Jak už jsem párkrát zmínila, jsem teď totálně vysazená na mléčné produkty. No, ono se to vlastně s dostatkem produktů dost zúžilo na jogurty. Naše domácí jogurty jsou výrazně řidší, když se rozmíchají, ale když ho začnu pít rovnou ze skleničky, po vypití syrovátky mi zbývá hustý jogurt skoro jako nějaký řecký. Myslím, že tak by se i dělal, nechal by se vykapat, stejně jako tvaroh. Zpočátku jsem k němu baštila kvanta marmelády, ale teď jsem si nějak zvykla na samotný jogurt. A byť jsou v něm jen tři lžíce sušeného kravského mléka, tak musím říct, že bych vůbec nepoznala, že je kozí. Žádná podezřelá vůně nebo smrad. Ale je taky možný, že už jsem dost zvyklá. Nicméně stále trvám na tom, že ani naše čerstvé kozí mlíko po vychladnutí není cítit kozama.
Tvaroh se nám teď daří dělat takový tuhý, co trochu skřípe mezi zuby. Je fajn, ale jsem teď ulítlá spíš na ten jogurt. Výhodou tvarohu je, že má spoustu bílkovin a zasytí k večeři. Jednou jsem si jako prasárnu k obědu dala tvaroh s jahodama a zbytkem šlehačky. Ta bohužel nebyla domácí, protože posbírat dostatek smetany z kozího mléka se jeví jako nereálné, i když bych to někdy ráda vyzkoušela.
Většinou dělá naše mléčné produkty manžel, protože bývá doma víc než já. Ale už jsem se tomu taky trošku věnovala, takže s vámi můžu sdílet jak recept, tak nějaké ty zkušenosti. Hlavní asi je, že s těhotenským břichem (a věřím, že stejné je to i s pivním pupkem) se špatně dojí. Najednou i koza jindy vnímaná jako klidná se jeví jako rozdováděná. Být v podřepu mi kupodivu nevadí, zato se mi velmi rychle unaví ruce, což mě jednak obtěžuje, a jednak ponižuje, že mám tak špatnou kondici. Taky vnímám výrazněji rozdíl mezi dojením Melindy, která je sice mladá a jde snadno, ale má velké struky, které se mi dost špatně drží, a Lízy, která má malé cecíky, které se dojí úplně božsky proti Melindě.
O mlíku a svých nových chutích jsem psala v článcích:
A recept na momentálně připravovaný jogurt v troubě najdete zde.
