Blíží se Halloween

Můj, zatím nedokončený obraz

Z minulých článků k této tematice vybírám:

• 31. října: Halloween
• Něco „nového“ k Halloweenu + Dýňový svět
• 31. října: Samhain – začíná vláda tmy + Jak ho oslavit
• 2. listopadu: Památka zesnulých (Dušičky)

A z deníku:

• 2017
• 2020

Opravdový vztah: Jak podvědomé vzorce ničí vztahy

Jako obvykle mám hlavu plnou nápadů na články, témat… a nevím, kam se vrtnout dřív. Tak si to potřebuju trochu hodit na papír, abych se z toho nezbláznila. A tak jsem si dovolila sepsat inspirativní článek, nebo spíš článek o inspirativním online kurzu Opravdový vztah: Jak podvědomé vzorce ničí vztahy, na kterém jsem byla předevčírem. Bylo to dost zajímavé, slušně jsem si poplakala a šla do hloubky. Ale teď to nějak vyprchává a jak říká manžel, člověk se zase vrací do starých kolejí a tváří se, že přece nemá problém.

Podvědomé vzorce jsou tipy z dětství jak přežít, zkušenosti co je a není bezpečné, nezpracované emoce, stopy toho, co jsme v dětství zažili. Potíž je, že stejné vzorce mají různé příčiny. Někdy je to něco, co nám řekli rodiče, spolužáci, co jsme viděli a podobně. To emoční zranění je ryze individuální a situace, ze které si to neseme s tím ani nemusí souviset.

Podvědomé vzorce obvykle pracují tam, kde se vám opakují stále stejné věci, třeba stejné problémy s novými a novými partnery – proč si někdo vybírá nevěrníky a podobně. Uvedli třeba následující podvědomé vzorce, které ovlivňují naše chování. Najdete si nějaký svůj?

• Je lepší než já (vždycky budu druhá)
• Ostatním se musí pomáhat
• Bojím se, že o něj přijdu
• Tvrdí kluci nepláčou
• Nikdy to nebude dost dobré
• Říct, co chci je sobecké
• Nevidí, co všechno pro něj dělám
• Nechci, aby se někdo kvůli mě cítil nepříjemně – tohle jsem celá já. A nezáleží na tom, že vím, že to tak je špatně, že „není na světě ten, kdo by se zalíbil všem“, přesto to celej život dělám, chci se líbit všem. Vždycky mě mrzí, když zjistím, že mě někdo nemá rád. (P. S.: Proč si kontroluju, zda mají správně napsané mě/mně... a nemají. Je přehnaná potřeba kontroly taky nějaký podvědomý vzorec? A kde se u mě vzal?)

Trošku jsem googlila a snadno najdete i další podvědomé vzorce

• Nejsem dost dobrý
• Syndrom podvodníka (Imposter syndrome) = Podvědomý strach, že ostatní zjistí, že nejste tak schopní, jak si myslí, a že váš úspěch je jen náhoda.
• Nezasloužím si [štěstí/lásku/peníze]
• Zavděčování se ostatním (People-pleasing)
• Strach z opuštění
• Nedůvěra a kontrola
• Strach ze selhání (prokrastinace) 
• Mentalita nedostatku
• Úspěch bolí / Peníze kazí charakter
• Role oběti = Přesvědčení, že za vaše problémy může vždy někdo jiný (osud, partner, šéf, stát) a vy nemáte sílu nic změnit.
• Útěk před konfliktem 

Pár spolu nesouvisejících poznámek z toho, co mě zaujalo:

Nemusíte se zbavovat všech vzorců, to ani nejde, jde o to zbavit se toho, co vám škodí.

To, co mi vadí na druhém (tříska v jeho oku), často může být to, co mi vadí i na mně (trám v oku).

Pokud si nemůžete vybavit nějakou situaci, která to v dětství spustila, nevadí. Dostanete se k tomu, na co jste připraveni. Stačí, když plevel vytrhnete. Nemusí to být i s kořeny. Pokud se do těch situací nemůžete dostat teď, dostanete se tam třeba později.

Chcete, aby partner přestal něco dělat? Tak to udělejte tak, abyste se s mířili s tím, že by takový byl pořád a vy jste s tím byli ok. Protože je možné, že on se nezmění. 

Můžete měnit jenom svou polovinu vztahu. Na druhou stranu, když na té své polovině zapracujete a něco s ní uděláte, vyvolá to dost možná nějakou reakci.

Důležité je být v kontaktu s tím pocitem.

„Já miluju lidi, kteří říkají, že měli šťastné dětství. Ti tam mají často nějaký ten vzoreček schovaný.“

Zázračný odstaveček na závěr, když mě začínala pohlcovat panika, co všechno bych u sebe a lidí kolem měla hlídat, abychom malé nezpůsobili nějaké trauma: „Dovolte si posrat svejm dětem život tak, jak to rodiče udělali vám.“ Oni se s tím musí poprat, až budou dospělí. Jedna hláška (kapka) celou číši nenaplní, je to o širším kontextu, o celém tom vztahu s dětmi.

(Tohle se mnou rezonuje o to víc, že už si nejmíň měsíc v hlavě pohrávám s obrazem, jak něco podobného vyjádřit. Taková mírně provokativní malůvka.)

Bábovková výzva

V rámci Vzpomínkového čtvrtka jsem zmiňovala svého vedoucího disertace a jeho bábovky, které se naučil péct, když byl jeho syn malý, protože je měl moc rád, a manželka je opustila, takže ona je dělat nemohla. Už tehdy jsem přemýšlela nad tím, jestli bych to svedla taky. A až teď jsem se rozhodla, že udělám bábovkovou výzvu. Upéct třináct druhů bábovek. Jdete do toho se mnou? 

Nebo mi aspoň pošlete tip či recept na tu vaši nej?

Jako první jsem udělala hrnkovou kakaovou bábovku dle Florentýny z knihy Merendy v zástěře. Povedla se a byla výborná. Pokud nejste fanoušek hrnkových a nemáte tuto kuchařku, můžete směle použít recept na jejích stránkách (https://www.kucharkaprodceru.cz/slehackova-babovka/), neboť je to to samé. Částečně se dá považovat za třenou, ale sama Florentýna říká, že je to spíš hybrid mezi třenou a s práškem do pečiva.

Pobavilo mě, že ukrojený plátek vypadá jako srdíčko

Umělecká fotka – hnědá bábovka a hnědý stůl

Tímto mám vyzkoušený hrnkový recept a nahrazení tuku šlehačkou, takže i šlehačkovou bábovku. Uvidíme podle dalšího prostoru, receptů a nápadů, jestli budou dělat třenou nebo s práškem do pečiva.

Každopádně mým záměrem je udělat si sbírku zajímavých bábovek hodných opakování, nebo alespoň rozšířit svou zkušenost. Rozhodně nepovažuju za různé bábovky, když se do ní jednou přidá kakao, jindy kokos, pak skořice a pak květinové koření... Ostatně kdybyste se taky chtěli doma předvést s bábovkou, mohu doporučit jinou 

• hrnkovou z podmáslí s květy na mém blogu o vaření (zde). 

No, jak tak koukám, receptů tam je docela dost, možná by stálo za to některý z nich zopakovat a verifikovat. Přece jen něco už je psáno hodně hodně dávno!

• tvarohová a druhá s vaječným likérem a pistáciemi,
• makovo-kokosová bábovka. Právě tu bych ráda zopakovala, protože to je opravdu dost neobvyklá kombinace.
• Bábovka snadná z oleje. Taky bych chtěla vyzkoušet. Asi to nebude chuťově kdovíjaká pecka, ale zase ta jednoduchost a rychlost. Na druhou stranu i ta dnešní šlehačková byla překvapivě rychlá.
• Kokosová bábovka.

Vzpomínkový čtvrtek

Blíží se nám Dušičky (2. 11.) a s tím souvisí čas vzpomínání na lidi, co s námi nejsou. Chybí nám. Něčím nás inspirovali. Pojí nás s nimi vzpomínky. Nebo v nás zanechali nějaký pocit, myšlenku...

Jsem ještě mladá, a tak to chci pojmout pozitivně. Ale možná to není jen o věku, ale i o povaze. Jak to máte vy?

Začnu vzpomínkou na svého vedoucího disertačky, který se její úspěšné obhajoby bohužel nedožil. A to jsem si vybrala relativně mladého, protože mě přátelé varovali, že si člověk vždycky myslí, že za tři roky má dostudováno, a pak to trvá klidně šest sedm let, tak abych ho nemusela v průběhu měnit. 

Můžu prozradit, že jako vedoucí za moc nestál, neuměl vést a ani nebyl moc praktický. Zkušenosti s tím, jak se dnes (ehm ehm, tehdy) psali disertace taky vlastně neměl. Na druhou stranu je nutno dodat, že to věděl. On doktorandy nechtěl. Šoupli mu nás, když udělal docenturu. A taky je potřeba říct, že jako člověk byl laskavý a vzpomínám na něj s úctou. I když nás nechtěl, snažil se nám předat a pomoct u zkoušek, co to šlo. Zastával se mě. A taky bylo zajímavé si s ním povídat. I když jsme si nebyli nějak blízcí, měla jsem ho ráda.

Co mi utkvělo v hlavě, bylo, že uměl upéct 13 druhů bábovek. O tom si ale povíme víc v úterý. ;-)

Růže na sousedčině zahradě

Říjnové nahlédnutí do deníku

Máme tu nový měsíc, takže bych zase mohla udělat takový souhrník, co se u mě děje, že?

Zářijový jsem napsala přesně před měsícem a publikovala s názvem Psssssst, miminko spí. Dítě samozřejmě roste, učí se chodit a dává víc najevo co chce nebo nechce (třeba odstrkuje misku s jídlem, když je najedené), ale jinak se za ten měsíc nic moc nezměnilo.

Opět jsem se tak trochu vrátila k ukulele. Striktně hodlám hrát podle tabulatury a (alespoň zatím) si nekomplikovat život notama. Kdyby šlo jen o ně, klidně se je naučím, ale když mi tam pak autoři šoupnou pro radost a potěchu křížky nebo béčka, která mi ty noty posouvají na nějaké fis a podobně, tak na to nemám nervy. A pak se navíc ukáže, že moje noty nejsou ty samé co na kytaru! Vezmu si písničku, kterou manžel hraje na kytaru a já ji mám moc ráda, a zkusím si ji zahrát tak, jak se jednotlivé noty hrají a ono to vůbec nesedí!

S tím souvisí, že se připravujeme na adventní zpívání a já si tam možná zahraju právě na ukulele. To by bylo super, ne, vystupovat ani ne po roce od jeho pořízení?

K tomu rovnou doplním P. S., protože článek píšu zpětně v neděli 25. 10. 2026: Dnes jsem si při ladění nedopatřením a úplnou blbostí přetrhla strunu A! Neuvědomila jsem si, že na ladičce mám nastavený jiný nástroj než ukulele a utahovala a utahovala a utahovala... Už jsem začínala panikařit, že mám rozbitý kolíček, že to vůbec nefunguje a neutahuje, protože se nic neděje! Pořád utahuju a stále mi tam zní E místo A, a vemte si, jak jsou daleko: C, D, E, F, G, A, H, C. Přece po otočení o celou otočku bych se měla posunout aspoň na F, ne? Dnes jsem to tedy ještě rozdýchávala, zítra se mrknu na internet, s AI hodím řeč o tom, které struny tam mám a kde je koupit a rovnou je objednám v obchodě Thomann v Německu. V pátek kolem poledne přijdou, ladím a ladím a ještě na společné zkoušce ladím. Hraju jak ponocný, když jsem celý týden netrénovala, ale brzy se do toho dostanu a už se cítím jistěji. Ještě že jsem se upsala jen ke dvěma písničkám! O tom ale zase až jindy.

Ukulele s přetrženou strunou (konečně ho taky vidíte)

Po večerech teď čteme nového Zaklínače. Rozcestí krkavců se to jmenuje. Zpočátku jsme byli otrávení a nějak jsme si na to nemohli zvyknout, ale teď jsme tak ve třetině knížky a už je to mnohem lepší. Asi si víc čtenářů stěžovalo, že má málo povídek s montrama, tak je Sapkowski konečně připsal. 

Jednou jsme koukali na jeden díl seriálu Barbaři. Na ČSFD má 72 %, což se celkem divím, protože mi připadá, že by stálo za zvážení, jestli na něj koukat dál. Jsme asi u druhého dílu a máme k němu tolik výtek, že to vypadá, že se na to díváme jen proto, abychom ho mohli kritizovat. 

V pletení teď dost zaostávám. I když jsem se přihlásila k Tajemné ponožce – výměna upletených ponožek na Vánoce, tak teď moc nepletu. Navíc se ještě rozmýšlím, jestli ten vzor, který mám rozpletený, je vhodný někomu dávat. Ještě jsem ho totiž celý nenastudovala a nejsem si jistá, jestli se tam někde nezaseknu a nemusela bych znovu začít plést nové ponožky. Kousek jsem pokročila v šále pro Inku, ale tam ten pokrok není moc vidět, když je to šála, je celou dobu stejná a já ji nepřeměřuju. Odhadem bude mít nakonec asi dva metry.

A vlastně teď ani nevím, co dalšího je u mě nového...

Hrozno

S manželem zvažujeme (už nějaký ten rok), že si pořídíme hroznové víno. Tedy, uvažuje o tom hlavně manžel, protože ho tady jeho babička úspěšně pěstovala. Já se nad tím víc zamýšlím až letos, když vidím, jak nádherně plodí sousedce Daně. Sice k ní na něj můžu chodit, ale no... vlastní je vlastní. Navíc bychom si ho mohli zasadit bez pecek. Mně a malé to sice nevadí, ale kdo ví, jestli to pak neokouká od manžela... zatím se jím cpe naprosto nadšeně. A právě, když to člověk vidí, hned jí ho chce taky pořídit. Tohle je extra zajímavé, nádherně voňavé. Ale sousedi bohužel nevědí, co je to za druh.

Hroznové víno od sousedů

Mají ho tolik, že si můžu dovolit experimentovat. Před časem jsem udělala hroznový chleba – článek vás čeká ve čtvrtek – a teď bych ráda zkusila marmeládu.

Jen krátkou zmínku k tomu, proč píšu „hrozno“. Když jsem studovala v Brně, opravila mě dotčeně spolubydlící Pája, že jí nenabízím víno (to se pije), ale hrozno, a že to musím rozlišovat. Tak to dnes takhle píšu s úsměvem na zlatá školní léta (Kdo a proč tohle úsloví proboha vymyslel?!).

P. S.: Na hroznovém víně vnímám i jako výhodu to, že dozrává v době, kdy už skončilo bohaté období fíků, švestek, blum a všelijakých takových nějakých „špendlíků“ a podobně.

DOA 2026: Marika Toman Bumbálková, mozaika

Formy na... už nevím co "štuky na fasádě"

Kromě řezbáře Františka Bílka jsme v sobotu navštívili ještě Mariku Toman Bumbálkovou (její Instagram). Osobně bych o mozaiku vůbec neměla zájem, ale už pár let nechávám výběr na Kamilovi, protože se osvědčil a připadá mi blbé mu do toho kecat a komplikovat to. A dělám dobře. Mozaika předčila všechna má očekávání, i kdybych je nafoukla jako bublinu. Myslela jsem, že si paní bude skládat nějaké korálky či co k sobě. A ona si sama řeže kostičky z mramoru a skládá z nich velké obrazy.

Moc se mi líbil nástroj, který si nechala speciálně zhotovit u kováře právě na to štípání mramoru. Tak je ten výraz asi přesnější než řezání.

Focení mi v přítmí ateliéru v Náměšti nad Oslavou, Bítešská ul. naproti restauraci Na statku, moc nešlo. Zajímavostí je, že sice už zde působí dost dlouho (nepoznamenala jsem si, jestli je to už deset nebo desítky let), ale na ateliérech je poprvé a ještě letos se bude stěhovat s ateliérem jinam. Takže se bude moci zúčastnit ateliérů v Jihomoravském kraji. Jeden ze synů je taky umělec – sklář – a dělá takové pěkné ryby. Měla je tam vystavené. A taky byla moc tolerantní k mojí malé, která byla z kostiček mramoru úplně u vytržení a hned se v nich začala hrabat a sesypávat je různě dohromady.

Kovářem speciálně vyrobená řezačka mramorových kostek

Připravené kostky na mozaiku, to růžové je kubánský mramor

Nádherný návrh realizace královny Alžběty a corgiho

Kdybyste viděli, co vyhrálo místo toho nádherného návrhu královny Alžběty. Píchlo by vás u srdce jako mě. Něco, co má vypadat jako její typický klobouk, ale ve skutečnosti to připomíná klidně nouzové tlačítko někde v letadle nebo vlaku. Snad to prý obojí mělo stejnou cenu, cca sedm set tisíc korun. Ale ono se není čemu divit, když je navržená na onyxové desce, aby mohla být podsvícená, a ta sama by stála sto padesát tisíc. Ale lidi by se mohli s královnou (snad v životní velikosti) fotit. A byla by poskládaná z těch malinkatých kostiček! To by byla pecka. Ale budete se fotit s kloboukem, který vypadá jako červený tlačítko a nevíte vůbec proč na té zdi je ten kus plastu?

Z poznámek vybírám, že na stěnu se dávají kostičky lomem dopředu a na zem brusem nahoru. Ptala jsem se, co ji k mozaice inspirovalo. Když jsem totiž viděla fotky jejích prací, musím uznat, že to je strašná makačka. Často je nějaké podobné umění v rodině nebo tak něco. Říkala, že byla jedináček, chodila často do přírody a ta ji inspiruje dodnes. A že si ráda hrála s kamínky, což dělá vlastně pořád. Musela jsem se usmát při představě, co asi bude z mého dítěte, když se jí tam taky hned běží přehrabovat v kostičkách. Ale ji i na dětském hřišti momentálně nejvíc baví štěrk nebo oblázky, kterým je vysypané. Ta vysypaná pískem nejsou zdaleka tak dobrá. Však ona mě na to kolegyně v létě upozorňovala – všude se tvrdí, jak jezdí rodiče s malejma dětma na písčité pláže, ale oni jezdili hlavně do Chorvatska, aby si mohli hrát s kamínky. Štěstí, že Chorvatsko je moje oblíbená destinace.

Zajímavé byly i mozaiky pro pána žijícího v Troubsku, kde má věž a „zkoumá“ tam čtyři katastrofické scénáře o konci civilizace. A také se podílela na mozaice v Lednicko-valtickém areálu, tu v tom minaretu dělala s týmem.

DOA 2026: Řezbář František Bílek

Podařilo se nám vyrazit až kolem desáté, ale to u nás není nic nenormálního. I když v dřívějších letech jsem to dávala Kamilovi za vinu, teď jsem byla sama ráda, že se mi jakžtakž podařilo vstát. Spaní s malou na jedné posteli není kdovíjaké žůžú. I když se přiznám, že s ní spím ráda. Už potrénovala, jak se spolu někam vhňácnout a leží zádíčky ke mně, takže tvoříme dva takové plátky mandarinky.

Jako prvního jsme navštívili řezbáře Františka Bílka ve Sklenném nad Oslavou. Líbila se mi jeho originalita. Například mu uhnil sloupek u zábradlí, tak si místo něj vyřezal Kocoura v botách. Parádní! Bohužel nemám fotku bez dcery. Zato se můžete podívat sedátko u něhož sluha drží slunečník. Hned bych ho chtěla domů taky. Ale jako lehátko. Zrovna poslouchám Obsluhoval jsem anglického krále, tak mi to připadá takové symbolické.

Sedátko se sluhou

A broučka na dlani.

Vyřezával (nebo truhlařil či tesařil) už jeho děda. Ale vymřou po meči, protože jeho dvě dcery na to (celkem pochopitelně) nejsou. Dělá hlavně z lípy a moří to, takže to má takovou zvláštní šedozelenou barvu. ale teď po úrazu na kole se pustil i do šperků ze švestky, protože nemohl držet dláto. Koupila jsem si náušnice s udělanýma dírkama, ale možná jsem měla vzít ty zvláštně ohnuté, které jsem měla v ruce jako první.

Zajímavé postavy

Marmeláda pro mimi?

Mám tady takovou věc:

Sklenice s „marmeládou

Nazvala jsem to „marmeláda pro mimi“, protože to vypadá jako malinová marmeláda. Dokonce to má napsané na víčku. ;-) 

Ale ve skutečnosti to je rozmixovaná řepa (koupená předvařená) s uvařeným hovězím masem, které jsem odebrala z tataráku. A zbytek řepy (v Lídlu mají 500 g balení) jsem použila na řepové muffiny, protože mi stačila polovina.

A další nesrovnalost? Mimi se prý říká dítěti do jednoho roku. No jo, to je tak, když si ty pojmy chcete projít a pořád to odkládáte!

Kreativní vila ve Světlé nad Sázavou

Před tím, než jsme s Kamilem (a malou, kterou asi v dalším textu budu víceméně vynechávat, pokud tam zrovna nebude aktivně účinkovat) vyrazili na ateliéry, navrhla jsem, že bychom se mohli zajít podívat na otevření Kreativní vily ve Světlé nad Sázavou.

Vila byla v roce 1900 vystavěna rodinou Kratochvílů, o nichž nám současná majitelka vyprávěla. Nejprve patřila řídícímu učiteli Václavu Kratochvílovi (*1872), z rozvětveného rodu brusičů granátů, a jeho ženě Anně (*1881). Následně z ní byla podniková mateřská škola národního podniku PAL (později známá jako MŠ Pěšinky). Kam jsem kromě jiných slavných a významných osobností chodila i já. ;-) Po přechodu do veřejné správy vlastnilo budovu město Světlá nad Sázavou a v roce 2016 ji odprodalo soukromému vlastníkovi. Zřejmě současné majitelce, která mimo jiné provozuje farmářskou tržnici 24/7 = takový ten automat, kde si můžete koupit různé farmářské věci cestou z vlaku, když míříte do města.

Líbilo se mi, že se pokusili uvést vilu do původního stavu co se týče vnějšího vzhledu. Fasáda je roztomile růžová (měla jsem ji vyfotit i zvenku) a uvnitř mají kazetové dveře. O povolení fotit jsem samozřejmě požádala. Byla jsem upřímně nadšená, že se někdo snaží o takovou parádu (jako máme my doma).

Kazetové dveře

Trochu zklamáním pro mě bylo, že vila není přístupná celá, ale jen tyto dvě místnosti s kuchyňkou, neboť v druhé části bydlí s rodinou syn naší průvodkyně.

Další snímky jsou z toho, co je možno si zde na tvůrčích kurzech vyrobit, případně zakoupit.

Dny otevřených ateliérů 2026

Podesáté jsme s Kamilem vyrazili na ateliéry na Vysočině. 

Plakát DOA, překvapivě v modré, dřív měli vše červené

Nějak koncem léta mě popadla touha to vyzkoušet. Tak jsem se mu ozvala s tím, jestli má/me odvahu to prubnout i s malou. Bez ní to rozhodně nepřipadalo v úvahu. Nemůžu ji někde nechat na víkend. Jednak není kde, a jednak není na tak dlouhou dobu beze mě zvyklá. Navíc příležitostně kojím.

Kupodivu byl Kamil i pro takovéhle šílenství. Aspoň já to považuju za pořádný odvaz.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o výročí – desáté ateliéry, chtěli jsme si zopakovat to nejlepší, co jsme kdy navštívili, ale nakonec z toho sešlo, protože jsme se museli trochu přizpůsobit tomu, že u našich musíme vyzvednout autosedačku a pak tam s ní taky budu potřebovat vrátit. Vlakem to s ní nedám, i když se jedná jen o vajíčko. Vezu totiž ještě kočárek.

Autosedačka byl v podstatě jediný problém. Jídlo jsem měla koupené ve skleničkách a taky trochu hroznového vína, Kamil měl hrušky a pár dalších věcí, co se dalo dát i miminku. Vlastně batoleti. A počasí se taky parádně vydařilo.

P. S.: Vyrazit na ateliéry (Dny otevřených ateliérů, DOA) byl jeden z mých plánů v podzimním bucket listu (zde). DOA mi totiž spolehlivě přinášejí štěstí a inspiraci.

Postupně bych chtěla všechny ateliéry zpracovat do článků, ale jak můžete vidět v rozcestníku, nepodařilo se mi to ani v uplynulých letech, kdy jsem ještě neměla miminko.

• sobotní ateliéry 
• řezbář František Bílek Sklené nad Oslavou 17
• mozaiky Marika Toman Bumbálková, mozaika, socha, kresba, Náměšť nad Oslavou, Bítešská ul. (naproti restauraci Na statku), ale bude se stěhovat s ateliérem jinam ještě letos
• Dárky pro radost – oblečení, dekorace, Třebíč, Hybešova 261/11
• Umělecké kovářství Václav Noha Štěměchy, Prostřední 37

• nedělní ateliéry 
• drátované stromky Drátování u Mirky Rokytno 19
• zpracování lnu FOXUM Tři Studně 22
• fruit carving Kreativní Slunečnice (viděno 2022/so/2 - Kouzlo) Havlíčkův Brod, Havlíčkovo náměstí 18
• Jaroslav Těsnohlídek knihvazačství 
• hudební nástroje Kalimba – Marek Bolf Havlíčkův Brod, Na Úpatí 2683
• fusing, vitráže Miroslava Špačková a Petr Poltavec – Atelier na dvorku Veselý Žďár 18

Poslední rybíz

Místo toho, abych si stěžovala, že nestíhám psát blog (což je samozřejmě pravda, ale je toho tady už spousta a pořád se opakuju), rozhodla jsem se, že to zkusím trochu instáčovou podobou. Víc fotek, míň textu. Kdo jste tam ještě nebyl, je to angelikytvorba, jako můj druhý blog. A je to tedy hlavně o pletení. A sem tam kreslení či malování. Zatím! Tajně doufám, že se tam brzy objeví i šití nebo nějaká moje další tvorba. Snažím se tam nedávat vaření a pod. Ale možná se to jednou taky zvrtne. Třeba by někoho víc bavil osobnější obsah. Každopádně pro mě je pořád prioritou blog. Nic proti, ale vyjadřování obrazem mi přijde takové slabé. Pro ty líné. ;-) Myslím autory. I když čtenáře asi taky.

Ale abych nezdržovala, tak než se mi dítě vzbudí, rychle vám postnu poslední letošní úrodu rybízu. Už je trochu unavený, ale myslím, že by mohl dobře posloužit na otestování odšťavňovače nalezeného v kočárové kůlně. 

Poslední rybíz 2026

A nemyslete si, tohle není nějaký předepsaný článek předem. Žádný fejkový datum. Fakt jsem teď posbírala rybíz. On jak je pod meruňkou a ještě utiskovaný fíkovníkem, tak mu trochu déle trvá než dozraje. Ale letos jsem ho poctivě zalévala, takže měl úrodu na rozdíl od loňska.

Druhá dvacítka toho, co mi dělá radost

Prý je dobré myslet víc na to, co vás těší, protože pak máte lepší náladu. A tak jsem si o prázdninách víceméně úspěšně vedla v bullet journalu deník „Léto snů“. A když se to osvědčilo, rozhodla jsem se v něm pokračovat i v září. 

Prvních dvacet věcí, co mi dělají radost, jsem psala ještě před tím, než jsem začala psát tenhle deník, ale stejně je možné, že se některé věci budou opakovat, protože mi dělají radost pořád. :-) Přemýšlíte každý den nad tím, co vám dnes udělalo radost? Stačí si poznamenat jen jednu věc. A když to vypadá, že byste si večer neměli co napsat, zkuste honem něco hezkého podniknout. Třeba zavolat nějaké kamarádce nebo tak něco.

Pá 18. 9. 2026

• Upekla jsem řepové muffiny s čokoládou podle Florentýny. A ještě vlažné se zakysanou smetanou byly fakt výborné. I studené byly dobré.
• Zjistila jsem, jak se hrají noty na horních řádcích ukulele a zkusila si do tabulatury přepsat Andantino. Ale zatím mi to nezní tak pěkně jako manželovi. Buď to chce vít tréninku nebo jiný hudební nástroj (kytaru). Tak bych mohla mít ty noty špatně, přece jen AI mi zpočátku taky tvrdilo, že čtyři spodní struny kytary jsou laděné jako na ukulele.

Čt 17. 9. 

• Vynikající oběd – játra na cibulce – u tchyně.
• Chvíle pletení svetru Susurrus od Joji. Dokončení první sekce.
• Výborné lahodné voňavé hroznové víno od sousedky Dany.

St 16. 9.

• Na cestu k posedu jsem si zašla na ty výborné švestky. Velké, nečervavé a sladkokyselé. To je požitek.
• Začala jsem s minikurzem jógy.
• A taky koukala na kousek kurzu Stashbustingu se Stephenem Westem.
• Moc se mi líbí ty barvy chlupatého klubíčka Mermaid, které používám na svetříku Susurrus od Joji.
• Plánuju si na jaře koupit návod od Andrey Mowry na svetr Moon Mint a použít ho jako stashbusting projekt na různá fingering klubka.
• S manželem si teď zase víc rozumíme.
• Načrtla jsem podklad pro dvanáct malovaných diářů.
• Nalepila jsem záložky do bullet journalu pro lepší orientaci.
• Přihlásila jsem se do kurzu tkaní. I bez stavu.

Út 15. 9.

• Výlet do Prahy (viz můj článek zde) – miminko totální miláček. Málo řevu, hodně úsměvů, dokonce dvakrát usnula. Dnes stoprocentní Jekyll.
• Pokec s kámoškou a zajít na zmrzlinu. Angrešt a matcha.
• Pletení s Janou - milý hezký mladý číšník se zajímalo o moje miminko a pomohl mi s kočárkem.

Po 14. 9.

• S děťátkem jsme koukaly na šneka. Bylo to takové zpomalení v běžném životě. Nevím, kdy jsem nějakého viděla naposledy. 
• Našla jsem nakládané houby od Kamila. Jsou výborné!
• Diktuju do chyrého telefonu SMS (poradil mi to Kamil), je to příjemně pohodlné!

Samotnou mě překvapuje, že dvacet věcí mám za necelý týden. Kdybych to tak dělala každý týden, opravdu jich za rok tu tisícovku dám!

Psssssst, miminko spí

Někdy, když miminko usne, vím přesně, co chci dělat. Protože se na to už dlouhou dobu těším. Za den máme tak jeden až dva spánky. A nejde úplně přesně říct, kdy budou. Svého času býval první v době oběda a druhý v době večeře. Teď se to naštěstí trochu šouplo na dřív, ale zároveň se snadno stane, že třeba odpolední chybí. O to horší je pak nálada. Nejdřív miminka. Potom moje, když ustavičně řve.

Ale třeba dneska je to hrozný. Chtěla jsem jí ohřát oběd a najednou koukám, že mi spí v houpátku. Co teď? Honem se naobědvám, protože jinak na to pak nebude prostor a navíc nechci jíst až ve tři nebo kdovíkdy. A pak...

• S články na blog je to hrůza. Říct, že jsem ve skluzu, je hodně optimistické. Jsem spíš daleko (či hluboko) za něčím, co by se dalo nazývat skluz.
• Jenže, něco podobného se děje i s emailem. Leží mi tam kdovíjak dlouho nezodpovězená zpráva. 
• Taky bych mohla plést krajku na svém novém svetru Susurrus, protože s mimi se na to těžko soustředí a u toho počítání dost vyrušuje. I když poslední dobou si v obýváku hraje sama celkem dobře. Venku je to horší.
• Ráda bych taky objevila nějakou aplikaci na mobil pro trénink hraní na ukulele. Ale nechce se mi teď ztrácet drahocenný čas googlením. Jenže kdy jindy, že? Až si večer budeme chtít s manželem číst?
• Stejně tak chci vygooglit nějaké informace k zahradničení. Třeba kam zasadit hortenzie. Nový fíkovník a borůvky či kaki, aby se jim dařilo. O tom, že bych si chtěla koupit tulipány a možná nějaké další květiny a někam je zasadit ani nemluvím. A co se dělá s tulipány, které jsem měla v květináčích?
• Mám rozdělaných pár kurzů – nově jsem začala s jógou, takže bych v tom chtěla pokračovat, ať se z toho stane zvyk.

Jenže reálně můžu mít pár minut času, nebo taky třeba dvě hodiny.

Abych nezapomněla, tenhle článek jsem úmyslně pojmenovala naší oblíbenou hláškou: „Pssst, miminko spí.“

Výlet do Prahy na pletení

Včera jsem vyrazila do Prahy, abych se dopoledne potkala s lidma z práce a odpoledne zašla na pletení s Janou Slámovou, která pod značkou Emiteri yarns prodává svoje vlastnoručně barvené příze. Poslední úlovek na svetr Susurrus od Joji Locatelli mám ze začátku září, kdy jsem ji potkala na Design locku v Roztokách, kde žije a tvoří. Psala jsem o tom zmínku zde. S konkrétními klubíčky vás seznámí v příslušném článku ke svetru, který jsem nahodila snad ještě týž den. No dobře, to přeháním, až o dva dny později.

Začala jsem tím, že jsem se stavila za holkama k Yarn Queen Prague, kde jsem si vybrala pletařský časopis k dávné objednávce. Holčička mi v kočárku právě usnula, takže to byla pohoda. Vyfotila jsem si nádherný svetr v netradičních barvách. Mám ho taky v plánu. Akorát barvy držím podobnější těm podzimním, které na něm použila designérka. Jak jinak než opět Joji. Chodím tam ráda, protože mají velký výběr klubíček, ochotně poradí a dá se u nich koupit i lanko nebo jehlice. Protože jsem měla špatný den z ranního telefonátu, udělala jsem si radost značkovači na pletení, na které jsem koukala už několikrát předtím. Už se těším, až je použiju!

svetr Instant Crush vystavený v obchodě

Abych neměla hlad, stavila jsem se na obídek v restauraci Perfect Canteen Churchill Square, kam jsem dřív výjimečně chodila s kamarádkou. Smutně jsem shledala, že se změnili v ubohou jídelnu. Jídlo sice bylo chutné a jakžtakž i barevně vyvážené – losos, batátové pyré a šnytlík (= pažitka), ale porce se mi zdála malá a talíře obyčejné. Takové nějaké celé mi to přišlo jako posmutnělé. Kdysi sice měli poměrně drahé jídlo, ale mohli jste si na talíř nabrat, co jste chtěli. Pak to zpřísnili, že zvlášť účtovali maso, ale i tak to bylo báječné, protože jste si mohli naložit plný talíř zeleniny a každý den mít jinou a jenom kousek. Dokonce mívali ančovičky, olivy a takové vychytávky. Ale pochutnala jsem si, i když bych mohla mít větší porci.

Pak jsem se stavila do práce za holkama. Ukázat malou, poptat se, jak se mají, co je nového. Trochu zažertovat o tom, jak mi ten který kolega chybí, když po mně nic nechce a tak. Na blind jsem pak zkusila navštívit jednu kolegyni a ejhle, byla v práci a zrovna odcházela. Tak jsme se domluvily, že půjde na zmrzlinu se mnou místo s kolegyní, se kterou by stejně měla jenom kousek společné cesty. Dlouhodobě si totiž jenom píšeme maily a teď bych konečně mohla ochutnat tu bájnou zmrzlinu, na kterou prý chodí celé léto. Odložila jsem tedy odchod na pletení a udělala si zastávku na mls.

Ona se ta zastávka trošku protáhla, protože kamarádka má dlouhodobě nějaké problémy s nohou. To si ani člověk neuvědomuje, když na něco žehrá, že by měl být vděčný za to, co má. Bylo mi ji líto, když jsem viděla, jak musí jít pomalu. A to má za sebou operaci, rehabilitace a taky zodpovědně chodí do posilovny na rotoped. Já se zatím jenom odhodlávám, že začnu cvičit. Mojžíšovou (na podporu otěhotnění) nebo jógu. Ale aspoň už nechodí o berli. To jí lékaři nedoporučili, protože noha by si měla zvykat na zátěž a ne lenivět. Každopádně se procházka šnečím tempem pořádně protáhla. Tedy, tak by to mohlo vypadat, kdybyste viděli ten čas mezi startem a cílem. Ale je třeba připočítat i zastávku v obchodě s látkama, kam občas chodí, když mějí nějakou akci. Teď měli. Tři metry látky za sto padesát korun! I za metr látky je to dobrá cena. Koupila jsem si tedy jednu květovanou na šaty a druhou (o něco dražší, neboť byla s hedvábím) na halenku. 

A pak už jsme opravdu došly na Václavák a u Můstku jsme si koupily zmrzlinu ve Světozoru!!! – a já myslela, jaká to bude speciální italská nebo jaká cukrárna. Třeba jako v Mělníce nebo Žatci! Kámoška si dala dva kopečky matchy (zelený práškový čaj, pokud to neznáte) a já jeden ten a jeden angreštový. Teda pořád si nemůžu zvyknout na to, že je normální, že kopeček stojí čtyřicet čtyři korun, ale aspoň to nebyl takový typicky český ošizený, který cukrářka poctivě oškrábe o hranu plastového boxu se zmrzlinou a člověk se horkotěžko brání pokušení říct, že by tam ještě mohla vyškrábnout ďůlek lžičkou. Zmrzka byla fajn, ale už jsme moc nepokecaly, protože navzdory tomu, že už bylo pět večer, kamarádce volal/a nadřízený/á a něco spolu řešily. Znělo to jako pěkný opruz, protože se to týkalo i právního oddělení, a tak jsme se rozloučily pouhým ahoj a zamáváním a já šupajdila pěšo k restauraci Zvonařka, která je kdesi na Vinohradech. Nutno přiznat, že s chytrým telefonem se po Praze chodí velice pohodlně.

U Národního muzea jsem si v Čelakovského sadech vyfotila mramorový pomník herečky Otilie Sklenářové-Malé vytvořený Ladislavem Šalounem v roce 1933. Její jméno mi bohužel nic neříká, ale socha se mi zdála krásná a majestátní a pomyslnou čepičku tvořící holub mi připadal nesmírně legrační. (Informace čerpám z Mapy.cz, tak doufám, že to je správně. ;-))

socha herečky Otilie Sklenářové-Malé v Čelakovského sadech

Líbil se mi i netradiční pohled na Národní muzeum, ale takhle v počítači to nějak není ono. Mobil to přece jen trochu moc naklonil a stavba vypadá nějak divně.

Národní muzeum z boku (parku Čelakovského)

Cestou na pletení mě zaujala ještě moderní prosklená budova, v níž se odrážely okolní domy. Díky čemuž jsem zavzpomínala na svá školní (rozuměj univerzitní) léta, kdy jsem chodila na předmět vyučující digitální fotografii a něco podobného jsme měli za úkol vyfotit.

Odrazy v prosklené budově

A pak už jsem byla na pletení a „bylo to móc prima“, když ocituji častou větu z Dětí z Bullerbynu, které teď ve volném čase poslouchám na rádiu. Ale popravdě to vyprávění Báry Hrzánové mi hrozně vadí. Má tak nepřirozený smích. Nechtěla bych to namlouvat místo ní, to by bylo zaručeně horší, ale její hlas mi k sedmileté holčičce nějak nesedí. Možná že někdy je to i hloupým textem, nebo příliš starým posluchačem. Těžko říct. Chtěla jsem si to poslechnout hlavně proto, že jeden můj známý tvrdí, jak je to hloupá kniha plná stereotypů. Zatím jsem tam nic moc nenašla. A nebo si myslím ty stejné, které v knize vyjádřila autorka. :-)

Miminko bylo celou dobu v restauraci hodné, akorát se pořád chtělo chovat, takže jsem vůbec neměla prostor plést. Ale aspoň jsem si trochu popovídala s holkama, než jsem zase vyrazila na tramvaj, metro a následně autobus. I tam to všude proběhlo bez problémů.

Zářijové plány

Znovu jsem se pustila do pročítání knížky Metoda Bullet Journal: Zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek od Ryder Carrolla. A tak mám spoustu plánů a na září se těším. Snad si užijeme i Babí léto. Ale nechci vám tu vypisovat úkoly, nebo top témata. Stejně tuším, že na spoustu věcí zase nedojde. Ale o to ani tolik nejde, hlavně že třeba dojde na něco jiného důležitějšího. Flexibilita je užitečná vlastnost a myslím, že bych si ji klidně mohla dát jako předsevzetí, protože fakt nemám ráda změny plánů a vždycky se jich snažím držet zuby nehty. Ale s mimi to jde ještě míň než jindy.

20 položek do podzimního bucket listu 2026:

1. burčák! Splněno. Burčák jsem si koupila na výletě v Mělníce u Lobkowiců. Bílej, sladkej, lahodnej, stovku za litr.
2. uplést si nákrčník (stačí nahodit). Už na něm dělám Jemwald od Skeinwalker Knits z vlastnoručně upředené příze. Článek najdete zde. 
3. udělat krásné podzimní fotky v listnatém lese nebo při západu slunce (prostě takové ty oranžové),
4. udělat si dýňovou polévku a případně i muffiny,
5. přihlásit se již potřetí do Tajemné ponožky s Vlněnými sestrami,
6. Design lock v Roztokách. Splněno 6. 9. 2026. Článek zde.
7. dokončit pestrý svetřík pro malou,
8. malovat Taster session s Tamarou,
9. pouštět draka,
10. oslavit Día de los Muertos (Den mrtvých) – upéct si chleba,
11. jít sbírat houby (trochu komplikace: prý nerostou),
12. zasvětit podzimní vaření a pečení Orientu,
13. kochat se barevným listím a hrát si v něm,
14. navštívit Dny otevřených ateliérů (DOA). Splněno, mrkněte na úvodní článek zde.
15. 
    
16. 
    
17. zatím volný prostor
18. 
    
19. 
    
20. 
    

Jak tak na to koukám, moc se toho od roku 2022 nezměnilo. Jestli chcete inspiraci potěšujících věcí pro sebe, mrkněte na můj článek zde.

Design lock: Design & hand made market podzim

Jako obvykle jsem zapomněla fotit! A taky na čas. Ještě, že jsem hned při vstupu udělala pár snímků, jinak byste zase měli článek bez fotek. I když... ono je to asi jedno.

Manžel mě hodil do Roztok autem a vymysleli jsme, že on si vezme nosítko – fakt nás nebaví pořád dávat kočárek do auta a ven, taky už je z toho celý obouchaný. Jako bychom v něm odchovali aspoň tři děti! Sbalila jsem mu pro jistotu s sebou i lacláče pro malou, aby ji mohl vypustit na valu kolem roztockého zámku. Pod ním by mohly být stejně jako minule nějaké hry, tak by se na to třeba mohla dívat nebo i něco zkusit. Ale dopadlo to ještě líp, celou hodinu a dvacet minut spala v autě a manžel poslouchal Ságu rodu Forsytů. Myslím, že svou neúčastí na trzích o nic nepřišel, protože podle mě jsou zaměřené (tak jako všechno) spíš na ženy. Ale těžko říct, zasekla jsem se u první dvou stánků na tak dlouho, že zbytek jsem už jenom oběhla, abych měla jistotu, že jsem všechno viděla.

Byla tu stejně jako v červnu paní prodávající Larimary, které je možné najít jen na jediném místě na světě a to v Dominikánské republice v Karibiku, proto jsou celkem drahé. 

Taky ta s keramickýma hrnečkama s oušky jako houbičky. Jsou boží!

Bylo celkem dost lidí

Několikery šaty, sukně a další „hadry“, jak říká táta. Když jsem si nic nekoupila, mám problém je rozlišit, ale zaujaly mě ty stejné co minule, především balonové a čtvrt nebo půlkolové sukně z pružného materiálu. A taky tam někdo měl ze strečových látek, ze kterých mám od kamarádky pro malou textilní plíny a spací vak. To by bylo roztomilé, mít z toho samého vzoru i šaty nebo aspoň sukni. Je to s lesními zvířátky, takže by se mi to určitě líbilo. Někdo další tam měl oblečení s modrotiskem.

Stánek s utěrkami a dalšími věcmi do domácnosti. Háčkované tašky z provázků. Několikery šperky z minerálů. Stánek s výrobky podporujícími lidi s... no, zkrátka sociální podnik.

A pro mě nejzajímavější Jana Pětová (Ateliér příze 5A) se svými tkanými šálami. Nádhera! Na Instagramu najdete zde.

Největší topka pro mě ale je Emiteri (na IN zde). Akorát teď nevím, co napsat... že jsem se udržela a koupila si jen čtyři klubka na svetřík Susurrus od Joji Locatelli? Nebo, že jsem se neudržela a opět si něco koupila? ;-) Myslím, že vzhledem k nádheře, kterou jsem viděla (a osahala), se mohu pochválit za zdrženlivost.

Nově nabarvená buklé klubka