Úspěšné úterní po/velikonoční vaření

S dneškem jsem nadmíru spokojená!

Upekla jsem hlavičku, uvařila šmigrustovku, zavzpomínala na dětství s povinnými sběry bylin, chvíli háčkovala a četla poezii, dala péct do trouby první várku letošních jogurtů – o tom, jak je dělám, jsem psala zde. A dokonce jsem si stihla zahrát na ukulele. 

Tak to byl stručný úvod pro ty, co nemají víc času číst detaily. ;-) Pro ostatní tu je i zbytek článku. Na začátku dubna jsem psala o tom, že bych chtěla vyzkoušet nějaké nové velikonoční recepty. České. Protože pořád zkouším různé zahraniční věci. A tak nějak celkově k nám lezou burgery, sushi, Halloween, Valentýn... a vlastně už ani nevíme, jaké jsou naše české tradice a jídla. Takhle to tedy říkal manžel. Já se hned ohradila, že jak kdo, protože českých tradic, zvyků, pověr a všeho možného k Velikonocům je plný můj blog! :-) A z roku ... mám krásně zpracovaný článek ohledně tradičních velikonočních jídel. Ovšem je pravda, že zkušenosti s jejich přípravou mi ve valné většině chybí. Rozhodla jsem se to napravit. V průběhu Velikonoc už jsem leccos vyzkoušela, ale zbývaly ještě tři recepty, na které jsem měla zálusk. Na Boží milosti zatím nedošlo, protože se oba snažíme nejíst sladké, resp. já se snažím, manžel ho nejí.

Na hlavičku/nádivku podle Florentýny (recept u ní na blogu) je vhodné si maso uvařit den předem. Kdybych se lépe podívala, věděla bych, že i rohlíky se mají nakrájet a dát sušit den předem. No, já je měla trochu starší, a tak se to zvládlo, i když jsem je rozkrájela až dnes ráno. Vytáhla jsem tedy uzené maso z mrazáku, pozvolna ho nechala v předcházejících dnech rozmrznout v lednici a posléze i na lince a včera ho uvařila s cibulí a bobkovým listem. 

Dopoledne jsem si při sběru všemožného zeleného listí vzpomněla na školní léta, kdy se měl nosit sběr. Snad v tom byly i nějaké soutěže, aby se zapojila celá rodina. Kdo to pamatujete, možná vám to bude připadat z dnešního pohledu taky pěkně ujeté. Kam vůbec všechny ty sušené sedmikrásky a pomerančové kůry šly?

První míchání směsi na hlavičku: rohlíky, maso a zelený

Co vám budu povídat, bylo to hrozný. Florentýna trvala na 200 gramech, ale já se s plnou miskou stejně dostala jenom na 140 gramů. Pokud nebudu proradně potají počítat i tu misku. Teďka byly Velikonoce moc brzy. Ještě není zeleného plevele, který umím bezpečně určit, dostatek. Kopřivy jsou malinký, maliník jsem nechtěla moc očesat, šalvěj bych neměla jíst, když kojím... jitrocel se nějak schovává a pampelišky mají velké a ošklivé listy, které budou jistě hořké. Ze sedmikrásek nikdy žádnou pořádnou váhu nenadělám, navíc to jsou květy, tak to pak ani nebude moc zelené.

Druhé míchání: přidávám bílkový sníh

Hlavička je povedená. Ochutnala jsem ji ještě zatepla. A je fakt, že se k ní hodí brambory, protože je tam spousta masa, tak by bylo zvrhlý jíst ji jen tak jako hlavní jídlo. Navíc by se moc rychle snědla vzhledem k tomu, kolik s ní bylo práce.

Na základě Florentininy rady jsem si plánovala pečení nádivky zároveň se šmigrustovkou, velikonoční polévkou, ve které se vaří uzené maso, které se může následně využít i do té nádivky, máte-li ho hodně. „Dvě rány jednou mouchou“, jak se u nás říká.

Tahle polévka stejně jako hlavička rozhodně není pro slabší povahy a žaludky. Příprava vám zabere trochu času (recept opět u Flo) a tuku v ní je habakuk, i když ho z vypečené klobásky slijete bokem. Do polévky se totiž kromě uzeného přidává jedna smetana na litr polévky. To jsem trochu ošidila, protože mám dvojnásobné množství, ale použila jsem jen jednu smetanu s rozmíchanou moukou na zahuštění. Polévka je sice řidší, ale s dvěma smetanama bych k ní už musela jíst nevím co, i takhle jsem si k ní vzala chleba a to dělám jen velice zřídka.

Ale chuťově jsem spokojená, ne-li přímo nadšená. Osobně bych tuhle polévku viděla spíš na první část zimy, nebo leden, zkrátka když jsou venku třeskuté mrazy a i já si s chutí zakrojím špek. Nějaké to těžké, hutné, prasecké jídlo, které vás pořádně zahřeje. Teď už se cítím spíš na zeleninové saláty, třeba takový fenyklový – z bulvy – (opět dle Flo) je překvapivou lahůdkou i pro ty, kteří se fenyklovým semínkům vyhýbají jako čert kříži. Kdybyste na něj měli chuť, tak jde jen o to smíchat nakrájený fenykl s olivovým olejem, citronovou šťávou a solí. Já nedám dopustit na biocitrony naložené v soli, takže míchám rovnou s nimi.

Polévka šmigrustovka

Malá byla dneska enormně klidná, takže jsem si chvíli mohla háčkovat s chvíli jsem se snažila nahlas číst poezii (může jí to prospívat?), abych doplnila svůj nedělní seriál, myslím, že mi trochu zaostává.

S manželem jsme se domluvili, že si nechám včerejší mlíko a přidám k němu to z dnešního dojení a z těch třech litrů (půllitr jsem použila na vaření viz výše) udělám jogurty. Recept už jsem zmiňovala, tak k tomu není snad co dodat. Kromě toho, že se mi konečně vyplatilo, že mám v kuchyni jednu poličku plnou prázdných sklenic, které tu zbytečně překážejí.

Velkou radost mi udělalo to, že jsem konečně zase po spoustě dní vzala do ruky ukulele a dokonce dvakrát na něj dnes trénovala. Jednak vybrnkávání palcem proti ukazováčku a prostředníčku, a jednak opakovala základní akordy.

P. S.: A vykvetly mi dva tulipány a možná se ještě další chystají! :-)

Velikonoční vaření

Když jsem přemýšlela o tom, že bych ráda vyzkoušela různé kuchyně, zmínil manžel, že by rád, kdybych na Velikonoce uvařila něco tradičního. Že to se pořád zkouší (ne jen u nás doma, ale celkově) různé francouzské lahůdky, německé klobásky, sushi, italské vánoční sušenky a vánočky a na českou klasiku si ani nikdo nevzpomene a dost možná ani nevíme, co to ta česká klasika je/byla.

Hned jsem oponovala, že velikonoční jídlo může krásně a přehledně s nejrůznějšími recepty najít u mě na blogu v článku Velikonoční jídla: sbírka receptů, jenom je bohužel z velké části nemám vyzkoušené. Nicméně je to vždy od nějakého „lepšího“ autora, ne jen od náhodné posluchačky rádia nebo přispěvatelky. ;-)

Konečně, je to taky příležitost si něco nového vyzkoušet.

Začala jsem tím, že jsem v úterý upekla Jidáše, abych je měla připravené na Škaredou středu (o ní jsem psala tady). Receptů je plný internet. Myslím, že jsem kdysi dělala ty od Florentýny, ale přišly mi trochu suché a nudné, takové postní, jak asi mají být. Možná jsem taky moc šetřila medem. Takže jsem letos sáhla po Maršálkových nekynutých tvarohových (recept zde). Manžel byl spokojený, já byla zpočátku trochu zklamaná, že jsou takové tuhé a hutné a taky jsem je musela péct o pár minut dýl.

Jidášky podle Maršálka

Myslela jsem, že upeču beránka (sladkého ve formě, jinak jedeme výhradně na domácí kozí maso), ale nemohla jsem ji najít. Sice už jsme rok přestěhovaní doma, ale forma nikde není. Bývávala ve skleníku (= prosklená skříň na vystavení hrnečků a pod.), ale ten se přestěhoval do kůlny. Nějaké staré nádobí ještě zůstalo ve staré skříni a do nové kuchyně už se asi vracet nebude. Na špejchaře jsem ještě objevila zapomenutou formu na „bábovku“ ve tvaru ryby, ale jinak tam už asi nic použitelného není. Možná by to mohlo být v krabicích, které jsme tehdy odvezli na půdu k tchyni. Zkusím se po ní podívat, až půjdeme příště na oběd, jestli nezapomenu. Ale stejně asi nebudu mít čas na pečení, plánuju totiž i jiné věci.

V mé oblíbené knížce o pečení chleba jsem narazila na velikonoční koláč Ciambella mandorlata, takže jsem ho s chutí udělala ještě dva týdny před Velikonocemi, protože šlo o nečeský recept a chtěla jsem šetřit velikonočním časem na naši kuchyni. Byl výtečný. 

Velikonoční věnec s ořechy Ciambella mandorlata

Zkoušela jsem i pučálku, ale asi jsem ji špatně nakličovala v neuzavřené míse. Ve výsledku to vonělo i chutnalo spíš divně. Zkusím to určitě znovu ale s mnohem menším množstvím, abych zase nepodarovala kozu.

Ještě mám v plánu čočku, hlavičku (nádivku), něco z nerozdaných vajec (možná tu šmigrustovku, ale to bych musela sehnat uzená žebra nebo jiné uzené maso) a snad i něco zeleného (pesto z medvědího česneku?). Ze sladkého si dělám zálusk na usmažení Božích milostí a upečení mazance opět dle Maršálka.

Relaxace místo tradic: Můj pohodový velikonoční víkend

Letošní Velikonoce neslavím! 

Rozhodla jsem se udělat si pohodu. Žádné jarní uklízení – jsme čerstvě nastěhovaní v baráku, tak ani není moc co uklízet a to mytí oken ještě počká! Žádné barvení vajíček. Žádné speciální články na blog, i když to jsem původně měla v plánu.

Vyrazila jsem na prodloužený víkend k rodičům, vzala si s sebou knížku Jak přežít těhotenství, z níž jsem hned v sobotu zmákla třetinu (50 stránek) a pletení (svetr Stonecrop Cardi od Andrey Mowry a ponožky Painting triangles od Stephena Westa). 

S mámou jsem chvíli řádila na zahradě – zasadila jsem kurkumu a navrhla soutěž, komu vyroste dřív (nebo vůbec) a taky jsme se byly podívat na kopřivy, že bychom nějaké nasbíraly na špenát. Přemýšlela jsem, proč se kopečku, na který jsme chodili lyžovat, říká Sahara. ;-)

A taky jsem se pustila do velkého úklidu-třídění klubíček, protože mi najednou nějak nedává smysl mít je v krabicích podle barev. Záleží spíš na typu. A tak jsem shromáždila tašku ponožkovek (většina jich je ještě Fabel od DROPS), které jsou spolu kombinovatelné, alpaku (taky především od DROPS), Delight do DROPS, ale i různé třpytivky. Zvlášť jsem dala klubka, kterých je nějaké rozumné množství, aby se z toho dalo něco udělat, a zvlášť kusovky, které je potřeba přidat k něčemu jinému, nebo využít na nějaký bláznivý stashbuster projekt. Byla to celkem zábava, i když to zabralo dost času. Ale mám pocit, že teď se v tom líp vyznám, i když jsem zapomněla do své kupky zahrnout dvě tři hromádky.

Taky jsem udělala pár krásných jarních fotek. Schválně – víte, co je to za květy?

Už to všechno kvete

V neděli jsem se na chvilku uvelebila na balkóně a slunila se navzdory tomu, že těhotným se to nedoporučuje. Naštěstí to nevypadá, že by se mi dělaly nějaké fleky nebo tak něco. Břicho jsem měla pro jistotu schované, protože kůži mám na něm jemnější než miminka (jen odhaduju, zatím nemám vzorek pro porovnání). Vytáhla jsem jehlice z rozpleteného svetru, o kterém jsem psala výše, a nahodila vzorek na wrap (velký šátek, my bychom asi řekli pléd, i když od něho bych čekala ještě větší rozměry) od Joji Locatelli. Lady bird wrap by měl být mým dalším projektem, ale plánuju ho dělat až někdy v létě, protože teď mám svůj pořadník plný. Navíc se ještě musím rozhodnout, který ze dvou barevných vzorků použiju. Jaká to krása vymýšlet, na co využiju klubíčka, která už mám doma!

Odpoledne jsem měla sraz s kamarádkou, která byla tak hodná, že mi dá nějaké věci po svých dvou holčičkách pro moji malou. Původně jsem si furiantsky myslela, že vůbec nepotřebuju vysvětlovat, co k čemu slouží a jak se to používá. Dudlík do pusy, plíny na zadek – nebo snad opačně? 

Každopádně vím, že se dělají plínky různě podle váhy (dítěte). Pamatuju si to podle jednoho vtipu, který teď nemůžu najít, tak se ho pokusím napsat zpaměti: Žena přijde domů a uvidí manžela spokojeně koukajícího na televizi a pokaděné dítě s plnou plínou. Rozzlobeně se ptá, proč ho nepřebalil a on jí s klidem odpoví, že na té plínce je napsané „do pěti kilo“ a tolik tam ještě určitě nemá.

Dneska jsem si zase hrála s AI. Snažila jsem se ho přesvědčit, aby mi vygeneroval „veselý velikonoční obrázek, chtěla bych tam kočičky (jívu...“ Omylem jsem stiskla enter. ;-) Asi je vám jasné, co jsem dostala!

Velikonoční kočičky

Rozšířila jsem a opravila zadání, že to mají být rozkvetlé větvičky vrby jívy (= kočičky), rozkvetlý zlatý déšť, zajíček a vajíčka. Nepomohlo, když jsem uvedla obě rostliny v latině ani angličtině. Možná byla chyba v tom, že jsem se dál doptávala ve stejném okně. 

Některé výsledky byly překvapivě pěkné, ale zároveň nevím, co ho vedlo k některým doplňkům. Zdá se, že AI má větší fantazii než já.

Trochu divoké Velikonoce

Hned mám chuť na čaj, i text je správně... počkat, kolik má zajíc uší?

Kde se vzal u Velikonoc zlatý robot? ;-)

„Děkuji ti, ráda bych ještě jiný, trochu decentnější: zátiší na stole s jívou nebo zlatým deštěm, zajíčkem a velikonočními vajíčky.“ – Prohlídla jsem si vygenerované obrázky a pak mu řekla, že jsme se moc nepochopili a že bych byla ráda, kdyby to opravil. Nestalo se, i když se omlouval. 

Tekuté zlato? :-)

Tohle už Velikonoce připomíná víc než roboti a Budhové.

„Mohl bys mi udělat zátiší na stole s vázou s větvičkami s plstnatými květy Salix caprea, a větvičkami Laburnum anagyroides a jinou vázou s tulipány, vpředu misku s velikonočními vajíčky a zajíčka, prosím“

To si plete jívu a lva? Nebo to mělo být kotě? Ale já už kočičky vypustila.

Později jsem dala pokyn v angličtině a v samostatném okně a omezila jsem se na vázu s kočičkama, tedy větvičkami vrby jívy, a miskou vajec. To dopadlo velmi dobře a dokonce se AI vzdalo zlata, zářivých barev, duhy a dalších roztomilých (ale trošku přeplácaných) věcí.

Kočičky ve váze

Snad bych ani nepoznala, že se jedná o obrázek vytvořený umělou inteligencí. Dostala jsem samozřejmě hned čtyři, ale jsou si víceméně dost podobné, tak vám je tu už nebudu prezentovat.

Co vám budu povídat, zase jsem hrátkami s AI Microsoft Copilot zabila celé sobotní dopoledne, a nakonec jsem z něj stejně nedostala dvě vázy: jednu s tulipány a druhou s vrbou jívou. Obojí mi nedá! Ale odpoledne půjdu ven, protože je krásně slunečno a teplo.

Než se s tím líp naučím, musí to stačit i vám.

Tulipány a mísa s vejci

Veselé Velikonoce!

Velikonoce na Michalově statku

So 8. 4. 2023

Po nějaké době jsme opět vyrazili za kulturou na Michalův statek v Pohledi. Na Velikonoce jsem tam byla v roce 2014 (zde) a taky na Vánoce téhož roku (článek zde). 

Statky v Pohledi (vlevo statek bezzemka, vpravo hospoda U Franze Josefa)

Chtěli jsme alespoň jednou stihnout vystoupení folklorního souboru Škubánek, takže jsme tam dorazili chvíli před desátou, protože jsme si zároveň chtěli užít povídání s průvodcem, panem Jindřichem Holubem, místním starostou od 1. 1. 1992. Ideálně s co nejmenším množstvím dalších lidí. Poštěstilo se nám a první prohlídku světnice jsme si užili jen sami ve dvou. Brzy se sice přidali další lidi, ale asi jen dva. A tak jsme se dozvěděli, že takhle nějak vypadal sobotní stůl za Marie Terezie v roce 1771. 

Svátečně prostřený stůl z doby Marie Terezie

Ačkoliv se jindy jedlo z jedné mísy – aby se nemuselo mýt nádobí (jak chytré!) – slavnostní prostírání mohlo být do vícero talířů. Jelikož je dnes sobota, na stole nemůže být ještě maso, to se objeví až zítra. Ježíš Kristus totiž vstává z mrtvých o půlnoci.

Topilo se jen v jedné místnosti, v obývané světnici, kde spali všichni. A ne každý měl svou postel, natož aby měl svůj pokojík! 

Vedle byla černá kuchyně, kde se vařilo na otevřeném ohni. Další místnost byla vejminek, kam se někdy chodívalo spát. Tomu jsem moc neporozuměla, protože tam přece byla zima! A dál už byly jen chlívy.

Samostatnou budovou je špejchar, česky zvaný sýpka. I když já mám za to, že i název špejchar už dávno zdomácněl. Tam se skladovalo to nejcennější: obilí. Resp. nejcennější byla kráva, proto se hlídaly, když se vyváděly na pastvu. Dále tu jsou různé kůlničky, stodola a domeček, kde paní prodávají perníčky, makronky a podobně. Koupili jsme takové nádherné kulaté se zapečeným bílkem nahoře.

Nabídka občerstvení

V jednom z přístřešků byla kravička Česká červinka. Prý kouše. Ale já si ji pohladila a nic se mi nestalo. Byla moc krásná a líbila se mi víc než ty mléčné, které máme za stodolou my. Asi už jsem na ně příliš zvyklá. 

Kravička vzbuzuje respekt

Velká jako kráva

Prošmejdili jsme všechny prostory a všímali si nejrůznějších detailů. Manžel mi občas ukazoval, co z toho máme někde (zahrabošené na špejchaře nebo jinde) i my. Líbily se mi šindele, stejně jako posledně, když jsem tu byla. Protože si to nepamatuji z výkladu, musela jsem si vygooglit [1], že šindelové střechy vydrží při jednoduchém krytí 15 max. 20 let a při dvojitém 50–70 let, což nás dost překvapilo. Vždyť je to jen dřevo! Na druhou stranu se musí dodat i to, že o střechu je třeba pečovat. 

Připravené šindele

Ještě překvapivější pro nás ovšem bylo, že i došková střecha vydrží dlouho. Tak schválně. Zkuste si tipnout, za jak dlouho musíte vyměnit slaměné z žita nebo kukuřice či rákosové došky? Přitom na stavebnickém portále ASB [2] jsem našla, že „až každá třetí střecha novostaveb v Dánsku, Holandsku a částech Německa je z rákosu“. Nakolik je to pravda si netroufám odhadnout i kvůli stáří článku (2015), na druhou stranu mě překvapí, že vůbec někdo někde na světě (ve vyspělých zemích) dělá doškovou střechu. I kdyby to byla jen stovka alternativců, byla bych značně překvapená. Pro doškovou střechu potřebujete minimálně sklon 45°. A kolik že tedy vydrží? „Slaměná došková střecha vydrží při správné údržbě minimálně 30 let; a to ta střecha, u které se došky vážou klasem dolů. Došky vázané obráceně, klasem nahoru (tato metoda se používá na Slovensku), mají životnost dokonce až 50 let. Údržba střechy není náročná – občas se vyleze na střechu a zkontroluje se celistvost hřebenu, pokud je ze slámy. Plechový nebo keramický hřeben je nápadnější a trvanlivější, proto se pro něj lidé často rozhodnou.“

Nakonec jsme šli do hospody U Franze Josefa, který má nově (r. 2016) na návsi bustu (po sto letech v Česku první). [3][4] Pomník panovníkovi, který v českých zemích vládl bezmála 68 let, je busta na podstavci vysokém 2,2 metrů. Byla odlita v pražské slévárně Šilhanových podle modelu akad. sochaře Zdeňka Josefa Preclíka z Prahy. Kamenný podstavec je dílem světelského kamenosochaře Petra Šebesty a obsahuje nápis, že hlavním úkolem panovníka je chránit národ před jeho politiky. Pomník byl odhalen 20. 8. 2016. 

V hospodě jsou krásná modrá kachlová kamna.

Kachlová kamna

Zdroje:

[1] Šindelové střechy, otázky a odpovědi. Šindele z Valašska [online]. Stavíme srdcem. 2022 [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://www.sindelezvalasska.cz/otazky-a-odpovedi/. P. S.: Tahle firma dělala třeba střechy na Točníku, Valdštýnských domkách v Liberci, zámku Nemilkov a ve skanzenu v Kouřimi.

[2] Došková střecha – bude i u nás znovu běžnou krytinou? | ASB Portal. ASB-portal.cz | odborný portál | architektura, stavebnictví, byznys [online]. Copyright © Jaga Media, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. 30. 4. 2015 [cit. 16.04.2023]. Dostupné z: https://www.asb-portal.cz/stavebnictvi/strecha/doskova-strecha-bude-i-u-nas-znovu-beznou-krytinou.

[3] Mapy.cz [online]. [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=2192767&x=15.4520316&y=49.6587359&z=17

[4] Vesnice odhalila bustu Františka Josefa, první v Česku po sto letech. iDnes.cz. 20. 8. 2016 [online]. [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/odhaleni-pomniku-cisari-frantisku-josefu-i-v-pohledi.A160820_153941_jihlava-zpravy_mv

Velikonoční bucket list

• Něco zeleného na Zelený čtvrtek, např. polévka z jarních bylin, inspirace zde u Florentýny. Dělala jsem z vývaru, kopřiv a šnytlíku (pažitky) viz zde.
• Nějaké další typické velikonoční jídlo, viz zde.
• Obarvit vajíčka, nebo textil nebo přízi nebo něco úplně jiného. Nebo nakreslit vajíčka tužkou.

• 

  Maloval tchán, má umělecké sklony

  Vyzdobit domov květinami, kraslicemi... veselým ubrusem.
  
• Navštívit nějakou tradiční velikonoční akci. Zveřejním již brzy. ;-)
• Hledejte velikonoční vajíčka, třeba jen virtuálně u Rosemary (Romi) Hill na Ravelry, abyste získali slevu na její návrhy. Navíc má nafocena opravdu krásně barevná vajíčka. Ale stejně mám nejradši naše obarvená cibulovými slupkami. U nich si mohu být jistá, že neobsahují nic nepatřičného pro člověka.
• Udělejte si čas na odpočinek a relaxaci, a třeba si přečtěte knihu nebo si zahrajte společenskou hru s rodinou.

 P. S.: Myslím, že moje posedlost bucket listy je už dost zjevná, ale copak tomu šlo odolat?

Velikonoční jídla: sbírka receptů

Přesně takovýhle článek mi na internetu chyběl. Tak jsem ho napsala pro vás i pro sebe. Jak se rádi přehrabujete v receptech? Podle typu: maso, polévky, sladkosti... nebo podle surovin? Já tentokrát zvolila řazení podle abecedy, protože do toho se nejsnáze doplňuje. Kam byste totiž zařadili třeba takového beránka? Může to být buď maso nebo sladkost, to podle toho, kterého zvolíte.

P. S.: Nic z toho zatím nemám vyzkoušené! (Aktualizováno 2026.)

Beránek: maso nebo z piškotového těsta litý do formy. Více viz můj článek Symboly Velikonoc, peče se na Bílou sobotu viz Bílá sobota. Recept ze třeného těsta s madlemi má Florentýna (zde).

Boží milosti: jsou křehké smažené pečivo obalované v cukru, někde jsem zahlédla název dárečky, ale nebyl u toho recept, takže jsem zůstala u milostí, s receptem přichází Florentýna (zde). Jsou typické pro Velikonoční pondělí. 

Čočka: na Velký pátek přináší peníze, viz můj článek Velký pátek.

Hlavička: viz nádivka níže.

Chléb: peče se na Bílou sobotu, viz Bílá sobota.

Jehněčí maso: kotlety od Florentýny, ramínko, kolínko nebo kýta dle Florentýny (zde). Tradiční pečeně se podávala na Boží hod velikonoční. 

Jidáše: Pečivo z kynutého těsta stáčené do provazů (symbolizují provaz, na kterém se Jidáš oběsil). Tradičně se jí s medem. Recept od Florentýny najdete zde, tvrdí, že by se správně měly jíst potřené medem před rozedněním na zelený čtvrtek.

Klobásy: nevím, co je na nich zase tak speciálně velikonočního, ale někde jsem je viděla v seznamu velikonočních jídel

Křen: Více viz můj článek Symboly Velikonoc.

Kůzlečí maso: recepty mi zatím chybí, osobně kozu vařím v troubě. Nejprve rychle opeču na trošce oleje velký flák masa na pánvi, pak podleju horkou vodou či vínem, případně přidám oblíbené koření (zvěřinové, např. Franze Josefa od Sonnentoru) a dám péct do zakrytého pekáčku do trouby na 120°C na čtyři až šest hodin. Za tu dobu povolí všechny blány a další divné věci v mase. Můžete přidat citrony, hořčici, cibuli, kečup, kořenovou zeleninu, slaninu... co máte rádi. A zvládnu takhle upéct i roční či dvouleté zvíře. Tradiční pečeně se podávala na Boží hod velikonoční. 

Mazanec: Zadělává se ze stejného těsta jako vánočka. Bochánek bývá často s rozinkami a mandlemi. Křížek na povrchu připomíná ukřižování. Dříve byl slaný se sýrem, dnes je sladký, ale stále okrouhlý. V některých částech naší země se tomu nesladkému říkalo baba, babůvka, plecovník, šoldr, svěceník. Více viz můj článek Symboly Velikonoc, peče se na Bílou sobotu viz Bílá sobota. Recept od Florentýny najdete zde.

Nádivky: Směs uzeného masa, vajec a jarních bylinek (často kopřiv). Svůj název získala podle toho, že se do ní dříve dávalo maso z telecí hlavy. Recept od Florentýny najdete zde. 

Pučálka (pálenec): Naklíčený a opražený hrách (na slano i na sladko). Dívala jsem se na Wikipedii a tam najdete odkaz na recept... Florentýny!

Šmigrustovka = polévka z vajec, uzeného vývaru a klobásy, recept jsem našla u Florentýny 

Šumajstr: Staročeský pokrm z vařených fazolí a krup s česnekem a cibulkou. 

Telecí maso: recepty mi zatím chybí

Vejce: vařená naměkko, nahniličku, natvrdo nebo ztracená vejce (recept od Florentýny), vejce do skla (zde od F.), vejce Florentine jsem našla u Mlsné kočky (zde), vaječná tlačenka (recept od Florentýny), vaječná pomazánka (zde), třebíčská šoulata a přírodní barvení vajec (recept a návod od Florentýny), další článek s přírodním barvením nabízí Sonnentor (zde)

Velikonoční koláč: někde jsem na něj narazila, ale vůbec jsem netušila, že něco takového existuje.

Víno: spojitost vína s Velikonocemi mi zatím uniká. Že by to byla krev Kristova?

Zelené jídlo: Podle pověry se na zelený čtvrtek jí zelená strava (špenát, zelí, hrách, saláty, řapíkatý celer, avokádo, řeřicha, kopřivy atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. Zvláštní význam měly první jarní zelené byliny, z nichž se vařily polévky. Jednou z variant je polévka z jarních bylin od Florentýny. Více k Zelenému čtvrtku viz můj článek Zelený čtvrtek. Vyzkoušet můžete špenátovou roládu (zde). Ještě jsem našla článek o sběru jarních bylinek na stránkách Sonnentoru (zde). A co jsou podle nich jarní siláci? Medvědí česnek, kopřiva, sedmikráska, pampeliška a prvosenka jarní.

Blíží se Velikonoce

Už je to zase tady – Velikonoce. Nevím, jak vy, ale my je jako děti neměly moc rády. Pro holky je to trapný nechat se oplácávat pomlázkou a kluci se zase stydí chodit somrovat vajíčka. Navíc k nám nikdo moc nechodil: pár strejdů, sousedů a kamarádů. Pro spolužáky jsem bydlela příliš daleko a navíc jsem o ně nestála. Buď by byli suroví, nebo trapní. A ještě by se mohli posmívat mým neumělecky udělaným vajíčkům. Mamka mě učila malovat voskem, ale vajíčko je prevít a vždycky se nějak pootočí. A vosk taky stéká různými směry podle nálady. 

Stejně se všem nejvíc líbila vajíčka obarvená v cibulových slupkách. Já obdivovala ta s přitisknutou rostlinkou a pak obarvená v cibulových slupkách. Můžete je vidět třeba u mě v článku Velikonoce (2020).

Rozhodně vám doporučuji podívat se na velikonoční rozcestník k nejrůznějším článkům s tímto tématem, najdete ho zde.

Rozhodla jsem se, že letos blog doplním článek o velikonočních jídlech, tak snad bude čas ho napsat. A případně i nějaké velikonoční zážitky. A co plánujete vy? Pečete beránka? Aspoň z piškotového těsta? Nebo mazanec? Nebo velikonoční nádivku? Malujete ještě vajíčka?

Velký pátek 2022

Hrdý majitel nové díry

Myslela jsem, že nafotím takové normální jarní ráno na statku. Manžel po snídani odjel do práce a já šla krmit zvířata. 

Hned u domu jsem si všimla malého provinilce tvářícího se, že odvedl kus práce a jeho nové díry u domu. Nechápu, co je to za nový zvyk kopat na dvoře. Včera mohla vyhrabat díru pro zasazení rakytníku. Nebo vykopat ten bez, co jsme chtěli odstranit z naší skorozahrádky za stodolou. Ale to né!

Ke kopáčským dovednostem našeho psa se  ještě vrátím ve speciálním článku ve čtvrtek.

Celé stádo načuhuje ven z chlívka

Pro kozy jsem nabrala jádro a dala jim ho do starého pekáče, který na to mají určený. Do kolečka jsem nachystala seno. Ony už vyčuhovaly z chlívka, protože vrchní část dveří měly otevřenou. Základ je vždycky stejný: nejdřív nachystat jídlo a pak až pustit zvířata, protože jinak vám všechno vysypou.

Jelikož u vrátek na zadní (rozuměj kozí) dvůr stál pes, šla zvířata pěkně jedno za druhým, držela se ve stádu (i Percy věděl, kde je jeho místo) a tvářila se vážně. Musela jsem se smát, protože nebýt psa, braly by to úprkem, stejně jak se tomu stalo hned za brankou, kde už mají pocit, že to je v pohodě a můžou se chovat svobodně. Vepředu se snaží nevyvolat šarvátku. Považuji to za rozumné, protože úlohou psa, kterou si sám zvolil, je hlídat řádný průchod přes přední dvůr a zamezit zbytečnému courání a kradení sušeného či uskladněného chleba. 

Proč fotím kozí zadky?

Snaha krásně nafotit žeroucí kozy tak úplně nevyšla. Připomíná to trochu focení v zoo: sbírka kozích zadků!

Ještě drobná vzpomínka: ve středu 13. 4. 2022 jsme provedli plošné odčervení. Jméno přípravku si nepamatuji, ale dával se zvířátkům z injekce přímo do tlamy. Což bylo fajn, protože injekce nemám ráda, ale zároveň jsme na to byli raději dva, aby nám to ty mršky nevybryndaly. Ale možná jim to i chutnalo, protože se zdálo, že se to nesnaží vyplivnout. Jedinou výjimkou byl prcek Percy, který ještě pije mámy mlíko a snaží se opičit a žvýkat tvrdý chleba, seno a možná už i trávu. Důvodem pro odčervení byl průjem hnědé kozy, které se přestalo nalévat vemínko. Vzhledem k tomu, že ještě není takové množství zelené trávy a pořád jsou na seně, důvodem mohou být jedině paraziti. Byla jsem docela ráda, že máme jen pět zvířátek, protože jsou všechna děsně zvědavá a nejvíc se pletou, když zrovna potřebujete chytit jiné.

Ale abyste nepřišli zkrátka, ukážu vám i fotky prcka, který se postaral o to, aby bylo ráno poněkud záživnější. Žádná klidná dovolená!

Malá bezejmenná loňská kozička

A co se stalo? 

Nic menšího než strašlivý mírně plačtivý řev. Podle hlasu Percyho sice ještě nepoznám, ale bylo mi jasné, že nikdo jiný by takhle neřval. 

Ono se to možná nezdá, ale zvířátka jsou jako lidi. Když řvou, něco se jim děje. Dokonce i pes zpozorněl a byl by býval rád šel se mnou, ale na to jsem neměla náladu a ani čas. Když jsem přiběhla ke kolečku, kozle leželo na zádech, jednu přední nožičku divně vyvrácenou, zastrčenou u rantlu kolečka, pronikavě mečelo a házelo sebou. 

Malej nezbeda Percy

No, hrozně jsem se lekla, že ji má snad zlomenou. V první chvíli jsem nevěděla co dělat, jak se tak mrskalo, tak jsem ho trochu opatrně nadzdvihla a opatrně hejbala nožičkou, až ji samo vysmeklo. Odnesla jsem si ho stranou, abych ho mohla prohlédnout. Byla jsem pěkně v nervu, takže jsem mu jednu plácla za ucho, vynadala mu, jako by mi rozumělo, že to má z toho, že musí všude celý den hopkat, a pak ho postrkovala před sebou, abych se ujistila, že v pořádku chodí. A na závěr jsem se s ním s úlevou pomazlila. Ani si nechci představovat, jak by to dopadlo, kdyby tu takhle bylo celý den samo. Zdálo se, že stará koza mu neumí pomoci (ani se nijak nesnažila) a ono by se nebylo schopné samo zvednou z pozice na zádech. 

O Percyho příchodu k nám si můžete přečíst zde.

Sázecí Zelený čtvrtek 2022

K Velikonocům vám doporučím dva své články: Pašijový týden přehledně shrnuje, jak se který den nazývá a čím je zajímavý a Velikonoce – obsah je logicky rozcestníkem k tomuto tématu.

Letošní Velikonoce totiž vůbec nevnímám jako Velikonoce a hodlám si je užít spíš jako volno, ne nějaké křesťanské svátky, když ani nejsem věřící. Původní plán byl vyrazit někam na dovolenou na celých pět dní (v práci dostáváme volno i ve čtvrtek). Ale manžel musel z pátka na sobotu do práce, takže se nám to dost rozhodilo. 

Všimněte si těch odnoží dole ;-)

Nevadí, řekla jsem si s neutuchajícím optimismem. Tak si první dva tři dny užiju doma a pak pojedeme na další dva tři dny na výlet. 

Myslela jsem, že budu kreslit – ještě v dubnu chci vystavit pár svých dílek na výstavě ve Světlé nad Sázavou – plést svetr Daydreamer, ponožky Hot Goth, nebo psát blog, deník a trochu kultivovat domácnost (probíhající rekonstrukce). Určitě v plánu nebylo celý den sázet rostlinky. Ale je to Zelený čtvrtek, tak se to vlastně hodilo.

Začalo to tak trochu nevinně: požádala jsem manžela, jestli bychom mohli zajet do zahradnictví a koupit rakytník samičku. Zdá se být totiž zcela zbytečné vyčkávat, zda ten suchý klacek, který tam stojí už dva roky, nakonec přece jen neobrazí. A mít dva samečky je taky k ničemu. Příhodu dvou samečků asi znáte, ne?

Když jsem se přistěhovala na statek, dostala jsem darem rakytník: samičku a samečka. Abych tu měla něco svého! A protože můj přítel věděl, že po rakytníku toužím. Sázelo se na podzim, ale na jaře na tom byl sameček tak špatně, že jsem myslela, že uhynul. Koupili jsme tedy nového samečka. Ale když jsme ho chtěli jít zasadit, překvapeně jsme zjistili, že se ten původní vzchopil a obrazil. A tak nám zůstali dva. A pro změnu uschla samička.

Česnek medvědí

V prvním zahradnictví, které jsem považovala za lepší, ale rakytník neměli, takže jsme museli ještě do jiného. Při té příležitosti jsem hned omrkla i další rostlinky, které tam měli. Hned jsem se zakoukala do nějakého minikiwi (aktinidie význačná) a samozřejmě jsem obdivovala i pár kytiček: ráda bych si pořídila především tulipány, hyacinty, možná modřenec, narcisky a určitě levanduli.

Ale protože se snažíme především o jedlou zahrádku a místa je stále málo (většina zahrady je k dispozici kozám), sáhla jsem místo květin po jahodníku – tentokrát jsem vybrala žluté měsíční jahody, medvědím česneku a semínkách máty. A něco dalšího.

Libeček

Odpoledne jsme pak všechno zasázeli. Rakytník hlavně manžel, protože je v rytí výrazně lepší než já. Jahodník jsem šoupla k tomu druhému, ale ne příliš blízko, kdyby se chtěly rozrůstat. Před meduňku, kterou jsem před nedávnem objevila na záhonku z loňska (tak se vážně chytla, jen je příliš podobná hluchavkám), jsem umístila semínka máty (chyba lávky, měla by být spíš ve stínu) a za ni semínka řeřichy z dřívějška. Rostlinku koriandru jsem zatím vzala dovnitř, protože nám paní prodavačka říkala, že je citlivá na mráz a ten by ještě o víkendu mohl být.

Meduňka

K večeru jsme se stavili na kus řeči k sousedovi a trochu se to zvrtlo a my mu pomohli zasadit česnek, který vyrýpal z půdy, protože tam již rostl poněkud nadivoko a všechen pohromadě. Za odměnu jsem si odnesla rostlinku libečku. Tak doufám, že se mu u mě bude dařit.

Zelený čtvrtek 2021

Velikonoční zelený čtvrtek jsme si náležitě užili. Tradicí je jíst zelené pokrmy, takže jsem z mrazáku vylovila kopřivový špenát, který jsem si připravila vloni. Tak aby se dojedl, než budou čerstvé kopřivy. Přidala jsem k němu osmažený česnek s cibulkou a dvě vajíčka (a taky sůl a pepř). Opekla jsem brambory s kousíčkem krkovice, kterou budeme večer péct na ohýnku, a přidala tři další vejce. Celkově to chutnalo dobře. 

A celé dopoledne jsme se věnovali sázení. Prý co dnes zasijete, to pěkně poroste. Zítra se prý nemá hýbat s půdou, což po dnešku opravdu nebudu mít náladu. Fotky záhonků dodám až později, protože zatím je to dost nuda, když na nich jsou jen semínka. Ale můžu prozradit, že jsem zasela mátu, meduňku a levanduli (k růži, prý jí to dělá dobře). Z loňských semínek měsíček a sléz. A do květináčků na předpěstování oranžová cherry rajčátka a žlutý meloun.

Přes den bylo krásně teplo, večer se pak lehce ochladilo a dokonce spadlo pár dešťových kapek, i když v předpovědi tvrdili, že nic takového nenastane. Hned jsem si vzpomněla na vtip, jak se tatínek oboří na syna, zda to on dal ten barometr na déšť. „Ano,“ odpoví synáček nevzrušeně, „chtěl jsem mu ukázat, jak vypadá velice pěkné počasí.“

P. S.: Pokud si chcete přečíst něco o Velikonocích z mých článků, můžete jednoduše kliknout na příslušný štítek, nebo sem. I s tímhle je jich 22.

Velikonoční pondělí

Velikonoční vajíčka od Mixit

Letošní Velikonoce byly extrémně pohodové, ale přišel i jeden koledník s rouškou (na krku). Kupodivu si vybral vcelku nudné, tzn. bílé vajíčko. Protože to byl malý kluk, zaujala jsem ho barevnými „vajíčky“ od Mixitu. A nejvíc ho potěšilo, když jsem mu řekla, ať si jich vezme víc. Chvíli to vypadalo, že mi sebere celou krabičku. :-)

Abych se pochlubila, nafotila jsem vlastnoručně vyrobená vajíčka a poslala pár přátelům obrázek s přáním krásných Velikonoc.

Odpoledne jsem byla taková lehce mrzutá, protože mám pořád oteklý kotník levé nohy (pravděpodobně od nějakého hmyzího kousnutí) a svědí to. Sice se mi daří si ho neškrábat, ale znervózňuje mě, že je to už od včerejšího večera. Později jsem se dívala (pro jistotu) na internet a vyvrknutý nebo vymknutý by být neměl. 

Taky slibovali, že bude na 82 % pršet a zase nic. A my už máme prázdné sudy. 

Vzala jsem si tedy včera rozečtenou knihu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Mapa dní, která vyšla vloni a má krásných 504 stránek a já už jich mám pětinu za sebou. Čte se stejně dobře jako všechny tři předešlé. Autor je borec. Chvíli jsem se při čtení snažila plést svetr Avion a celkem mi to i šlo, myslím, ale pak jsem toho nechala, protože jsem chtěla knihu víc hltat. 

Průběžně jsem přikládala v kamnech, protože se venku opravdu dost ochladilo a my ještě máme zbytky pokáceného bezu (více v článku, který bude publikován v rámci speciálu Na statku 21. dubna). 

Večer jsem se pak pustila do žehlení látek, abych měla z čeho šít novou sukni. No a na závěr jsem prokrastinovala psaní blogu čtením článků o koronaviru.

Velikonoce (2020)

Pokud máte rádi Velikonoce, můžete se podívat na 19 mých (především vzdělávacích) článků na toto téma pod příslušným štítkem. K letošku vám toho asi nemohu moc napsat, protože se toho moc nedělo. 

Matně přemýšlím, co jsem který den dělala... Trochu mi splývají. 

Pá 10. dubna, Běhání a opalování
Dneska jsem sice neměla podle plánu za úkol běžet, ale protože už jsem dvakrát nebyla, pokusila jsem se nahradit si to a vyrazila se proběhnout. Bylo to moc fajn, takových třicet minut indiánského běhu, řekla bych.

Cestou jsem viděla krásného bílého koníka (o něm zase někdy příště, jestli nezapomenu) a velkou strakatou kočku, která se se mnou hned šla mazlit. 

Doma jsem se pak opalovala a háčkovala při pohádkách od Boženy Němcové (byly vážně super!) a potom jsem si pustila pohádku O svatební krajce, kterou jsem zatím neznala. 

Večer jsem telefonovala s rodinou a kámoškou a přitom kreslila do výzvy Inktober 52. (Zveřejním v nejbližších dnech na blogu Angeliky tvorba.)

So 11. dubna, výlet do přírody v okolí Berouna 
V sobotu jsem trávila čas podobně – háčkovala jsem si a pak jsem se pustila do čtení jedné z knih, které mám půjčené z knihovny. Po měsíci doma na to mám konečně čas. 

Žluté Velikonoce

Odpoledne jsem už ale byla nějak rozmrzelá. Jestli proto, že byla větší zima než včera, nebo jestli to bylo celkově z toho, že nestíhám vše, co jsem si myslela, že udělám. A seznam úkolů se zdá být nekonečný. Respektive provedení každého z nich trvá příliš dlouho. A je příliš nudné. V téhle náladě mě našel přítel a velice rychle si s tím dovedl poradit. 

Co by mi zlepšilo náladu? 

Výlet a pivo. 

O Berounském medvědovi jsem před nedávnem mluvila. A tak jsem na něj dostala chuť. Vlastně jsem nejspíš jakékoliv pivo měla naposledy v lednu. Asi.

Ale přece nepojedeme do Berouna jenom pro pivo. To bych se cítila jak alkáč. Koukla jsem se tedy na mapu a vymyslela výlet po červené. Jen tak někam kousek za město, abychom šli do přírody. (Možná si řeknete, že můžeme jít do přírody u nás, ale to není tak jednoduché, protože tam chodí všichni – Pražáci. A tak jsme chtěli někam dál. Přáteli osvědčená praktika a la Amerika: když je to od auta pár kilometrů, městský chcípáci tam nepůjdou.) 

Z Berouna je to čtyři kilometry do obce Svatý Jan pod Skalou. Výlet to byl parádní, i s celkem slušným převýšením. Cestou jsme skoro nikoho nepotkali, a když, tak jsme si poctivě nandavali roušky. A ostatní taky.

Večer jsme se už jenom stavili pro pivo a šťastně jeli domů.

Ne 12. dubna
Ráno jsme zasadili za stodolu moruši.

Miska s mnou barvenými vajíčky a posbíranými pírky

Dneska má Joji asi narozeniny. Proto nabízí slevu na své pletené návody až do 18. dubna. Celým jménem se tato argentinská návrhářka pletených modelů jmenuje Joji Locatelli. Najdete zde na Ravelry. Něco jsem si koupila. 

Jinak jsem si četla a opalovala se. Byl to takový víc offline den. Šiklo se to. Sedím teď na počítači víc než kdy dřív. Hlavně kvůli home officu.

Večer jsem se pustila do batikování vajec. Při použití kopřivy by měla být zelená a po vejcích oranžová. O mém batikování vajec cibulí si můžete přečíst zde. O kopřivě nemá smysl psát, protože vajíčka jenom lehce zešedla. Možná bylo kopřivy málo. Každopádně se ve výluhu válela až do rána, takže dobou máčení to určitě nebylo. Ani na chuti se to nijak nepodepsalo. A ještě jsem si při trhání spálila i přes rukavice ruce.