pátek 6. prosince 2019

Plán na víkend 6. až 8. 12. 2019

Vyrazit do Budyšína na Václavský trh. 

V ruině Mnišského kostela (Große Brüdergasse, Mönchskirchruine) by se měl konat historický vánoční trh řemesel se středověkou hudbou a kouzlením.

čtvrtek 5. prosince 2019

Online adventní kalendáře

Pustila jsem se do sledování pletařského adventního kalendáře autorky: Hanna Maciejewska. Každý den ukáže u jednoho vzoru slevu 20 %. Její kalendář najdete ve skupině Advent Calendar 2019! na Ravelry: https://www.ravelry.com/discuss/hadas-little-corner/3982597/1-25. Líbí se mi její logo. Takové krásně vánoční.

Využít můžete adventní kalendář Slevomatu, kde si každý den můžete vytočit kredity, slevu nebo něco podobného: https://www.slevomat.cz/adventni-kalendar

I na stránkách DROPSu tradičně najdete různé návody s tematikou Vánoc: https://www.garnstudio.com/christmas-calendar.php?y=2019&cid=19. Akorát ke svému zklamání musím přiznat, že je to tak trochu pořád dokola.

A na závěr se znovu vrátím k tomu Ravelry: Alla Saenko má limitovanou nabídku. Na každý týden vytvořila jednu skupinku návodů, z nichž si můžete jeden vybrat zdarma. Zde najdete jednotlivé týdny: https://www.ravelry.com/designers/alla-saenko, nebo zde jeden po druhém:

Obsahuje návody: 
  • Before Sunrise – ten jsem si vybrala
  • Laguna
  • Sunset Frost
  • Twilight & Mist Shawl
3. týden: https://www.ravelry.com/bundles/week-3---giveaway
Obsahuje návody: 
  • Araucaria
  • Beach Peas Tam 
  • Columbine
  • Sugared Cowl
  • Sugared Pixie & Gnome
  • Sweet Daisy Hat
4. týden: https://www.ravelry.com/bundles/week-4---giveaway
Obsahuje návody: 
  • Forest Walk
  • Frosted
  • Let It Flow
  • Wild Red Rose
5. týden: https://www.ravelry.com/bundles/week-5---giveaway
  • Enchanted Forest Veil
  • Miss Erio
  • Petal Showers
  • The Maid of the Mist

středa 4. prosince 2019

Výsledek plnění čtenářské výzvy 2019

O čtenářské výzvě pro tento rok jsem psala již 17. dubna. Nyní nastal čas podívat se na to, jak se mi ji daří plnit. Přiznám se bez mučení, že jsem tomu nedala žádnou velkou prioritu. Mám spoustu vlastních projektů a vyhlédnutých knih, tak proč číst něco, co mě vůbec neláká. Jenom pro rozšíření obzorů?

O knihách připadajících v potaz ke čtení v rámci jednotlivých témat jsem psala v článku Plnění čtenářské výzvy 3. května 2019, najdete ho zde.

1.) Kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu
J. P. Delaney: Věř mi (moje recenze je zde)

2.) Kniha, která má lichý počet stran
Joanne K. Rowling: Bajky barda Beedleho (splněno, ale nezdá se mi, že by to mělo lichý počet stránek, moje recenze je zde)
Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně (první můj článek o této knize najdete zde)
Minna–Liisa Gabriela Lindgrenová: Babičky: na útěku (pouze rozečteno)

3.) Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj
Markus Zusak: Zlodějka knih (****), moje recenze zatím chybí

4.) Cestopis
Pavel Suchý: Jawa kolem světa, dosud nedočteno

5.) Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou
Agatha Christie: Nekonečná noc (poslech, splněno)

6.) Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc
Iva Procházková: Červenec má oslí uši (***-****)

7.) Kniha, která vás zaujala svou obálkou
Tracy McMillan: Proč ještě nejsi vdaná?, dosud nedočteno

8.) Kniha od asijského autora
Marie Kondo: Zázračný úklid – Pořádek jednou provždy, dosud nedočteno

9.) Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů
Doreen Virtue: Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas (má jen 5 komentářů) 
Stefan Klein: Vzorec štěstí, aneb, Jak vznikají dobré pocity (má jen 1 komentář) 

10.) Kniha od současné české autorky
Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně (první můj článek o této knize najdete zde)

11.) Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě
Petra Soukupová: Nejlepší pro všechny 
Milan Kundera: Žert

12.) Kniha, která má v názvu slovo kniha
Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody Kniha moudrostí starých Toltéků - Praktický průvodce osobní svobodou (**), moje recenze zatím chybí

13.) Kniha autora, jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno
Karen Kingston: Zbavte se nepořádku (****), moje recenze zatím chybí

14.) Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi
Singapur nebo Korfu
Pavla Smetanová: Příběhy z olivového ostrova aneb Když na Korfu kvetou mandloně

15.) Kniha od autora, který napsal více než 20 knih
Jules Verne: 20 000 mil pod mořem (poslech, splněno)

16.) Kniha s oxymórem v názvu
Dan Ariely: Jak drahé je zdarma
Kevin Dutton: Moudrost psychopatů
Paul Babiak, Robert D. Hare: Hadi v oblecích aneb Psychopat jde do práce, 
Isaac Asimov: Konec Věčnosti 
Ian McEwan: Betonová zahrada 
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota  
Ivana Chřibková: Suchý hadr na dně mořském  
Philip Kindred Dick: Počkej si na loňský rok  
Erich von Däniken: Vzpomínky na budoucnost  
Martin Goffa: Živý mrtvý a další policejní povídky 

17.) Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení
Jo Nesbø: Syn 
Růžena Nekudová: Vězení jako dar 

18.) Kniha, která obdržela Man-bookerovu cenu
NoViolet Bulawayo: Chtělo by to nový jména 
Yann Martel: Pí a jeho život  
Margaret Atwood: Příběh služebnice 

19.) Kniha poprvé vydaná v roce 2019 (nová kniha)

Magorův soumrak od Ivan Martin Jirous (e-kniha), moje recenze zatím chybí
Další by mohly být:

  • Klára Kubíčková: Kde zní zpěv krkavců
  • Ransom Riggs: Mapa dní
  • Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny - původní scénář od Joanne Kathleen Rowling
  • Jo Jakeman: Náš manžel
  • B. A. Paris: Přiveď mě zpátky
  • Michel Houellebecq: Serotonin 
  • Ester Geislerová, Josefina Bakošová: Terapie sdílením vol. 2

20.) Kniha s černobílou obálkou
Pavel Hak: Vomito Negro (**–***)
Obálku považuji za černobílou, i když jsou tam tři slova napsána červeně.

úterý 3. prosince 2019

Co udělat než vyrazíte na vánoční trhy?

Najíst se, pokud neplánujete utratit majlant za mastné (a drahé = mastné) bramboráky, frgály apod.

Napít se a vyčůrat. Shánění toalet může být nevítaným dobrodružství (vyzkoušeno 30. 11. 2019 na Svoboďáku v Brně).

Zamyslet se nad tím, co chcete koupit, nebo ještě lépe CO a KOMU. Sepište si seznam lidí, kterým chcete dát letos dárek i když ještě zatím nevíte co. Možná vás to napadne právě při pohledu na konkrétní věc. Nezapomeňte na sebe! Trhy leckdy nabízí příležitost pořídit něco hezkého, zajímavého, originálního, doma tvořeného. Takže pokud chcete podporovat lokální výrobce, neváhejte, ale taky se ujistěte, že jde opravdu o to, co chcete. Někteří jsou jen překupníci (ale to není důvod k zatracení, i francouzské klobásy mohou být skvělé).

Vyhledejte si zajímavosti. Pro začátek můžete zkusit Wikipedii, pro pokročilé doporučuji Turistický deník (web a místa s turistickými vizitkami) a pro nejpokročilejší Geocaching (při té příležitosti můžete odlovit i nějakou tu kešku).

Vzít si nabitý chytrý mobil (nebo mobil, foťák a tužku a papír), když se ztratíte tomu, s kým jdete. A abyste si mohli vyfotit kontakt na vašeho budoucího „dodavatele piva, vína, cukroví, klobás, formiček na pečení, zkrátka, čeho se vám zrovna zachce. Nebo abyste si s přáteli udělali krásnou společnou fotku se svařáčkem a rozsvíceným stromečkem. Kdo nemá chytrý mobil (jako já ;-)), měl by si vzít foťák a tužku a papír ze stejných důvodů.

Hodí se batoh či větší taška na případně nakoupené věci. (Minule jsem například objevila pivo, které neznám, a připadalo mi lákavé vzít ho domů celou láhev jako dárek do adventního kalendáře. Ale v ruce by se mi s ním nosit nechtělo.)

Dostatek peněz, protože ne všude berou karty (nebo mohou mít zrovna poruchu). Vezměte si ale jen tolik, kolik můžete utratit. Pokud část potřebujete ponechat (třeba na benzín, zpáteční cestu apod.), je vhodné odložit ji do jiné kapsičky v peněžence.

Vzít s sebou někoho, koho máte rádi, protože ve dvou si to lépe užijete. A pokud je to někdo, komu nevíte co pořídit pod stromeček, tím líp. Může vás inspirovat tím, po čem kouká (celkem nenápadné), nebo se rovnou můžete domluvit, že dárek pořídíte tam.

Vzít si termosku s teplým pitím. Už začíná přituhovat. A vaše ledviny ocení, když budete pít i něco nealko.

A taky šálu, čepici a rukavice.

Lepší je víc vrstev, ať si můžete rozepnout svetr i bundu, když vám bude právě po svařáčku teplo, a pak se znovu zachumlat.

pondělí 2. prosince 2019

Co si přečíst hned teď

Když jsem přemýšlela nad svými seznamy na prosinec, napadlo mě pár věcí až v průběhu plynutí času, podle toho, co se právě dělo. Třeba přednáška MUDr. Karla Nešpora, CSc. mě inspirovala k seznamu vytvoření inspirativní četby.

Jako první bych tím pádem doporučila jeho „deník“ s nejrůznějšími kratičkými postřehy a tipy: http://www.drnespor.eu/denicek.html. Pro ukázku uvádím článek z 10. 11. 2019, který mě zaujal právě tím, jak se věci změnily od doby, kdy jsme se je učili ve škole.

První pomoc je dnes jednodušší
Čekal mě několikahodinový seminář pro budoucí cvičitele jógy. Mimo jiné jsem tam měl mluvit o první pomoci. V tomto směru je dnes mnohé  jednodušší:
  • Lidé mají většinou mobily. To nejrozumnější, co mohou při náhlém zhoršení zdravotního stavu udělat, je zavolat 155.
  • Od dýchání z úst do úst se v rámci laické první pomoci většinou upustilo. Podle záchranářů nějaký kyslík v tkáních zůstává i při zástavě dechu. Stačí zaklonit postiženému hlavu a provádět masáž srdce rychlostí kolem 110 stlačení za minutu. U dospělých se se provádí oběma rukama, u dětí do 1 roku dvěma prsty, u starších dětí jednou rukou.
  • Zvládání šoku: Zásada 5T (teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti a transport) se zredukovala. Tekutiny ani léky proti bolesti je lépe nepodávat. Bezpečnější je s nemocným nehýbat. Transport zajistí záchranáři. Spíše než ticho, bývá vhodné postiženého uklidnit.
  • Zdvíhání nohou při mdlobě (Trendelenburgův manévr) se dnes považuje zastaralý a neměl by se používat.
  • Na dlahy v případě zlomeni zapomeňte, nejlepší je otevřenou  ránu zakrýt sterilním obvyzem a končetinou nehýbat do příjezdu záchranářů.
  • Určitě nehýbat s postiženým pří úrazu páteře, aby se neporanila mícha.
  • Zastaralá je i stabilizovaná poloha na boku, mohla by nadělat více škody než užitku.
  • Úraz hlavy, zejména s bezvědomím, vyžaduje lékařské vyšetření, i když o to postižený možná vždy nestojí. Existuje zde totiž riziko krvácení do lebeční dutiny.
  • Při otravě neznámou látkou je třeba dát záchranářům, vzorek hub, obaly od léků apod. aby se usnadnila diagnostika. Někdo doporučuje živočišné uhlí, ale ani to není bez rizika, třeba kdyby došlo k poleptání jícnu.
  • V příručkách laické první pomoci se obvykle nezmiňuje otrava alkoholem. Při těžší otravě je nejdůležitější zajistit bezpečnost postiženého, je-li v bezvědomí, mělo by se postupovat, jak uvedeno výše, a hlavně zavolat 155. Alkohol totiž mohl zhoršit nějaké onemocnění (např. cukrovku nebo hypertenzi), způsobit krvácení do lebeční dutiny i jiné komplikace, které není laik schopen rozpoznat. Rozhodně se nesmí vyvolávat zvracení, mohlo by totiž dojít k vdechnutí zvratků. S krváceními do lebeční dutiny po intoxikaci alkoholem jsme se setkávali často. K tomu, aby se s jistotou diagnostikovalo, bývají většinou nutné zobrazovací metody, jako je CT mozku.
Už trochu postarší stránky Miloše Čermáka skrývají krásnou povídku Chci psát jenom skvělý věci, kterou mohu jen doporučit.

neděle 1. prosince 2019

Seznam bláznivých nápadů na prosinec

Jakým lepším seznamem začít adventní kalendář, když jste posedlí tvořením seznamů?
  • Každý adventní víkend se podívat na nějaké vánoční trhy. V Čechách, na Moravě, v Německu, v Rakousku... to je vlastně jedno.
  • Vyrobený adventní kalendář (tak trochu na poslední chvíli) S každým dnem v týdnu něco nového
  • Dočíst Čtenářskou výzvu 2019 do konce roku 2019
  • Sehnat si foťák, prověřit mobil a notebook
  • Vytvořit diář 2020
  • Napadlo mě, že bych mohla přestat nakupovat klubíčka (předsevzetí pro rok 2020)
  • Letošní Vánoce nepeču!

pondělí 25. listopadu 2019

Adventní kalendář (2019)

Už předloni jsem vám dala před Vánoci k dispozici adventní kalendář na kreslení či psaní (najdete zde), vloni jsem udělala dvě verze: prázdný (najdete zde) i ilustrovaný (najdete zde). Protože každý rok vychází jednotlivé dny různě, připravila jsem pro letošek nový kalendář. 

Využila jsem zentanglový vzor Verdigogh, který mi pro Vánoce připadal tak nějak příznačný. Kalendář si můžete stáhnout zde. Doufám, že se vám bude líbit, i když v něm zůstalo jen málo místa na vlastní psaní či kreslení.

A co plánuji jako vánoční překvapení na blog? Chvíli jsme si myslela, že bych mohla každý den spáchat nějaký nový článek, ale nakonec jsem usoudila, že to je příliš závazné a už předem určeno k záhubě (viz nedokončený Inktober 2019 a to to bylo jen pěti až desetiminutové kreslení každý den), a tak jsem se rozhodla, že vytvořím speciální seznamy. 

Budou to svým způsobem také články, ale spíš takové tlachací. Pokaždé se dozvíte něco nového... a často z různých oblastí, aby to pro vás bylo co nejzajímavější. (A zkusím dopsat i nějaké články.)

Dodatek 2. 12. 2019: Prý je můj letošní ilustrovaný kalendář příliš tmavý, tak jsem vytvořila jednu prázdnou verzi začínající nedělí:

pátek 15. listopadu 2019

Plány na víkend

Na víkend jsem si naplánovala Vysočinu. Hlavní záměr byl pořídit foťák či telefon, v nejhorším případě obojí. A taky troubu, protože tu v novém domově nemám. Ale brzy moje plány ztroskotaly na tom, že jsem zapomněla, že nejsem v Praze, takže v sobotu odpoledne mají obchody zavřeno a navíc jsem se nemohla potkat s kámošem, který by mi ohledně elektroniky fundovaně poradil, což byl ten hlavní důvod, proč jsem do obchodu ani nevyrazila. Takže shánění a řešení problémů se odkládá na neurčito. :-(

Že nemám, čím fotit mě frustruje (hlavně kvůli blogu, ale i jen tak), na pečení vánočního cukroví stejně moc času nemám (podobně jako na vaření), takže to jsem celkem v klidu, ale proč můj telefon nechce zobrazovat a odesílat smsky, to je mi záhadou. Je chyba v něm? Nebo je to SIMkou? Všechno ostatní (včetně hovorů) dělá normálně i baterka dlouho vydrží. Na druhou stranu v jiném telefonu (už týden! půjčeném od kamarádky) mi jdou smsky normálně a telefonování taky. Ale není to jen větší pamětí?

středa 6. listopadu 2019

Jak se mít špatně, když se máte dobře?

Osvědčeným způsobem je hledat maličkosti, které by vás mohly iritovat. Třeba já postrádám foťák. V létě jsem se rozešla s dlouholetým partnerem, který ode mě kdysi dostal foťák dle svého přání, ale nějak moc nefotil a ani se mu nechtělo vyrážet na výlety. Ale foťák mi půjčoval, takže jsem si zvykla, že ho skoro pořád mám k dispozici.  

A teď když někam jedu – Ateliéry (DOA), nebo jenom jdu na výletík (Botanická zahrada) či jinou akci (Setkání s Vlněnými sestrami), nemám čím fotit. Oslovila jsem pár lidí, jejichž názoru si cením (pokud jsem na Vás zapomněla, neváhejte mi napsat, nejspíš jenom nevím, že se v této oblasti vyznáte) a… nedozvěděla se vlastně nic. 

Jeden říká, že je lepší pořídit si opravdový foťák, druhý zase, že bych víc využila chytrý telefon, kde můžu mít i internet, mapy, aplikace. Třeba bych mohla psát blog na cestách. Jo, jednou rukou, palcem tam na té klávesnici. To určitě!

Pro chytrý telefon hovoří to, že je moderní. Má ho kdekdo a sem tam je neocenitelný pomocník. Právě třeba ty stažené off-line mapy by se mi mohly hodit, když zase někde zabloudím (jako u Botanické zahrady). Na druhou stranu právě zmiňované bloudění u Botanické zahrady bylo jen polovinou problému, protože ten autobus, který i podle jízdního řádu vypadal, že jede tam, kam má, končil u ZOO. Kromě map jsou již zmiňované aplikace a web. No, vlastně uvažuji, že si internet pořídíme domů, takže tím pádem ho nepotřebuju v mobilu. Stejně dost často není tam, kde by ho člověk případně chtěl. A vůbec, není špatné být někdy off-line. I ohledně toho domova jsem váhala. Protože než pomalý internet, je lepší žádný, se kterým se člověk aspoň nevzteká. A má víc času na jiné aktivity než brouzdání, kterému se dá tak snadno podlehnout. Na druhou stranu, tenhle článek bych mohla publikovat hned teď v sobotu, když ho píšu. A nemuset čekat na úterý, až se zase připojím. Mít chytrý telefon pro mě není žádným přínosem. Ano, půjčuji si ho velice ráda na kešky, v zoufalství si na něm něco najdu na webu, ale jinak po něm netoužím a ani nemám pocit, že by byl přínosem. Zdají se mi velké, těžké, baterka nic moc nevydrží – můj maličký, lehký, „hloupý“, je schopen vydržet deset dní, když si s ním moc nehraji (= telefonování či sms) – a ani nejsou moc krásné. Takovej šutr do kabelky. Na druhou stranu si ho možná přece jen někdy budu muset pořídit – společnost mě donutí svým posedlým umisťováním QR kódů a aplikací nutných k používání některých služeb. Už teď je problém zakoupit si jízdenku na vlak či FlixBus, nebo objednat Uber. Takže pokud ho opravdu musím mít, byla by to úspora peněz mít jen jeden stroj místo dvou. Jeho jedinou předností je snad jen to, že ho má člověk skoro pořád při sobě (jak kdo, že? ;-)), a tak může kdykoliv fotit momentky. Nemusí si speciálně tahat s sebou foťák. Na druhou stranu, když pojedu na dovolenou a budu mít mobil zároveň jako foťák, mohlo by se mi stát, že když si ho vybiju kvůli přílišnému focení, což není zase tak obtížné dosáhnout, budu najednou bez mobilu. A kdyby se něco stalo, nemůžu si přivolat pomoc, najít náhradní spoj, ani zobrazit mapy. A nerada bych část dovolené nefotila jen proto, abych si šetřila baterku. Jistě, toto se dá do určité míry řešit powerbankou, ale to už mi pak připadá skoro stejné jako tahat dva samostatné stroje rovnou.

U foťáku předpokládám, že za stejné peníze dosáhnu lepšího výsledku. Na druhou stranu kdekdo mi dnes tvrdí, že mobily fotí stejně kvalitně. Už jsem se trochu zvykla ptát na cenu. Jeden kamarád mi řekl, že foťák pod třicet tisíc nedává smysl. Jiní zase uvažují o mobilu nejméně za patnáct tisíc. Já se svým odhadem pohybovala kolem pěti tisíc, maximálně deset, ale to zase s předpokladem, že mi daná věc nejméně pět let vydrží bez problémů, jako již zmiňovaný foťák, který jsem vrátila původnímu majiteli.

Až vás tedy příště bude něco žrát, jako mě momentální nevlastnictví foťáku, zamyslete se nad tím, jestli je to opravdu takový problém a vážně se máte špatně, nebo je jenom jeden detail ve vašem životě trochu problémovější. Když si tohle uvědomíte, budete najednou zase o krok blíž k řešení.

pondělí 28. října 2019

Angelika na statku: kozy

Tak tenhle článek jsem plánovala tak dlouho, že jsem si už začala myslet, že to nedává smysl. Cca před měsícem jsem se odstěhovala z Prahy. Z Bořislavky, kde se dá krásně nastoupit na (zelené) metro A, které mě pohodlně doveze skoro až do práce (zastávka Muzeum) nebo aspoň do centra (zastávka Můstek je na Václavském náměstí). A metro jezdí do půlnoci a pak zase od pěti ráno (využila jsem, když jsme s kámoškou slavily rozlučku se svobodou, i když to bylo trochu divné, protože si Svobodu brala).

Teď bydlím ve vesnici, do které nejezdí ani autobus, ani vlak. Je tu tak pět trvale obydlených domků a do vedlejší obce (kam už autobus jezdí) to je 2,5 km pěšky. Zatím jsem si to za ten měsíc zkusila absolvovat jen jednou tam a jednou zpět. A když jsem slyšela podezřelé šustění v nedalekém keři, docela jsem se bála. Ovšem, když se ozvalo mohutné chrochro, začala jsem považovat za Bobříka odvahy to, že jsem se rozhodla jít dál a ne se otočit a hledat útočiště v nejbližší vsi (což bych bývala mohla). 

Žiju teď na statku se slepicema, perličkama a kozama. Zpočátku to bylo trochu divný a děsivý. Nejvíc mě zajímalo, jak se kozám líbí hlazení. Krmení se zatím úspěšně vyhýbám. Ale je fajn vědět, že nekoušou, ani netrkaj. 

Kozy na tom byly zpočátku to nejlepší, protože celé stěhování mě dost děsilo – řekněme, že to je slušný výstup z komfortní zóny být na někom závislá, zda se dostanu do práce, nebo aspoň na autobus, že mě vyzvedne, až pojedu zpátky, a taky po nějakých třech čtyřech letech přestěhovat všechny svoje věci z bytu 3+kk, kam se jich vešlo opravdu dost, i když jsme využívali jen jednu místnost, dvě skříně a zmiňovanou koupelnu a kuchyň. A proč byly kozy tak super? Protože když jsem se tu poprvé objevila, stouply si k plotu do řady, zvědavě na mě koukaly a souhlasně mečely. Za sporého osvětlení (měsíce, nebo lampy, už přesně nevím) to vypadalo, jak když se shromáždili dvořané, když si mladý král přivedl novou paní. Zdálo se, že hodnotí, jaké to se mnou bude. A připadalo mi, že se shodly, že prima.

Vlastně i tenhle článek začal tak trochu díky kozám. Jak už jsem psala, myslela jsem si, že je zbytečné ho psát, protože už nejsem ze všeho tak vyjukaná jako dřív. A když jsem šla zalívat stromky (o tom zase jindy), všimla jsem si, jak jedna koza obtěžuje druhou. Trochu mě to zarazilo, protože jsem v hlavě měla uloženou informaci (nad kterou jsem nepřemýšlela, ani ji nekontrolovala), že to hnědé je kozlík. Ale proč by se koza sápala na kozlíka? Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že písková barva je také hnědá! A tudíž to pískové s mrňavýma růžkama je vykastrovaný kozlík, kterého mám celou dobu za kozu, zatímco to menší hnědé a tvářící se trochu hloupěji (chlapi prominou) je koza.

neděle 27. října 2019

Vlněné sestry v Ateliéru K1

Vyrazili jsme autem asi o půl druhé do Dejvic. Zase mě rozbolela hlava. Nevím, co to se mnou dnes je. Nechali jsme ho u kasáren – o víkendu modrá zóna neplatí – a šli pěšky na metro A, kterým jsme se svezli až na náměstí Míru. Odtud jsem se snažila pěšky trefit do Ateliéru K1 podle toho, jak jsem si v pátek nakreslila mapu (a dnes jsem ji zapomněla doma). Nezvolila jsem sice správně všechny ulice, ale trefila jsem bez obtíží, za což jsem na sebe byla pyšná, protože domy i ulice vypadaly ve dne úplně jinak než v noci. 

Poznamenala jsem si, že bych se někdy chtěla zajít podívat do místních látek Červený. Třeba tam budou mít něco úplně jiného než v Mrázovi. 

Poté, co jsme minuli kavárnu Monolok, jsem zaváhala, zda oslovit nedaleko stojící dámy (s pestrým ručně pleteným šátkem) mířící evidentně na téže místo, ale váhající kudy dál. Jenže jsem si nebyla tak docela jistá, kde přesně to je.

Nápis byl relativně nenápadný, ale když jsem věděla, co hledám, na které straně by to mělo být a kde přibližně, nedalo se zabloudit. 

Když jsme vstoupili dovnitř, zaskočilo mě, kolik je tam lidí. Málem jsem se musela ke stolku s klubíčky tlačit. Ačkoliv jsem měla seznam s tím, co bych asi tak přibližně potřebovala na nejrůznější projekty, které mě právě teď nejvíc lákají. Vždy jsem si vypsala typ příze – tloušťku – a potřebnou gramáž. A taky to, jestli potřebuji jednu, dvě nebo více barev, zda mají být kontrastní, nebo se doplňují. Mimo jakýkoliv projekt jsem vzala pouze klubíčko Crazy Zauberball od SchoppelWolle odstín Sanduhr. Ponožkovka. Někdy bych z nějaké opravdu mohla udělat ponožky. Ale z téhle asi ne. Vypadá tak dobře!

Potom jsem tam osahávala nejrůznější klubíčka a pořád váhala, která koupit na co. Ukázalo se, že kdybych chtěla plést svetřík nebo tuniku z něčeho lepšího, typu Malabrigo, vyjde to na dost velké množství peněz. Jasně, měla bych jedinečný kousek do šatníku, ale zase tak moc se mi utrácet nechtělo. Hlavně proti šátkům je to vysloveně drahota.

A tak to zase vyhrál šátek. Stripe study shawl vyžaduje dvě kontrastní barvy – zvolila jsem žlutou (Songbird) a modrou (Totoro) Hydru od Das Mondschaf po čtyři sta metrech na sto gramů.

Krátce nato jsem se zakoukala do bláznivě barevné v kombinaci s šedou Hedgehogfibres. Ale o kousek dál jsem objevila zlatou s šedivou. Nastalo velké váhání, která z nich se ke mně hodí víc, co s ní vymyslím a k čemu ji budu nosit. Přítel moje dilema nechtěl rozseknout, a tak jsem se obrátila na Vlněné sestry. Helča v tom měla jasno ihned – ukázala na zlatou a řekla, že to je to, z čeho obvykle pletu. Taky jsem si to myslela, jenom jsem váhala, jestli nezkusit něco trochu jiného (a přitom stejně bláznivého). Ale možná bych to mohla udělat až jako další zkušenost a napoprvé sáhnout po jistotě, barvě, která se mi bude zaručeně líbit. A co z toho udělat?

Katka ukázala na velikánský šátek, který jsem před chvílí obdivovala a přitom nevěděla, co je zač. Doporučila mi k němu mohérové ITO sensai, které jsem taky chtěla vyzkoušet. Z doporučených odstínů jsem si vybrala 301 Cream. A k tomu navrch silně kontrastní tmavě modrou Malabrigo Mechitu odstín 150 Azul profundo. Návod na šátek si budu muset sice teprve koupit, ale vlastně jsem na něj ušetřila díky tomu, že jsem si nekoupila jehlice velikosti 2,5 nebo 2,75, protože je snad na vzor rybí kosti nebudu potřebovat – holky říkaly, že i když pletu velice volně, mohla bych Mechitu plést na trojkách. 

Odcházela jsem asi v pět s malou taškou a nákupem na dva šátky. Prima, aspoň nezaplním skříň! Akorát budu muset ještě vymyslet, z čeho plést Japanese Garden Shawl, když BC Garn Soft Silk je čisté hedvábí.

Bleší trhy v Ředhošti

Vstávali jsme asi v sedm, abychom v osm mohli vyzvednout Marušku a vyrazit s ní na bleší trhy do Ředhoště. Zjistila jsem, že neumím jíst rychleji, ani když spěchám. Můžu toho leda sníst míň. Nepříjemný fakt.

Nejdřív jsme hledali místo, kde by se dalo zaparkovat. Překvapivě mělo podobný nápad docela dost lidí a trhy se rozlezly i mimo areál. Sem tam jsem viděla nějaké motověci, až jsem si říkala, že snad jsme na motoburze, ale uvnitř už to bylo jiné. Tam byly především věnce – blíží se Dušičky – košíky, kůže (brr, na ty jsem se asi dívala trochu déle, než bylo nutné), a tradičně spousta jídla. Už mě celkem začíná štvát, jak se všude cpou ty samé stánky s klobásami a sýry. Jako by nikdo neprodukoval nic jiného. Jasně, byla tam i paní s medem. Ale třeba s ořechy snad nikdo. A málem bych zapomněla, bylo tam hodně zvířátek na prodej: nějaké ty slepice, perličky (jsou to mrchy zdrhavý, nechtěj se nechat zavírat do kurníku jako slepice a radši nocují někde na kraji u plotu, kde je může něco sežrat), králíček – chudáček malý, vyplašený – a kozy. Jedna paní se nás ptala, jestli jsme tam někde neviděli, že by prodávali štěňátka, ale neviděli. A navíc se nejprve zeptala tak blbě, že jsme mysleli, že hledá svého pejska.

Nakoukli jsme do bazárku, ale po ničem jsem zase tak moc netoužila, i když to houpací křeslo vypadalo fakt dobře – tedy ne zrovna tohle konkrétní, ale doma by se mi líbilo mít houpací křeslo. Až tam uklidím a bude ho kam dát a taky se na něm bude dát houpat. Doma ho míval děda. Jako malá jsem se v něm moc ráda houpala. Bylo to takové příjemně uklidňující. 

A samozřejmě se mi tam líbila čajová konvička s ptáčky. Pro konvičky a čajový porcelán mám slabost. Ale zato jsem odolala koupi lipo bonbónků za výhodnou cenu. Říkala jsem si, že je to samotný cukr, tak že bych se ho mohla vzdát, dost na tom, že jsem si v pátek koupila haribáky. A celkově teď mám takové trochu „prasečí“ dny. 

Potom jsme šli ještě kus dozadu a tam se mi splnil jeden malý sen. Už od Dnů otevřených ateliérů mluvím o tom, že někde musím sehnat sladký popcorn, protože na něj mám pořád chuť. Na takový ten barevný, křupavý, co prodávají ve Žďáře nad Sázavou na nádraží, a dřív ho mívali na každé pouti. Tak tady ho opravdu měli.

Další zajímavá byla Stodola. Vlastně spíš jen jeden krámek. Venku jsem se tak nějak pohrdlivě podívala na pár klubíček. Akryl! Ani jsem původně neměla v úmyslu jít dovnitř. Ale když už jsme šli kolem podruhé, rozhodla jsem se nahlédnout. A nestačila jsem se divit. Obchůdek obsahoval několik látek, pár klubíček různé kvality i dodavatelů: Vlnikou počínaje, přes něco pro mě neznámého, až po Marlen, což mi nepřipadá špatné. Ale co mi vyrazilo dech, byly nádherné šité tašky. Dívala jsem se zvědavě i dovnitř a všechny měla krásně udělanou podšívku. To samé platilo i pro menší brašničky a kapsičky. Zvenku jsem, už jen v rychlosti, okoukla i nádherné obaly na knihy. Co všechno by se dalo šít!

Před odchodem jsme si domů pořídili zvláštní bílou orchidej se spoustou květů. Doufám, že se mi pěstování orchidejí snad konečně začne dařit. Ta v práci vypadá, že zvládla přechodné období, ačkoliv je to trochu smutné, protože ze tří zbyla jediná. 

sobota 26. října 2019

O psaní na blog

Na blog už jsem nepsala tak dlouho, že když na to mám konečně čas – vyhradila jsem si půlku soboty – pobíhám po domě a snažím se nenápadně něco dělat. Přesně tohle vysvětluji neznalcům prokrastinace. Nejsem líná: peru, myju nádobí, ožďubrávám kytky od starých listů, přelepím a přemáznu řeznou ranku Framykoinem, hraju si s kocourem v rámci jeho ochočování, mám v plánu si zazálohovat počítač, udělat oběd… zkrátka samé užitečné věci (zejména v porovnání s psaním blogu, z něhož členové mé domácnosti moc velký užitek mít nebudou), ale přesto vím, že zcela nezpochybnitelně prokrastinuju. Dělám kdeco, abych se nemusela postavit té těžké výzvě – zírání na prázdnou stránku. 

Vlastně i tohle tlachání je tak trochu pomůcka. Kdo nepsal blog, asi nezná. Kdybych si to sama nezkusila, bylo by i pro mě těžké představit si, jak může být malíř stresovaný, když vidí bílé plátno, ví, co na něm chce mít (nebo ani to ne), ale neví, kudy a jak do toho. Podobné je to s psaním. Tak nějak matně tušíte, že chcete napsat pár zajímavých článků, o tom, co se u vás právě děje, ale otázkou je kde začít a jak to napsat, abyste řekli vše, co jste chtěli a bylo to zajímavé.

pondělí 16. září 2019

Něco nového 3 (v září)

Po 9. 9. Kamarád mě pozval na oslavu 10. výročí Národní technické knihovny v Dejvicích, s nímž byl spojen i koncert Tata Bojs. Musím přiznat, že mě zaujaly zvláštní kresby rumunského výtvarníka Dana Perjovschi, které jsou v Hale služeb na stěnách. A vtipné bylo, jak řekl, že pokud si myslíme, že by je zvládlo nakreslit kterékoliv malé dítě, máme pravdu, ale že my (dospělí) toho schopni nejsme.



Út 10. 9. Na tradičním pletařském setkání (na němž jsem už dva měsíce nebyla) v kavárně Pointa na Hradčanské jsem si pořídila dvě zbrusu nová klubka: Susurro od Malabriga. Nechutně krásná, lesklá a hebká. Složení? 50 % hedvábná moruše (Mulberry silk), 25 % merino vlna a 25 % len. Je to jednonitka tloušťky DK / Sport. Prý se ke mně hodí odstín Bobby Blue, tak jsem si ho vzala. A taky Chrysocolla, který se ke mně prý vůbec nehodí, a taky se nehodí k Tigers Eye, ale mně společně připadala klubíčka dokonalá. Možná z nich bude svetřík, ale to ještě budu muset nějaké dokoupit, protože jedno klubko má jenom 297 metrů. Doporučené jsou jehlice 3,75 až 4,5 a vzorek 21 až 28 ok na 10 cm. 

St 11. 9. Byla jsem na aikidu, což je dost zvláštní, protože ve středu nechodím. A tak mě překvapilo, že měl hodinu Bohouš. Šla jsem nakonec jenom na jednu, protože jsem se ještě necítila tak docela fit po tom víkendu (padesátce), ale i tak to bylo zajímavé. Má samozřejmě jiný styl než Ondra. Několikrát nám připomněl, že chceme-li se rychleji posouvat vpřed (rozuměj víc toho umět), musíme cvičit pomaleji. A ještě pomaleji. Dělali jsme Yokomen uchi, který budu mít příště na zkouškách. Jak ikkyo, tak irimi nage.

Čt 12. 9. Na druhé hodině šití se ukázalo, že šití velice jednoduché tašky je složitější, než člověk předpokládal. Je potřeba koupit dostatečně velký kus látky, vymyslet si rozměry 37 cm x 41 cm, pak přidat něco na záševky (2 cm po stranách a 6 cm na výšku). Vystřihnout obdélník ve správném směru po látce a správně velký. Najít na odstřižku správnou délku rovného stehu i entlu. Oentlovat všechny okraje obdélníku, založit vrchní část (těch 6 sm), sešít okraje tak, aby vrchní části padly krásně k sobě, pořádně prošít spoje nahoře u okraje – lze čtyřikrát přejet sem a tam a přitom se otáčet kolem jehly, aby člověk nemusel couvat. A uši budeme dělat příště. Každopádně to bylo velice poučné. Aby člověk věděl, že sice šití jde rychleji než pletení, ale taky to není za pět minut, když to má vypadat pěkně. Na večer jsem si koupila červený burčák a byl dokonale sladký. 

Pá 13. 9. Pátek třináctého mi obvykle nosí štěstí, dnes se ale asi nic mimořádného nepřihodilo. Ochutnala jsem nivu s medem. Prý to tak jedí Francouzi. Vypadalo to divně a trochu děsivě. Ale ve výsledku to bylo docela dobrý. Med trochu zjemní chuť nivy. Vyrazila jsem na dnešní trénink aikida s Philippem Gouttardem (plánuji samostatný článek). Už jsem na něm byla vloni... aha, tak dokonce to bylo letos v lednu. Zmínila jsem to v článku Lednový deník 2019. Nahodila jsem šátek Sudden Bliss od Kristina Vilimaite (psala jsem o něm zde).

So 14. 9. Vyrazila jsem s přítelem na 30. ročník Krajkářských dnů v Annabergeru (plánuji samostatný článek). Zjistila jsem hned několik věcí: 
  • občas se chytrý mobil vážně hodí (třeba jako navigace a stejně tak by se dalo jet podle ukazatelů, protože z Prahy je to snadná cesta),
  • občas vám nepomůže (když si doma dostatečně nepřipravíte, kde najdete nějaký obchod s klubíčky, nebo muzeum, takže se nakonec stejně musíte zeptat),
  • některý lidi odmítají mluvit jinak, i když jim evidentně nerozumíte,
  • Němci jsou příliš slušní: až když na mě divně zírají a ptám se – vlastně úplně zbytečně, když mi to paní při vstupu dovolila – jestli můžu fotit, řeknou mi, že ne. Nechápu, proč to neřeknou rovnou, klidně taky slušně: prosím nefotit. Nebo se dá ukázat na cedulku, kterou tam někteří mají a já ji přehlédla.
  • Ve dvou je výstava vždycky lepší. Zvlášť když ten druhý tomu rozumí, nebo se o to zajímá. A tak jsem mu dávala hádat, jaký je rozdíl mezi polohodem a plátnem a podobně. Těšila jsem se na strom z listů – upaličkovaných různými lidmi – byl opravdu pěkný! Navíc bych nejspíš přehlédla celá dvě patra, kdyby tam nebyl!
  • I když si nic nekoupím, může být výlet báječný.
Ne 15. 9. Pro změnu jsme vyrazili do Litoměřic na výstavu Zahrada Čech 2019. Bylo to super. Něco jsme si i koupili. (Jako obvykle plánuji samostatný článek.)

pátek 13. září 2019

Aktualizace blogu – plán na 37. víkend

V článku Mám svý plány jsem vám ukázala svůj diář, abych aspoň něco publikovala, když už jste o mně tak dlouho neslyšeli. A teď, když mám dvě hodinky času opět dumám nad tím, jak psát blog (viz můj článek zde). Některá témata se holt nemění ani když se pro něco rozhodnete. 

Blog má být aktuální, aspoň někdo to tak tvrdí, tak mě napadlo, že sem hodím jenom takový miničláneček o tom, jak to se mnou vypadá na víkend či pár následujících dní. Dneska plánuji jít na aikido seminář francouzského lektora Philippe Gouttarda, který má 7. dan, což je dost, protože jich existuje deset (podle Wikipedie). Trénink bude na dvě hodiny, gi (= oblečení), tričko i ručník mám, průkazku taky – na další, tedy v mém případě 3. kyu, potřebuji absolvovat alespoň 3 semináře. Tohle bude první z nich. Baví mě, když si čtu, že další zkoušky mohu dělat nejdříve 4 měsíce po získání minulého kyu, akorát bych za tu dobu musela absolvovat 80 hodin (ha ha ha) a taky se to všechno naučit (ještě víc ha ha ha). Na trojce je toho docela dost v suwari waza (tedy v kleče na zemi a to není zrovna snadný boj) a taky dvě techniky v hanmi hantači waza, což znamená, že útočník stojí a já budu klečet a musím ho taky dostat na zem. Vidím to tak nejdřív na březen 2020. Ale semináře bych do té doby mohla absolvovat docela v pohodě, protože příští týden je Mikiko Sugawara (žena! cvičící aikido a s 6. danem, to zní dobře – feminizace v Japonsku?) a pak v listopadu Švéd Stefan Stenudd šihan (7. dan, 15. až 17. 11. 2019)  a Francouz Joel Roche (6. dan, 22. až 24. 11. 2019), který vloni nebyl kvůli stávce francouzských dopravců.

V sobotu bych ráda jela do Německa na 30. ročník Krajkářských dnů v Annabergeru, který se uskuteční v muzeu Erlebnis (muzeum sousedící s Erzhammerem). Trhy jsou tam od pátku 12–18 hod., po celý víkend 10–18 hod. Annaberg-Buchholz je historické hornické město na úpatí Krušných hor 10 km severně od českých Vejprt. Kromě této výstavy uvažuji o návštěvě obchodu Andrea Sieber Patchwork - Handarbeit a také Volker Böttcher, v obou by mohli mít nějaká zajímavá klubíčka. Samozřejmě ráda navštívím i jiné místní krámky. A vzhledem k příležitosti je dost možné, že oba obchůdky budou vystavovat přímo na krajkářských dnech, alespoň v ČR je to příležitost i pro prodejce přízí. Přitažlivá mi připadá též výstava Mantilly ze Španělska, která se koná od 10. 3. do 22. 12. 2019. Podniknout by se dalo ještě pár dalších věcí, jako navštívit zříceninu Schreckenberg (dneska je tam rozhledna), nebo rozhlednu a zvířecí oboru na Pöhlbergu, nebo třicet metrů vysoké čedičové sloupy na Scheibenbergu.

A na neděli mám v plánu návštěvu Litoměřic a jejich výstavu Zahrada Čech 2019. Nikdy jsem nic podobného neviděla a možná tak trochu začnu se zahradničením. Letos jsem se pustila do guerrilla gardeningu, o němž jsem poprvé v teoretické rovině psala zde, a začala jsem napůl nedobrovolně pěstovat papriky a dýně, v kanceláři pak (pro změnu s nadšením a ochotně) chilli papričku habanero (už mám druhou – zatím pouze zelenou), a teď jsem k mému velkému údivu (a potěšení) dostala dvě rostlinky rakytníku.

Nebo tu mám druhou variantu: výstava Smrtonosné pastiBotanické zahradě hlavního města Prahy. Potrvá do 22. 9. 2019 a je ve skleníku Fata Morgana. Možná bych měla doplnit, že se jedná o výstavu masožravých rostlinek, o nichž jsme se zrovna nedávno bavili s jedním kamarádem, respektive nezávisle na sobě se dvěma. Jeden mi říkal, že má doma rosnatku a druhý, že z ní jde dělat likér rosolka. Druhou variantou je, že bych na tuto výstavu šla v úterý nebo ve čtvrtek příštího týdne. Jenže na to bude málo času, když je to v pracovní den a navíc by o víkendu měly být komentované prohlídky.