Loňský nápad s vánočním deníkem se mi moc zalíbil, a tak jsem se rozhodla, že ho budu psát letos zase. Ale tentokrát už hezky po celý advent. Inspiroval mě k tomu můj vlastní adventní kalendář, který jsem nakonec začala psát tak, že si každý den snažím zaznamenat nějakou zajímavou událost. Něco neobvyklého prožít a tak. Začalo to náhodou a vypadá to, že by se mi mohlo podařit prožít každý den nějaké malé dobrodružství.
So 1. 12. Pletení v creperii U slepé kočičky
Vyzkoušeli jsme nové místo na setkávání našeho pletacího kroužku a myslím, že se nám všem líbilo. Na mě je tam trochu draho, ale prostředí krásné a obsluha příjemná. Pokračovala jsem v pletení šátku Echo Flower Shawl #3 z úžasného vínového Malabriga.
Večer mě bolela hlava, což jsem přičítala dopolednímu nakupování v Globusu, a tak jsem šla místo plánovaného pečení perníčků spát.
Večer mě bolela hlava, což jsem přičítala dopolednímu nakupování v Globusu, a tak jsem šla místo plánovaného pečení perníčků spát.
Ne 2. 12. Adventní věnec a přišívání rolniček
V rámci přípravy na moji nejoblíbenější část roku (Vánoce, kdyby to nebylo jasné ;-)) jsem se rozhodla výrazně uklidit, a tak jsem nalezla kalíšky, které už dva roky plánuji využít na adventní věnec. Nebyl čas, lepidlo, vhodný karton (na nalepení do vystřiženého kruhu), a tak jsem udělala z nouze ctnost. Fotky najdete v článku Kdo říká, že adventní věnec musí být kulatý? A rovnou zapálila první svíčku, i když jsem někde četla, že se mohou (či dokonce mají) pálit už v sobotu.
Na černý šátek, který plánuji využít na tři akce (vánoční večírek ve stylu první republiky – celkem neoriginálně to tak mají skoro všichni v různých podnicích, čerty v Nebu a ples), jsem přišila rolničky, které jsem nakoupila ve čtvrtek minulého týdne. Vybrala jsem velké a malé, protože velkých bylo v balení jen pár a říkala jsem si, že to společně bude cinkat hezky. Přišívání bylo zdlouhavé a trochu otravné. Po poradě s holkama včera v creperii, jsem se rozhodla přišít je jenom na střední část dolů k třásním, aby to pořádně cinkalo (když už tak už!!!). Jednotlivé přišívání by bylo šílené, a tak jsem vždy navlékla na dvojitou nit jednu rolničku, udělala několik uzlíků, přidala druhou o kousek níž, zase několik uzlíků a tak dále, až na každém cancourku nitě visí pět rolniček. A cinká to opravdu báječně.
Nakonec došlo i na pečení těch perníčků. Dokonce jsem udělala dvě varianty těsta. Najdete je v článku Perníčkové pokusy.
Na černý šátek, který plánuji využít na tři akce (vánoční večírek ve stylu první republiky – celkem neoriginálně to tak mají skoro všichni v různých podnicích, čerty v Nebu a ples), jsem přišila rolničky, které jsem nakoupila ve čtvrtek minulého týdne. Vybrala jsem velké a malé, protože velkých bylo v balení jen pár a říkala jsem si, že to společně bude cinkat hezky. Přišívání bylo zdlouhavé a trochu otravné. Po poradě s holkama včera v creperii, jsem se rozhodla přišít je jenom na střední část dolů k třásním, aby to pořádně cinkalo (když už tak už!!!). Jednotlivé přišívání by bylo šílené, a tak jsem vždy navlékla na dvojitou nit jednu rolničku, udělala několik uzlíků, přidala druhou o kousek níž, zase několik uzlíků a tak dále, až na každém cancourku nitě visí pět rolniček. A cinká to opravdu báječně.
Nakonec došlo i na pečení těch perníčků. Dokonce jsem udělala dvě varianty těsta. Najdete je v článku Perníčkové pokusy.
Po 3. 12. Ples
K plesu nemám moc co říct. Snad jenom, že se tam tančilo a bylo to super. Na mě trochu moc krátké, když jsem chtěla stíhat poslední metro. Rolničky na šátku jsem moc nevyužila, protože tančit s šátkem bylo jednak nepraktické (pořád se někde motal), a jednak v něm bylo strašné vedro. Ale aspoň byl obdivován. I když na kamarádovy červené ďábelské oči vytvořené z kontaktních čoček to nemělo. Asi bych měla zmínit, že byl ve stylu čertů a andělů. Taky jsem se poučila v tom, že když tančíte s někým, kdo to opravdu umí, není problém nechat se vést (jupí! Většina chlapů nezná kroky, takže mám pocit, že většinou musím vést já.), na druhou stranu vás zase pořád někdo poučuje, že se máte víc odklonit, jdete mimo rytmus, ten nebo onen krok má být delší. Bránila jsem se vysvětlením, že kroky v podstatě nedělám, protože mi moje krásné lodičky sice velice slušely, ale taky děsně klouzaly, takže ty náznaky kroků byly spíše dobržďováním než skutečnými kroky.
K plesu nemám moc co říct. Snad jenom, že se tam tančilo a bylo to super. Na mě trochu moc krátké, když jsem chtěla stíhat poslední metro. Rolničky na šátku jsem moc nevyužila, protože tančit s šátkem bylo jednak nepraktické (pořád se někde motal), a jednak v něm bylo strašné vedro. Ale aspoň byl obdivován. I když na kamarádovy červené ďábelské oči vytvořené z kontaktních čoček to nemělo. Asi bych měla zmínit, že byl ve stylu čertů a andělů. Taky jsem se poučila v tom, že když tančíte s někým, kdo to opravdu umí, není problém nechat se vést (jupí! Většina chlapů nezná kroky, takže mám pocit, že většinou musím vést já.), na druhou stranu vás zase pořád někdo poučuje, že se máte víc odklonit, jdete mimo rytmus, ten nebo onen krok má být delší. Bránila jsem se vysvětlením, že kroky v podstatě nedělám, protože mi moje krásné lodičky sice velice slušely, ale taky děsně klouzaly, takže ty náznaky kroků byly spíše dobržďováním než skutečnými kroky.
Út 4. 12. Cvičení s JO
Výjimečně jsem vyrazila na cvičení s tyčí zvanou jo [džo]. Bylo to nové, zajímavé, poučné, náročné. A vůbec mi to nešlo! Každopádně jsem si aspoň zkusila něco nového, jak jsem chtěla. A taky se připravuji na seminář, který mě čeká za týden a nejspíš tam jo bude.
Výjimečně jsem vyrazila na cvičení s tyčí zvanou jo [džo]. Bylo to nové, zajímavé, poučné, náročné. A vůbec mi to nešlo! Každopádně jsem si aspoň zkusila něco nového, jak jsem chtěla. A taky se připravuji na seminář, který mě čeká za týden a nejspíš tam jo bude.
St 5. 12. Copánky, den smíchu a čerti v Nebu
Na obou stranách hlavy jsem si upletla po jednom copánku a chodila tak celý den. Bylo to srandovní, připadala jsem si vesele a rozpustile a jak řekl jeden kolega, vypadala jsem jako školačka. A taky říkal, že to není špatně, na což jsem se ho pro jistotu zeptala.
Den smíchu jsem začala říkat, protože jsem se hodně nasmála s různými kolegy. Ani nevím, čím to bylo. Asi že bylo slunce, tak měla spousta lidí dobrou náladu.
Cestou do Nebušic jsem si vyzkoušela, jaké to je výjimečně v metru neplést. DĚSNÁ OTRAVA A NUDA! Už dlouho se mi nestalo, že bych cestou do práce či z práce nic nedělala a jenom se tak koukala po lidech, nebo se pokoušela meditovat. Úplně jsem zapomněla, jaká to může být otrava. Nebyla jsem si jistá pokračováním vzoru tašky, kterou pletu, tak jsem raději nedělala nic. Už jsem to jednou párala, tak to nemá cenu dělat podruhé stejně špatně.
Čerti v Nebušicích (zrovna jsem se překlepla na červi) byli senzační. Snad ještě lepší než kdy dřív. Co víc dodat, byli strašidelní a bylo to super. Nejradši mám Lucifera. Děti se ale možná nejvíc bojí toho čerta, který chodí ven. Nebo je nejděsivější to, co člověk nevidí, ale slyší, že to je uvnitř?
Den smíchu jsem začala říkat, protože jsem se hodně nasmála s různými kolegy. Ani nevím, čím to bylo. Asi že bylo slunce, tak měla spousta lidí dobrou náladu.
Cestou do Nebušic jsem si vyzkoušela, jaké to je výjimečně v metru neplést. DĚSNÁ OTRAVA A NUDA! Už dlouho se mi nestalo, že bych cestou do práce či z práce nic nedělala a jenom se tak koukala po lidech, nebo se pokoušela meditovat. Úplně jsem zapomněla, jaká to může být otrava. Nebyla jsem si jistá pokračováním vzoru tašky, kterou pletu, tak jsem raději nedělala nic. Už jsem to jednou párala, tak to nemá cenu dělat podruhé stejně špatně.
Čerti v Nebušicích (zrovna jsem se překlepla na červi) byli senzační. Snad ještě lepší než kdy dřív. Co víc dodat, byli strašidelní a bylo to super. Nejradši mám Lucifera. Děti se ale možná nejvíc bojí toho čerta, který chodí ven. Nebo je nejděsivější to, co člověk nevidí, ale slyší, že to je uvnitř?
Čt 6. 12. Šla jsem „za školu“
S kamarádkou jsme se po hodině cvičení vypařily. Vlastně ani nevím proč, celkem mi to šlo a bavilo mě to. Ale dámský pokec (taky jednou pro změnu) jsem už docela potřebovala. A navíc jsem dostala chuť na Pho. Nakonec jsem si sice dala rajskou variantu této polévky (Bún, a s krevetami) a bylo to super. Akorát jsme se nechutně přežraly! Jenom z polévky.
Pá 7. 12. Kiwano
Ochutnala jsem kiwano. Bylo to divný. Vlastně byla docela trefná popiska upozorňující, že to je něco mezi banánem a okurkou. Nebylo to špatné. Má to velká semínka (asi jako granátové jablko), která se jedí, je to hodně šťavnaté, uvnitř srandovně zelené, ale za padesát korun trochu nudné. I když v zajímavém obalu! Nevím, proč mají plody takové šťopičky jako by to byly trny. Možná se snaží odradit zvířata, která by to mohla požírat.
So 8. 12. Pečení chleba
Nejdřív jsem si myslela, že budu muset pracně vymýšlet, co dnes udělám nového. Některé dny to náhodou vyšlo samo (a proto jsem s tím nápadem vlastně přišla), ale na dnešek jsem si nic nenaplánovala, vlastně jen sedím doma, píšu blog, uklízím, čtu červenou knihovnu a… peču chleba. Napadlo mě, že bych si někdy mohla zkusit pořídit kvásek a začít dělat domácí, opravdový a poctivý chleba, ale teď jsem se jenom snažila snížit množství zásob ve spíži tím, že sníme, co tam „překáží“. A jednou z věcí, kterou už mám opravdu dlouho je směs na rustikální chleba, kterou jsem koupila kdoví kdy a kdoví proč. Stačí přidat 475 ml vody, 20 ml oleje a 5 g sušeného droždí a společně s 500 g směsí od Nominalu by měl vzniknout chleba (po zamíchání, hodině kynutí a hodině pečení). Tak uvidíme, jaké to bude. Každopádně novinku mám tímto pro dnešek opět splněnou.
Výsledek: chleba je spíš menší (nevypadá na 900 g), ale je dobrý, možná trochu málo slaný. Měkký a chutný. Naslano i nasladko. Celkově spokojenost.
Ne 9. 12. Šmirglování meče
Na čtvrteční cvičení nosím dřevěný meč zvaný boken. Je seconhandový a není už v nejlepším stavu, a tak jsem se ho rozhodla trochu ošmirglovat. Zkušenost zajímavá: nejde to tak špatně a těžko, jak jsem si myslela, ale bylo to méně užitečné, než jsem si myslela. Otázkou tedy zůstává, co s ním dál?
S kamarádkou jsme se po hodině cvičení vypařily. Vlastně ani nevím proč, celkem mi to šlo a bavilo mě to. Ale dámský pokec (taky jednou pro změnu) jsem už docela potřebovala. A navíc jsem dostala chuť na Pho. Nakonec jsem si sice dala rajskou variantu této polévky (Bún, a s krevetami) a bylo to super. Akorát jsme se nechutně přežraly! Jenom z polévky.
Pá 7. 12. Kiwano
Ochutnala jsem kiwano. Bylo to divný. Vlastně byla docela trefná popiska upozorňující, že to je něco mezi banánem a okurkou. Nebylo to špatné. Má to velká semínka (asi jako granátové jablko), která se jedí, je to hodně šťavnaté, uvnitř srandovně zelené, ale za padesát korun trochu nudné. I když v zajímavém obalu! Nevím, proč mají plody takové šťopičky jako by to byly trny. Možná se snaží odradit zvířata, která by to mohla požírat.
So 8. 12. Pečení chleba
Nejdřív jsem si myslela, že budu muset pracně vymýšlet, co dnes udělám nového. Některé dny to náhodou vyšlo samo (a proto jsem s tím nápadem vlastně přišla), ale na dnešek jsem si nic nenaplánovala, vlastně jen sedím doma, píšu blog, uklízím, čtu červenou knihovnu a… peču chleba. Napadlo mě, že bych si někdy mohla zkusit pořídit kvásek a začít dělat domácí, opravdový a poctivý chleba, ale teď jsem se jenom snažila snížit množství zásob ve spíži tím, že sníme, co tam „překáží“. A jednou z věcí, kterou už mám opravdu dlouho je směs na rustikální chleba, kterou jsem koupila kdoví kdy a kdoví proč. Stačí přidat 475 ml vody, 20 ml oleje a 5 g sušeného droždí a společně s 500 g směsí od Nominalu by měl vzniknout chleba (po zamíchání, hodině kynutí a hodině pečení). Tak uvidíme, jaké to bude. Každopádně novinku mám tímto pro dnešek opět splněnou.
Výsledek: chleba je spíš menší (nevypadá na 900 g), ale je dobrý, možná trochu málo slaný. Měkký a chutný. Naslano i nasladko. Celkově spokojenost.
Ne 9. 12. Šmirglování meče
Na čtvrteční cvičení nosím dřevěný meč zvaný boken. Je seconhandový a není už v nejlepším stavu, a tak jsem se ho rozhodla trochu ošmirglovat. Zkušenost zajímavá: nejde to tak špatně a těžko, jak jsem si myslela, ale bylo to méně užitečné, než jsem si myslela. Otázkou tedy zůstává, co s ním dál?
