čtvrtek 31. srpna 2023

Typický chorvatský...

Došlo mi, že jak pořád jezdím do Chorvatska, spoustu věcí o něm vůbec nevím, tak jsem si říkala, že se podívám, co je pro Chorvaty typické. 

Jídlo

  • čevapi [3]
  • pljeskavica = typická místní placka z mletého masa [4]
  • pašticada = „pomalu dušené mladé hovězí ve víně a v koření, podávané zpravidla s noky a za doprovodu mužských sborů“ [4][3]
  • drůbeží žgvacet [3]
  • jehněčí pečené na ohni [4]
  • burek se sladkou nebo slanou náplní [4]
  • „kuře, upečené v typickém chorvatském hrnci zvaném peka, na jehož poklici v ohništi nahrnou žhavé uhlí, aby žár šel svrchu“ [4]
  • pršut = sušená šunka [4]
  • mandle [4]
  • svatojánský chlebíček = lusky rohovníku obecného [4]
  • slaný soparnjak naplněný fíky, mangoldem a olivami dělají nedaleko Šibeniku, „pro Dalmácii je typický koláč s náplní z mletých fíků“ [3]
  • čerstvé fíky [3]
  • „Hojnost je slovo, které dobře popisuje kuchyni většiny přímořských států, Chorvatsko nevyjímaje. Čerstvé ryby, zelenina plné chuti, mnoho delikates z vepřového a silná černá káva připravená v džezvě. To všechno jsou typické chutě regionu.“ [3]
  • čerstvé sýry, za rozumné ceny se dají pořídit ovčí, kozí i kravské, specialitou je sýr z ostrova Pag z mlékárny Gligora (paški sir) [3][4]
  • Ve vnitrozemí například dostanete i medvědí maso, žáby, raky. [4]

Dezerty

  • „nepečený dezert zvaný smokvenjak, do nějž se kromě sušených fíků dávají též mandle a hroznová pálenka, na ostrově Vis pak jeho variantu viški hib“ [3]

Alkohol

  • rakije/rakija = destilát ze zkvašeného ovoce, obvykle mívá kolem 40 % obsahu alkoholu, domácí může být silnější. Pozor, nesplést s tureckým raki, což je anýzový alkoholický nápoj. [1] Může se podávat před jídlem se sušenými fíky
  • prošek = „tradiční sladké chorvatské víno dezertního typu, které je vyráběné ze seschlých bobulí vinné révy několika místních odrůd. Název pochází z italského slova prosecco, což znamená předsušený.“ Mívá cca 15 % alkoholu. „Barva prošku bývá nejčastěji medová, bronzová nebo tmavě žlutá. Z tuzemských produktů by teoreticky bylo možné srovnání se slámovými víny, která jsou také vyráběna z dosušovaných bobulí, ale dílčí rozdíly ve výrobě i pěstování vedou k odlišnému charakteru výsledného produktu.“[2]
  • travarica,
  • loza čili lozovačka = „pálenka z vína. Hlavně ta domácí bývá trošku hrubší než grappy z nedaleké Itálie, ovšem jako digestiv je výtečná“ [3]
  • pálenka z fíků,
  • medica (medová rakije, medenica, medovača, medový likér) = medový likér nejčastěji z rakije, prý má 15–25 % alkoholu, my ji koupili 40 % domácí a vyrobenou z grappy, [5]
  • maraskino = višňový likér, z „dalmácké odrůdy višní zvané maraska a patřil k oblíbeným nápojům vojevůdce Napoleona nebo britské královny Viktorie.“ [3]
  • vína z Pelješace, chorvatská červená: kabernet z Istrie, kaštelet z Hvaru, babic z Primoštenu [3]
  • bevanda = červené víno s vodou [3]
  • gemiš = což je bílé s minerálkou [3]

Zdroje:

[1] Rakije. Wikipedie. 5. 6. 2019, cit. 30. 7. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakije

[2] Prošek (víno). Wikipedie. 25. 6. 2019, cit. 30. 7. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Pro%C5%A1ek_(v%C3%ADno)

[3] Pospěchová, Petra. Když Chorvatsko, tak se vším všudy. Delikatesy, které musíte ochutnat. iDnes. 5. 8. 2016, cit. 30. 7. 2023, https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/chorvatsko-speciality-narodni-kuchyne-co-ochutnat.A160801_221005_kolem-sveta_hig

[4] Vítková, Radana. Gurmánský tip na dovolenou: chorvatské delikatesy. iDnes. 16. 6. 2013, cit. 30. 7. 2023, https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/chorvatske-speciality.A130614_140429_kolem-sveta_hig

[5] Medica, Chorvatsko plné života. cit. 20. 8. 2023, https://croatia.hr/cs-cz/strava-a-napoje/medica

úterý 8. srpna 2023

Kam chodí pes spát?

Abych pořád nepsala jen o rekonstrukci, i když tím teď nejvíc žijeme, rozhodla jsem se dnešní článek věnovat Princezně, nebo teda Princině, jak jí říká tchyně. Ale pro mě je to jedině Princí. Nebo Nunu. To když je extra sladká a dává pacičku, nebo vrhá své smutné pohledy, když ji zavírám do komůrky, abychom mohli pustit tchynina psa Reese, kterého z bůhvíjakého důvodu nemá ráda.

A jelikož dochází k tomuhle střídání, je vždycky jeden z nich puštěný, nebo doma (Reese) a druhý zavřený. Na noc pouštíme toho schopnějšího psa, tedy tu naši hlídačku. Ráno jsme ji pak často nacházeli ležet přímo před vchodovými dveřmi, takže byl problém dostat se ven. Nebo spinkala na polštářku v altánu. V poslední době ale objevila zlepšovák: proč by se tlačila na nějakém malém pelechu na zemi, když je k dispozici naprosto nevyužitý gauč?

Najdi psa!

Už spím, nebavilo mě čekat

pátek 4. srpna 2023

V Chorvatsku prší maximálně jednou za deset let

Jak by řekl Chocholoušek. (Hláška je z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.)

Vyrazíme do města, ale déšť nám vysvětlí, že to není dobrý nápad. Snad hodinu se schováváme pod stříškou nad parkovacím automatem u parkoviště asi v polovině cesty do Umagu. (Bydlíme totiž v trochu odlehlé části od centra. Ale pěšky je to v pohodě zvládnutelné, i když jsme se toho trochu obávali.) Uchýlili jsme se sem, protože nám bylo jasné, že to „domů“ nedoběhneme. Brzy se k nám přidá i zcela promočená starší paní, která s někým telefonuje. Manželovi připadá její chorvatština jako naše čeština. Musím se smát. Ještě minule tvrdil, že jim vůbec rozumět není.

Celý den prší a my jsme na pokoji. Hodně spím. Zkoukneme Kajinka a první díl seriálu Sissi z roku 1955. P. S.: Správně se Sisi píše jen s dvěma S.

Večeře je super. Maso, polívka, zelenina, dortíčky. 

Včerejší západ slunce, pohled z balkónu

čtvrtek 3. srpna 2023

Cesta do Chorvatska

Manžel přišel ze šichty až odpoledne ve středu 2. srpna a ještě mu volal jeden kolega, že by se tam měl stavit, že něco zapomněl, takže se vracel zpátky a my všichni obědvali bez něj, i když jsme na něho předtím dvě hodiny čekali. Asi tak ve čtyři hodiny se konečně dostal ke stolu. Pak si šel na tři hodiny schrupnout. Pak jsme dobalili pár posledních věcí a asi v jedenáct vyrazili na cestu do Chorvatska. Tou dobou už se mi samozřejmě vůbec nechtělo a navrhovala jsem, že se vyspíme do čtyřech a vyrazíme ráno. Cestu na Istrii bychom měli mít podle navigace na osm a půl hodiny. Ubytovat se můžeme nejdříve ve dvě, takže proč se honit?

Celou cestu na střídačku pršelo a lilo, až posledních padesát kilometrů tak strašně šajnilo slunce, že jsme se v autě pekli a museli jsme zvýšit jas na chytrém telefonu na maximum, abychom vůbec viděli na ukazovanou trasu. Trošku nám zlobil a neříkal, kudy máme jet, museli jsme se koukat. Když říkám „museli“, myslím tím opravdu nás oba, protože jsem v noci taky chvíli řídila. Moje premiéra na dálnici. (Vzpomínáte na čtvrteční články s tématem Něco nového? ;-))

Ale za moc to nestálo. Myslím moje řízení. Potřebuji na něj brýle, myslí si oční. Já bych řekla, že vidím to samý s nimi i bez nich. V dešti dokonce vidím líp bez nich, protože se mi lesknou spodní obroučky a to celkem dost nepříjemně. První úsek, na kterém jsem řídila, byl někde v Rakousku za obcí Vierzehn, které se vždycky směju, protože nedokážu pochopit, proč někdo pojmenoval obec číslovkou čtrnáct. Je to malebný kraj mající jednu velkou nevýhodu: roztomilou úzkou silničku, na které se nedá pořádně předjíždět. Takže kdy jsem se slizila nějakých 60 km za hodinu mimo obec, domluvili jsme se, že řízení raději přenechám manželovi, než se za mnou vytvoří obrovská kolona. Jen podotknu, že umím jezdit rychleji, když vidím, kam silnice ubíhá, nebo dokonce trasu znám, nebojím se aquaplaningu nebo najetí na chodník. 

Sotva jsem řízení předala, najeli jsme na nádherně prázdnou dálnici. To by se zrovna hodilo, abych mohla řídit! Při nejbližší příležitosti, což přece jen nějakou dobu trvalo, jsme si řízení zase předali. Chvíli se mi jelo opravdu skvěle a náramně jsem si to užívala. Nechápala jsem, co každý má proti ježdění na dálnici. Jasně, je to trochu nuda, ale ta pohoda. Pak se to párkrát neočekávaně rozdělilo a já začala být notně nervózní. Navigace mi totiž spokojeně tvrdila, že mám jet ještě sto kilometrů rovně a cesta přede mnou končí lesklými šipkami nutícími mě k rozhodnutí, zda pojedu vlevo nebo vpravo. Dožadovala jsem se rady od manžela, ale než mi mohl pomoci, musela jsem si zvolit. Navigace taky nebyla právě nápomocná, tak jsem zkusila levou. Uff, vyšlo to!

Manžel tolik štěstí neměl. Při jedné z podobných situací zvolil špatně. Museli jsme ujet dalších 8 kilometrů, pak sjet, otočit se a odbočit správně. Jenže tentokrát to tam bylo rozkopané, takže jsme najeli dalších asi 6 kilometrů zbytečně, než jsme zase sjeli, projeli divokým „šnekem“ vedoucím zpátky na dálnici v původním směru a tentokrát odbočili správně. Zbytečných 20 kilometrů kvůli tomu, že to navigace neukazuje včas a neříká pořádné instrukce. Po cestě zpátky už nám naštěstí mluvila.

Cestou Slovinskem jsme viděli šílenou kolonu. Když jsem začala sledovat, jak je dlouhá, napočítala jsem (dle tachometru) asi tři kilometry. Odhadujeme, že to byla jen její poslední třetina. Takže deset kiláků stání přes kopec. A příčina v nedohlednu, snad kruháč v jednom městě? 

Jinak jsme žádné dopravní komplikace neměli. Na místo jsme dorazili ve dvanáct, i když jsme cestou nějakou hodinku odpočívali a pospávali. Nikde na hranicích nikdo nebyl, nestavěl nás, neukazovali jsme ani občanky, ani pasy. Jako bychom byli jediná země. Projížďka Umagem byla trochu složitější, protože už byl provoz a navigace nás vedla menšími a menšími uličkami. Spokojeně jsme zaparkovali před značně omšelou budovou a říkali si, jestli je to ono.

Podle komentářů na internetu jsme neočekávali nic extra. Příklad zde: 

A: Starý hotel, 80á léta, ale čistý a personál přívětivý

B: V hotelu Adriatic jsme byli již potřetí (2x ještě před covidem). Z důvodu možnosti opravdového odpočinku jezdíme v červnu - na začátku sezóny, kdy ještě není mnoho turistů ani přehnané teplo. Hotel je přímo u moře, pláž hned před hotelem je kombinovaná - část tráva s dostatkem stínu, část pláže a vstup do moře beton, voda v moři je tam čistá. Dá se jít i na nedalekou písečnou pláž nebo odjet do aquaparku, který se nachází v dojezdu cca 25 km. Z hotelu lze cca za 15 min. dojít pěšky po nábřeží přístavu malých lodí na pěší zónu starého města Umag s prodejními stánky i dalšími obchody, kde je otevřeno i večer.
Celková spokojenost, proto tam jezdíme opakovaně.
Hotel je sice starý (cca 60-70léta), ale je tam čisto. Pokoje vymalovány, koupelny zrenovované a všude čisto. Problém v pokoji bez balkónu, který jsme obývali, byl se sušením plavek, jinak vše v pořádku. Podle potřeby na požádání jsou měněny lůžkoviny a ručníky v rámci denního úklidu.
Strava formou polopenze je celkem pestrá - vybere si každý, pokud není přehnaně náročný. Ráno i večer teplé i studené pokrmy, nápoje bez omezení, ráno káva, večer i polévka, jídlo je chutné, někteří jistě ocení pivo nebo víno po večeři v rámci již zaplacené polopenze. 

Ale tohle bylo trochu omšelejší, než jsme předpokládali. Naštěstí se ukázalo, že se jedná o prázdnou budovu, pravděpodobně ze stejného komplexu, kterou čeká rekonstrukce. V podobném stavu – vyvrácené dveře, chybějící okna – byla i budova naproti našemu „bungalovu“, což bylo super, protože nám nikdo nekoukal na balkon a do oken. Kromě pochechtávajících se racků.

Hotel Adriatic
Protože jsme se měli ubytovávat až od dvou, šli jsme se projít kolem pláže vpravo od vysokého hotelu Adriatic, do něhož budeme chodit na snídaně a večeře. Betonová plata a mola vypadala relativně prázdně, v jedné zátočince bylo několik loděk, tak u těch bych se koupala nerada, ale o kus dál byla i oblázková – a patřičně narvaná – pláž. Nějaké stánky se zmrzlinou, smaženými vaflemi, oblečením, rybičkama okusujícími nohy ponořené v akváriu, lehátka... tohle už zřejmě patřilo k jinému hotelu, ale dalo by se sem bez obtíží chodit.

Šli jsme se mrknout do stánku s oblečením a manželovi jsme vybrali „plavky“ = kraťasy z polyesteru, ve kterých může chodit na snídani a k moři, abychom nebyli považováni za buranské Čechy, kteří se všude poflakují rovnou v plavkách. Poznamenala jsem si, že je přihodím do seznamu „k moři“ spolu s „žehličkou na cesty“ a „jedem do zásuvky proti komárům“, které jsme sice vzali, ale na seznamu nejsou. (najdete zde)

Zkusili jsme se ubytovat už v jednu a příjemně nás překvapilo, že to vůbec není problém. Ukázali jsme voucher z cestovky – ha ha ha jen taková trapná tabulka, kde byla naše jména, a občanky a hned dostali klíč. Žádné další (zlodějské) poplatky jako vloni v Itálii nebo zálohy za klíče. Chvíli jsem si dokonce myslela, že na nás pán mluví česky, ale asi to byl jiný jazyk, protože se po chvilce omluvil a přešel do angličtiny.

Hodně se tu jezdí na koloběžkách, kolech, a tomhle...
Sotva jsme se ubytovali, vyrazili jsme k vodě. Hned jsme se vykoupali, protože v předpovědi počasí vyhrožovali, že v následujících dnech by mohlo pršet. A jelikož jsme z Čech viděli, že to příroda ještě umí, raději jsme si chtěli užít koupání ještě dnes. Chvíli jsme si pak četli Vejce a já od Betty MacDonaldové, kterou mi doporučila švagrová, ale manžela to nebavilo, tak jsme přešli na mou oblíbenou Angeliku od manželů Golonových a Tudorovce psané podle scénáře Michaela hirsta paní Elizabeth Massie. A taky jsme na chvíli usnuli. Pak už nám byla zima, protože docela dost foukalo a slunce se skrylo za mraky.

Večeře byla famózní. Velikost bufetu nás nadchla. A taky to, že jsme měli v ceně pití. Nejen nealko limonády (jablko, višeň, pomeranč, čistá voda, bublinková kola, pomeranč a trochu divný citron/limetka), ale taky pivo – čepovalo se z pípy označené Braník, tak nevím, jestli bylo místní nebo naše a silné hutné červené víno a pro mě dost trpké bílé víno. Jednou jsem si dala víno s kolou, jinak jsem kolem alkoholu chodila trochu rozpačitě a pak jsem si vzpomněla, že nejlepší je kombinace piva s limčou, získám tak radlera, v němž je potlačena hořkost světlého piva i nechutná sladkost všech limonád. Nejvíc mi chutnalo pivo v kombinaci s višňovou limonádou, takže jsem pila k večeřím výhradně toto. Limonády byly k dispozici i k snídaním plus studené a teplé mléko a kakaový prášek, kafe a horká voda na čaj.

Náhled do chorvatštiny

K mému velkému zklamání není chorvatština na Duolingu. Něco málo z ní znám díky mnoha letům, kdy jsme jezdili na dovolenou právě do téhle země, něco z mých oblíbených chorvatských písniček, ale přesto bych pořád chtěla víc. Líbí se mi ten pocit, když místním rozumíte. Když si můžete aspoň trošku přečíst v jídelním lístku (vloni ho v Itálii měli italsky a německy!) a podobně.

Výslovnost abecedy je podobná jako u nás. Čte se vše tak, jak se píše, kromě H, které neznají a místo něho se čte CH. A pak tu je ještě pár zvláštních znaků jako ć [č], nebo đ [dž], když vidíte nj, čtěte ň. X se píše jako ks (třeba tekst). Lahůdkou pro Čechy je to, že mají pouze měkké I, takže žádná vyjmenovaná slova a tvrdé souhlasáky, prostě miš a riba jsou správně. [1] Zaujalo mě, že má chorvatština stejně jako čeština sedm pádů. [4]

„Asi nejzajímavějším – a pro někoho zároveň možná i nejděsivějším – faktem je to, že v chorvatštině existují slova, která máme v češtině, ovšem s jiným významem.“ [2][5][6]

    boja = barva
    brana = přehrada, hráz (a ne brána) 
    brod = loď
    divno = překrásná (viz moje oblíbená písnička Divna)
    dužina = délka (a ne dužina v ovoci)
    godina = rok
    grad = město
    haljina = šaty
    hlad = chládek
    hladna (jela) = studená (jídla)
    kokot = kohout nebo druh ryby
    kosa = vlasy
    krevet = postel
    kruh = chleba
    leća = čočka (nikoliv pokrm z rajčat a paprik s cibulí)
    listopad = říjen
    luka = přístav
    mrdat se = hýbat se
    nápad = útok nebo záchvat (nemoci)
    otok = ostrov
    piće = pití
    pitomi = ochočený, zkrocený
    planine = pohoří (nikoliv rovina)
    plivati = plavat
    pravo = rovně (ne doprava)
    prkno = sprosté slovo označující jednu část zadnice
    rak = krab
    slikat = vyfotit
    srpanj = červenec 
    stan = byt 
    suma = les
    trg = náměstí
    užasan = hrozné
    zrak = vzduch
    župan = starosta 

Naopak některá slova jsou velice podobná nebo dokonce stejná:

    ananas 
    autobus
    autocesta, cesta = silnice
    bajka = pohádka
    banana
    banka
    bankomat
    bazen
    čaj
    češnjak = česnek
    četiri = čtyři
    čokolada
    breskva = broskev
    crkva = kostel
    desert
    deset 
    devet 
    doktor
    dva 
    džem
    hobotnica = chobotnice
    hotel
    jagnjetina = jehněčí
    jedan
    jetra = játra
    jezero
    jogurt
    katedrala
    kava
    keksi = sušenky
    krava
    krv = krev
    limunada
    med
    menta = máta
    mlijeko
    more = moře
    most
    mrkva
    muzej = muzeum
    ne
    nula
    ocat = ocet
    osam 
    ovčetina = skopové
    palačinka
    ljekarna
    losos
    malina
    mango
    park
    pečeno
    pet = pět
    pistacije
    pivo
    plaža = pláž
    policija
    pomoć
    prženo = smažené
    rajčica
    reka
    restoran = restaurace
    riža = rýže
    ruka
    salama = salám
    samoposluga = samoobsluha, supermarket
    sedam 
    sir = sýr
    slanina
    smrt
    sto 
    stvrdnuti = ztvrdnout
    svinja = prase (svinjetina = vepřové)
    šest
    šljivovica
    špinat = špenát
    šunka
    teletina = telecí
    tisuću = tisíc
    trešnja
    tri 
    tržnica = trh
    ulica
    večera
    paprika
    vegetarijanac
    vino
    vlak
    voda
    zelena salata = hlávkový salát

Dalších pár zajímavostí najdete na Lingvopedii: https://lingvo.info/cs/lingvopedia/croatian. 

Objevila jsem demoverzi kurzu chorvatštiny na https://www.17-minute-languages.com/, tak jsem si řekla, že ho zkusím. Kdyby vás to náhodou zajímalo, je tam více jazyků a demoverze spočívá v tom, že máte přístup jen 48 hodin.

I bez přihlášení vypadá celkem dobře Loecsen [3]. Obsahuje sice jen pár slovíček, ale do začátku by to mohlo stačit.

Na GooglePlay je možné si stáhnout nějakou aplikaci Mondly, ale to je asi do chytrého mobilu a to já nemám, takže tím jsem se dále nezabývala. https://play.google.com/store/apps/details?id=com.atistudios.mondly.hr&hl=cs&gl=US&pli=1. Kupovat nějakou aplikaci uTalk mi už vůbec nepřipadalo zajímavé.

Lingo play mě nebavilo a mělo zároveň omezené možnosti bez přihlášení a možná i bez placení. https://www.lingo-play.com/cs/studuj-chorvatsk%C3%BD-jazyk-online/. Ale ty flash karty s obrázky se mi líbily. Dost to podporuje paměť. 

Zdroje:
[1] Chorvatsko: Rychlokurz jazyka – chorvatština. Cestolino, cit. 29. 7. 2023, https://www.cestolino.cz/pruvodce/chorvatsko/rychlokurz-jazyka/ 
[2] Chorvatština. Presto, cit. 29. 7. 2023, https://www.presto.cz/cz/chorvatstina
[3] Naučit se chorvatština, Loecsen, cit. 29. 7. 2023, https://www.loecsen.com/cs/naucitse-chorvat%C5%A1tina#/cs/Z%C3%A1kladn%C3%AD%20v%C3%BDrazy
[4] Chorvatština. Wikipedie, 18. 7. 2023, cit. 29. 7. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Chorvat%C5%A1tina 
[5] Nástrahy chorvatského jazyka. Novalja.cz, cit. 29. 7. 2023, https://www.novalja.cz/chorvatsko/informace-chorvatsko/informace-pro-pobyt/aktuality/nastrahy-chorvatskeho-jazyka/
[6] Dita Lendvayová, Chorvatština, česko-chorvatský slovník on-line, CK Mundo, Cestujte s lidmi na stejné vlně, cit. 29. 7. 2023,https://www.mundo.cz/chorvatsko/jazyk

středa 2. srpna 2023

Bucket list na dovolenou (aktualizace 2023)

Někde jsem četla, že si dovolenou líp užijete, když se předtím zamyslíte nad tím, co chcete zažít. Tak jsem se zamyslela:

každý den selfie či se nechat vyfotit, 
ochutnat typické/ místní jídlo (počítá se i dezert), 
nejkrásnější místa nakreslt (skica na místě včetně nálady nebo později podle vlastních fotek, 
v létě zmrzlina, meloun, 
číst skvělou knížku na pláži, v posteli v hotelu, nebo v dopravní zácpě, 
vzít si s sebou pletení (ach, moje láska), 
sledovat perseidy (17. 7. – 24. 8. 2023), v noci z 1. na 2. 8. největší úplněk, druhý takový bude 31. 8., 27. 8. 2023 můžete pozorovat Saturn [1]
dát si drink nebo něco jiného, udělat z toho zážitek, 
zaplavat si nazí v noci v moři, 
procházet se při západu slunce po kolonádě, kolem moře, nebo po pěší zóně krásného města, 
navštívit místní muzeum, zoo, botanickou zahradu..., 
baštit na slunci uzrálé ovoce a zeleninu, 
společně brouzdat po obchodech, 
udělat si společné selfie, 
východ/západ slunce sledovat a vyfotit, 
naučit se 100 slovíček v domorodém jazyce, 
přivézt si z dovolené užitečný suvenýr, 
nakreslit něco zajímavého, typického: zátiší s lahví vína, obraz v hotelovém pokoji nebo lodičku v přístavu, 
...

A komu by to bylo pro inspiraci málo, mám k dispozici ještě Letní bucket list, který plánuji do budoucna rozpracovat, ale teď na to nebyl čas, jinak bych ho zase publikovala až příští léto.

Zdroje:

[1] Co uvidíme v roce 2023 na hvězdné obloze? Kudy z nudy, 8. 12. 2022, cit. 29. 7. 2023, https://www.kudyznudy.cz/aktuality/co-uvidime-v-roce-2022-na-hvezdne-obloze

úterý 1. srpna 2023

Bydlení u tchyně je v pohodě

Už víc jak dva měsíce bydlíme s manželem u tchyně nedaleko našeho domova. A musím říct, že je to naprosto v klidu. Fakt! 

Kdybyste mi to ale řekli před třemi měsíci, nevěřila bych vám. Mám pocit, že už jsem si dost zvykla na svou svobodu. Nejdřív vejška v Brně, chvíli u našich, pak práce v Praze, teďka společná domácnost s přítelem, který se stal manželem... se spolubydlením jsem problémy neměla, ale bydlet u někoho, komu se musím podřizovat? To mi přišlo takové divné. A hlavně to není jako podnájem (v Brně se normálně říká privat, aniž by se tím myslely nějaké sexuální služby, jako se myslí v Praze, pořád ještě jsem si na to nezvykla), kde když se vám nelíbí, jednoduše zvednete kotvy a jdete pryč. Prostě pohoda. Kdybych se naštvala a odstěhovala se od tchyně, bylo by vhodné, aby šel manžel se mnou, a tak bych ho vystavovala dost nepříjemné situaci. A taky bych si něco k bydlení musela najít a pak řešit, kdo kdy a jak bude jezdit domů krmit. A to ani nemluvím o tom, že nám rekonstrukci pomohla zařídit a významně se na ní finančně podílí.

Nicméně těmto úvahám už vůbec nemusím věnovat prostor, protože je to tady různé na škále od snesitelné do boží! Jasně, že to není jako doma: nejsou tu zvířata (kromě psa), místo trávy je tu beton a člověk nemá v lednici, co by chtěl, resp. mi bylo mým drahým doporučeno, abych v ní neměla nic, že se to tam jinak nebude moci vejít. Ale má to i své výhody: lednice se nějakým záhadným způsobem plní sama. Ne všechny věci jsou moje oblíbené, ale třeba meloun bych si jen sama pro sebe určitě nekoupila.

Kromě občasných menších neshod mě štve jen jediná věc: naprosto nemožný internet. Takže se některé moje dny práce z domova mění ve chvíle čirého zoufalství, kdy mi spadne internet právě ve chvíli, kdy máme mít poradu s vedoucím. Ještě že jsou ty prázdniny a děje se toho o poznání méně než v průběhu roku! Ovšem, je to znát i na mé blogerské tvorbě, jak jste si jistě všimli. Pořád si říkám, že se polepším, ale když zasednu k počítači a můžu psát tak leda do Wordu, nějak to není ono.