Relaxace místo tradic: Můj pohodový velikonoční víkend

Letošní Velikonoce neslavím! 

Rozhodla jsem se udělat si pohodu. Žádné jarní uklízení – jsme čerstvě nastěhovaní v baráku, tak ani není moc co uklízet a to mytí oken ještě počká! Žádné barvení vajíček. Žádné speciální články na blog, i když to jsem původně měla v plánu.

Vyrazila jsem na prodloužený víkend k rodičům, vzala si s sebou knížku Jak přežít těhotenství, z níž jsem hned v sobotu zmákla třetinu (50 stránek) a pletení (svetr Stonecrop Cardi od Andrey Mowry a ponožky Painting triangles od Stephena Westa). 

S mámou jsem chvíli řádila na zahradě – zasadila jsem kurkumu a navrhla soutěž, komu vyroste dřív (nebo vůbec) a taky jsme se byly podívat na kopřivy, že bychom nějaké nasbíraly na špenát. Přemýšlela jsem, proč se kopečku, na který jsme chodili lyžovat, říká Sahara. ;-)

A taky jsem se pustila do velkého úklidu-třídění klubíček, protože mi najednou nějak nedává smysl mít je v krabicích podle barev. Záleží spíš na typu. A tak jsem shromáždila tašku ponožkovek (většina jich je ještě Fabel od DROPS), které jsou spolu kombinovatelné, alpaku (taky především od DROPS), Delight do DROPS, ale i různé třpytivky. Zvlášť jsem dala klubka, kterých je nějaké rozumné množství, aby se z toho dalo něco udělat, a zvlášť kusovky, které je potřeba přidat k něčemu jinému, nebo využít na nějaký bláznivý stashbuster projekt. Byla to celkem zábava, i když to zabralo dost času. Ale mám pocit, že teď se v tom líp vyznám, i když jsem zapomněla do své kupky zahrnout dvě tři hromádky.

Taky jsem udělala pár krásných jarních fotek. Schválně – víte, co je to za květy?

Už to všechno kvete

V neděli jsem se na chvilku uvelebila na balkóně a slunila se navzdory tomu, že těhotným se to nedoporučuje. Naštěstí to nevypadá, že by se mi dělaly nějaké fleky nebo tak něco. Břicho jsem měla pro jistotu schované, protože kůži mám na něm jemnější než miminka (jen odhaduju, zatím nemám vzorek pro porovnání). Vytáhla jsem jehlice z rozpleteného svetru, o kterém jsem psala výše, a nahodila vzorek na wrap (velký šátek, my bychom asi řekli pléd, i když od něho bych čekala ještě větší rozměry) od Joji Locatelli. Lady bird wrap by měl být mým dalším projektem, ale plánuju ho dělat až někdy v létě, protože teď mám svůj pořadník plný. Navíc se ještě musím rozhodnout, který ze dvou barevných vzorků použiju. Jaká to krása vymýšlet, na co využiju klubíčka, která už mám doma!

Odpoledne jsem měla sraz s kamarádkou, která byla tak hodná, že mi dá nějaké věci po svých dvou holčičkách pro moji malou. Původně jsem si furiantsky myslela, že vůbec nepotřebuju vysvětlovat, co k čemu slouží a jak se to používá. Dudlík do pusy, plíny na zadek – nebo snad opačně? 

Každopádně vím, že se dělají plínky různě podle váhy (dítěte). Pamatuju si to podle jednoho vtipu, který teď nemůžu najít, tak se ho pokusím napsat zpaměti: Žena přijde domů a uvidí manžela spokojeně koukajícího na televizi a pokaděné dítě s plnou plínou. Rozzlobeně se ptá, proč ho nepřebalil a on jí s klidem odpoví, že na té plínce je napsané „do pěti kilo“ a tolik tam ještě určitě nemá.