neděle 16. ledna 2022

Jsem po třetí dávce očkování

Patřím k příznivcům očkování, takže téměř hned, co to bylo možné, jsem si vyrazila pro třetí dávku. Nejdřív jsem se zaregistrovala a objednala kamsi do centra Prahy, pak se asi pět dní nic nedělo a pak mi přišlo, že si můžu vybrat mezi termíny na březen a duben. Tak jsem se tím dál nezabývala a došla si na hlavák. Hned dvakrát. Poprvé tam byla velká fronta a nechtělo se mi čekat v ní a pak v plné čekárně. Máte si v klidu patnáct minut posedět, kdyby se vám náhodou udělalo špatně. Při druhé dávce jsem viděla holku, která málem omdlela a odvezli si ji na kolečkovém křesle takoví dva pěkní vojáci – bylo to v O2 aréně a tam pomáhali. Ta péče tam na mě udělala hodně dobrý dojem, ale to bylo už dávno: v červnu.

Na hlaváku moc personálu vidět není, vlastně jen čtyři lidi. Ale věřím, že kdyby se něco dělo, vyrojí se někdo další, nebo si s tím dokáží poradit i tihle. 

Je to tam parádní fofr. Když přijdete ráno, třeba před vámi ani nikdo není. Přede mnou tam docupkala paní tak v mém věku na vysokých podpatcích. Obě jsme si vzaly desky s přivázanou propiskou a vyplnili formulář podle toho, zda jdeme na první, druhou, nebo třetí posilovací dávku. Pak jsme obě hrabaly v dokladech, kdy jsme byly minule očkované, protože se tam má ten datum vyplnit. A já si ho samozřejmě nepamatuju. A pak jsme ještě zaváhali u dnešního data. Jinak to bylo snadné. Žádné vážné reakce jsem minule ani předminule neměla. Minule jsem měla Pfizer (Comirnaty, BioNTech, ohledně bezpečnosti více najdete zde na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv). Někde jsem slyšela, že je ideální mít kombinaci s Modernou (Spikevax, zde), ale nijak zvlášť jsem si to neověřovala, ale zdá se, že by to mohlo zvyšovat ochranu před Covidem alespoň minimálně [1][2][3]. Někdo mi zase říkal, že po Moderně není tak zle. Obecně mi ale více lidí tvrdilo, že jim po třetí dávce bylo opravdu špatně: horečky, zimnice, bláznivé sny, únava... Proto jsem si ji dala v pátek.

V pátek (14. 1. 2022) jsem ještě byla úplně v pohodě. Jasně, ruka mě bolela, teda hlavně rameno, ale jinak klídek. Normálně jsem byla v práci a zůstala i na poradu až do pěti do večera. Dokonce jsem šla pěšky domů. To jsem už byla trochu unavená a chvíli mi bylo cestou ouzko, ale to ani nemuselo být tou vakcínou. Někdy mám pocit, že bydlím strašně daleko od civilizace a že tam snad ani nedokážu dojít. Hlavně takhle v zimě, když fouká vítr a je tma. A ještě při té představě, že bych měla nakrmit všechna zvířátka. Vždycky si opakuju: 3K: kočky, kozy, krůty a pes. 

Doma jsem si pak poznamenala, že mám ruku při bolesti chladit a v případě horečky si vzít paralen. A taky datum očkování, určitě se na to zase budou všude ptát. Účinné by mělo být asi za 14 dní, tak to je stejné jako u chřipky, na kterém byl právě manžel. A nemám teď 24 (nebo 48 ?) hodin pít alkohol, což v klidu přežiju, protože chlastačku plánujeme za týden, ani dělat těžkou fyzickou práci, takže asi odložím praní, protože věšení prádla by mohlo být nezvládnutelné s tou rukou. Ale nakonec to je celkem v klidu, ruka bolí jen trochu a při pohybu, horší jsou jiné věci...

V sobotu (15. 1. 2022) jsem totálně chcíplá a nedělám vůbec nic. Jen ležím v posteli. Ale ani to není žádná paráda. Sice skoro celý den bez problémů prospím, ale pořád jsem unavená a ospalá dál. Ráno asi v deset nebo v jedenáct nakrmím zvířátka. Venku je mi trochu líp, což se zopakuje i v neděli, ale strašně rychle mi docházejí síly. A tak vezmu seno pro kozy na dvakrát, což mi sice připadá směšné, protože to skoro nic neváží, i kdybych tu přepravku našlapala plnou a do kopce, může mít jen pár kilo (třeba pět?). Dám všem vodu, zrní krůtám a protože je nádherně slunečno, vyženu krůty ven, aby se taky trochu provětraly a neseděly jen zavřené v chlívku. 

Rozhodnu se netopit v kamnech a jenom si zase zalézt do postele s tím, že když mi bude líp, mohla bych si číst povídky od Terryho Pratchetta, které jsem si půjčila v knihovně (o nich zase příště). Ale líp mi není. Většinu času spím, občas se mi zdají takové ty bláznivé polosny, jak pak nevíte, jestli je to pravda, nebo sen, když se vzbudíte. V jednom mi něco říkal šéf, v jiném jsem byla doma u rodičů a v další jsem byla u nás doma, ale vypadalo to tady úplně jinak, strašidelně a přitom povědomě, jak bych takový dům už někdy v životě viděla, ale nemyslím si, že vůbec existuje. Byly v něm nějaké schody, dole snad tři místnosti, jedna z nich, taková celkem pěkná, byl obývák, který byl ale nevytopený, protože to nemělo smysl, když v domě žilo jen pár lidí. Dům měl snad tři patra, ale děsně málo a malých místností, přitom všechno bylo propojené vysokými úzkými schody tak, že by tam člověk snadno zabloudil, nebo by se tam dobře hrálo na schovávanou. A taky byl celý dřevěný a temný, jako do výšky postavená roubenka. ... Prostě takový mišmaš všeho.

Mám teplotu 37,1°C, takže si prášek neberu, ale večer vážně uvažuju, že bych si vzala něco proti bolesti hlavy, protože je to děsné a nesnesitelné. I krk mě bolí tak nepříjemně. Možná proto, že se celý den choulím v posteli a můžu ležet jen na jednom boku (břiše, nebo zádech) kvůli té ruce. Ale nakonec odolám nejen proto, že nemám prášky ráda, ale taky mám strach, jestli by mi nebylo ještě hůř, protože by to bylo skoro na lačno. Za celý den jsem zbaštila jen jeden krajíček chleba. Ale jsem toho názoru, že když člověk krátkodobě nemá hlad, že se nemusí nutit jíst. Pila jsem čajík a to snad stačí. Doma bylo 15°C, ale vůbec mi to nepřišlo a neřešila jsem to. V noci to taky stačí a já byla celý den v posteli. Navíc jsem přes sebe mohla hodit i teplou deku, kterou jsem dostala od tchyně k Vánocům.

Nepříjemný byl pocit skleslosti a celkové únavy. Občas to mívám, myslím, že je to po Covidu, protože si nevzpomínám, že bych to kdy zažila dřív. Psala jsem o tom v článku Covid je jak mozkomor, ale je to těžké popsat, protože to je chvíle, kdy se mi vlastně nic neděje, nic mi nechybí, jenom jsem nešťastná, pasivní, skleslá... řekněme melancholická? Dle Wikipedie to odpovídá definici melancholie = smutek bez jasného podnětu. Teoreticky i depresi, ale ta by měla být dlouhodobá. No, ale nechme pochmurných myšlenek...

Když jsem šla ve čtyři nakrmit zvířátka a zahnat je dřív než bude tma, zamroukalo na mě něco v košíku se senem a pak z něj na mě vykoukl Franta. Měla jsem ohromnou radost, protože už jsem ho dlouho neviděla. Překvapilo mě, jak tmavě hnědozlaté má oči. A taky jak je velký proti ostatním kočkám. A musela jsem si ho vzít do náruče, protože vrčel na Žužu, který je taky kocour.

Večer jsem si přečetla jednu povídku, upletla kousek šátku a šla zase spát. Ráno jsem úplně hotová. Potřebovala bych ještě spát, i když jsem v posteli strávila celý včerejší den. Nemám hlad, ani chuť nic dělat. Bolí mě bedra. 

Vše se zázračně změní po nakrmení zvířátek, které mi zase zabralo hodinu. Najednou se cítím dobře (ale hlad stejně nemám), i ruka mě bolí jen v místě vpichu. Zatopím si v kamnech a s hrůzou si prohlížím dýně na špejchaře. Nechápu, co se jim stalo. Mají na sobě divné fleky. To na ně dosáhl mráz? Některé napadla plíseň. Nechápu to! Vždyť byly krásně vyschlé... Nebo se tam dostanou myši?

[1] Má se při přeočkování změnit vakcína? Chlíbek: spíše ne, Hořejší: spíše ano. Novinky.cz, 30. 11. 2021, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ma-se-pri-preockovani-zmenit-vakcina-chlibek-spise-ne-horejsi-spise-ano-40379700, cit. 16. 1. 2022

[2] Třetí dávku očkování lze kombinovat. Které vakcíny nejvíce zvyšují ochranu?, tn.cz (Nova), 25. 11. 2021, https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/449083-treti-davku-ockovani-proti-covidu-lze-kombinovat-ktere-vakciny-nejvice-zvysuji-ochranu-prehled, cit. 16. 1. 2022

[3] Moderna, nebo Pfizer? Data ukazují, kterou vakcínu zvolit pro třetí dávku, echo 24, 9. 12. 2021, https://echo24.cz/a/ShDhV/moderna-nebo-pfizer-data-ukazuji-kterou-vakcinu-zvolit-pro-treti-davku, cit. 16. 1. 2022

středa 12. ledna 2022

Kozlík na výměnném pobytě

Dneska se nám vrátil kozlík z výměnného pobytu, jak tomu říkám, i když to ve skutečnosti žádný výměnný pobyt nebyl, protože jsme tu nikoho neměli místo něj. Jenom on odjel. Byl na prázdninách za novýma kozičkama. Aby jim pomohl stvořit mláďátka.

A sotva se vrátil, začal to zkoušet na ty naše. Ale to má smůlu, protože jsou obě březí a zrovna nemají zájem. Ale byla sranda pozorovat, jak se tam „v cizině“ otrkal, jak se říká, a už si víc dovoluje. Pořád na kozy pomlaskává a přibližuje se. A když už Lízu nemůže oštipovat na přední noze, zkouší to i na hlavě. Vypadá to mile, jako by ji chtěl pusinkovat. Ale holky o to fakt nestojí, hned ho trknou, jak můžou. A taky zdrhaj. 

Radost z toho má snad jedině beránek, kterého teď konečně nechaly být, protože mají dost svých starostí. 

Chtěla bych je chvíli pozorovat, ale vracím se z práce pozdě a hlavně si mě začnou moc všímat a nechovají se přirozeně, když přijdu mezi ně. Kozlata hned začnou loudit žrádlo a kozy taky zvědavě pokukují, jen beránek si ještě drží odstup. Kozlík mě poznal hned bez problémů a nechal se pohladit po čumáčku.

úterý 4. ledna 2022

Novinky na statku

Když mám pocit, že se nic nového neděje, je to dobře, nebo špatně?

Nic nového znamená, že se tak trochu nudím. Žádný zajímavosti, nic o čem by se dalo psát... nebo aspoň nic závažného, o čem by se dalo psát... a to znamená, že je to vlastně super. Když je chvíli klid. 

Jasně, pomýšlíme teď na to, že bychom měli odčervit kozlata – preventivně, protože se nám už pár dní zdají trochu kulatější, na druhou stranu jim podstrojujeme stranou od koz, takže se mají dobře. Z letní průjmové katastrofy (kozlat) vím, na co je ivermektin a vysvětluji všem, co znám (a jsou ochotni naslouchat). Kdyby fungoval na Covid, dali by vám ho lékaři a ne veterinář. Navíc by se to vědělo. V dnešním světe, kde se dá odhalit korupce (a často k tomu dochází), se určitě neutají lék, naopak, já mít něco, co proti tomu funguje, prodávám to a vyrábím v takovém množství, že jsem už za měsíc v balíku. To by mohlo být dobré pé ef ko, co? 

No, to jsem odbočila. Nějaké novinky určitě letos budou. Doufám, že kladné a krásné, třeba... třeba by letošní porody obou koz mohly dopadnout lépe. Březí jsou už obě a chovají se náležitě opatrně, kromě toho, že pořád trkají a šikanují beránka. Který si to už ale občas nenechá líbit a taky udělá to své berany berany duc.

pondělí 3. ledna 2022

Předsevzetí do nového roku

První pracovní den tohoto roku je ideální pro naplánování předsevzetí, pokud jste se k tomu dosud nedostali. Já se pro letošek rozhodla zařadit trochu teorie o předsevzetích... Myslela jsem, že mezi předsevzetími a cíli je nějaký rozdíl, ale při pročítání nejsnadněji dostupné literatury jsem zjistila, že jsou tyto pojmy v podstatě totožné. Považovala jsem cíl za něco, čeho jde dosáhnout, splnit to (jako zhubnout deset kilo, postavit dům, naučit se anglicky...), zatímco předsevzetí bylo spíš nekonečné (jíst každý den ovoce, týdně sekat trávník, dvakrát týdně s manželem číst v angličtině aspoň dvě stránky...) Trochu jiný názor má Vít Libovický: „Novoroční předsevzetí jsou jen roční cíle maskované pod luxusním názvem. [6]

Je dobré si uvědomit, že se můžete změnit. Fyzicky (zhubnout, přestat kouřit, pít), i vlastnosti, které na sobě nemáte rádi. Třeba byste chtěli být hodnější (o tom více v P. S. 1).

Jak si předsevzetí stanovit?

Vyberte si něco, co je pro vás opravdu důležité. Důraz kladu především na „důležité pro vás“. Pokud se snažíte o cíl někoho jiného, je už předem odsouzen k nezdaru. Nikdy se vám nepodaří zhubnout, přestat kupovat klubíčka, kouřit, kousat si nehty, když o to ve skutečnosti nestojíte a nemáte zájem pro to něco udělat. Cíl musí být váš, nebo ho za svůj musíte přijmout. Jinak z toho nic nebude. Pro posílení motivace se doporučuje sepsat si, proč se o cíl snažíte, co vám přinese jeho dosažení.

Realisticky. A použít pravidlo SMART, doporučuji můj článek zde. Lépe už to nenapíšu. Ale trochu jsem zaktualizovala a doplnila. ;-) Pro toho, kdo nečetl odkazovaný text (věčná škoda): stanovte si svůj cíl velmi konkrétně, měřitelně = víte, zda jste v cíli nebo ještě ne, realisticky a s termínem.

Jen pár velkých cílů. Pár jsou dva. (Viz P. S.2.)

Rozdělte velký cíl na více menších. Určete si milníky a ideálně i částečně samostatné dílčí cíle. Ideálně i harmonogram, kdy by měly být splněny, abyste dosáhli požadovaného cíle. Dejte si rezervu na dokončení, opravu, korekci pro případ, že vše nepůjde podle plánu, což určitě nepůjde. [3] Hezky to ve své knize Metoda Bullet journal, Zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek popisuje Ryder Carroll, ale o tom zase jindy. Říká jim myslím sprinty. A co se týče časové rezervy, podívejte se na P. S.2.

Vyhledejte pomoc a dostupnou literaturu. Ať už toužíte po čemkoliv, od postavení domu, permakulturní zahrady, zřízení neziskovky, vlastního podnikání přes početí dítěte po vydání knihy nebo výstavy vlastních obrazů, vždycky najdete spoustu inspirace a tipů k tomu, jak to udělat, čím si pomoci, čemu se věnovat a čemu vyhnout. Zkuste jít jinou cestou než slepou, u které je ukazatel, že je slepá. [4]

Vytvořte si krizový plán. Krize nastává v případě diskomfortu (žízeň, hlad, opuštěnost, únava, bezmoc), pak na svoje předsevzetí zapomenete, zhřešíte, či ho budete vědomě nebo nevědomě bojkotovat. Stanovte si, co uděláte, když přestanete dbát svého předsevzetí. Jak se vrátíte zpátky na cestu? „Drobný hřích je vedle vašich původních zvyklostí stále úspěch. A pochvalte se, že jste nezhřešili, jak jste byli dříve naučení. Navíc nárůst odpírání a frustrace vedou k extrémnímu propadu zpět do úrovní zlozvyku.“ Zkuste zhřešit míň, než byla vaše původní úroveň. [1] Osobní příklad: neodolám a koupím si nové klubíčko, ale jen jedno na ponožky, ne deset na „nevímco“, protože se mi líbí. A pak k nim budu muset dokupovat další, aby se z toho dalo něco uplést. 

Retrospektiva: podívejte se, co jste si stanovili vloni za cíle a poučte se z chyb? Byly nereálné? Nebo málo konkrétní? Nebo to prostě nevyšlo?

Jak u něj vydržet?

Rozhodněte se pro svůj cíl. [4] [6] Rozhodli jste se svého cíle dosáhnout, nebo to chcete jen zkusit? Z vlastní zkušenosti můžu říct, že zkoušet nemá cenu. Nezkoušejte, jestli máte na to udělat doktorát. Věřte, že na to máte a pusťte se do toho. I kdyby se to nepovedlo, udělali jste maximum. Jenom to „zkoušet“ je ztráta času. Věnujte ho raději něčemu, co opravdu chcete!

Předsevzetí (dlouhodobé cíle) mějte stále na očích.  Na pracovní stůl, ledničku, dveře od záchodu, do diáře (na diář), Google Sheet... [2] [6]

Sledujte pokroky a odměňujte se za ně už od počátku, abyste upevnili vytváření zvyku. [1] [3] Ideální je, když si vymyslíte seznam vhodných a užitečných odměn. Nedává úplně smysl přestat kouřit a začít chlastat (když se vám daří obejít se bez cigarety).

Začněte na předsevzetí pracovat hned, ale nepřepalte start, ať neunavíte slona (viz Petr Ludwig a jeho kniha Konec prokrastinace). Měňte se postupně. [5] „Lidské tělo preferuje pozvolné změny, a to jak v našem jídelníčku, tak také ve cvičebních návycích. Člověk, který nikdy nesportoval, nemůže trávit celé hodiny ve fitness nebo po sobě chtít, aby denně naběhal desítky kilometrů. Nejen, že bude svým výkonem demotivován, ale pravděpodobně si také ublíží. Stejně tak to platí pro změny ve vašem jídelníčku. Nesnažte se být ze dne na den jiní, ale zařazujte změny raději postupně. Dílčí úspěchy při změně chování vás potom motivují k dalším změnám a k vytváření nových návyků, které budou přetrvávat již po celý život.“ Můžete přestat kouřit i pít ze dne na den. I vegetariánem se můžete stát z ničeho nic. Ale pravděpodobně selžete při prvním či druhém kontaktu se stresem. Zkuste měnit svůj jídelníček postupně: zbavte se uzenin a pak teprve snižujte množství konzumovaného masa. Třeba zjistíte, že vám stačí jedno maso denně, nebo týdně, nebo se z vás časem stane vegan, to se všechno uvidí, ale nepřehánějte to s tlakem na pilu.

Zaveďte čtvrtletní schůzku se sebou. Podívejte se jednou za tři měsíce (nebo třeba na konci každého měsíce), jak jste se posunuli ke svým cílům. Pokud jste vybočili z kurzu, nasměrujte se zpět. [6]

V případě selhání začněte znovu a nic si nevyčítejte„Pouze v případě, kdy selžete několikrát za sebou, přehodnoťte předsevzetí nebo dílčí cíl a pokuste se ho dosáhnout. Následně zkuste cíl opět zvýšit.“ [2]

Najděte si partnera, s kterým do toho půjdete, nebo si o svém cíli pravidelně povídejte s přáteli či kolegy. Sdílejte své úspěchy, konzultujte a nechte si poradit v případě selhání. 

Uvědomte si, že i přiblížení cíli může být někdy postačující. Nepodařilo se vám zhubnout dvacet kilo, ale devatenáct je stejně výhra!

Proč?

Proč si dáváme předsevzetí? Filip Lukeš [1] píše, že „... člověk je přirozeně tvor rituální a je zvyklý uzavírat a začínat nové cykly. S každým koncem něco nového začíná. Navíc máme vrozenou tendenci toužit po tom, co přesahuje naši současnou situaci.“

Samozřejmě jsem přečetla i články, ve kterých nic přínosného nebylo. Třeba o tom, že si předsevzetí/cíle můžete dávat i kdykoliv v průběhu roku. Ale to asi víte, že? Na druhou stranu i nepsychologické stránky [7] tvrdí, že dávat si předsevzetí je dobré, protože to přináší schopnost více se poznat a zjistit, co v životě skutečně chcete. Následně tím otestujete, jak máte pevnou vůli. Prý se předsevzetí a nové cíle lépe plní v zimě, protože máte více času. Stejně tak terapeutka Kristina Baudyšová [8] tvrdí, že předsevzetí jsou dobrá, protože ukazují snahu být lepším člověkem. Uvádí, že pevnou vůli mají spíše muži než ženy. 

Další povídání k tématu

P. S. 1: Chcete být hodnější, nebo jinak změnit svou osobnost? Bez terapeuta by to mohlo být velmi náročné. Šárka Červinková (zdroj [1]) ale doporučuje: »Zkuste si vzpomenout, kde mají tyto neoblíbené rysy vaší osobnosti počátek. Kdo vám je předal, před čím vás chránily, k čemu vám pomohly. „Totiž veškeré vlastnosti, vzorce chování a myšlení, emoce ve specifických situacích máte v jedinečných schématech přivlastněné z podstatných důvodů. V minulosti se vám vyplatily, důležitá autorita je ocenila, díky nim jste přežili v kolektivu. Důvody jsou různé. A abychom byli hodnější, prvně je třeba zjistit, proč jsme v minulosti potřebovali být zlí, nepříjemní, chladní.“«

P. S. 2: Tipy Víta Libockého pro plánování cílů [6]: 

  • Stanovte si cíle na 6 měsíců = máte možnost jej přehodnotit v polovině roku. 
  • „Svá očekávání vydělte dvěma. Před startem nového roku vám v žilách koluje alkohol, cukroví a zbytky kapra. Nenechte se zmámit svými hollywoodskými představami o tom, jak začnete 6× týdně běhat, za 3 měsíce uběhnete maraton a jak tím svým kolegům vytřete zrak. Vaše nové cíle a systémy (více o systémech níže) by měly být na hranici vaší komfortní zóny, ne za ní ani před ní. Tak zajistíte efektivní osobnostní rozvoj a zamezíte předčasné abdikaci.
  • Upřednostňujte systémy před cíli. Systémy jsou činnosti, které děláte opakovaně a ze kterých se stanou zvyky. Zavedením funkčních systémů docílíte mnohem větších výsledků než jen občasnými akčními výstřely do tmy motivovanými inspirativním videem na YouTube.
  • „Určete si 1-3 prioritní cíle. Jo, ohledně toho seznamu 37 cílů, který jste si sepsali… Určete si 1-3 cíle, kterých tento rok opravdu dosáhnete. Na kterých vám záleží nejvíce? Které vás největšími kroky dovedou k vaší dlouhodobé vizi? Které cíle vám udělají obrovskou radost i pokud ostatní selžou? Zvýrazněte si tyto cíle, přestože vám i ty ostatní připadají důležité.“

P. S. 3: Inspirativní tipy Víta Libockého na předsevzetí/cíle [6]: (zvlášť se mi líbí 11 a 7, protichůdná 8 a 9 – Co se hodí přímo pro vás?)

  1. Vyzkoušejte a zaveďte nový ranní rituál. Pozitivní. „Co takhle meditace, strečink, procházka, čtení, čaj místo kafe, studená sprcha nebo journaling?“
  2. 30 minut pozitivní inspirace denně. Chcete být pozitivní? Tak konzumujte pozitivní informace. „Dejte si předsevzetí, že každý den (nebo obden) vstřebáte něco pozitivního – přečtete si kapitolu knihy, která vás inspiruje, zkoukněte motivační nebo vtipné video (ale jo, počítají se i ta kočičí), poslechněte epizodu vašeho oblíbeného podcastu.“
  3. Podporujte váš vztah. „Zajděte každý víkend na rande se svou drahou polovičkou a přidejte tak svému vztahu trochu šťávy.“
  4. Pravidelně se hýbejte. „Stanovte si konkrétní dny a vyznačte přesné hodiny v kalendáři, kdy si na pohyb uděláte čas.“
  5. „Berte překážky jako výzvy. Přeprogramujte svou mysl tak, aby brala zádrhele a “problémy” jako výzvy. Berte je jako příležitost k růstu.“
  6. Založte byznys. „Standa prodává med, Pepik opravuje auta, Láďa prodává koberce na Bazoši, Tony má pekárnu. Rozjeďte něco svého.“
  7. „Vystupujte z komfortní zóny. Dejte si novoroční předsevzetí, že nafouknete svou zónu pohodlí. Oslovujte cizí lidi, kdykoliv se naskytne příležitost. V kavárnách žádejte 10% slevu. Choďte do práce pěšky nebo jezděte na kole. ... Choďte po městě s černou tečkou na čele.“
  8. „Říkejte na vše “ano”! Přijde vám, že máte v životě málo příležitostí? Pravděpodobně si je sami zavíráte před čenichem. Tento rok nebo půlrok říkejte na vše ano. Pozvání na kafe nebo svatbu? Jasně, rád! Lan party? Yes, man! Dědovou Škodovkou do Polska? Hell yeah!“
  9. „Říkejte na vše “ne”. Jste vyfluslí, sociálně deprivovaní, nemáte čas na sebe? Udělejte si hobby z odmítání. Pomoct ti s pracovním projektem? Nope! Double date s tebou? Ne, raději knihu. Uvolněte si na sebe čas a potěšte sebe dříve, než potěšíte ostatní. Trocha sobectví není na škodu.“
  10. Rozšiřte svou síť kontaktů. „... sejděte se s kamarády ze základky nebo prostě více mluvte s lidmi.“
  11. „Detoxikujte se. Chtěli byste tento rok radši kreativně tvořit a číst dlouhé články a knihy nebo nesoustředěně těkat mezi několika činnostmi, neustále kontrolovat emaily a scrollovat nekonečným Instagram feedem? Dejte si detox. Vypněte si všechny notifikace (lidi vás nesežerou, když odpovíte až za několik hodin) a nechávejte mobil mimo ložnici. Vydejte se někam bez navigace. Sraz s kamarády? Nechte mobil v tašce a hlavně ho nepokládejte na stůl displejem nahoru se zapnutým bzučením. Fakt ne. Nebuďte tenhle typ člověka. Prosím. Takže letos detox!“

Zdroje:

[1] Filip Lukeš, Předsevzetí mají i své stinné stránky. Češi dělají chyby, kterými si ublíží, Domažlický deník.cz, 2. 1. 2021, https://domazlicky.denik.cz/zdravi/novy-rok-predsevzeti-2020.html

[2] Markéta Kadeřábková, Nejlepší předsevzetí do nového roku – Vzdělávat se! Orange Academy, 30. 12. 2019, https://orangeacademy.cz/clanky/nejlepsi-predsevzeti/

[3] Frances Bridges, Novoroční předsevzetí. 5 způsobů, jak jich tento rok opravdu dosáhnete. Forbes. 1. 1. 2018, https://forbes.cz/novorocni-predsevzeti-5-zpusobu-jak-jich-tento-rok-opravdu-dosahnete/

[4] zcela vlastní nápad na základě vlastních zkušeností ;-)

[5] Ing. Hana Málková, Bc. Tereza Beníčková. Proč novoroční předsevzetí nevycházejí? STOB Klub, 2018, https://www.stobklub.cz/clanek/proc-novorocni-predsevzeti-nevychazeji-/

[6] Vít Libovický. Jak si stanovit a dodržet (!) novoroční předsevzetí. stránky Vít Libovický. 2. 1. 2019. https://vitlibovicky.cz/blog/jak-si-stanovit-a-dodrzet-novorocni-predsevzeti/

[7] Top předsevzetí 2022: zhubnout, šetřit a odpočívat. Elegant.cz. 2021. https://www.pradlo-elegant.cz/clanek/1189/top-predsevzeti-2022-zhubnout-setrit-a-odpocivat/

[8] Nina Vránová zpovídá Kristinu Baudyšovou. Předsevzetí je touha být lepším člověkem. Má tedy smysl. Žena. 29. 12. 2017, https://zena.aktualne.cz/volny-cas/maji-novorocni-predsevzeti-svuj-vyznam/r~7006b1a2cb5911e6b035002590604f2e/

neděle 26. prosince 2021

Angeliky vánoční deník (2021), 4. část

Po 20. prosince, Adventní buřty

Ze čtvrtečního večírku jsem v kanclu objevila Kofolu. Sloupla jsem si z ní etiketu a mám v úmyslu ji použít na návrh Kofolových pletených ponožek. Zrovna tak bych ráda někde vyhrabala čaje, které měly rádoby pletenou krabičku a uplést ponožky podle nich. (Jako bych neměla dost jiné inspirace! :-))

Pomýšlela jsem na nákup krásných klubíček Pure silk na nějaký ten letní topík či svetřík, ale nakonec jsem odolala s tím, že klubek mám doma dost a ráda bych pracovala na snižování zásob, než dokupovala nová. Ale to snění je tak příjemné... 

A taky jsem se zakoukala do speciálních vánočních klubíček na ponožky. Ale rozhodla jsem se, že po nich sáhnu jedině v případě, že se letošními Vánocemi úspěšně propletu a nějaké páry ponožek dokončím.

Večer jsme se sešli u grilu a opékali si buřty. V pozadí svítil skoro-tchánem vyřezaný betlém: je skvělý, namaloval tam náš domek, nedalekou kapličku, kozlíka i kočku. Jen CD s hudbou nám nějak blblo, ale nijak zvlášť mi to nevadilo, povídali jsme si. A koledy stejně poslouchám jiné! ;-)

Út 21. prosince, Dárky v práci a jak jsem trefila dárek pro kolegyni

Od kolegyně v práci jsem dostala skvělý vánoční dárek: dárkovou tašku se sobem obsahující vánoční voňavou svíčku, hořkou čokoládu a betlém na vystavení, prý když bydlíme na té vesnici, mohl by se nám hodit. Od téže kolegyně mám z dřívějška zlatý stromeček, který máme vystavený i letos. Od jiné kolegyně jsem dostala balíček s dost možná vyhlédnutým dárkem, nebo taky kuchařkou. Nebo, jak řekla s klubíčkem přemotaným do tvaru knihy. Uvidíme, smím si ho rozbalit až pod stromečkem. Teda smím i dřív, ale nechci. Takhle se budu víc těšit. 

Té první kolegyni jsem darovala veselé vánoční klubíčko Flotte Socke 4f. Christmas 2021 od firmy Rellana Garne z Yarn Queen Prague. Z loňského vzoru pletu již několikrát zmiňované vánoční ponožky. A nejlepší na tom je, že jsem jí o mém oblíbeném obchůdku Šárky Mošové: Yarn Queen Prague říkala už asi dva roky, ale ona se pořád neměla k tomu tam zajít. A jde tam zrovna dnes! 

Byla jsem z toho trochu v nervu, protože jsem si myslela, že si stejné klubíčko koupí sama a pak už to ani zdaleka nebude překvapení a zajímavý dárek. Nebo ho dokonce koupí mně. Jenže já už si ho koupila dřív. No, jedno vánoční klubko se nikdy neztratí, ale stejně. Tak jsem celý den přemítala o tom, jak si vyměníme stejná klubíčka, a pak když jsem za ní přišla, ukázala mi nějaké modro-béžové od Opálu a vypadalo to, že žádná další nekupovala. Málem jsem zavískla. Rychle jsem vyhrabala to pro ni ze své tašky a dala ho vedle toho jejího. „Co to je?“ divila se. „Vánoční dárek,“ pronáším s úsměvem a doufám, že jí nevadí ta třpytivost. „Ale to nemůžeš...“ prozradilo všechno. A tak jsem se nakonec dozvěděla, že právě na tohle klubko koukala, moc se jí líbilo, ale zdálo se jí příliš drahé, tak si ho nekoupila. Měla jsem z toho radost ještě dva dny!

St 22. prosince, Na mši v kostele

Dneska mi pro změnu kolegyně (zase jiná) pochválila pletený svetr Avion. Prý je to přesně můj styl. Hned poznala, že jsem si ho pletla sama. Základ zde, ale potřebovala bych přefotit, protože má zářivě zelené kapsy a knoflíkovou légu. 

Stromek s dárky od Ježíška

Večer jdeme s manželem do kostela. Je nás tam sedm, s farářem i jeho pomocnicí. Kázání je relativně zajímavé. Míň k aktuálnímu dění, než bych čekala, ale líbí se mi, když neznám čtení, které bude. Tentokrát je to o ženě, která prosila Boha o dítě. A pak mu je odevzdala. Zaujala mě slova o velkém vánočním tajemství. To by byl název pro pohádku. Mohlo by to začínat tím, že jsou děti zvědavé na to, co je za dveřmi, které jsou zatarasené nějakým stolem. Co by tam mohly najít?

Čt 23. prosince, Zdobení stromečku

Rozhodli jsme se pro novinku: ozdobit stromeček už dneska. Byl to docela dobrý nápad. Pustili jsme se do toho hned, jak jsme zabalili dárky. 

Letos jsme na něj dali opět všechny barevné skleněné baňky, zlaté a hnědé plastové třpytivé a zlaté řetězy. Třepení jsme tentokrát nedávali.

Pá 24. prosince, Štědrý den, světýlka v parku

Od kolegy jsem dostala svoje vylepšené PF 2022. Fotka byla moje, ale zlákalo mě požádat grafika o úpravu textu, aby byl pěkný úhledný. Svoje druhé PF 2022 (na blog) jsem si už udělala v Malování sama. Opět: fotka moje a text vytvořen v barvě použité v obrázku díky funkci Kapátko.

A taky jsem vymyslela, co by si na své PF mohla dát kámoška. Miluju, když jsou PF vtipná a osobní. Vánoční krajinky jsou sice taky fajn, ale když si jednotlivá PF uložíte, za pár let už nevíte, kdo vám je poslal a taky je trochu trapné, když jsou jen stažená někde z netu a sejde se vám jich víc úplně stejných. Kdyby to aspoň byla fotka toho dotyčného...

Docela by mě zajímalo, kdy jsem se pustila do vytváření vlastních PF. Možná by to šlo zjistit z deníků. Možná až s využitím počítačů, resp. psaním blogu? ... No, jak tak na to koukám, zveřejnila jsem jedno PF na rok 2010 (zde) a další na rok 2016 (zde) a pak zase až v roce 2019 (zde jen přání). A jen pro doplnění, první dopis Ježíškovi jsem na blog dala v roce 2012 (zde).

Nejdřív jsem byla trochu vyděšená, když jsem v programu nenašla na ČT 1 žádnou novou pohádku! Ale naštěstí jsem se jen překoukla.

Během dne jsem koukala na české pohádky. Začala jsem oblíbenou Nejlepší přítel (recenze zde) o čertovi, který byl poslán na zem, aby sloužil smrtelníkovi, kterému ukradl chléb (boží dárek) a přišel s ním navíc do pekla. Večer následoval Korunní princ (recenze zde).

Odpoledne jsme vyrazili na dvouhodinovou vycházku. Nejprve na hřbitov a pak do parku na světýlka. Poslouchali jsme hudbu, fotili se a bylo nám krásně.

Náměstí ve Světlé nad Sázavou
Altánek s andělem

Andílci

Povoz jak pro Popelku

Slavnostní brána

Večeříme pozdě a pak se rozdávají dárky. Rozbaluje se vždy po jednom balíčku od nejstaršího po nejmladšího. Tak to u nás děláme odjakživa. A osvědčilo se to. Ostatní se dívají, když jeden rozbaluje a juchá. 

Už pár let jsme líní chodit na půlnoční do kostela. I proto jsem tam byla ve středu.

So 25. prosince, Počítačová hra a vánoční vycházka

Dopoledne mi připadá vtipné. Část rodiny se rozhodne zachránit princeznu unesenou drakem v království Mapy.cz, ale stejně to nakonec skončí na mně, protože ostatní nemají trpělivost a buď jim připadá zdlouhavé čtení textu provázejícího hru, nebo postup při získávání jednotlivých indicií. Trvám na tom, že nejprve zjistím, kde jsou všechny potřebné propriety a teprve potom půjdu na zlého draka. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby mě neobměkčil a já ho zabila. Nakonec se mi povedlo princeznu zachránit, ostatní členové napovídali a já hledala na mapě.

Asi to bylo dnes, kdy jsme koukali na letošní pohádku Jak si nevzít princeznu (**). Přiznám se na rovinu, že to bylo velké zklamání. Teda pohádka jen lehce podprůměrná, ale od tohoto režiséra jsem to nečekala! Navíc teď zklamaně koukám, že nikde nemám její recenzi. Přitom jsem si celkem jistá, že jsem ji psala. Nebo ne?

Opět jsme vyrazili na vánoční vycházku. Celý den chumelilo. Byla to nádhera!


A co myslíte, že je za problém na následujícím snímku? (Odpověď najdete jako obvykle na konci článku.)

Po procházce jsme byli nafotit PF pro kámošku.

Dokončila jsem kompostovací ponožky! Jupí. (Nevím, proč se takhle jmenují. Možná zjistím později.)

A večer koukáme na Anděla páně 1 (pár hlášek najdete v mém dva roky starém článku zde).

Ne 26. prosince, Další vycházka

Venku je brutální zima: -13 °C. Nikam se mi nechce, ale když svítí to sluníčko... A sníh se tak přenádherně třpytí! *

Vyrážíme na dopolední vycházku. Nejdřív si prohlížíme stopy zvířátek ve sněhu a snažíme se hádat, co tam asi tak šlo.

Kočka? Kuna? Malý pejsek?

Zajíc a prostředkem viz výše (kočka? kuna?)

Zasněžená krajina a strašidelné nebe

Kaplička
V jednu chvíli jsme dokonce zahlédli srnku. Zdálo se, že už utekla, ale když jsme ztichli a počkali, vyrazila přímo přes cestu a my se mohli pokochat jejími ladnými skoky.

Nádherná lesní tůňka – jedinečný zážitek

Odpoledne jsme měly sraz s kámoškou a kvůli její obavě z Covidu jsme se procházely venku snad tři hodiny a povídaly si o radostech a strastech těhotenství a především mateřství. Vím, že má spoustu moudrostí načtenou a myslím si, že taky něco vím, ale docela mě překvapilo, že by malé dítě do roka a půl vůbec nemělo dostat sůl nebo cukr. Takže milé babičky: žádné dětské přesnídávky!

A taky mě opravila, že nemá být na prvním místě v uspokojování potřeb manžel a pak dítě. Ale já, pak manžel a pak až dítě. Ale prý je to hrozně těžké dodržet, spíš nemožné.

Koukáme na pohádku Jak si zasloužit princeznu (**). Je v ní zlý čaroděj, který je ale příliš hodný. Pohádka se mi zdá jaksi plochá. Ale pobaví mě hláška: „Neznám tě a nelíbíš se mi. Buď zdráv.“

První díl najdete zde.

Druhý díl najdete zde.

Třetí díl najdete zde.

Odpověď na otázku, co se mi nelíbí na obrázku s dopravní značkou zakazující vjezd všech motorových vozidel, je prostá: ta značka, resp. její popisek. Správně píšeme VÝJIMKA. První dlouhé, druhé krátké. Píšete zleva a je to jako s vlasy, zkrátit je můžete snadno, proto první dlouhé, druhé krátké. (Pokus o vlastní mnemotechnickou pomůcku.)

neděle 19. prosince 2021

Angeliky vánoční deník (2021), 3. část

Po 13. prosince, práce a pletení

Cestou do práce jsem se svědomitě věnovala pletení vánočních ponožek, o nichž jsem psala 7. prosince. Na té malé jehlici už jsem si celkem zvykla plést, ale ideální je, když tam má člověk víc ok, třeba jako když plete patu!

Od kolegyňky v práci jsem dostala háčkovaný pásek jako dárek. Dost mě to dojalo. Před časem si ode mě koupila pletené rukavičky Pika pro mamku, psala jsem o nich zde (je tam i foto). Přemítám, že by se ten pásek možná hodil na moje šaty s vánoční hvězdou, ale ty nestihnu došít do vánočního večírku, nebo na modrou vánoční sukni. 

Ale jinak tenhle týden začal mizerně. Dostala jsem v práci úkol, který by bylo radostí plnit, kdyby už termín nehořel a různé věci se nespikli proti mně. Když už to začalo vypadat, že vedoucí je se vším v pohodě – průběžně jsem ho informovala, že očekávám nedodržení středečního termínu – ukázalo se, že ostatní zájemci o výsledek nemají tolik pochopení, zato ale mají představu, že se tímto úkolem zabývám už asi tak měsíc.

Út 14. prosince, práce a pletení cestou do ní a z ní v autobuse, metru či tramvaji

Novinka pro tento týden: máme beránka! Vyměnili jsme krůtu za ovečku! Ono to zní možná podivně, taky jsem se nad tím zpočátku pozastavovala, ale oni mají na sobě skoro stejné množství masa. A známí mi dokonce říkali, že by si radši nechali krůtu, než získali beránka. Ale původní plánovaná výměna byla za kozle, jenže kozláti jsou pořád ňáký podměrečný.

Za denního světla se mi podařilo fotit až v pátek.

Beránek

St 15. prosince

Vyzvedla jsem objednanou formičku na led. Vypadá dobře. Uvidíme, co z ní zítra vyleze. :-)

Užila jsem si poslední letošní hodinu angličtiny, na které jsme měli poslech a různí lidé tam vyprávěli, co si mysleli, když byli malí. Nenapadá mě žádná taková ptákovina jako že by teta bydlela v telefonu, protože ji chlapeček nikdy neviděl, jenom ji vždy slyšel ze sluchátka. Ale nejvíc mě nadchl kluk, kterému rodiče řekli, že může být čímkoliv bude chtít. To je hezká inspirativní věta, která se občas říkává. Někde jsem teď četla, že pokud v tom chcete být mistrem, potřebujete to dělat asi deset let. Ale to jsem odbočila. Tenhle kluk se rozhodl, že bude tučňák, protože se mu líbilo, jak může plavat v zoo.

Čt 16. prosince

Sklízela jsem (opět) úspěch se svou modrou vánoční sukní, kterou jsem před dvěma roky ušila z nějakého taftu (asi) a vzala si ji tenkrát na večírek.

V práci jsme si udělali mini vánoční večírek. Obvykle vše zajišťovala kolegyně, ale tentokrát to nějak zůstalo na mně. Včetně novinky: pohoštění! Dosud se to dělalo tak, že každý něco donesl a bylo to. No, ale já už v pondělí trochu tušila, že by to mohl být problém, a tak jsem začala sondovat, jak to uděláme. Na první pohled je totiž jasné, že kolegové jsou zahlceni prací, což já taky, ale nemám žádné deadline kvůli smlouvám s externími subjekty.

Bála jsem se, že to správně nezvládnu, protože jsem tam nová, a tak jsem sondovala, co kdo pije a co mají lidi rádi k jídlu. Vítězi se stali gin s tonicem a ledem (limetkou a okurkou), nebo mým speciálním dárkem/nedárkem pro Kačku, která neslaví Vánoce a nemá ráda dárky, protože nikdy nikdo netrefí, co by se jí líbilo a hodilo a nechce si nechat zaplevelit byt krámama, které stejně nepoužije. Ale o tom zase příště.

Vánoční výzdoba

A z jídla jsem sáhla po bagetě a sushi. A poprvé v životě jsem objednávala na Dáme jídlo a byla z toho děsně nervózní. První mi vše naštěstí přivezl chlápek se sushi, který byl úžasně milý a příjemný, takže jsem pak z protivné megery z baget neměla takovou frustraci. A jídla bylo dost, všichni si to pochvalovali a taky bylo pár věcí, co někdo donesl. Nálada byla skvělá, povídali jsme si, dávali si dárky v rámci tajného Santy (já vím, měl to být Ježíšek, do příštího roku se polepšíme) a pouštěli staré písničky.

Pá 17. prosince, práce z domova

Od švagrové jsem dostala krásný věnec na dveře! Viděla jsem ho u ní a moc se mi líbil. Vyfotila jsem ho až nyní (kvůli světlu). Štve mě, když chodím do práce i z práce za tmy. 

Dneska dělám z domova. Je to super, až na to, že tu je jen 16,1°C.

Připadám si jak pradlena, v pračce mám třetí várku prádla. Ale je to boží. Můžu normálně pracovat a zároveň se mi doma dělá pořádek.

Přemýšlím nad PF 2022. 

Zdá se, že obě kozy jsou březí. Jupí, na jaře budou kůzlátka!

So 18. prosince

Napadlo mě, že napíšu článek Beránek je boží (najdete zde). Protože máme doma beránka. A protože se přece zpívá: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Dále jsem googlila, jestli můžeme dávat psí bobky na kompost. Do popelnice je dávat nechceme, protože by smrděla a byla zamatlaná, ale žumpu už nemáme. Využili jsme příležitosti (a nechali se přinutit obcí) a napojili se na kanalizaci.

Večer jsme hráli hru Noemova archa, abychom pořád jenom nevejrali na filmy. Docela to ušlo, ale víc mě bavilo, když jsme začali spolupracovat a dělit se o zvířátka, která si pamatujeme, že má kdo na palubě tak, abychom oba měli co nejvíce párů.

Ne 19. prosince, Neobvyklá snídaně

Jak jsem si myslela, že budu celý víkend konečně šít, tak jsem na to ani nesáhla. Nějak jsem to prokrastinovala a přitom jsem ani nedělala nic moc jiného. V pátek jsem sice vyprala čtyři várky prádla, v sobotu dopoledne jsme vymetali kamna a trubku a taky jsem pletla „kompostovací“ ponožky a v neděli jsme pekla krůtu (už zase), ale jinak jsem ani moc nepsala blog, ani nedělala nic dalšího. Přesto byl víkend pěkný. 

Na základě mamčina návrhu jsme si dnes udělali královskou snídani. Říkala jsem si, že na čtvrtou adventní neděli se hodí něco výjimečného. Na měsíčky jsem nakrájela lehce nakyslé jablko a posypala ho skořicovým cukrem. Vlastnoručně jsem předtím podrtila cejlonskou skořici, kterou už mám hezkou řádku let, protože není tak snadné ji používat. A navíc jsem si ji pořád šetřila, protože je prý zdravější oproti běžné, která obsahuje více kumarinu, který zatěžuje játra a ledviny. Nevím, nejsem chemik, ale má trochu jinou, jemnější a zajímavější chuť. A navrch jsme si dali arašídové máslo z mixitího kalendáře (psala jsem o něm zde). Původně jsem měla v úmyslu to celé zapéct, ale v receptech to měli taky takhle zasyrova a navíc nám těch skvělých jablek bylo líto.

První díl najdete zde.

Druhý díl najdete zde.

úterý 14. prosince 2021

Beránek je boží

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Amen.


Máme beránka. Výměnou za krůtu, protože kozy jsou malé. Ale zatím máme taky plný mrazák. Takže sice je k jídlu, ale ještě si chvíli počká. 

Zpočátku byl útočný. Manžel si stěžoval, že mu přinesl chleba a on místo toho, aby si vzal, jako kozy, které chápou, že jsme na světě od toho, abychom je krmili, tak on mu vrazil do ruky a chleba vysypal. Ale brzy se to naučil, teda ne žrát z ruky, ale neútočit.

Beránek
Tentokrát zepředu
Zato s kozama si moc srandy neužije. Jak jsou o něco větší, pořád na něj útočej a bijou ho. Takže se chudák bojí i nažrat. Kupodivu to nedělá pepř-sůl Líza, ale „ta malá“ hnědá, která má dvě kozlátka, ale přitom je nebrání. Koze jsem se snažila aspoň trochu vysvětlit, že když jsem tam já, beránek se nebije. Když se snažil přiblížit k jeslím se senem, nabrala ho hlavou, až ho skoro povalila. Zajímalo by mě, jak by se k tomu postavili zastánci nebití dětí. Mně na kozu nefunguje nic jiného, než příčina–následek. A to pak funguje velmi dobře. Ona silně vrazí do beránka, já ji plácnu, znova do něj vrazí, znova ji plácnu, strčí do něj míň, já ji taky plácnu míň. No a už po třetím plácnutí (nepřeháním to, jen tak dlaní a k tomu výtka typu: Co to děláš!?) nechá beránka žrát aspoň seno, které z jeslí spadlo na zem.

Na snídani chodí zvířátka na svůj“ zadní dvůr, kde mají kolečko se senem už připravené. V ideálním případě je pouštíme až poté, co připravíme jídlo, protože jinak vám to nedočkavé kozy tahají z přepravky, v které seno nesete a je pak všude. A ony ho samozřejmě oválené ze země žrát nebudou. Manžel šikovně zastrčil kolečko tak, aby si k němu mohl beránek vlézt zezadu a kozy ho nemohly terorizovat. Hned jsem ho chválila, jak je šikovný a říkala to manželovi. A pak že jsou ovce hloupější než kozy. Manžel mi na to s úsměvem odpověděl: „Však jsem ho to taky dva dny učil.“

Co se týče inteligence, měl beránek trošku pomalejší rozjezd se psem. Kozy už dávno pochopily, že i když se jim podaří otevřít dvířka chlívku, je lépe zůstat uvnitř, protože pes ctí jejich domeček, ale jak vylezou, proběhnou se pěkně obloukem zase zpátky. Totéž platí i o beránkovi. Akorát už je jediný, kdo ještě vylézá. 

Pohladit se mi ho zatím podaří jen zcela výjimečně. Pořád je ještě dost plachý.

pondělí 13. prosince 2021

Úvaha o Rozruchovi a vánoční čeština

Včera jsem ve vánočním deníku (č. 2) psala o Rozruchovi, chlápkovi s takovou menší úchylkou na zeměpis. Leckdo se mu asi pošklebuje, ne každý s ním chce trávit delší čas, protože má sklony vyptávat se, jestli víte to nebo ono, ale když se nad tím zamyslíte, je to vlastně hrozně smutné, ne? Je to tak trochu jako se vším ostatním: buď to můžete brát z té špatné stránky (že je to trochu otravné), nebo z té lepší: máte před sebou neuvěřitelného odborníka na nějakou problematiku (i kdyby to byla sebevětší kravina) a můžete se zadarmo a snadno dozvědět hromadu úžasných věcí. Třeba, že existuje řeka zvaná Moravská Sázava. 

Dobře, tak tím jsem vás zrovna neohromila, zkusím to znovu. Co kdybyste se ho zeptali na váš rodný kraj? A on vám o něm s nadšením vyprávěl, co je tam za nejníže položenou vesnici, nejvyšší kopec, nejdelší řeku...? Nebylo by to přece jen zajímavé? Nebo by vám mohl navrhnout skoro celou vaši příští dovolenou v Čechách pro případ pokračování restrikcí s Covidem?

A to je jenom první pohled. První inspirace a zamyšlení. Když vyzkoušíte aktivní naslouchání, procvičíte si úžasnou dovednost, kterou využijete i doma (a manželka to jistě ocení), i v práci, když vám bude šéf zadávat úkol a vy ho hned napoprvé uděláte správně. Což mě přivádí k takové malé odbočce, že si mi zrovna nedávno jeden známý stěžoval, že mu řemeslníci v bytě udělali skoro všechno špatně. A když se divil, proč je sifon jinak, než má být, protože se mu tam pak nevejde šuflík, který už má objednaný. Proč prostě nerespektují pokyny architektky, které jim poslala e-mailem, dozvěděl se, že maily nečtou.

Druhý pohled je směrem na vás. Nejste taky trochu Rozruch? Nebo nechtěli byste být?

Přemýšlela jsem nad tím. A myslím, že já asi v něčem jsem. Možná taky občas cpu lidem téma, které mi připadá nesmírně zajímavé (jako zeměpis a mapy onomu pánovi) a možná je to ostatním úplně buřt. Možná chtějí zůstat blbí a nevzdělaní, podobně jako já v zeměpise. Teda, ne že bych chtěla zůstat blbá, ale připadá mi, že nezáleží na tom, jestli vím, kolik má ČR krajů a okresů, který je největší, kolik jich souvisí se Slovenskem (jsou to tři), kde pramení která řeka a kam teče. Můžu si to přece najít v mapách.

Jenže úplně stejně nedokážu pochopit, jak je někomu fuk čeština. Vždyť přece nemůžete jen tak říct na Mělníku nebo na Mělníce a nevědět, které z toho je správně? A tak mi udělal radost článek Vánoce bez pravopisných chyb aneb Píšete správně vánoční přání?

A tak mě napadlo, že tu taky udělám takový maličký přehled, i když už to nejspíš všechno víte z mých dřívějších článků:

  • Vánoce (takhle a ne jinak asi od roku 1993!), stejně jako Velikonoce, je to název svátku,
  • vánoční pozdrav, pohled, přání,... vždycky s malým,
  • Štědrý den, Štědrý večer je to název,
  • štědrovečerní,
  • Ježíšek = malý Ježíš, Štědrý den, např. dárky mi přinesl Ježíšek,
  • ježíšek = nadílka/vánoční dárek, asi bych nepoužívala, připadá mi to jenom matoucí,
  • silvestr = pokud to není jméno muže, je to s malý písmenem! Je to divný, zvykám si na to každý rok znovu, ale je to tak. 
  • Nový rok = pouze den 1. ledna, takže na vycházku jdu na Nový rok, ale přitom je 
  • novoroční,
  • nový rok přejete někomu celý příští rok,
  • pečicí plech, přípravek, papír (krátké je to první, protože ta věc neumí péct sama, platí i pro jiná záludná slova, s dlouhým by bylo kdyby to byla babička pečící buchty, najdete zde).

Když objevíte nějaký další češtinářský špek, neváhejte mi ho napsat do komentářů. 

neděle 12. prosince 2021

Angeliky vánoční deník (2021), 2. část

Po 6. prosince, Mikulášská procházka

Na dnešek jsme si domluvili s manželem rande. Mysleli jsme, že zajdeme do Yes burgeru na Žižkově, který tam podle map (ověřovala jsem to den předem) pořád je, ale ve skutečnosti tam nebyl. Prostředí bývávalo celkem hnusné: působilo zašle, ale dělali tak skvělý burgery! A ceny taky celkem ušly. 

Narazili jsme na hospůdku SamoSebou. Zvenku lákala na nízké ceny, ale ty platí v bistru pro menší porce, v patře je poněkud dražší restaurace. Jenže je nutno myslet na to, že oběd v práci mám taky za 125 Kč a ne za pajsku, jak jsem byla zvyklá. Každopádně bylo jídlo boží a všem doporučuju! 

Potom jsme se šli projít – co se utratilo za jídlo, šetříme na lístkách na MHD – na Staromák. Sice nejsou trhy, ale podívali jsme se na orloj a ozdobený strom. A těšili se, že až budeme mít dítě, taky se s ním všude narveme a budeme překážet, protože od té chvíle je to přece v pořádku. (Nebojte, jen vtip! Ale všem těm rodičům bychom to přáli.) A pak jsem dostala dárečky od Mikuláše. Stejně jako vloni na procházce jsem to nečekala. Vůbec mě nenapadlo, že to je záminka. P. S.: Můj dárek bylo to čokoládové brownies, které jsem nestihla ani vyfotit.

Út 7. prosince, Vánoční ponožky

Zuřivě jsem se pustila do pletení vánočních ponožek Neat Ripple Socks od Winwick Mum z příze Flotte Socke 4f. Christmas 2020 se stříbrnou nitkou firmy Rellana Garne. Vypadají fantasticky, mají tu správnou atmosféru Vánoc, jenom trochu lituji, že se babrám s vlnkami, když samy o sobě by byly tolik krásné pletené i jenom hladce. 

Výsledek pletení k 10. 12. 2021

Kolegyně říkala, že bychom se měli svézt autobusem nové linky 101, protože zastávku „U Prdlavky“ hlásí Zdeněk Svěrák. Následně jsem ve zprávách viděla, že jim lidi kradou jízdní řád, asi si ho nechávají na památku. Takže od teď už jde i koupit.

St 8. prosince, Nápady

Napadlo mě, že by tenhle vánoční deník mohl být kreslený. Každý den načrtnout jeden obrázek něčeho, co je pro ten den charakteristického. Něco, co mě doma nebo jinde zaujalo, nějaký děj atd. Myslela jsem, že bych to mohla vyzkoušet příští týden. Ukázalo se, že to opravdu nestíhám. ;-)

A taky jsem si myslela, že bych si mohla uplést vánoční svetr ze stejných klubíček, ze kterých právě pletu ponožky. Ale taky jsem to zamázla s tím, že klubíček mám hodně, na těle svetru by proužky a samovznikající vzor nevynikly a taky je otázkou, zda bych ho pak měla chuť nosit i jindy než o vánocích. A taky jestli by se z něj netrhala ta stříbrná nitka.

Naprosto mě dostal vtip, který mi řekla kolegyně v práci. Víte co následuje po USA? (Odpověď najdete na konci článku, abyste se nad tím stihli zamyslet.)

Čt 9. prosince, Rekonstrukce v kuchyni

Krásně chumelilo. Hlásili sněhovou kalamitu. U nás a v Praze se nekonala.

Po návratu domů jsem našla totálně zaprášenou kuchyň. Manžel řezal betonové dlaždice. Tolik bordelu jsem snad nikdy neviděla. Otráveně jsem vše posbírala a hodila do prádla. Skříně a ostatní bylo potřeba umýt. Ještě že letos nebyl na vánoční mytí zatím čas. Teď už je!

Nová dlažba – půdovky
Pá 10. prosince, Zlomená jehlice

Zrovna před cestou autobusem – ukázalo se, že vlak je nesmyslně drahý (srovnej 108 versus 180 Kč) – jsem si všimla, že mám jednu z bambusových jehlic (nekvalitních a levných, koupených cca před deseti lety) nalomenou v půli a druhá, že se chystá odlomit z lanka. Psychicky jsem nevydržela a ještě si pro jistotu doběhla koupit nové jehlice do Yarn Queen Prague. Sáhla jsem po jehlicích Addi sock wonder 2 mm, protože s Addi mám dobré zkušenosti. Přes internet jsem si objednala pevné kruhové jehlice s nestejně dlouhými kovovými špičkami (7 cm je pro pravou ruku a 4,5 cm pro levou). Celkově mají jehlice i s lankem 25 cm. V prodejně jsem pak na ně překvapeně koukala a váhala, jestli si je vzít. S magic loopem (tedy hezky česky magickou smyčkou, kterou tvoří přebývající lanko dlouhých jehlic) jsem zvyklá pracovat, ale tohle by to mohlo usnadnit, nebo taky ne, protože jehlice nejdou držet v celé dlani, když jsou takhle mrňavoučké. A nemůžu je vrátit, protože se mi nelíbí s nimi pracovat. Rozhodla jsem se, že to risknu. Snad se s nimi naučím.

Zasněžená krajina z autobusu
So 11. prosince, Procházka na Vysokou a vykrajování cukroví

S Klubem českých turistů jsem vyrazila na výšlap na Vysokou na Vysočině u Havlíčkova Brodu. Zasmála jsem se už na startu, kdy mi celé to shromáždění připadalo jako školka po pětašedesáti letech. Někdo se snažil něco (uvítání) přednést a pár lidí se sem tam bavilo a vyrušovalo, až je někdo napomenul, ať jsou zticha a neruší. Zabralo to jako v té školce: najednou bylo ticho. Pán nás stihl přivítat, ale než přešel k tématu příští vycházky, už se zase někteří bavili. Přitom se jednalo o docela podstatnou informaci, neboť příští vycházka (už nevím kam) se přesouvá na dřívější vlak, tudíž sraz bude již v osm. Celkem jedovatým tónem (a la učitelka v šesté či osmé třídě) pronesla nějaká paní: „Ty dva, co vzadu vyrušujou, budou vědět prd a přijdou na sraz v deset. Když je v osm...“

Na to se k dvěma vyrušovačům přišourala jiná paní a říká jim dobrotivě: „Víte, v kolik je příští sraz? V osm.“ Rozesmálo mě právě to, jak se ji jali aktivně opravovat, že nikoliv, že teď se o tom přece mluví, že to je v deset.

Myška

Další člen naší výpravy byl Rozruch, který má senzační znalosti ze zeměpisu ČR a SR, od nejníže položených měst v jednotlivých krajích, přes nejdelší řeky až po znalosti o počtu krajů ČR, které sousedí s kraji na SR. A rád o tom všem vypráví.

(Hmm, ten dvojsmysl v předchozí větě se mi extrémně líbí. Rád vypráví o tom všem, co ví. A zároveň rád vypráví cokoliv úplně všem, které potká.)

Krajina byla nádherná, zachumelená. A přitom ani moc nebyla zima. Na sněhu jsme viděly malou myšku, která v nás vyvolala ochranitelské pocity a potřebu pomoct jí. Přendaly jsme ji v rukavicích aspoň na vyjeté koleje, aby si našla cestu někam do lesa nebo nějakou skrýš. Napadlo mě, jak rozdílné myšlenky v nás vzbudí jen změna prostředí. Nedávno na mě podobná myš vykoukla doma: prolezla mezi prahem a dveřmi do obýváku a na chvíli se zastavila. Dívala se, jak si píšu na notebooku a pak zase zmizela do kuchyně. To jsem vůbec neměla ochranitelské pocity před nehostinnou zimou venku. Nalíčili jsme pastičky a pozvali domů kočku. A já panicky schovávala všechno napečené jídlo do trouby a doufala, že se tam nedostane. A měla strach o zásoby ve spíži a taky o klubíčka (kamarádce je kdysi sežraly na půdě).

Po příchodu domů jsem si dala horkou griotku, protože jsem nějak prochladla ve vlaku a cestou. Hodinu jsme si daly pauzu – já na pletení vánočních ponožek – a večer jsme s mamkou jsme připravily všechny druhy cukroví: rozválely, vykrájely a daly na plech na pečicí papír linecké a perníčky, uválely rohlíčky, vymazaly a do forem nacpaly medvědí tlapky.

Ne 12. prosince, Pečení cukroví

Dopoledne jsme upekly všechno cukroví. Jenom jsme zapomněly namazat perníčky bílkem, takže se nebudou lesknout jako dřív.

V Toulavé kameře jsem viděla huť Jiřího Kozla ve Stachách na Šumavě, což mě dost zaujalo, protože jsem v jeho sklárně byla, ale ve Vimperku! A taky jsem se dozvěděla, že skleněné koule vznikly z nouze, protože nebyla jablíčka na ozdobení stromečku. To je pěkná nouze, pořídit si skleněné ozdoby, že?

Odpoledne jsem se věnovala psaní blogu. Už ve čtyři hodiny je šero a doma musíme svítit.

Předchozí díl najdete zde.

Odpověď na otázku/vtip ze středy 8. prosince: Víte, co následuje po USA? USB.