Řídký svoz popelnic

Musím se smát, když se koukám na témata na články, která si průběžně píšu, abych pak věděla, o čem jsem vám chtěla napsat. Znáte to, ne? Máte plnou hlavu článků, nápadů na dárky, skvělých inspirací, snu z dnešní noci a pak to někomu chcete říct, realizovat, nebo si vybavit a najednou pusto prázdno. S bídou vyplodíte jeden nápad a to ještě tušíte, že je úplně nový a ty báječné se někam vypařily.

Jak tak koukám na ten už trošku starší seznam, tak o plísni jsem vám už psala, a mám v plánu to ještě zopakovat, doufám ale, že to bude článek plný radosti a úspěchu s tipem na to, jak se jí také zbavit. Zatím nám jede odvlhčovat, snažím se větrat aspoň dvakrát příp. i třikrát denně, ale teď nám trochu nestíhalo topení, jak byly ty mrazy, takže s větráním jsem musela být opatrná.

Ale jednu z položek jsem měla popelnici. Říkám si, že to snad není možné, že jsem o tom ještě nepsala. Letos to bude pět let od svatby a tak nějak to bude i s tou naší popelnicí, neboť trvalý pobyt tu máme oba až od svatby. Šoupnu si do vyhledávače na blogu slovo „popelnic“ a ono fakt nic. Teda ne nic jako nic, ale žádná zmínka o tom, jak jsme úžasně ekologičtí. Tak to musím honem napravit!

Nechápu, že jsem ještě nenapsala, že naše obec umožňuje vybrat si, jestli se bude popelnice vyvážet každý týden, jednou za čtrnáct dní nebo dokonce jednou měsíčně. A podle toho samozřejmě platíte poplatek. V podstatě hned jsme se rozhodli pro měsíční vyvážení s tím, že nám to bude určitě stačit a zpravidla v administrativě není problém přejít na dražší variantu i v průběhu roku, doplatit rozdíl a nechat si popelnici vyvážet častěji. Zatímco vracení poplatku by byl určitě problém. Funguje nám to skvěle po celou dobu.

Jednou to bylo hodně legrační, když jsem tu měla kamarádku a ta se mě ptala, kde mám koš na odpadky, protože ho nemohla najít. Aniž bych si uvědomila, že to ostatním může připadat divné, prohlásila jsem, že nemám, že hodně třídíme. „A kam házíš komunál?“

„Ten nemám.“

„A co zbytky ovoce, zeleniny?“

„Ty jdou kozám. Nebo na kompost, když se zkazí.“

„Zbytky masa?“

„Psovi nebo kočkám.“

„Čajové pytlíky?“ pokračovala s určitou hrdostí v hlase, že objevila něco, co se na kompost dávat nedá. Omyl, pokud bude kupovat u Sonnenntoru.

„Já piju sypanej čaj.“

A teď si zaboha nemůžu vzpomenout, co to našla, co opravdu házíme do popelnice se směsným odpadem. Snad to byla rolička od toaleťáku, protože do papíru nepatří (koukám, že to už taky bejvávalo, teď už ji tam leckde dát můžete), na druhou stranu bez obav ji můžete dát na kompost. Každopádně třeba slupky od pomerančů vyhazujeme do popelnice, protože hnědé popelnice na bioodpad u nás nejsou a do domácího kompostu se to nedoporučuje. A taky dětské pleny jsme museli dávat do popelnice, proto jsem asi po týdnu (nebo dokonce jen pár dnech?) přešla na látkové. ;-)

Máme pitnou vodu?

Některé normální úkoly člověk odkládá tak dlouho, že už vlastně sám neví proč. Jsou to ty důležité úkoly, které nespěchají. Nezodpovídáte se nikomu jinému z toho, že jste je (ještě) neudělali. Třeba jako zubař, kontrola znamínek, preventivní prohlídka, úklid půdy nebo sklepa... každý pár takových kostlivců máme. Jedním z těch mých bylo zjištění, zda máme pitnou vodu ve studni. 

K důvodům odkládání se ještě přidávaly otázky: Jak se to zjišťuje? Kdo to udělá? Kolik to bude stát? Co budeme dělat, když zjistíme, že pitná není? A co když není ani užitková? Nevyvolá to pak problémy s manželovou rodinou? Ostatní tam přeci taky žili a normálně ji používaly celé generace. O tomto argumentu si povíme někdy příště, ale kdybyste si na toto téma chtěli něco přečíst, doporučuji knihu Pasti v myšlení a jak do nich nespadnout 52 omylů v myšlení, které zkuste přenechat ostatním od Rolfa Dobelli. 

Myslela jsem si, že si během rekonstrukce necháme zavést pitnou vodu, kterou již máme přivedenou ve sklepě, ale manžel se naopak domníval, že si pořídíme filtr na tu stávající. Ani jednoho z nás nenapadlo se o otázce vody bavit, takže jsme své rozdílné názory zjistili až na místě, když jsme hodili řeč s řemeslníky. A tak jsem se splašila a rozhodla se nechat vodu otestovat, ať víme na čem jsme.

Našla jsem několik společností, které se tím zabývají. Zvítězily dvě: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, který na mě již svým názvem dělal lepší dojem. Jenže když jsem tam zavolala, zjistila jsem, že do poloviny července mají mimo provoz laboratoř, takže rozbory nejsou možné. A tak jsem využila nabídky Vo-da.cz. Dovolala jsem se sympatické paní, která mi hned po telefonu vystavila objednávku na otestování vody z kopané studny. Do e-mailu mi přišla faktura, po jejímž zaplacení jsem obdržela informace o tom, kde si mám vyzvednout lahvičku na testování. Ještě po telefonu jsem s ní předtím domlouvala, že to pro mě bude nejlepší v Dejvicích. 

Ukázalo se, že se nejedná o lahvičku, ale o pět malých lahviček zabalených v polystyrenovém boxu a s přiloženým návodem. Asi by pro mě bylo bývalo lepší, kdyby mě rovnou ujistili, že návod je u toho přiložený, takhle jsem měla trochu obavy, jak a kdy vodu nabrat.

Postup je takový, že jako první věc dáte do mrazáku nachladit modrou bandasku, která pak pomůže uchovat vodu čerstvou díky polystyrenovému boxu. Vodu nabíráte v den, kdy ji budete předávat kurýrovi, nebo ji odevzdáte na pobočce. V mém případě přímo v laboratoři, protože na výsledky celkem spěchám. Nejprve necháte dvě minuty vodu odtékat, pak naberete všechny lahvičky. Kromě jedné, která se plní do 2/3, se ostatní nabírají plné až po hrdlo. V některých jsou již nějaké roztoky a je na nich vysloveně napsáno, že se nemají vyplachovat. V jedné byla dokonce nějaká kyselina, snad sírový, už se nepamatuji přesně. Lahvičky pak polepíte dodanými nálepkami, na něž napíšete svoje jméno. Přidáte tu modrou vychlazenou věc z mrazáku a předáte je k otestování. Trvá to zhruba týden až deset dní.

P. S.: Někdo říkal, že kopaná studna je lepší než vrtaná, protože je širší. 

Nezpochybnitelný a přesto opomíjený přínos permakultury

Poslouchám úvodní přednášku RNDr. Mojmíra Vlašína (na youtube zde, ale kvalita nic moc, prostě nahraná přednáška). Hovoří o různých přínosech permakultury: pro planetu (lokální pěstování), pro lidi, pro zvířata, ale nějak mi tam chybí to, na co každý slyší. Proč nemluví o penězích? Já vím, není to takové ezo, přírodní a podobně, ale je to trhák. Stačí říct, že se bude zdražovat plyn a elektřina a všichni šílí. Hned se řeší, kde na to vzít, co by měl stát udělat atp. Jen menšina se zamyslí nad tím, zda by mohla zmenšit svou spotřebu: dávat si pozor, že zhasnu, svítit, až když je opravdu tma, topit na nějakou doporučenou hodnotu... ale u jednotlivců to ještě jde, horší je to v korporátech, tam se vesele svítí na chodbách, větrá se a přitom topí... no však to znáte. 

Každopádně pro mě jsou peníze motivací. A to docela silnou. Se zvyšujícími se cenami zeleniny se zahrádkaření stává atraktivnějším. Určitě nemám chuť si pěstovat brambory, mrkev nebo cibuli, když stojí dvacku za kilo. Ale třeba taková rajčata od 99,80 Kč do 279,6 Kč za kilo (28. 4. 2022 na Košíku) vypadají docela lákavě za tu trochu práce. 

Druhou, pro mě důležitou, předností je určitá samostatnost a nezávislost. Sice s naším pozemkem nemám představu, že bychom nemuseli zeleninu a ovoce kupovat, ale je fajn mít aspoň v některých druzích na výběr. A taky bych skoro řekla, že vlastní chutná líp. I si toho člověk víc váží.

Jasně, že mi jde taky o zdraví a ekologii: ideálně nestříkané plodiny, které neničí půdu a necestují přes půlku světa, ale zároveň mi to musí za tu práci stát. Ačkoliv si to nechci přiznat, svou roli jistě hraje i to, že je to IN. Dneska si můžete z práce domů vzít kosti pro kočky, říct, že zahradničíte, snažíte se o slow food a slow módu, kupujete bio a fandíte společensky odpovědným firmám. Naše domácnost sice jde až za hranici toho, co je „normální“ , ale to mě nijak netrápí.

Nepochopitelné jsou pro mě „matky“, co chtějí pro své děti jen to nejlepší. Už mi to začíná znít jako nadávka. Tajně doufám, že až budu mít jednou dítě, budu „normální“, nebo možná spíš nenormální, těžko soudit, co je a co není normální. Nemám žádnou statistiku toho, kolik žen (nebo celých rodin) přejde na bio, začne se zajímat o přírodu a vůbec o vše jen proto, že mají dítě a chtějí, aby vyrůstalo v hezkém světě. Vždycky na to koukám s vytaženým obočím. O vaše zdraví vám začne jít, až když máte dítě? Co jste probůh do té doby dělaly? No, nic. Možná je lepší, že to některým dojde později než nikdy. 

Moje malá začátečnictví

V článku Staňte se začátečníkem jsem psala, že by mohlo být zajímavé pustit se do něčeho nového, neprobádaného a psát si o tom deník. Jak mi to jde a tak. Přemýšlela jsem, jaké oblasti mě (vždy) lákaly. A dospěla jsem k následujícím:

• Permakultura, ekologická nebo přírodní zahrada... prostě nějaké pěstování bez chemie, co nejvíc napřírodno a s co nejmenším úsilím a časem. O této oblasti budu dále psát pod štítkem „na statku“, protože kde jinde bych asi tak něco pěstovala. Možná občas využiji i článek ekologie. Zdá se – podle počátečního seznámení s tématem – že to spolu dost souvisí.
• Kaligrafie. Kdysi jsem byla na kurzu tvorby knihy a jednu pěknou jsem si udělala. Pak jsem od kamarádky dostala kaligrafická pera a sama si koupila kaligrafické fixy. A všechno mi teď doma zahálí. Jenže, co s nimi mám psát?
• Šití bot z kůže. Viděla jsem to u jedné holčiny na kurzu olejomalby a od té doby jsem na to myslela a přemýšlela, že bych si to chtěla zkusit. Koupila jsem si na to online kurz, který absolvovala i ona.
• Malování (akvarelovými) pastelkami.
• Psaní knihy. A tvůrčí psaní jako takové. Tohle je už tolik let můj sen, že je až trapné o tom mluvit. A hlavně ho ještě pořád prokrastinovat. Nějaké kurzy už jsem absolvovala. 
• Manželství – projekt, se kterým jsem začala vloni v létě.
• Vaření. Mít seznam nejčastěji připravovaných a zároveň nejoblíbenějších jídel naší domácnosti, taková minikuchařka. Cca 60 receptů? Ráda bych si zkusila třeba týden podle Florentýny zde.

Samostatnou kapitolou by mohly být jednotlivé textilní techniky, po kterých buď pokukuji, nebo jsem je někdy zkoušela.

• Tkaní.
• Krosienky. Dala by se vytvořit použitelná halenka, tílko?
• Tuniské háčkování. Šel by touto technikou vytvořit svetr? Nebo ponožky? Jaké by to bylo?
• Síťování. Můj sen: usíťovat síťovku. ;-)
• Vyšívání na textil, kanavu, i opravné výšivky pro zakrytí díry a pod.
• Nålebinding.

Moje začátky s permakulturou

Myslím, že můžu říct, že jsem se do tématu permakultury pustila s vervou. Ono se taky snáz něco dělá, když musíte ležet doma s antibiotiky. A když vás v tom podporuje manžel. Nebo já podporuju jeho? Ani nevím, jak se to tak stalo, že jsme si začali pouštět videa o permakultuře, půjčovat knihy a koukat co by jak by. Nejspíš za to může česnek, který jsem dostala k narozeninám. 

V tuto chvíli máme zasazený česnek, takže jsme začali zkoumat, co se k němu hodí. Třeba jahody nebo mrkev. Říkám takovým plodinám kamarádi. Důležité je zkontrolovat, jestli mi poblíž nerostou nějací nepřátelé, jako je cibule nebo pórek. A taky by se hodilo vědět, co nasadit po něm a ideálně si sestavit (nebo vygooglit hotové) osevní postupy.

Ke konkrétním praktickým věcem si čteme teoretickou knihu Permakultura Zahradničení v souladu s přírodou Fuknční zahrada s minimální údržbou od Christophera Sheina a Julie Thompsonové. Ačkoliv je dost obsáhlá (256 stran) připadá nám především jako pochvalná óda než konkrétní kroky. Tím ale nechci říct, že by kniha nebyla přínosná. Zatím jenom hledáme ten přínos pro nás. 

Těším se, že si půjčím knihu Zdravá zahrada od Heleny Vlašínové, která se danou oblastí zabývala a já měla tu čest ji poznat na studiích v Brně na nějakém kurzu osobního rozvoje. Tuším, že to byl můj oblíbený time management, ale jistá si tím nejsem. A byla to právě ona, kdo mi doporučil ředkvičkový salát s ume octem, jímž jsem se následujících několik let ládovala.

Manžel by se měl pro změnu seznámit s knihou Zahradničení bez rytí od Charles Dowding a Stephanie Hafferty. Takže jsem zvědavá, jaké nové informace nám toto studium přinese.

Shrnutí na závěr:

Před pěstováním čehokoliv je vhodné položit si základní otázky:

• S čím se daná rostlina kamarádí a co bych tudíž měla pěstovat poblíž, protože ji to chrání, nebo to chrání ona?
• Jací jsou nepřátelé této plodiny? Vedle čeho nechce růst a nedaří se jí tam.
• Co mohu vysít až přestanu tuto rostlinu pěstovat?
• Jaké má mít stanoviště a půdu?
• Jaké má mít mezi sebou rozestupy v řádku a sloupci?

Dřevěný popel

Dřevěný popel vzniká spalováním dřeva v krbu, kamnech nebo jen tak venku při dělání ohýnku. My teď máme krásná kamínka s miniaturním popelníčkem, takže musíme vysypávat popel i dvakrát během večera. Otázkou zní kam? A co s ním potom? 

Tak jsem si udělala menší literární rešerši. Základní „výzkumné“ otázky zní:

1. Co popel obsahuje?
2. Komu to svědčí?
3. Jak ho používat? Kolik? A kdy (na jaře, v době růstu, na podzim)?
4. Příp. další využití

Jak vyplývá z nadpisu, tento článek bude pojednávat pouze o popelu ze dřeva. Jednak proto, že uhlí a brikety většinou obsahují pojivo, které je pro hnojení nevhodné, a jednak v našich kamenech nesmíme pálit nic jiného než dřevo. I kominík nám to radil, ten pro změnu kvůli komínu, že prý koks (a možná i uhlí) rozežírá vápno v komíně.

1. Co popel obsahuje?

„Dokonalým spálením dřevní hmoty vzniká 6–10 % popela.“ [2] „Z 1 tuny spáleného suchého dřeva zůstane pouze malé množství popela − 2 až 17 kg.“ [3] Zde dochází k nejasnosti, protože 6–10 % popela by znamenalo, že získám 60–100 kg popela z 1000 kg dřeva podle prvního zdroje. 

To by bylo, aby v tom nebyl kámen úrazu: „... popel lze vhodně využít jako přírodní hnojivo omezující acidifikaci půdy a potenciální nevyváženost živin. Složení popela kolísá v závislosti na vstupní surovině a procesu zpracování. Širšímu použití popela jako hnojiva musí předcházet jeho chemický rozbor a zjištění potřebné hnojivé dávky.“ Můj první zdroj [1] se s tím tolik necrcal, jednoduše řekli, že dřevěným popelem lze nahradit kupovaná minerální hnojiva.  V popelu je zastoupen zejména [1] [3] [4]: 

• vápník (33 až 35 % CaCO2): „Vápník a hořčík jsou v popelu obsaženy jako uhličitany.“ [3]
• hořčík (4 až 7 % MgCO2)
• fosfor (2 až 4 % P205): rostliny ho velmi dobře vstřebávají,
• draslík (6 až 10 % K2CO3): „je obsažen ve formě uhličitanu draselného (potaše), který je vhodný pro plodiny a kultury citlivé vůči chloridům: pro drobné ovoce, plodovou zeleninu, cibuloviny a řadu okrasných rostlin. (Kdysi museli poddaní popel shromažďovat a odevzdávat právě k výrobě potaše.)“ [3]
• téměř neobsahuje dusík.

„Fyzikální a chemické složení popela závisí na charakteru spalované suroviny, místě jejího původu, způsobu zpracování dřeva a technologii procesu spalování.“ [2] „Popel je všeobecně zásaditý s vysokým podílem vápníku, hořčíku, fosforu, draslíku a dalších prvků. Obsah uhlíku značně kolísá podle použité technologie spalování; efektivním spalováním vzniká světle hnědý popel s minimálním obsahem uhlíku. Obsah dusíku je nízký, aplikací popela se nezvyšuje vstup dusíku do prostředí. V pojetí komerčních hnojiv může mít průměrný vzorek dřevěného popela základní živiny (N-P-K) v poměru 0–1–3.“ NPK = dusík, fosfor, draslík. „Popel lze považovat za vhodné přírodní hnojivo dodávající nedostatkové prvky, svým složením se může blížit běžně používanému vápenci.“ Článek [2] se zabývá především využitím popela v lesních porostech v rámci ochrany před acidifikací půd. Nicméně opakovaně upozorňuje, že před širším využitím musí být proveden rozbor, protože popel obsahuje velmi proměnlivé množství jednotlivých látek. „Doporučovaná dávka popela v současnosti dosahuje 3–4 tuny za dobu obmýtí na hektar v závislosti na stanovištních podmínkách a složení popela, pokusně však byly aplikovány výrazně vyšší dávky bez náznaku negativního vlivu na lesní porosty.“ Zdroj [3] a [4] uvádí NPK jako 0-1-2.

2. Komu to svědčí?

Hnojení popelem ocení [1]: 

• drobné ovoce, 
• zelenina, 
• cibule 
• okrasné rostliny.  

Díky svému vysokému pH se dřevěný popel hodí k rostlinám, které milují zásaditou půdu. Zdroj [3] uvádí silně alkalickou reakci (pH 12).

Takže se vyhněte rostlinám, které milují kyselou půdu. „Rostliny, které vyžadují kyselé půdy označujeme jako acidofilní rostliny (acidofyty). Vyhovuje jim kyselost půdy v rozmezí 3–6,4 pH. Někdy bývají rostliny, které nemají rády vápno, označovány jako vápnostřežné.“ [4] To jsou například: vřesy, azalky či borůvky [1], rododendrony [3], hortenzie, vřesovce [4].

3. Jak ho používat? Kolik? A kdy (na jaře, v době růstu, na podzim)?Je plný důležitých minerálů, které do sebe stromy v období růstu dostaly z půdy. 

Použijte 1 kg popela na 5 m². [1] Zdroj [3] uvádí rozmezí 0,5 až 2 kg na 10 m². „Specifická hmotnost je 500 g/l, to znamená, že v desetilitrovém kbelíku je 5 kg popele. Nižší dávku používáme na půdách bez potřeby vápnění. Vyšší dávky jsou vhodné tam, kde je potřeba vápnit (kyselé půdy).“

V lesním porostu je doporučována aplikace na podzim. „Půdní pH je v tomto období nižší, půdy jsou obvykle sušší a lépe prostupné a popeloviny mají dostatek času reagovat s půdou před zvýšenou potřebou živin pro růst v jarním období.“ [2]

„Popel zapravíme do půdy a na jaře ji stačí přihnojit dusíkem,“ což je jediný důležitý prvek, který v popelu chybí. [3]

Popel lze rozpustit ve vodě: pro hnojení rozmíchejte půl kila popele v litru vody. „Získaným roztokem dostatečně pohnojíte záhonek o velikosti 5 m².“ [4]

4. Případné další využití

Popel můžete sypat i do kompostu, ten obsahuje dusík, a tak doplníte i další látky. Až na to, že pak byste neměli kompost vhodný pro rostlinky milující kyselou půdu. [1] Zdroj [3] doporučuje 3 až 5 kg popela na 1 m³ kompostu.

Popel můžete přidat do vody na zalévání, popel je ve vodě rozpustný. [1]

Pomocí popela můžete čistit krbová skla, stříbrné příbory i ostatní povrchy. Nejprve hadřík navlhčete, pak namočte do popela a můžete čistit. [1] Přiznám se, že mi si na krbové sklo raději koupili čistič, protože jsme měli strach z poškrábání. Ale možná jsme byli jen zbytečně zbabělí.

Popel můžete použít na posypání chodníku. Zejména dlažbu by mohl písek či sůl poškrábat. [1]

Údajně prý miska s popelem pohlcuje zatuchlý zápach v garáži či na chalupě. [1]

Zdroje:

[1] Dřevěný popel pro zahradu i domácnost, https://www.krby-fortell.cz/vite-jak-vyuzit-dreveny-popel 

[2] Jiří Souček, Ondřej Špulák: Dřevěný popel – odpad, nebo cenná surovina?,  Lesnická práce, časopis pro lesnickou vědu a praxi, http://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace-archiv/rocnik-85-2006/lesnicka-prace-c-01-06/dreveny-popel-odpad-nebo-cenna-surovina

[3] Dřevěný popel jako hnojivo: vápník, draslík, fosfor, iReceptář.cz, 13. 6. 2009, https://www.ireceptar.cz/zahrada/dreveny-popel-jako-hnojivo-vapnik-draslik-fosfor.html

[4] Dřevěný popel poslouží jako hnojivo, zahrada centrum, 21. 9. 2020, https://www.zahrada-centrum.cz/clanky/291-dreveny-popel-poslouzi-jako-hnojivo

Jak hospodaříme s vodou

Nejspíš už jsem zmiňovala, že máme studnu a žumpu. To znamená, že v obci není zavedená kanalizace (brzy bude, někdy se i celkem těším). Takže se snažíme co nejméně vody odebírat, abychom náhodou nezničili čerpadlo anebo nevyčerpali studnu, a zároveň i co nejméně vypouštět, protože za vyvezení žumpy se platí.

Také si nejsme jisti, že je voda ze studny pitná, a zatím jsme se nedostali k tomu nechat si udělat rozbor, a tak si vozíme pitnou vodu (někdy balenou, jindy jen v pet láhvi, která je správně bohužel jen na jedno použití) od tchýně nebo z práce. Nejen tyto podmínky, ale i ekologické cítění (viz moje obliba tažení vývaru na kamnech) nás přivedlo k úvahám, jak šetřit vodou.

Co přesně děláme...

• Dešťovou vodu chytáme do pěti sudů (ze stodoly je toho celkem dost) a plastového jumba (tisícilitrový barel) a zaléváme s ní květiny. Slyšela jsem, že je skvělé v ní prát, ale to bych asi musela v ruce, protože nevím, jak přesvědčit pračku, aby ji používala. Abych to upřesnila: dešťovou vodou zalévám květiny uvnitř v domě, venku vysazená rajčata, stromky, ředkvičky, měšíček, jahodník, maliníky i dýně. Zvířata ji mají na pití. V období sucha jsme zalévali i trávu na dvoře – potřebujeme trávu/seno pro zvířata. Používám ji na vytírání podlahy.
• V umývadle máme kyblík a nachytanou mydlinkovou vodou splachujeme záchod. Totéž praktikujeme s vodou z koupání (zatím nepraktikujeme, protože nám to přijde plýtvání, ale dřív jsem to měla ráda) a sprchování či pouhého mytí vlasů. Nebo namáčení prádla.
• Vodu z mytí vlasů s šamponem občas používám na mytí podlahy.
• Vodu z kuchyňského dřezu nijak nechytáme a podruhé nezpracováváme, to by to asi muselo téct rovnou do kýble pod umývadlem. Ale když mě čeká velká várka mytí, například sklenice na marmelády, nebo mi trochu kapal kohoutek, chytala jsem nejarovou vodu do hrnců a v období sucha, které bylo ještě před nedávnem realitou, zalévala květiny právě touto vodou. Dokonce se ukázalo, že spousta nádobí jde právě kvůli tomuto účelu umýt pouze horkou vodou, člověk se obejde bez saponátu. Také nás to vedlo k úvahám ohledně snadno odbouratelného a k přírodě neutrálního mycího a pracího prostředku. Pak bychom v období sucha mohli jakoukoliv vodu používat na zalévání. Někdy takto pochytanou vodou zalévám alespoň dvůr, protože tráva na něm dost rychle vysychá. Před deštěm k tomu využíváme i dešťovou vodu, abychom mohli nachytat novou čerstvou.
• Vodu z vaření těstovin, rýže či brambor mají rády na pití kozy.

Rajčatová zahrádka

Teď už je tam o další dvě rostlinky víc

V původním plánu pěstování rajčata sice nebyla, ale nějak se to zvrtlo. Jak se mi to občas stává, že? 

Zkrátka jednoho dne přišla sousedka, jestli bychom nechtěli sazeničky, že se jí to docela rozrostlo a že jich má – teď si přesně nevzpomenu – opravdu říkala sedmdesát? No, já měla vloni stovku dýní a paprik, takže vím, o čem je řeč. A tak že jo. Pár jsme si jich vzali. Jenže tou dobou jsem se zároveň domluvila s kolegyní, která mi nabídla sazeničky. Vloni jsem od ní měla krásné cherry rajčátko. Taky jsem si letos chtěla zasadit mrňavá rajčátka, ale než jsem se rozkoukala, bylo najednou po termínu a teď v červnu už to nemá smysl. Ale předchystané sazeničky ano. Navíc jsem od ní dostala dvě papričky a jednu dýni. Naprosto boží!

A tak jsme se začali věnovat pěstování téhle zeleniny (ve velmi malém množství, což je pro mě dosti netypické, proto to tolik zdůrazňuji). 

Protože kozy můžou skoro všude a kam nemůžou, tam si pomůžou, přemítali jsme, jestli sazeničky umístit za stodolu jako stromečky, aby je nesežraly, nebo k meruňce (resp. do kóje hned vedle, ale tam už odpoledne bývá stín), nebo kam jinam. Nakonec jsme se rozhodli, že v kýblu jim bude nejlépe – teď ještě najděte tolik kýblů či nádob, že? A ty jsme dali do bývalého psího kotce. Psa zatím nemáme – možná časem bude – ale teď tam klidně můžou být rajčata. A když ude potřeba, můžeme je poměrně snadno přemístit jinam.

Výroba květináčů začala technickou otázkou – jak udělat do dna kýble díru tak, aby nám nepraskl. Některé nádoby už prasklé byly, nebo nějakým způsobem měly odtokové místo, do jiných jsme chtěli díru udělat hřebíkem. Nejprve nás napadlo, že ho nahřejeme v kamnech. To sice fungovalo, ale příliš rychle se chladil. A tak jsme raději otočili kyblík vzhůru nohama a kladli na něj uhlíky a po chvíli je přemísťovali. Fungovalo to báječně.

Akorát párkrát se nám propálila trochu větší díra, než jsme chtěli. Snad to nebude vadit.

Pak už jsme jenom zašli ke kompostu, dali ho trochu do každého květináče, naryla jsem hlínu a zasadila kytičky. Pak už jsme je jenom umístili, přítel jim spravil výplet klece, aby byly co nejvíc v bezpečí. A teď už jen čekáme, koukáme, zaštipujeme vyrůstající výhonky v ohbí rajčat a těšíme se na úrodu.

A proč jsem článek zařadila i do štítku ekologie? Protože je určitě lepší mít vlastní rajčata zalévaná dešťovou vodou, než kupovat nějaká dovážené kdovíodkud (vážně je tohle slovo napsané takhle správně, tedy jedna z jeho variant), když to může růst i tady. 

Druhý stupeň od ekologický

V češtině můžeme pro dodání důrazu a srovnání vytvořit od přídavných jmen druhý stupeň, tak můžeme mít veselý hoch, ještě veselejší a nejveselejší.

 

Některá slova jsou zákeřná, protože se pro stupňování použijí jiná, máme něco, co je dobrý, ale pak už je to lepší a nejlepší. Podobně špatné má další tvary horší a nejhorší.

 

Ale jsou i přídavná jména – zejména vzniklá z cizích slov –, která nemají žádné další tvary. Ne snad z gramatických důvodů, ale z logických. Je-li něco ideální či optimální, je to dokonalé. Tudíž už to nemůže být lepší.  Otázkou smyslu také je, jestli může být něco úžasnějšího než úžasné.

 

Domnívám se, že ani slovo ekologický nebude mít druhý stupeň. Jestliže je něco ekologické, je to podle slovníku „šetrné k životnímu prostředí, chránící je, neškodící mu: ekologické vytápění; ekologické zemědělství“. Při cestě vlakem mě však napadlo, že kdybych chtěla mít ekologičtější domácnost než ekologickou, kde se šetří vodou, energií a třídí odpad, udělala bych ji zero waste. Tedy bez odpadů. Beze zbytků a bez vyhazování. O tom ostatně byl jeden úkolů z nové (druhé) třicetidenní challenge.

 

Více si o skloňování přídavných jmen a příslovcí můžete přečíst v Internetové příručce zde: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=410.

Jak třídit odpad???

Pokud nemáte chuť číst tento článek, můžete si zahrát třídící HRU.
 
Možná si myslíte, že třídění odpadu je jednoduchá věc: sklo do skla, papír do papíru a plasty do plastů... Ano, je to skutečně tak, ale sem tam je v tom háček. V každém městě se třídí trochu jinak. Obvykle to najdete na webových stránkách města, nebo si přečtěte nálepky na kontejnerech, mimochodem není to kontajner.

PLAST (žlutý kontejner)
V některých se spolu s plastovým odpadem třídí i nápojové kartony. Ty mohou mít samostatný oranžový kontejner, nebo kontejner označený oranžovou nálepkou.

ANO
Do kontejnerů na plasty patří: 

• fólie, sáčky, plastové tašky,
• obaly od potravin musí být bez zbytků a přiměřeně čisté (Vadí mastnota!),
• sešlápnuté PET láhve, 
• obaly od pracích, čistících a kosmetických přípravků (Obaly od mýdel a šamponů nemusíte ani vymývat, stačí, že vypotřebujete obsah.)
• kelímky od jogurtů, mléčných výrobků, 
• balící fólie od spotřebního zboží, 
• obaly od CD disků,
• další výrobky z plastů,
• polystyren (termoobaly na jídlo z restaurací, výplně krabic pro spotřební elektroniku), pěnový se vhazuje po menších kusech.

U nás ještě nápojové kartóny (tetrapack od vína, džusů, mléka).

NE

• Polystyren, který byl použit jako stavební izolace, nebo je na něm omítka se musí vyhodit jako stavební odpad. Zbavení se stavebních odpadů může být zpoplatněno.
• Mastné obaly se zbytky potravin nebo čistících přípravků, 
• obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, 
• novodurové trubky,
• koberce (podlahové krytiny z PVC).

U nás se ještě do plastů nesmí dávat obaly od olejů (i potravinářských) a molitan.

Nápojové kartóny (oranžový kontejner nebo s oranžovou nálepkou)

ANO
Patří sem: krabice od džusů, vína, mléka a mléčných výrobků. Před vyhozením je sešlápněte.

NE

• „měkké“ sáčky, např. od kávy a různých potravin v prášku,
•  znečištěné nápojové kartony se zbytky potravin.

Sklo (zelený kontejner)

Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit! Je-li k dispozici i bílý kontejner, házíme do zeleného jenom barevné sklo a do bílého čiré. Vratné zálohované sklo patří zpět do obchodu.
 
ANO

• jakékoliv sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, 
• sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin (bez kovových a plastových víček),
• tabulové sklo z oken a ze dveří.

NE

• bílé sklo,
• varné sklo,
• keramika a porcelán (patří do směsného odpadu),
• autosklo, 
• zrcadla 
• drátované sklo, 
• monitory televizí a počítačů, žárovky, zářivky a výbojky,
• zlacená a pokovovaná skla. (Pokovení dělá při tavení skla problémy.)

Papír (modrý kontejner)

ANO

• obálky (i s fóliovými okénky či kancelářskými sponkami), jen z bublinkové obálky odstraňte vnitřek,
  
• časopisy, noviny, sešity, 
• krabice, papírové obaly
  cokoliv z lepenky, 
  knihy. (Jak děsivě to vypadá!!!)

 NE

• mastné či jinak znečištěné papíry,
• uhlový, laminovaný a voskovaný papír,
• promáčený papír,
• roličky od toaletního papíru (Papír lze totiž recyklovat pouze sedmkrát, pak už jsou vlákna příliš krátká a další papír z něj nelze vyrobit.),
• papírové obaly od vajec (Zkompostujte je, nebo vyhoďte do směsného odpadu. Příp. si s nimi choďte k někomu pro domácí vajíčka. ;-)) Nebo je můžete použít jako provizorní květináčky na sadbu či na hraní s dětmi – tvorba adventních kalendářů atp.),
• použité papírové kapesníčky (z hygienických důvodů),
• papírové pleny – obvykle obsahují plast, proto sem nepatří ani ty nepoužité.

Nebezpečný odpad
Na obalu je výrobku symbol přeškrtnuté popelnice. Nepatří do žádného kontejneru, ani směsného. K nebezpečným odpadům patří například:  

• elektroodpad,  
• nedobrané či prošlé léky všeho druhu,
• zbytky syntetických barev, ředidel, lepidel, laků, nátěrů a mořidel i jejich obaly,
• výbojky, zářivky,  
• motorový olej,
• autobaterie,
• některé čisticí a úklidové prostředky.

Jak naložit s těmito látkami se dozvíte na etiketě. Obyčejně platí:

• Léky odneste do lékárny, nebo do sběrného dvora.
• Odložte na místo sběru nebezpečného odpadu, což jsou především sběrné dvory. Nebo jej můžete odevzdat v rámci mobilního sběru, pokud je u vás organizován.

Biologicky rozložitelný materiál (hnědý kontejner)
ANO

• trávy,  
• plevele, 
• listí, 
• suché či uvadlé květiny, 
• drobné větve,
• zbytky rostlin.
  

NE

• plastové či papírové obaly, 
• odpady živočišného původu, 
• kuchyňské odpady, 
• uhynulá zvířata, 
• zvířezí exkrementy.

Kovový odpad (červený kontejner)
Patří sem: drobné kovové předměty, prázdné a vymyté plechovky od potravin. Nepatří sem: kovové obaly obsahující zbytky nebezpečných látek, jako jsou plechovky od barev, spreje, laky.

Objemný odpad
Například nábytek nebo koberce. Obvykle je můžete odevzdat ve sběrném dvoře, nebo při svozu svozu objemných a nebezpečných odpadů.

Zdroje:
http://jaktridit.cz/cz/trideni/jak-spravne-tridit---barevne-kontejnery/plast?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=ekokom-obecna
http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/sedm-nejcastejsich-omylu-pri-trideni-odpadu
http://www.ekokom.cz/cz/ostatni/pro-verejnost/kratce-o-trideni-odpadu

Jak ušetřit v domácnosti podle Evy Tomkové a mě

Důvodů k šetření může být spousta – chcete si dopřát něco dražšího (dům, dovolenou, konkrétní věc…), chcete si vytvořit rezervu „co kdyby“, nebo máte zkrátka hluboko do kapsy a nebo chcete jen vyzkoušet šetření. Co to plácám? Ale nic, věřte mi, může to být super dobrodružství, takový menší zážitek, když přemýšlíte, jak ušetřit, ale přitom se neomezovat. Můžete totiž zjistit, že když přemýšlíte, jak ušetřit a utratit méně, je to trošku adrenalinové a zároveň možná zažijete více věcí než jindy. Můžou vám k tomu dopomoci rady z knihy 111 tipů jak šetřit svoje peníze (pár vybraných v tomto článku) nebo moje vlastní, které stále doplňuji.

První Evinou radou je, abyste si ujasnili důvod, proč šetříte. Pokud kvůli tomu, abyste měli peníze na něco konkrétního, radí, abyste si dali fotku té dané věci do peněženky. Že prý vám to pak půjde lépe. Já šetřím třeba proto, že nemám příjem, nebo aspoň ne pořádný, jen takové malé „kapesné“ (pod deset tisíc pro zvědavce). Prvně jsem šetřila proto, abych byla v plusu, ale to stejně moc neovlivním – některým výdajům typu zdravotní pojištění se zkrátka nevyhnu – ale pak mě napadlo, nebo to možná přišlo samo šetřit pro zábavu. Pro tu zvědavost, co jsem schopná ušetřit. A v této fázi jen žasnu nad možnostmi zdarma. Co všechno jde zdarma nebo se slevou či velice levně zařídit, udělat a zažít. Kolik zábavy může se správnýma lidma přinést piknik v městském parku místo drahého výletu do zahraničí?

Jedním z užitečných tipů je rozhodně přestat utrácet za dekorace. Jo, konec kupování kravin a hloupostí do bytu. Dekorace jsou nejhorší věc na světě! To už je jenom můj názor ;-) a vychází z prostudování několika knih o uklízení. Ano, najde se pár výjimek, jistě. Možná máte od přítele keramického sloníka pro štěstí, nebo vystavené miniatury domečků či konvičku z dovolené. Fajn, beru, ale vezměte v úvahu, že z toho všeho musíte oprašovat prach a pokud vám to nepřináší (nejlépe každý den) pocit štěstí, že takto krásnou věc máte, dělá to ve vašem obydlí pouze nepořádek. Navíc byt můžete ozdobit mnohem účelněji, např. rostlinkami, které kvetou, nebo jak píše rude.x jdou sníst, tzn. bylinkama.

A: "Tak jaký je společný bydleni?
B: "Supr, během tří dnů mi vyhodila moje oblíbený roztrhaný tričko, rozbila milovanej hrnek, vymazala všechno porno (6,5GB!!!), zasrala byt zelení, která se nedá sežrat ani vykouřit. A zakázala mi tahy s kámošema."
A: "Takže děla přesně to, kvůli čemu si s ní nechtěl bydlet. Si chlap ne, tak si dupni."
B: "Taky že jo, holčička si po tejdnu společnýho bydlení, začíná nějak moc vyskakovat."
A: "No jo, jdu zase makat. uvidime se v pátek pod pe"
B: "Pátek rušim, jdu na balet."
A: "Wtf?"

Můj oblíbený vtip z lamer.cz.

Ale zpět k těm dekoracím – spoustu si jich můžete poměrně levně sami vyrobit. Máte-li děti, máte už rovnou o zábavu postaráno, toho „haraburdí“ co natahají ze školy z výtvarek a podobných předmětů případně jiných kroužků můžete vesele využít k vyzdobení domácnosti. Alespoň ony budou mít radost. A například vlastnoručně vyrobené ozdoby na stromeček – háčkované vločky uvidíte, když se podíváte do mých článků v tvorbě, vás také přijdou na pakatel. Další skvělé tipy, jako kamínky z dovolené, fotografie, magnetky z jogurtů či jiných potravin, které stejně (!!!) kupujete, vlastnoručně malované obrázky atp.

Jiným tipem jak ušetřit je větrat ekologicky. Jojo, šetření a ekologie spolu mnohdy významně souvisí. Víte, jak se správně větrá? Na koleji jsem šílela ze své jinak milé spolubydlící z vedlejší buňky, která nechala celou noc i den okno otevřené na větračku. Zima tam byla jak v psírně, ale smrad, který způsobovala sprcha, ačkoli jsme ji čistily, lily do ní krtka i si zavolaly údržbáře, tam byl dál. Správné větrání není furt a málo, ale pořádně a rychle. Podle Evy Tomkové stačí jen dvě minutky, mamka mi vždy říkala pět. S dokořán otevřeným oknem.

Taky zvažte, jakou udržujete teplotu v místnosti. Běžné bývá 22 °C pro místnosti, kde trávíte čas bez fyzické aktivity, na spaní se naopak hodí nižší teploty kolem 19 °C. Přetopené místnosti jsou nejen náročné pro vaši peněženku, ale ani zdraví zrovna nepřidají. O používání klimatizace už jsem napsala svoje v článcích Jak se ochladit. Je to zbytečný krám do domácnosti, o který se musíte starat, čistit jej a žádný velký užitek nepřináší. V našich zemích se obvykle (v některých bytech nejspíš ne) dokážete obejít i bez ní.

Radiátor nezakrývejte záclonou (zvyšujete spotřebu tepla až o 40 %) ani nezatarasujte nábytkem. A nesušte na něm prádlo.

Myjte nádobí ve dřezu místo pod tekoucí vodou. Kromě toho, že to je snazší, protože se zbytky samy odmáčí, máte i menší spotřebu. "Během pěti vteřin proteče otevřeným kohoutkem přibližně jeden litr vody, za deset minut mytí nádobí takto spotřebujete zhruba 120 litrů. Každodenní desetiminutové mytí nádobí pak z vašich peněženek vytáhne navíc zhruba 3300 korun." (Novinky.cz)

Zrovna tak nenechávejte téct vodu, pokud si déle mydlíte ruce. (To tedy nevím, jak přesně udělat u klasických kohoutků, u pákových baterií to docela jde, i když to chce trochu šikovnosti, abyste všechno nezapatlali od mýdla, ale budiž, už jsem viděla i lidi, co si mydlí ruce skoro tři minuty. A spotřebovat 36 litrů na umytí rukou je fakt úlet!) Totéž platí pro čištění zubů. Přece když mám kartáček v puse, nemusí mi téct voda. A přitom každý čtvrtý Čech má právě tento zlozvyk.

Ušetřit můžete, když utáhnete kapající kohoutky i záchod.

K dalším z mých rad patří ekologicky (ekonomicky) prát. Psala jsem o tom v článku Umíte prát v pračce? Leckdy stačí prát na nižší stupeň a dávkování prášku také užívejte podle návodu výrobce, ne, jak byly zvyklé vaše maminky plnýma hrstma.

A co se mi zvlášť líbilo z rad do domácnosti bylo – „Věci nevyhazujte, ale prodávejte nebo vyměňujte“. Využít můžete prodeje přes internet, antikvariátů, second handů, bazarů, nebo uspořádat vlastní „garážový prodej“. Asi na tom nezbohatnete, ale je to ekologičtější i přínosnější.

Vypínejte spotřebiče ze zásuvky, i ve stand-by režimu spotřebovávají elektřinu. Sice málo, ale přece. A když jich máte hodně, projeví se to i na vaší peněžence. 

Pořizujte si spotřebiče s menší spotřebou energie, znát to bude zejména u ledničky, která běží v podstatě trvale. Spotřebiče se označují energetickými štítky. Od roku 2010 se spotřebiče označují v třídě A+++ až G, kdy G znamená nejhorší (= nejvyšší) spotřeba.

Odmrazujte ledničku. Otvírejte ji jen, když v ní něco potřebujete, zírat můžete z okna a půjde vám to míň na tloušťku. ;-) Postavte ji co nejdál od zdroje tepla, tzn. od sporáku nebo topení. Hodilo by se, kdyby na ni ani nesvítilo slunce. Kolem ní by měl volně proudit vzduch. "Každý stupeň v okolí navíc zvyšuje spotřebu chladničky asi o čtyři procenta." (podle Novinek.cz) Nejvhodnější teplota v ledničce je +7°C.

Pár způsobů, jak ušetřit

Jak vyřešit menší finanční obtíže? Ve skutečnosti máte dvě možnosti – zvýšit příjmy, nebo snížit výdaje. Rozhodla jsem se nejprve vyzkoušet tu druhou možnost. Co všechno můžu udělat, abych snížila výdaje?

Dobře se starat o svoje zdraví – dnešní návštěva doktorky mě stála 30 za recept + 216 (kapky Mucosolvan 94 a penicilin 160) a to mě prosím jenom bolí v krku!

Bojujte za svoje práva. Jestliže jste si něco koupili a věc se rozbila, nebo není taková jaká měla být, jděte ji reklamovat. Nenechte se jen tak odbýt. Jsou to vaše peníze a je to vaše právo dostat to, co jste si koupili. Předem ale zvažte, zda se vám reklamace vyplatí časově i finančně – kvůli botám za pětistovku, nemá smysl projezdit dvě stovky benzínu a nakonec se dozvědět, že reklamace vám nemůže být uznána, protože jste si nepřečetli tu kouzelnou formulku, že boty jsou vhodné jen pro sálové nošení.

JÍDLO 
Peču si doma. Jste-li mlsouni a musíte mít svůj díl sladkostí, vyvarujte se různých cukrovinek a upečte si doma něco pořádného. I finančně náročný čokoládový koláč – recept na Angelika vaří – vás vyjde levněji, než několikrát týdně kupované koláčky nebo zákusky. Zkuste se ale celkově mlsání vyvarovat.

S tím souvisí i přestat si kupovat pochutiny a utrácet jen za potraviny. Tedy utrácet za to, z čeho se najím a co pro mě má určitou hodnotu, místo mlsků jako jsou čokolády, brambůrky a podobně. Navíc tím budu žít dravěji. Dvě rány jednou mouchou. ;-)

Pít vodu z vodovodu. Kupované vody jsou dražší, obsahují cukr, barviva, konzervanty a kdesicosi a taky prý nejsou zas tak dobré, jak se říká. Jednou za čas stačí nějaká minerálka pro doplnění.

DOMÁCNOST
Používat vodu dvakrát. Když namáčím prádlo, nebo peru v ruce, zbyde mi v podstatě čistá jen trochu mydlinková voda, kterou můžu použít na spláchnutí záchoda. Mnohem víc mi jí zbyde, cca dva kýble, když peru v pračce. A na umytí vlasů taky spotřebuju jeden kýbl. Stejným způsobem řeším mytí rukou – vodu nachytám do kýble a používám ji ke splachování. Dlouho nám trvá, než se odpustí teplá voda na mytí nádobí. Tu studenou můžu využít místo, abych ji nechala jen tak zbytečně odtéct – buď si uvařím čaj, namočím si do ní prádlo (ale je studená), nebo ji použiju na zalévání kytek. A krom toho, že šetřím, se chovám i ekologicky.

Na zalévání kytek se dá nachytat dešťová voda – do kýble na balkóně, sudu nebo čehokoliv dalšího. Pozor, nemusí všem kytkám svědčit, protože je kyselá, ale také je měkká, takže někdo v ní pere a třeba čajovník a ty kytky, které žijí jen z vody, na které si teď nemůžu vzpomenout, nebo rosnatky a další masožravky ji mají rády a z naší tvrdé jim moc dobře není.

NÁKUPY
Nakupovat ve slevách. Promyslet si, co budu v brzké době potřebovat a poohlídnout se po tom dříve, než to bude naprosto nutné. Třeba boty, nebo nějaká delší trička na zimu. Pěkné knihy se dají koupit v antikvariátech.

Přestat dávat dýžka, když to není nutné, tj. v obchodech, nepříjemné prodavačce a zbytečně velká. Možná to není zrovna chvályhodné, ale šetříte, protože potřebujete. Až zase budete mít více peněz – určete si, kolik to je, můžete to dotyčným vynahradit. 

Kytky si můžete namnožit sami doma nebo od známých či kolegyň – například z fialky vám stačí lístek: dáte ho na pár dní do vody a až z něj budou trčet kořínky, zasadíte ho do květináče s hlínou.

KULTURA
Věnovat trochu času na zjištění akcí zdarma. Existuje spousta festivalů, otevřených ateliérů, autorských čtení, autogramiád a dalších různých akcí, na které není žádné vstupné, nebo jen malé či dobrovolné. Třeba tenhle festival v Brně.

DALŠÍ TIPY
Senzační kniha plná nejrůznějších tipů jak ušetřit se jmenuje celkem logicky 111 tipů jak šetřit svoje peníze. Jen mezi náma, něco jsou hrozný kraviny, ale některý nápady jsou fakt super, i když byste na ně asi přišli sami. Brzy vám sem napíšu něco ze svých poznámek a možná i recenzi.