste pocit, že jsou všechny vaše dny trapně stejné a život vám protéká mezi prsty? To se celkem snadno stane, když jste extrémně zavalení prací (a domů se chodíte jen najíst a vyspat), ale možná to tak je i v důchodu a na mateřské, pokud se zrovna netopíte každý den v novém problému.

Na tyhle nepříjemné pocity mě napadají dvě řešení: hledat stále něco nového, čímž jak víte, se dlouhodobě zajímám. O některých z těch věcí se můžete dočíst v mém průběžně psaném čtvrtečním seriálu. Samozřejmě to člověk může pojmout jako velkolepé obohacování, kdy navštěvuje různá divadla, kulturní akce, kroužky a podobně, ale dle mojí oblíbené knihy Tipy, triky a techniky pro trénink mozku (Snowdon Parlette) bohatě stačí, když použijete nové koření, nebo okořeníte jídlo jiným pro vás méně obvyklým kořením (Co třeba dát skořici na maso? Ve světě je to běžná věc. Nebo do jahodové marmelády přidat květy bezu – chutnalo to fantasticky, zkoušela jsem.), nebo jít do práce jinou cestou, udělat si culík nahoře místo dole, nebo uplést ve vlasech jiný cop (baví mě ten rybí, ale nudně si obvykle pletu jen ten klasický). 

Tři odstíny šedi

O tématu novosti a novinek bych mohla psát pořád, ale to není záměrem tohoto článku, tak se pojďme podívat na druhou možnost: analyzovat svůj život. Jen se podívejte jak a kde žijete. Co všechno se opakuje (a toužíte to zachovat) a co by se mohlo změnit. Jsou všechny vaše dny doopravdy stejné? Nebo jen věnujete málo pozornosti detailům?

Když cestou do práce zírám jen do svého pletení a nezvednu od něj oči (tak jako ostatní čumí do mobilů ;-)), těžko si můžu povšimnout, že venku kvetou stromy a příroda se už konečně probouzí, i když je pořád celkem chladno. Ženu-li se do kanclu, abych si už už mohla „pípnout“ přehlédnu kvetoucí magnólii s její opojnou vůní, kterou miluju. A tak dál. A tak dál. 

Zkrátka, když jsem si začala všímat, jak vypadá můj všední život, zjistila jsem, že málokteré dny jsou opravdu všední. A zrovna v těch prvních několika jsem zažila bonusová vzrušení, například jsem na Hradčanské potkala známou pletařku, kterou jsem už od Covidu neviděla. A v metru po eskalátorech běželi nejméně dva policajti s vytaženýma zbraněma kolem lidí a volali: „S dovolením. S dovolením.“ A já si připadala jako v nějaké kovbojce a vůbec mi to nebylo příjemné.

Ale abych skončila pozitivně, chtěla jsem vám na přiložených fotografiích ještě ukázat, jak může být i šedivá zajímavá. 

Podlaha v kuchyni

Už jsem zmínila, že plánujeme rekonstrukci?

Jednou z uvažovaných možností je dlažba v kuchyni. Trochu se toho bojím, protože i když plánujeme podlahovku, mohlo by to být celé léto nepříjemně studené. A co když mi spadne hrnec? Nerozbijí se dlaždice?

Dlažba do kuchyně

Protože jsme zatím ve fázi snění, byli jsme se podívat po pár krámech pro trošku inspirace, aby člověk věděl, jaké jsou dnes vůbec možnosti. 

V tuto chvíli máme na podlaze trochu hrubé lino, které evidentně vydrží kde co, i když občasná jiskřička z kamen ho právě nepotěšila a už je to na něm vidět. Mimochodem to je taky jeden z důvodů, proč se mi nechce pořizovat lino, plovoučku, vinyl a všechny tyhle hořlavé či spálitelné materiály. Tak nějak s nadějí očekávám, že dlažbě by byl nějaký ten uhlík úplně fuk. 

Ještě bych mohla dodat, že hrubé lino chytá docela obstojně prach, špínu, vlasy a psí chlupy, takže vždy spotřebuji značné množství vody, abych ho uvedla do stavu, který si troufám nazvat čistým. A to i přesto, že jsem předtím doma nechala řádit vysavač.

Jelikož jsou pod tímto hrubým linem dlaždice, které jsou nějak přidělané na navezené škváře (nebo je zrovna pod kuchyní i beton a sklep?), tak je podlaha taky parádně křivá. 

Od rekonstrukce si slibuji rovnou podlahu, kterou bude snadnější udržovat čistou, což je v kuchyni vždycky největší oříšek. A bude-li tam dlažba jako ta nahoře, budu mít pocit, že jsem na zámku nebo v kostele. Obě představy se mi líbí, protože jsou to tak trochu posvátná místa.

První slunění 2023

Dnešní nádherné počasí mě alespoň na hodinku zlákalo ven na lehátko nastavit tvář slunci. V tu chvíli jsem si ani nevzpomněla, že mám stále problémy s malým množstvím vitaminu D, ačkoliv jsem ho předloni dostávala infuzemi (není to zrovna levná záležitost!) a vloni byla týden u moře. Takže teď mám od doktorky kapky Vigantol. A možná by to mohl být důvod, proč jsem taková hladová po mléku v poslední době. A zrovna koza nedojí.

Předtím jsem nesla svoje obrazy na výstavu – upoutávku najdete zde i na Facebooku (pokud ještě nesledujete, doporučuji stránku Angeliky bloček). Nejprve jsem tam přesně podle instrukcí vzala ty, které tam ještě nebyly. Jak jsem byla vloni nemocná, nedostal se tam chudák Van Gogh s krajinkou. Jedna z mých nejoblíbenějších a také nejpovedenějších olejomaleb. P. S.: Zatím mám jen čtyři. A na výstavě můžete vidět 75 % z nich. 

A také několik sketchingových obrázků, protože to je technika, na  niž se momentálně zaměřuji. I když jsem si ještě před měsícem myslela, že nových obrázků budu mít výrazně více. Na druhou stranu jeden jsem nakreslila zrovna dneska. A jsem s ním náramně spokojená. Měla jsem takovou tvořivou náladu a dělala experimenty s pastelkami.

Když jsem se dozvěděla, že vystavovatelů i obrázků je méně, než se čekalo a můžu přinést další, dokonce klidně i ty, které už vystavované byly, vzala jsem právě dvě zbývající olejomalby a dva zajímavé obrázky květin vytvořené technikou kreslení na vodě, z níž se to následně obtiskne na papír. Nafoceno a brzy zveřejním na blogu o tvorbě, kde to kupodivu ještě stále není, i když už je mám mnoho let.

A co vy? Kreslíte? Malujete? A už jste vyrazili na slunce?

Nemocná koza

Hnědá Líza s mrňouskama

Líza je nemocná. Ach jo. Zjistili jsme, že má nějaké parazity, protože jí natekla huba. Stalo se to krátce po porodu, takže chvíli trvalo, než mi došlo, že nevypadá blbě jen po porodu (jako my lidi). Naše kozy Lízy vypadaly po porodech jako po procházce v růžovém sadu. Nebylo na nich nic podezřelého, kromě toho, že se vnitřně čistily a tekly z nich věci, které nepotřebujete vidět. Ale žádné kruhy pod očima, opuchliny nebo něco podobného. Dravost o jídlo taky byla stále na stejné úrovni. Koza, která se nedere o jídlo, má vážný problém!

Protože už jsme to zažili vloni, bylo nám jasné, že se to „samo“ nespraví, a tak manžel zajel za veterinářem, který mu dal léčivý přípravek. Nebudu rozebírat jaký jednak proto, že vás to pravděpodobně nezajímá, a jednak proto, že nám to neřekl. Jop, je to trochu divný, ale asi chce mít ten pocit, že doktor je bůh a všemu rozumí a že bychom se mu do toho neměli míchat. Trochu ho chápu, protože už jsem slyšela, že si i naši (= lidští) doktoři stěžují, že si každý podle internetu hned najde, co že mu to vlastně je, aniž by měl jakékoliv vyšetření. Maminky na diskusních fórech debatují o tom, zda dávat dítěti preventivně vitamin D proti křivici, když to doporučila doktorka, nebo raději ne, protože někde slyšely, že by je po něm mohlo bolet bříško.

Ať už si o tom myslíme cokoliv, lék nezabral. Ani druhý lék bohužel neměl lepší účinnost. Diskutovali jsme s kamarádkou zootechničkou, která si stěžovala, že kvůli preventivnímu odčervování si paraziti snáze dělají rezistenci, takže je možné, že ani to nezabere. Alespoň se nevysmála tomu, že jsme zvířatům koupili minerální lizy, které by měly jejich obranyschopnost zlepšovat. Jasně, není to lék, ale třeba by to alespoň nějaký malý efekt mohlo mít. Doporučila nám koprologii. Posbírání hovínek a jejich vyšetření na Státním veterinárním ústavu Praha. Připravili jsme žádost a teď je třeba po tři dny každý den sbírat ta správná hovínka (od jiných zvířat by v nich nemuseli být paraziti) a ukládat je do skleničky v lednici (brr), protože mají být co nejčerstvější. 

Manžel přišel na to, že když koze promačká vemeno, jako by ji šel dojit, vykoná tu správnou potřebu. Tak uvidíme, jestli to bude fungovat, nebo to dělá jen tehdy, když jí dezinfekčními ubrousky otřeme vemeno před dojením, aby nás naštvala. ;-)

A v čem je ten problém s parazity? Kromě toho, že koza má oteklou tlamu a bílá oční víčka (sajou jí krev), tak má málo mléka i pro prcky. Že ji nedojíme my v době největší laktace, bychom ještě nějak přežili, i když to je důvod, proč ji chováme, že? Ale že se ti naši malí chudinkové už po dvou či třech týdnech naučili pást a jíst obilí či chleba je hrozně smutné. A navíc se bojíme, aby to taky nechytli, protože kůzlata se mohou odčervovat až od jisté doby. A taky aby vyrostla.

Kůzlátka

Velikonoční bucket list

• Něco zeleného na Zelený čtvrtek, např. polévka z jarních bylin, inspirace zde u Florentýny. Dělala jsem z vývaru, kopřiv a šnytlíku (pažitky) viz zde.
• Nějaké další typické velikonoční jídlo, viz zde.
• Obarvit vajíčka, nebo textil nebo přízi nebo něco úplně jiného. Nebo nakreslit vajíčka tužkou.

• 

  Maloval tchán, má umělecké sklony

  Vyzdobit domov květinami, kraslicemi... veselým ubrusem.
  
• Navštívit nějakou tradiční velikonoční akci. Zveřejním již brzy. ;-)
• Hledejte velikonoční vajíčka, třeba jen virtuálně u Rosemary (Romi) Hill na Ravelry, abyste získali slevu na její návrhy. Navíc má nafocena opravdu krásně barevná vajíčka. Ale stejně mám nejradši naše obarvená cibulovými slupkami. U nich si mohu být jistá, že neobsahují nic nepatřičného pro člověka.
• Udělejte si čas na odpočinek a relaxaci, a třeba si přečtěte knihu nebo si zahrajte společenskou hru s rodinou.

 P. S.: Myslím, že moje posedlost bucket listy je už dost zjevná, ale copak tomu šlo odolat?

Kynutí skořicoví šneci za pár minut

Jak jste si mohli všimnout, už nějakou dobu tu nebyl čtvrteční článek ze série „něco nového“. Výjimkou je minulý týden dopsaný zpětně. I když naštěstí nemohu říct, že bych nic nového nepodnikala. Pár věcí by se našlo, tak doufám, že pro vás brzy napíšu o stylu, kterým právě kreslím a snažím se ho naučit (sketching), kurzu kaligrafie, zajímavém chlápkovi, který leze do nepředstavitelných výšek a fotí tam, a těch úplně nejobyčejnějších věcech, které možná používáte každou chvíli a já je vyzkoušela až teď.

Nebo byste se jich naopak ani nedotkli: např. chlazené kynuté těsto. Objevila jsem ho ve slevě v Lídlu a vzhledem k tomu, že minulá zkušenost s vlastním kynutým těstem (za tepla) byla relativně špatná – vykynulo mi, ale nechutnalo, rozhodla jsem se vyzkoušet tohle. A rovnou na ty dosud nepokořené skořicové šneky od Florentýny (zde). 

Abych vás zbytečně nenapínala, rovnou na úvod vám prozradím, že jsem je nepokořila ani tentokrát. Těsto je super a chutná dobře, ale jak jsem zvyklá pracovat spíš s listovým těstem, udělala jsem šneků zbytečně mnoho a tenkých, dle hesla „Co je menší, to je hezčí. A snáz se to jí.“ 

Takže pro příště: pokud chci mít kynuté šneky se skořicí a ne skořicové křupavé topinky (i když to taky chutná dobře, jen jinak než jsem si představovala), je potřeba krájet roládu alespoň na dvoucentimetrové tlusté plátky. Možná se pak ani tolik nesplácnou!

Taky je pro mě těžké odhadnout 5 gramů mleté skořice, když si ji drtím sama v hmoždíři a proto k ní přisypávám cukr. Což mi připomíná, že mi došla a musím si koupit tu cejlonskou, protože je jemnějších a chutnější.

Ještě bych ráda podotkla, že koupit kynuté těsto se vyplatí víc než ty hotové šneky, protože jich určitě budete mít víc, než kdybyste si je kupovali jednotlivě v pekařství. Navíc máte do půl hodiny hotový dezert pro návštěvu k čaji (nebo kafi). Nebo pro sebe na snídani!

Velikonoční jídla: sbírka receptů

Přesně takovýhle článek mi na internetu chyběl. Tak jsem ho napsala pro vás i pro sebe. Jak se rádi přehrabujete v receptech? Podle typu: maso, polévky, sladkosti... nebo podle surovin? Já tentokrát zvolila řazení podle abecedy, protože do toho se nejsnáze doplňuje. Kam byste totiž zařadili třeba takového beránka? Může to být buď maso nebo sladkost, to podle toho, kterého zvolíte.

P. S.: Nic z toho zatím nemám vyzkoušené!

Beránek: maso nebo z piškotového těsta litý do formy. Více viz můj článek Symboly Velikonoc, peče se na Bílou sobotu viz Bílá sobota. Recept ze třeného těsta s madlemi má Florentýna (zde).

Boží milosti: někde jsem zahlédla název dárečky, ale nebyl u toho recept, takže jsem zůstala u milostí, s receptem přichází Florentýna (zde)

Čočka: na Velký pátek přináší peníze, viz můj článek Velký pátek.

Hrách: K Velikonocům a jaru již tradičně patří tzv. pučálka, což je tři dny klíčený hrách, který se zprudka osmahne na trošce másla a jí se naslano jako postní jídlo. (Převzato zde.)

Chléb: peče se na Bílou sobotu, viz Bílá sobota.

Jehněčí maso: kotlety od Florentýny, ramínko, kolínko nebo kýta dle Florentýny (zde)

Jidáše: Recept od Florentýny najdete zde.

Klobásy: nevím, co je na nich zase tak speciálně velikonočního, ale někde jsem je viděla v seznamu velikonočních jídel

Křen: Více viz můj článek Symboly Velikonoc.

Kůzlečí maso: recepty mi zatím chybí 

Mazanec: Zadělává se ze stejného těsta jako vánočka na Bílou neděli. Dříve byl slaný se sýrem, dnes je sladký, ale stále okrouhlý a nadále se na něm dělá znamení kříže. V některých částech naší země se tomu nesladkému říkalo baba, babůvka, plecovník, šoldr, svěceník. Více viz můj článek Symboly Velikonoc, peče se na Bílou sobotu viz Bílá sobota. Recept od Florentýny najdete zde.

Nádivky: Recept od Florentýny najdete zde. 

Šmigrustovka = polévka z vajec, uzeného vývaru a klobásy, recept jsem našla u Florentýny 

Telecí maso: recepty mi zatím chybí

Vejce: vařená naměkko, nahniličku, natvrdo nebo ztracená vejce (recept od Florentýny), vejce do skla (zde od F.), vejce Florentine jsem našla u Mlsné kočky (zde), vaječná tlačenka (recept od Florentýny), třebíčská šoulata a přírodní barvení vajec (recept a návod od Florentýny), další článek s přírodním barvením nabízí Sonnentor (zde)

Velikonoční koláč: někde jsem na něj narazila, ale vůbec jsem netušila, že něco takového existuje.

Víno: spojitost vína s Velikonocemi mi zatím uniká. Že by to byla krev Kristova?

Zelené jídlo: Podle pověry se na zelený čtvrtek jí zelená strava (špenát, zelí, hrách, saláty, řapíkatý celer, avokádo, řeřicha, kopřivy atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. Zvláštní význam měly první jarní zelené byliny, z nichž se vařily polévky. Jednou z variant je polévka z jarních bylin od Florentýny. Více k Zelenému čtvrtku viz můj článek Zelený čtvrtek. Vyzkoušet můžete špenátovou roládu (zde). Ještě jsem našla článek o sběru jarních bylinek na stránkách Sonnentoru (zde). A co jsou podle nich jarní siláci? Medvědí česnek, kopřiva, sedmikráska, pampeliška a prvosenka jarní.

3. dubna: Mezinárodní den spodního prádla

Smysl mezinárodního dne spodního prádla mi unikal, dokud jsem nezačala číst knihu Svůdná Paříž Tajemství francouzského prádla od Kathryn Kemp-Griffinové. Tahle Kanaďanka, která se na nějaký čas přestěhovala do Paříže a tam objevila kouzlo padnoucí a slušivé podprsenky, popisuje svůj průzkum francouzské kultury a srovnává rozdíly s tou americkou.

• Co čekáte od své podprsenky?
• Jak se v ní cítíte?
• Víte z jakého je materiálu?
• A kterou máte dneska na sobě?
• Víte, jaké jsou možnosti?
• Tušíte, jak si vybrat tu správnou? 
• Poznáte, jestli vám padne?

Autorka se snaží čtenáři vnuknout, že Francouzi umějí žít. Žádné severské Lykke nebo Hygge, prosté užívání si všemi smysly a důraz na kvalitu. „Když začnete hned v raném věku vnímat, co vám vaše chuťové buňky sdělují, snadno se jídlo naučíte správně kombinovat – a po zbytek života si jen užíváte. Vytříbená chuť ale není to jediné, co se ve Francii kultivuje už od dětství. Důraz se tu klade i na rozvoj potěšení, protože jeho rozpoznávání (a uvědomění si toho, že přináší radost) se tu nepovažuje za požitkářské. Je to spíše něco nutného, co potřebujete k naplněnému životu. Život, který prožíváte všemi pěti smysly – zrakem, čichem, sluchem, chutí i hmatem – je totiž mnohem bohatší Pro Francouze je potěšení smyslů stejně přirozené jako dýchání a zásadně ovlivňuje kvalitu jakéhokoli zážitku, malého či velkého.“ (str. 24)

Z knížky o podprsenkách se brzy vyklubala zábavná literatura přinášející obohacení srovnáním značně zavánějícím, že mluví o nás. „V Americe nosí ženy své nejkrásnější spodní prádlo jen na Valentýna nebo na rande. Francouzky k tomu nepotřebují zvláštní příležitost. Nepotřebují se nikoho dovolovat... Užívat byste si měly každý okamžik a pro nikoho se nešetřit. Proč se tedy omezovat v tom, co vás těší? Když je vám na kůži příjemný dotyk kvalitního spodního prádla, proč ho nenosit tak často, jak to jen jde? Život sám je zvláštní příležitost. Dnes. Tady. Teď.“ (str. 31) „Slovo »pohodlné« používáme na obhajobu vytahaných kalhotek na dně šuplete (»Když ony jsou tak pohodlné!«). Tyto kalhotky – a všechny vytahané podprsenky, které je obklopují – si ale zaslouží spíš jiný přívlastek »lajdácké«.“ (str. 32)

Pár doporučení:

• „Pro Francouzsky je kvalitní spodní prádlo vizuálně přitažlivé a pohodlné zároveň – vlastně je tak pohodlné, že by vás ani nenapadlo nosit něco jiného.“ (str. 35)
• Začněte používat výraz „spodní prádlo“ místo podprda, spoďáry a pod.
• „Výrazy »udělat si radost« nebo »síla ženy« používejte jen tehdy, když si kupujete čokoádu nebo bojujete za rovnoprávnost žen ve společnosti. ... Když budete ohledně prádla činit nějaké rozhodnutí, »nedělejte si radost«, ale »kultivujte« a »rozvíjejte« svou sbírku. Prádlo popisujte jako »krásné«, »vytříbené«, »kouzelné« nebo »jemné«.“ (str. 36)
• Do zásuvky se spodním prádlem dejte vonný polštářek nebo mýdlo pro hosty zabalené do kousku látky. „Doplníte ji tak o elegantní čichový detail, který zároveň není nijak nákladný. Vůně bude podporovat výrazné emoce a asociace, které si s prádlem spojujete.“ (str. 36)
• „Noste všechno, co v zásuvce se spodním prádlem najdete (ne najednou, samozřejmě!). Zkuste v následujících několika týdnech opravdu nosit každý kus. Vydržte! nevracejte se k oblíbeným modelům. Pokud na sebe něco prostě nedokážete vzít, nemá to ve vaší zásuvce (ani ve vašem životě) místo. Všechno takové prádlo vyhoďte, někomu jej věnujte nebo z něj něco vyrobte.“ (str. 36) Tento tip můžete vyzkoušet i v rámci jarní probírky šatníku. Nosíte všechno, co máte? Aspoň někdy? Nebo část svého oblečení ne/vědomě přehlížíte?
• „Kupte si květinu v barvě vaší oblíbené podprsenky. Všimněte si, že béžové květiny nerostou! Pokud jiné než béžové podprsenky nenosíte, kupte si květinu ve své oblíbené barvě a pak si v této barvě kupte i podprsenku.“ (str. 36) Přiznám se, že tuhle radu vůbec nechápu. Co je špatného na béžových podprsenkách? A proč bych měla mít třeba modrou radši?
• „Pokud se u spodního prádla budete soustředit spíš na to, jak se v něm cítíte, než jak v něm vypadáte, budete vypadat lépe... aniž byste na sobě musely cokoli měnit.“ (str. 83)

A nejlepší rada? „Dejte sbohem prádlu »pro všední dny«. Na dnech ve vašem životě nic všedního není!“ (str. 37) 

Zdroj: Z anglického originálu Paris undressed: The Secrets of French Lingerie vydaného nakladatelstvím House of anansi Press inc. V Kanadě roku 2016 přeložila Barbora Lyčková, ilustrace Paloma Casile. Vydala Mladá fronta a. s. jako svou 9378. publikaci, vydání první, stran 264. ISBN 978-80-204-4291-8. 

Výlet do zahradnictví

Plánovali jsme, že budeme dneska sázet. Jenže se ukázalo, že je hnusná zima, leckteré plodiny (fazole a řepa) chtějí sázet spíš v polovině dubna a ještě by mohl přijít nějaký přízemní mrazík, který by jim uškodil. A tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. „Vyrazíme do zahradnictví“, navrhl manžel. Souhlasila jsem s nadšením a připustila, že jako malá jsem ráda chodila nakukovat do hračkářství a úplně stejně nadšeně se teď procházím zahradnictvím a přemítám, co bych ještě chtěla příště pořídit, co můžeme zasadit ještě letos a co by bylo krásné, ale nemáme na to prostory, čas, peníze nebo jiné zdroje.

Blíží se Velikonoce

Už je to zase tady – Velikonoce. Nevím, jak vy, ale my je jako děti neměly moc rády. Pro holky je to trapný nechat se oplácávat pomlázkou a kluci se zase stydí chodit somrovat vajíčka. Navíc k nám nikdo moc nechodil: pár strejdů, sousedů a kamarádů. Pro spolužáky jsem bydlela příliš daleko a navíc jsem o ně nestála. Buď by byli suroví, nebo trapní. A ještě by se mohli posmívat mým neumělecky udělaným vajíčkům. Mamka mě učila malovat voskem, ale vajíčko je prevít a vždycky se nějak pootočí. A vosk taky stéká různými směry podle nálady. 

Stejně se všem nejvíc líbila vajíčka obarvená v cibulových slupkách. Já obdivovala ta s přitisknutou rostlinkou a pak obarvená v cibulových slupkách. Můžete je vidět třeba u mě v článku Velikonoce (2020).

Rozhodně vám doporučuji podívat se na velikonoční rozcestník k nejrůznějším článkům s tímto tématem, najdete ho zde.

Rozhodla jsem se, že letos blog doplním článek o velikonočních jídlech, tak snad bude čas ho napsat. A případně i nějaké velikonoční zážitky. A co plánujete vy? Pečete beránka? Aspoň z piškotového těsta? Nebo mazanec? Nebo velikonoční nádivku? Malujete ještě vajíčka?