úterý 31. března 2020

Balounovy perličky

Už jsem psala, že máme na statku dvě perličky. Dvě někam zdrhly – torzo jedné z nich už jsme našli pod střechou, kde je taková skrumáž všeho možného (= ještě jsem se pořádně nedívala, co tam vlastně je, onehdy se ukázalo, že třeba rýč).

Jsou bílé a hlučné. Dělají takové zvláštní zvuky. A když ráno řvou, připadáte si opravdu jako na venkově. Jinak mi to tak ani moc nepřijde. Žádné bučení krav, smrad prasečáku, nic. Vlastně takový příjemný klídek. 

Až na to, že sousedi zvedají barák o patro, takže tam každý všední den něco buší, vrže, bouchá, vrtá...

Přibližně před týdnem jsem si všimla, že se perličky motají kolem Balouna. Nebezpečně blízko jeho zadních nohou. Zrovna jsme vyklízeli suchý bez z Kombího domečku (o něm zase někdy příště) a kozy se přišly nejprve podívat a pak okusovat nejtenčí větvičky. 

Pozorovala jsem perličky a od přítele jsem se dozvěděla, že vedle Balouna onehdy spaly. A tak jsem si začala dělat srandu, že Baloun je jejich kozí máma. Chtělo by to udělat experiment – jestli za ním půjdou, když odlákám Balouna. Nebo jestli se kolem něj pohybují jenom náhodou. Třeba je to nejopatrnější koza. I když to se mi moc nezdá.

Jinak perličky nám zatím nenesou (nebo nevíme kam), ani není jisté, jestli jsou to vůbec holky, prý se to dá jen těžko poznat, když jich člověk nemá hejno, aby mohl odlišit samečka od samičky) a k jídlu je taky zatím neplánujeme. Jsou pro okrasu. Ty se mají, co?

P. S.: Když si zvětšíte fotku (stačí na ni kliknout) a kouknete se jim na bříška, zjistíte, že na bílém peří mají ještě bělejší puntíky. Jejich pírka jsou moc pěkná. Uvažovala jsem, že z nich udělám nějakou velikonoční dekoraci. 

pondělí 30. března 2020

Rozcestník ohledně koronaviru

Důležité aktuální informace najdete:

ČTK - České noviny, složka koronavirus

ještě nezveřejněné články

Moje články:
  • FAKTA
    • Iniciativa Sníh: zaujalo mě video (stačí na poslech) o dezinformacích (co to je a proč je lidi sdílejí). Co dělat, když někdo věří dezinformacím? Zeptejte se ho, co by změnilo jeho názor? Nějaká studie/výzkum? Pokud nic, pak je ten člověk o dezinformaci přesvědčený a nic s tím nejde dělat. Je třeba probírat zdroje, ze kterých dotyčný čerpá.
    • Koronavirus – vážně o něm musím psát? Takový všeobecný souhrn z doby, kdy jsem si myslela, že jeden článek o koronaviru bude stačit. Ne snad proto, že bych se k němu taky potřebovala vyjadřovat, ale spíš pro shromáždění základních, podstatných informací a bludů, abyste věděli, co nedělat. 
    • Roušky hýbou světem O tom, na co vlastně jsou, jak si ji vyrobit a proč ji nosit. A že dává smysl jen pokud tu textilní dezinfikujete.
    • Pár překvapivých videí o koronaviru
    • Smrtnost na chřipku/koronavirus
    • P. S.: Jdeme do finále. :-o :-( Do konce března se očekává 3.000 nakažených a do konce dubna 15.000 včetně vyléčených. (zdroj: Česko má tři oběti koronaviru, chystá chytrou karanténu) ... Jojo, tou dobou jsme si mysleli, že něco jako finále bude, zatím (v srpnu) to vypadá, že se situace výrazně nemění (tzn. ani nezlepšuje), aktuálně je potvrzených skoro 20.000 případů včetně 14.000 vyléčených, mrtvých je asi 400. Tzn. odhadnutá smrtnost v ČR je 2 %.
  • ÚVAHY
    • Koeficient 1,6? O mých výpočtech, resp. odhadech reprodukčního čísla, které je ve skutečnosti 2,1. Respektive se průběžně mění.
    • Ekologická zátěž koronaviru Pár krátkých zamyšlení o tom, co bude následovat a jak moc jsme či vůbec můžeme být ekologičtí. (26. 3. 2020)
    • Koronavirové nesmysly Drobná úvaha, nebo spíš otázky o tom, co dává či nedává smysl, resp. překvapivé zjištění, že značná část doporučení smysl nedává.

neděle 29. března 2020

Smrtnost na chřipku/koronavirus

Dumám nad tou smrtností. Na wikipedii se píše, že „Smrtnost neboli letalita je demografický ukazatel, udávající podíl zemřelých ze skupiny zasažené určitým jevem, například chorobou nebo dopravní nehodou.“ Takže vezmu-li 470.000 mrtvých a vydělím počtem nakažených chřipkou, např. 4.000.000, měla bych dostat smrtnost po vynásobení stem v procentech, tzn. 11,75 %. A tak se ptám, jak může být koronavirus, co se týče smrtnosti horší než chřipka?!

Vycházím z článku Chřipka versus koronavirus – podobnosti a zásadní rozdíly, situace k 18.3.2020. Ostatní rozdíly chápu, ano, vím, četla jsem už kde co. Je to každé úplně jiná nemoc. Ale co ta čísla?

Bylo tam uvedeno, cituji: 

Na rozdíl od COVID-19 je chřipka hromadně se vyskytující onemocnění, celosvětově dochází každoročně v průměru k 3 - 5 milionům závažných případů chřipky a k 290 000 - 650 000 úmrtí na onemocnění dýchacích cest v souvislosti s chřipkou.

Úmrtí: U infekce koronavirem je 30 až 40x vyšší pravděpodobnost úmrtí, než je tomu u běžné chřipky. Toto v zásadě platí pro všechny věkové kategorie dospělých, u dětí zatím není dostatek dat pro porovnání. Podle dostupných údajů se u onemocnění COVID-19 uvádí celková smrtnost 0,5-2,8 % (konkrétně v Číně 2,3%, v Itálii 2,8% a v Jižní Koreji 0,5%, tj. průměr dle celkového počtu případů okolo 2,5%), výrazně se zvyšuje s věkem, přičemž nejvyšší je u osob nad 80 let (3,7-14,8 %). U chřipky je celková smrtnost maximálně 0,1 %. Vzhledem k tomu, že se jedná o hromadně se vyskytující onemocnění, v ČR v souvislosti s chřipkou zemře každý rok přibližně 1500 osob, samozřejmě ve značném rozptylu podle závažnosti konkrétní chřipkové epidemie.

P. S.1: Protože je to doslovná citace, neopravila jsem krátké pomlčky na dlouhé, ale vadí mi to. ;-))
P. S.2: Ještě mě napadlo, že bych mohla mít chybu v tom, že se jedná o závažné případy chřipky... a já je brala jako všechny. Aby byl údaj 0,1 % správný, muselo by být nakaženo 290 až 650 milionů lidí.

pátek 27. března 2020

Ekologická zátěž koronaviru

Přemýšleli jste, k čemu nás nutí koronavirus? Jaká opatření máme přijímat, abychom se více chránili před nějakým mrňavým virem?

Více si mýt ruce vodou, mýdlem, případně dezinfekcí. Tak to máme vyšší spotřebu všech tří věcí plus dezinfekci na různé prostory, které dříve nebylo potřeba dezinfikovat. Nebo bylo a nedělalo se to? ... I tak si ale můžete namočit ruce, kápnout si do nich mýdlo, zastavit vodu, mydlit a mydlit (20 nebo 30 sekund, nebo třeba dvě hodiny), zapnout vodu a umýt si ruce.

Pak tu máme doporučované jednorázové papírové kapesníky, osušky na ruce a roušky. To nesu docela těžce, protože se snažím propagovat látkové, vypratelné. Které normálně tolik neškrábou do nosu (či rukou). Tím, že teď roušky nejsou, objevila se spousta návodů, jak je vyrábět – především textilní pletené či šité. O jejich účinnosti se vedou diskuse. WHO tvrdí, že jsou neúčinné, v Praze je máme v MHD nakázané. Lze použít třeba jen šálu přes obličej.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu – MHD. Leckdo se jím bojí jezdit, někteří zaměstnavatelé ani nechtějí, aby jím jejich zaměstnanci jezdili, a tak se rozmáhá ježdění autem sólo. Nejlépe každý sám. 

Doručování jídla taky není právě ekologické.

V tuto chvíli by bylo nejvíce oceňované, kdyby mohl každý bydlet sám a pracovat z domova. Kdyby se lidi vůbec nemuseli potkávat a mohli být jenom online. I tohle zvyšuje ekologickou zátěž. Ne snad proto, že děláme všichni na počítačích – to bychom dělali i v práci, ale pokud zůstaneme doma, musíme si tam topit. A vařit. Hromadné stravování je podle mých odhadů efektivnější, i když možná při něm vzniká takové množství odpadů, že to ani není hezké.

Na druhou stranu, kdyby to takhle trvalo dlouho, ukázalo by se, že ženy potřebují mnohem menší počet kusů oděvů (doma stačí pyžámko/domácí oděv lidově zvaný tepláky, slušný oděv pro videohovory s nadřízeným či kolegy a nějaké sexy prádlo pro manžela).

A to jsem ještě nemluvila o ekonomických dopadech. O tom, že asi dost lidí přijde o práci. Pan Čermák sice psal, že se možná u někoho zjistí, že je nadbytečný, ale to by nebyl ten hlavní problém. Horší budou delší dobu zavřené restaurace, zábavní parky, ale i některé malé prodejničky. Hodně z nich sice má e-shopy, ale lidi možná tolik nakupovat online nebudou, když na to nejsou zvyklí a není to nezbytné. V mém případě se jedná třeba o klubíčka (radši bych koupila něco, co znám, než na co jsem si ještě nesáhla) nebo látky. A taky jich mám samozřejmě dost. Ale třeba online jsem oblečení (ani jídlo) nekupovala nikdy.

P. S. 1: Sedm letadel má letět pro roušky z Číny, když bychom si je tu byli schopni ušít sami. Tomu říkám uhlíková stopa. A já si nedávno na nějaké online kalkulačce počítala, jestli mám jezdit autobusem, nebo na motorce... resp. jak je obojí špatné.

čtvrtek 26. března 2020

Když sleduju kozy, říkám si, že jsme někde udělali chybu


Jako lidstvo, myslím. Taková koza žere, leží, kadí, strká se s ostatníma. My lidi jsme prý něco vyššího (nevím proč), lepšího a chytřejšího. Takže třetinu svého času v tak zvaném produktivním věku (absurdní název, že?) dřeme v práci, třetinu spíme a třetinu máme volný čas. Nemělo by to být tak, že by každý mohl pracovat, jak moc ho baví a jak dlouho ho baví? Mě třeba moje práce baví, ale spousta lidí ji dělá jenom pro peníze.

Kdyby byly kozou, nic takového by dělat nemuseli. Na druhou stranu by asi byli závislí na svém majiteli stejně jako nezaměstnaní na státních dávkách. Ti mají aspoň výhodu, že se je stát nerozhodne porazit, když nejsou k užitku.

středa 25. března 2020

Pár překvapivých videí o koronaviru

Pro mě nejzajímavější bylo video s Hanou Tkadlecovou: Epidemioložka: S koronavirem se dříve nebo později setká každý z nás... – když máte roušku, noste i brýle (ochrana očních spojivek) i rukavice. Šíření se jenom zpomalí, ale nezastavíme ho. Pobavilo mě, že jsou vypnuté komentáře, asi by tam bylo i něco dost jedovatého, protože je to už měsíc staré video a paní epidemioložka je celkem drsná: statistika a data, žádný velký sentiment. Školy by nezavírala, karanténu nedělala, protože to v takhle velkém množství nakažených nemá smysl a přinese to velký ekonomický problém a malý zdravotní dopad. Pokud to nebude třeba půl roku a všichni to nebudou poctivě dodržovat. Mluvila ještě o tom, že smrtnost je podobná jako u chřipky, takže za tu paniku mohou především média. Pravděpodobně bude promořená celá populace. Jinak se toho nezbavíme.

V titulku jsem psala, že se jedná o videa, ale nadchl mě článek o Clare Geradaová, šedesátileté britské lékařce, která se z koronaviru uzdravila. »Nenakazila ani manžela: O tom, že je možné při dodržování základních hygienických návyků a několika dalších doporučeních se chovat tak, aby se nákaza nešířila dál, svědčí i to, že Geradaová nenakazila manžela, s nímž sdílí domácnost. Stačilo vyhnout se fyzickému kontaktu, spát odděleně a mýt nádobí a prát ručníky a prádlo ihned po použití, tvrdí. (...) Pro veřejnost má Clare Geradaová jednoznačný vzkaz: je to nepříjemné, ale zvládnete to. Nezabírejte proto lůžka v nemocnicích těm, kteří je potřebují. „Drtivá většina lidí bitvu s koronavirem vyhraje. Ti, kdo na něj umírají, jsou již nemocní, pro které jsou respirační potíže příliš. To znamená, že většina z nás se může držet dál od nemocnic a nechat v nich volná místa pro potřebné.«

Celkem zajímavá zpověď nakaženého Slováka v Rakouském hotelu. Tak trochu ukazuje, že ani Rakušani nemají přístup k nemocným úplně zmáklý vzhledem k tomu, že neotestují holku bydlící s nakaženým koronavirem. 

Dvě holky, které jsou pozitivními testy na koronavirus. Je to dost upřímné a zajímavé. Vypráví o tom, že je to blbá nemoc, mají horečky, špatně se jim dýchá a je jim tak špatně, že nemají sílu uvařit si jídlo, takže když si budete dělat zásoby, tak jen to, co jde ohřát. Není špatné si uvědomit, že ať už máte koronavirus, nebo jenom nachlazení, pořád budete brát jenom prášky proti horečce (např. paralen) a proti bolesti (měli byste se vyhnout ibuprofenu(1)).

(1) Zatím to není prokázáno vědecky, ale vychází to z případu rodičů, kteří dali čtyřleté dceři ibuprofen a její stav se rapidně zhoršil. Jenže zatím není ani jisté, jestli má dítě koronavirus. Lepší je užívat paracetamol (ten je v paralenu). Je nutné číst příbalový leták a dodržovat dávkování. Jinak paracetamol škodí na játra. Když čtu, že paracetamol má rychlejší nástup na snižování horečky, musím si vzpomenout, jak jsem měla někdy v lednu nebo kdy horečku. Byla jsem týden nemocná, děsně slabá... v zoufalství nejvyšším jsem si (já odpůrce prášků a chemie) vzala paralen. Efekt nic moc. Horečka trochu klesla na zvýšenou teplotu, ale skoro mi bylo líto, že to jím.

Zdroje:
již uvedená videa

úterý 24. března 2020

Naše stromečky

Pohled přes pole (v popředí neviditelné stromky)
Tenhle článek jsem měla v plánu napsat už na podzim, když jsme po výstavě Zahrada Čech v Litoměřicích dovezli dva stromečky, které jsme zasadili za domem. Jednalo se o jostu, křížence černého rybízu a angreštu údajně dříve dováženého z Německé demokratické republiky. Před pár lety jsem ochutnala šťávu z josty u Franty, od kterého jsme koupili motorku (tuším Rozárku), a byla velice chutná. Nyní jsem se dočetla, že dozrává pozvolna, takže můžeme mlsat celé prázdniny. A také ji nenapadají škůdci, ani ptáci.

Druhou rostlinkou, kterou jsme si velkolepě dovezli, byla moruše. A pak jsem taky měla dva rakytníky, které jsem dostala jako dárek. To bylo takové milé překvápko od přítele.

Na podzim jsme vše zasadili, zalévali, chodili okukovat. A pak někdy v zimě jsme zjistili, že kromě josty všechny tři stromky někdo zabil. Kloním se k tomu, že to byl člověk, i když moc nechápu proč, je to na našem pozemku, i když je to za stodolou, takže to nemá komu co vadit. Moruši ohryzalo nějaké zvíře, ale všechny tři byly zlomené tak krásně a čistě – možná i proto, že třeba byly suché – že si neumím představit, že by to byla náhoda a od zvířete. 

A tak jsme se na jaře rozhodli, že to zkusíme znovu. Já toužila po rakytníku, i když je potřeba mít samičku a samečka, i když má trny a plody jsou jen obtížně jedlé, protože jsou příliš kyselé. Ale jakou z nich mamka udělala šťávu! A jaká to byla lahůdka, když to zkombinovala s vodkou. A marmeláda by to taky mohla být výtečná. 

Znovu jsme pořídili i moruši. Doufáme, že josta přečká nadcházející mrazy, protože vyhodila zelené pupeny. Dřín plánujeme zasadit někde na zahradě, kam se snad nedostanou kozy. A to samé platí pro fíkovník. Jo, fakt jsme si pořídili něco takhle bláznivě exotického. Ale když může plodit na Pražském hradě, proč by nemohl ve Středních Čechách. Mimochodem, věděli jste, že na Pražském hradě je Fíkovna?

Je to renesanční stavba nad Jelením příkopem v Královské zahradě Pražského hradu. Navrhl ji Ulrico Aostalli roku 1572 a od roku 1962 je chráněna jako národní kulturní památka České republiky. „Jedná se o kamennou nezastřešenou stavbu zhruba 12 m x 73 m, na jižní straně otevřenou řadou segmentově zaklenutých otvorů. Na zimu bývala fíkovna zakryta dřevěnou střechou a vrstvou slámy nebo sena sloužící jako tepelná izolace a uvnitř se přitápělo.“

P. S.: Uvažovali jsme i o třešni, protože višeň je spíš na kompoty a džemy. A v zahradnictví měli také oskeruši.

Zdroje:
https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/josta-vypestujte-si-drobne-ovoce-ktere-prave-dozrava
https://cs.wikipedia.org/wiki/F%C3%ADkovna_(Pra%C5%BEsk%C3%BD_hrad)

neděle 22. března 2020

Osobní zkušenost s rouškou

Popisek v metru a dva zodpovědní Francouzi v rouškách
Bylo to asi tak v pondělí 16. 3., kdy jsem v tramvaji uviděla dva kluky s rouškou. Zaujalo mě to. Řekla jsem si, že je to zbytečné, protože nejspíš nakažení nejsou – to by se tu neměli courat, a proti nákaze jim to nepomůže. Ale tak aspoň to uklidní panikařící okolí – prý tím poskytují okolí ochranu alespoň 50 %, záleží na typu roušky. 

Ze zvědavosti jsem si na večer omotala kolem krku, úst a nosu šálu. Jako že si to vyzkouším. Šála byla krásná a efektní, ale bylo to strašný. Hrozný horko v tom. A jak to na tvářích kousalo! Samozřejmě to byla ptákovina, tuhle šálu rozhodně nemůžu vyvařit, ani žehlit na vysokou teplotu. Kdo ví, jestli vůbec prát v pračce. Ale říkala jsem si, že poskytnu řidiči autobusu lepší pocit. Ústa už tou dobou měla zakrytá většina spolucestujících. 

Návod v metru jak se chránit před koronavirem
No a pak ve středu přišla povinnost nosit zakrytí úst a nosu na veřejnosti – všude mimo domov, včetně vašeho osobního auta (pokud v něm nejedete sami) a kanceláře (stejná výjimka, tzn. pokud ji nemáte jen sami pro sebe). Výrobci rtěnek asi pláčou.

A tak jsem si ve čtvrtek vzala šátek. Bylo to výrazně pohodlnější než šála, minimálně to nekousalo, parádní bavlna, ale zase pro změnu padal. Skoro pořád jsem ho musela popotahovat vzhůru. Překvapilo mě, že jsem potkala všechny lidi poslušně orouškované. Fakt všechny. Nejvíc líto mi bylo dělníků na stavbách. Já to mám jenom na cestu, pak jsem sama v kanceláři (a vlastně i v celé budově), takže pohodička. 
První lékárna bez roušek a taky bez paralenu

Připadalo mi vtipné prohlášení, že roušky nejsou a pak vidím minimálně polovinu lidí právě s těma rouškama (sem tam i respirátor), které nejsou. Zásoby z loňska a podobně. Nejlepší byl ale chlapík, který měl přes nos manžetu od košile a zbytek rozstřiženého rukávu mu vysel přes ústa až pod bradu. Vypadalo to docela dobře. Ale on se mi zdál takový nějaký mrzutý, tak jsem si ho nakonec netroufla oslovit, jestli si ho můžu vyfotit.

Můj převažující pocit byl jednoznačně hněv. Šátek byl otravný, iritující a bylo pod ním horko. A to ani nemluvím o tom, padal. Dýchat se přes něj dalo docela dobře a vypadal i celkem hezky, ale přišlo mi to tak absurdní. Tisíc lidí v Česku má koronavirus a potřebujeme deset milionů roušek. Všichni jsme vypadali více či méně směšně. Ještě víc mi přišlo, že tohle není realita, jak v pondělí trefně poznamenala kolegyně. Tohle je jen absurdní sen, ze kterého se musím už brzy vzbudit.

Druhá lékárna bez roušek, ale vstup jen s nimi
Zatím mi ani nijak nevadí, že se může jen do práce a z práce. Stejně je všechno zavřený, tak co. Ale kdyby byl nějaký státní fotograf, určitě by mohl udělat senzační fotky Prahy bez lidí. Nebo skoro bez lidí. V jeden okamžik a téměř všude. Učiněný ráj. 

Po pár dnech nošení – stupidita, když jdu ven do přírody, kde nikoho nepotkám – jsem si celkem zvykla. Už to začíná být i trochu módní doplněk, což je fajn pro děti, aby chtěly roušku nosit, ale jinak mi to připadá stejná hloupost jako krásné designy brýlí. Jak říká Norbekov ve své kritizované knize (i kdyby to byly všechno jen nesmysly, tohle se mi moc líbí a cítím to stejně, jen on to uměl vyjádřit): brýle jsou jako vozíček pro invalidu. Nikdy nemůžou být hezké. Tak jako litujete invalidu a nezávidíte mu krásný červený vozík, tak prý podvědomě litujeme i lidi s brýlemi. Neměli bychom si na roušky zvykat a hrát si s nimi. Pro mě za mě, ať klidně vypadají pěkně s nějakými obrázky, ale ať se to nezvrtne v módní doplněk, který ztratil funkčnost. Je otázkou, kdy se objeví krajky, stužky, střapečky a korálky.

3. 4. 2020 Nošení roušky už pro mě není tak nepřekonatelný problém, i když si pořád myslím, že je zbytečná. Už jsem s ní byla i běhat a řekla bych, že je to trochu zátěžový test. Už z ní nejsem tak strašně nešťastná (Ještě mi někdo tvrďte, že se v ní malým dětem špatně dýchá! Jako kdyby mně se v ní dýchalo dobře!), ale pořád mám obavy, jaká rizika nám její dlouhodobější nošení může způsobit. Nevdechujeme tak náhodou nějaká látková vlákna, prach a podobně?

7. 4. 2020
Tak fajn, ode dneška už můžu běhat bez roušky. Když budu mít od každého odstup dva metry. Jupí!

pátek 20. března 2020

Nejkrásnější období roku: jaro

Jaro. Říká se o něm, že je to nejkrásnější období roku. Období začátků. Příroda i lidi se probouzí. Všechno je plné síly po uspávající (či vyčerpávající) zimě. Stromy začínají pučet, květiny kvést a ptáci zpívat.

Je čas dát si nějaké předsevzetí. Něco nového začít, zkusit. Teď, ne v lednu, když se rozkoukáváte jako čerstvě vyorané myši. Nemusíte si určovat kdovíjaké cíle, stačí udělat aspoň něco.

Udělejte si jarní očistu. Ať už si pod tím představíte cokoliv, od dvou kedluben týdně navíc po pořádný detox jednoho zeleninového týdne či delšího půstu. Zkuste na sobě pracovat. Jít cvičit, jíst zdravěji. Teď je pro to nejlepší čas. A letos v karanténě zvlášť. Můžete se učit meditovat, nebo japonsky. To je jedno. Najděte si čas na to podívat se, jak žijete a zjistit, co byste chtěli změnit. Zlepšit. Mohou to být jen drobné krůčky, nebo třeba celá nová kuchyň. Nespokojte se s málem – zjistěte, jaké jsou vaše tužby a možnosti a udělejte první krok.

Vyrazte do přírody. Nachytat pár prvních paprsků. Slunce vám udělá dobře. Jen tak chvilku sedět na lavičce a slunit se. Dívat se do krajiny či si povídat s kamarádkou. Můžete udělat i první minipiknik. Vezměte s sebou třeba bagetu a čaj v termosce. (Samozřejmě nemyslím letos, kdy se nesmí ven, leda do parku a s rouškou, s tou by byl piknik dost na prd.)

Odlehčete jídlo. Zkuste nahradit typickou českou kuchyni jídly s větším množstvím zeleniny. 

Zasaďte bylinky. Třeba jen tak do truhlíku za okno. Petrželku, šnytlík (pažitku), mátu nebo meduňku. Nebo rovnou květiny. Nebo si pořiďte nějakou krásnou kvetoucí primulku domů. Obdivujte se jejím květům. Pokud máte chuť, můžete je zkusit namalovat.

Pokud máte dva šatníky, nechte si venku jeden teplý svetr a kabátek a přejděte na letní šatník. Vezměte si na sebe něco veselého: žlutého, oranžového, růžového, provokativně červeného... už je zase čas na barvy. 

čtvrtek 19. března 2020

Roušky hýbou světem

Od včerejší půlnoci jsou povinné. Čili dnes na veřejnosti jen jako muslimky.

Nejčastěji používané a vyhledávané slovo teď bude asi rouška. Ovšem hned po koronaviru. Je to trochu bláznivé vzhledem k tomu, že chirurgické roušky mají nosit jenom nemocní. A teď najednou velký boom a noste je všichni. Sice jsem to předtím taky tak trochu říkala, že kdybychom je nosili všichni, tak i ti nemocní a my zdraví bychom před nimi byli chráněni. Má to jeden drobný detail – jak je nosit a kdy?

S rouškou asi těžko budete jíst. Takže žádné jídlo na veřejnosti. Jenže ani doma. Protože pokud to roznosíte i ve vlastní domácnosti, mohl by to být problém. 

Druhá věc je, jak často to na někoho „prsknete“ – údajně byste s ním měli mluvit aspoň čtvrt hodiny a dost zblízka, aby to od vás opravdu chytil, – a jak často dostanete, protože jste se dotkli stejného předmětu jako někdo, kdo koronavirus má. Ale teď ať promluví fakta. 

Pravda o rouškách
Dle WHO musíte nosit roušku (mask), když jste zdraví a staráte se o osobu s podezřením na infekci 2019-nCoV, když kašlete nebo kýcháte. Masky jsou účinné pouze při použití v kombinaci s častým čištěním rukou desinfekcí s alkoholem na ruce, mýdlem a vodou. Pokud nosíte roušku, musíte vědět, jak ji používat a řádně zlikvidovat.

Novinky.cz, speciál o koronaviru: Rouška slouží k ochraně okolí před šířením virů a bakterií. Je určena těm, kdo mají příznaky onemocnění, aby nákazu nešířili dál. Roušky jsou určené na jedno použití, v krajním případě je možné je připravit k více použitím – horkým vzduchem (fénem).

„I podomácku vyrobená rouška z bavlněného trička velmi efektivně chrání okolí před vykašlanými infekčními částicemi. Zatímco lidé bez roušky vykašlali podle studií v průměru 200 infekčních kapének, lidé s vlastnoručně vyrobenou rouškou pouze 43.“ (Jak se starat o doma vyrobenou roušku) Přestože rouška virus nezastaví, omezuje šíření kapének s virem, takže to má smysl. (Ovšem jak jsem již poznamenala, pokud ho máte.)

Jediné místo, kde roušku nemusíte nosit, je vaše domácnost. Příp. když jste sami v kanceláři nebo v autě. Při pohybu a pobytu na všech místech mimo bydliště ochranné prostředky dýchacích cest (tedy i šátek nebo šála, či ústenka) musíte mít, jinak vám hrozí pokuta až do výše 20.000,- Kč. 

Jak si vyrobit roušku
Kde shánět roušku?

Pravidla pro použití roušky (dle WHO)
Roušky jsou smysluplné pouze v kombinaci s častou dezinfekcí (i mytí mýdlem a vodou) rukou.
  1. Před nasazením roušky očistěte ruce otřením dezinfekcí na bázi alkoholu nebo mýdlem a vodou.
  2. Zakryjte ústa a nos rouškou a ujistěte se, že mezi obličejem a maskou nejsou žádné mezery.
  3. Během používání se roušky nedotýkejte; pokud tak učiníte, očistěte si ruce desinfekcí nebo mýdlem a vodou.
  4. Vyměňte roušku za novou, jakmile je vlhká. Chcete-li odstranit roušku: sejměte ji zezadu (nedotýkejte se přední strany roušky). 
  5. Očistěte si ruce otřením dezinfekcí na bázi alkoholu nebo mýdlem a vodou.
  6. Jednorázovou roušku vyhoďte do uzavřeného odpadkového koše, bavlněnou roušku sterilizujte. 
Na stránkách Jak se starat o doma vyrobenou roušku doporučují měnit každou hodinu, zejména pokud se pohybujete mezi větším množstvím lidí a také v případě navlhnutí.

Jak sterilizovat roušku
Vyprat, vyžehlit, uschovat na vydezinfikované místo.

„I podomácku vyrobená rouška by měla splňovat možnost snadné sterilizace po každém použití. Nejjednodušším způsobem sterilizace je vyvaření. Obecně se doporučuje nechat vodu s rouškou projít varem a pak nechat samovolně vychladnout. Pro tento účel je velmi vhodný materiál 100% bavlna, která var vydrží. Na jiné druhy materiálu se dá použít například horký vzduch z fénu.“ (Speciál na Novinkách)

Na stránkách Jak se starat o doma vyrobenou roušku doporučují nechat vodu vařit minimálně 5 minut, nebo odděleně prát v pračce. „I když existují studie u příbuzného koronaviru, který způsobil v minulosti epidemii onemocnění SARS, jež tvrdí, že virové částice jsou zničeny již při teplotě 60 °C po dobu praní 30 minut, raději zvyšte teplotu na 90 °C. Roušky je pak zapotřebí ještě vyžehlit, ideálně párou. Pokud nemáte parní žehličku, pak alespoň na nejvyšší stupeň po dobu 5 minut.“ Roušku uschovejte na vydezinfikovaném místě.

A nějaké další detaily ze zpráv
V Moravskoslezském kraji je od středy 18. 3. 20 20 povinnost chránit si nos a ústa ve veřejném prostoru. Můžete použí roušku, šátek nebo šálu. Nenošení je bez pokuty, ale měla by to být základní občanská povinnost, apeloval hejtman. (Roušková neschopnost...)

V jednom z článků se tvrdí, že používání roušek je neúčinné, ale konkrétní data či důkazy chybí. „Ve Francii poukazují na neúčinnost povinného nošení roušek či ochranných masek, které mimo jiné nařídila i česká vláda. »Masky jsou vzácná komodita a je skutečně nutné si je vyhradit pro situace, kdy je to užitečné,« kritizoval na úterní tiskové konferenci hlavní představitel francouzského boje s koronavirem Jérôme Salomon. Zdůraznil přitom, že masky, které vidí v ulicích, jsou často opotřebované a špatně používané. Na neúčinnost používání roušek poukazují i další francouzští experti. Připomínají přitom stanovisko WHO, podle níž je nejdůležitější mýt si ruce, dodržovat odstup od dalších osob a nedotýkat se obličeje.“ (Francouzští experti poukazují na neúčinnost používání roušek)

Zdroje:
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/rouskova-neschopnost-vlady-uz-vytaci-i-moravskoslezskeho-hejtmana-za-ano-40316993?seq_no=4&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
https://special.novinky.cz/covid-19/covid-19-jak-si-vyrobit-rousku.html
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/jak-se-starat-o-doma-vyrobenou-rousku-40316990
https://koronavirus.mzcr.cz/otazky-odpovedi/

P. S.: Opravdu je to sterilizace. Steriluje se ovoce nebo zelenina.

středa 18. března 2020

Koeficient 1,6?

Vzpomínáte si na základní školu? Na geometrickou posloupnost?

Nedávno jsem hrála takovou jednoduchou hru na mobilu, která mi ji připomněla. Jednou z úloh bylo doplňování číselných řad (to jsem nikdy neměla ráda). Zpočátku to bylo jednoduché, to se vždy jen přičítalo určité číslo. Třeba pět, a tak bylo každé další číslo o pět větší. Pak přišla na řadu geometrická posloupnost, v té už se mi nedařilo počítat dostatečně rychle (nevýhoda úloh na čas). Je mi jasné, že řada 3, 9, 27 má pokračovat výsledkem 3*27, a když už jsem náhodou stihla zadat 81, brzy se objevila další úroveň 3*81. A přesně takhle funguje geometrická posloupnost. Zjistit, co je násobitel je jednoduché, stačí k tomu vydělit větší číslo menším. A máte ho. 

A tak mám svůj tip na šíření koronaviru v České republice. Nevychází to úplně přesně – také se jedná o zjištěné případy, nevíme, kolik lidí mezi námi s tím chodí a třeba to ani nezjistí. Určitě existují nějaké zajímavější a kvalitnější modely, ale já si zatím vystačím s číslem 1,6. Možná už brzy přestane platit díky zavedeným opatřením. Ale zatím to tak nevypadá.

Můj odhad, kdyby to byla geometrická posloupnost: 260, 417, 667, 1067, 1708 ...

P. S. 1: Teď jsem zjistila, že tohle moje čísílko má speciální název: reprodukční číslo R. Ale správnou hodnotu jsem zatím nenašla.


P. S. 2: Tak už jsem to našla (19. 3. 2020) v článku Když se ocitnete v nařízené karanténě. Co se pro vás změní? Mělo by to být 2,1. Tzn. jeden pacient průměrně nakazí dva lidi a kousek. Takže můj výpočet byl příliš optimistický. Sto nemocných tedy vyprodukuje 210 dalších a ne jen 160, jak jsem se domnívala, tj. chyby v odhadu 50 lidí.


P. S. 3: U chřipky je prý tento koeficient hodně podobný. Viz video s Epidemioložka: S koronavirem se dříve nebo později setká každý z nás... Hanou Tkadlecovou. 

Zdroje: 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kdyz-se-ocitnete-v-narizene-karantene-co-se-pro-vas-zmeni-93228?seq-no=7&dop-ab-variant=&source=article-detail
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nakazenych-hodne-pribude-ale-zlom-ma-prijit-za-par-dni-sledujte-cislo-r-94846?seq_no=3&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null – Pokud vás tahle problematika zajímá, podívejte se sem.

úterý 17. března 2020

Jak se žije za časů koronaviru?

Ode dneška mám tak napůl home office. Nechce se mi chodit do práce, když tam stejně nikdo moc není. A hlavně, když dojíždím autobusem, tramvají a metrem. Případně v opačném pořadí zpátky. Už jsem si pohrávala s myšlenkou, jak by to bylo super, kdyby bylo léto a já tady měla motorku. Vzhledem ke karanténě bych si mohla jezdit po silnicích skoro sama. Snadno by se mi tak trénovalo ježdění do práce. Nejdřív bych se to naučila bez provozu a pak už by to snad nějak šlo i v něm.

Myslela jsem si, jak bude super pracovat z domova – v minulém týdnu jsem si vyzkoušela, že to s mou pracovní morálkou není tak špatné, jak jsem si myslela. Dělala jsem kamarádce korektury habilitační práce (aby byla docentkou) a přes občasnou prokrastinaci se musím pochválit, že jsem na tom dřela jako by to byla moje vlastní práce. Možná spíš víc. A tak jsem si říkala, že se v klidu vyspím, k obědu si udělám dobré jídlo (ne zaměstnanecké blafy – občas je to fakt strašně přesolené a říkají to i ostatní, ne jen já, co se snažím sůl omezovat) a celkově to bude taková pohodička. 

No, tak jsem se vzbudila už o půl šesté. Fakt, v 5:30. Nechápu! Usnout už nešlo, tak jsem se pustila do malování růžové krajinky, jak říkám jednomu obrázku od Mowbray. Připravuji se na výstavu, stejně jako vloni, akorát letos možná nebude.

Teď jen takové stručné shrnutí, co je jinak, než jindy. V mém životě toho (zatím, naštěstí) není tolik. V práci jsem záskok za mateřskou, takže i když jsem státní zaměstnanec, nic jistého nemám, resp. mám, že budu muset jednou skončit. Jsem kancelářská krysy (preferuji výraz myš), takže teoreticky mohu dělat z domova. Aspoň část práce, na kterou nepotřebuji podpisy a písemné vyjádření vedoucího, ačkoliv i to jde leckdy zvládnout elektronicky. A u mě zrovna dost v pohodě, protože můj šéf je maximálně flexibilní. 

Teďka čtrnáct dní nebyl v práci, protože se předtím vrátil z Itálie. – Z klidné oblasti a ještě v době, kdy to tam (tady kvůli nim) tak nevřelo. Po něm se vrátili snad ještě tisíce lidí. Na ty už byli ostatní leckdy hnusní, protože tam neměli jezdit. To se vždycky nejlíp mluví těm, kteří v tom nemají peníze. Ale nejde jen o ně. Máte naplánovanou dovolenou, těšíte se na ni, předtím makáte jako šroub, abyste mohli v klidu odjet, aby vás třeba vedoucí pustil, a oni vám pak řeknou, že smůla? I když to nedává smysl? To je příklad kamarádčiny cesty do Vietnamu. Měla normálně vízum a všechno, i podle oficiálních informací ji měli 14. 3. 2020 normálně vpustit do země, možná s kontrolou horečky. Jenže nepustili. Bylo to jako zlý sen – letecký výlet do Dubaje a Vietnamu na letiště, hádání s místními zmatenci (pletli si UK a EU, Irsko a Island) a pak let zase zpět do Dubaje, jedenáct hodin čekání a hurá do Prahy. Přitom ve Vietnamu měli tou dobou jen čtyřicet nakažených, zatímco my sto padesát lidí. ... Jo, a mimochodem, na letišti v ČR jí nekontrolovali ani teplotu, ani nic dalšího. Otázkou tedy je, zda má být v karanténě, když byla takhle daleko a zrovna na letištích.

Pár kolegů mám v karanténě, protože se potkali s někým, kdo měl koronavirus. Ohledně informací je to dost chaos všude! Třeba kolegova dcerka onemocněla a doktorka řekla, že ačkoliv je on v karanténě, jeho žena dítě nejsou a mohou normálně přijít do ordinace. Dává to pak teda vůbec smysl?

Protože byla karanténa vyhlášená na celou republiku, necourám se po Praze, ale jdu hned po práci poslušně domů, a tak jsem viděla jenom jednu restauraci, kde nabízí, že vám po zazvonění přinesou misku ramen ven a můžete si ji vzít s sebou. Češi jsou holt přizpůsobiví. 

V autobuse se nesmí k řidiči, takže jsem si včera zabojovala s koupí lístku z automatu a hlavně s jeho štípnutím. Trochu ho podezřívám, že byl větší a prostě do toho cvakacího automatu nejde vecpat. Tak jsem ho růžek natrhla, ohnula a už se tam vešel. Ale nevím, jestli by to bylo uznatelné. 


Všechny obchody, kromě těch základních, jsou zavřené. Zatím jsem ještě nikde nebyla, takže netuším, jak to tam vypadá. Páteční nákup v Kauflandu v Dejvicích byl celkem v pohodě. Měli málo těstovin – jen bezvaječné, ale těch zase bylo dost. Prý teď nikde není cibule, což nemůžu potvrdit ani vyvrátit, protože tu jsme nekupovali. Pro zájemce – ne, nezásobili jsme se – vzali jsme si normální množství jídla: nějakou zeleninu (lilek, ráda bych udělala tu pomazánku z něj, celer apod.), jogurty (dva velký kyblíky smetanových, protože byli ve slevě – sto gramů za pět korun – a jsou naprosto dokonalý s višňovou domácí marmeládou), nějaké saláty (miluju matesy s cibulí bez koření a už je dlouho neměli), troje balení těstovin a ještě nějaké další běžné věci. Nějaké potraviny doma máme – kdyby byla karanténa a Košík/Rohlík/či kdovíkdo se sem bál jet, protože nemají respirátory – ale nijak zvlášť to neřešíme. Nechceme panikařit. A hlavně, když budu mít doma moc těstovin a rýže, nebudu to mít do čeho dát a sežerou mi to moli. Zrovna včera jsem dva chytila a to máme všude pasti a většinu jídla uzavřenou ve sklenicích. Navíc by mě zajímalo, co plánují „křečci“ jíst? To si jako někdo bude týden nebo čtrnáct dní vařit jenom rýži? Jen tak, bez ničeho? Já vím, že to teoreticky jde jíst. Jednu dobu jsem se pokoušela živit rýžovou kaší zvanou congee (hodně, hodně, ale opravdu hodně rozvařená rýže – asi hrnek rýže na litr vody, dost úsporné, kdybyste chtěli šetřit), ale myslím, že to většina Čechů nedá. Že to radši budou mít hlad, nebo držet půst. Když tak nad tím přemýšlím, dala by se congee jíst s kompotem nebo marmeládou.

Docela dost je všude cítit strach (až panika) z toho, co přijde. Ať už co se týče zdraví, tak ekonomické situace. Odborníci se shodují v tom, že snad ani není problém koronavirus jako takový, spíš jeho rychlá nakažlivost a těžký průběh u více lidí najednou, kdy by to nemocnice nestíhaly. S tím se objevuje otázka, že by nebylo zrovna vhodné, kdyby vám teď bylo něco jiného. Trochu bych řekla, že koronavirus je teď v centru pozornosti a dění a rakovina nebo zlomená noha je banalita. S tímhle prý měli problém v Číně. Jasně, člověk si říká, že jsme „lepší“ – víc vyspělá země, dbáme víc na lidská práva. Ale jste si tím tak jistí?

Hodně se nabádá ke klidu a solidaritě. Skoro bych řekla, že i média přestala používat zbytečně provokativní titulky upozorňující na to, kolik je zase nakažených. Kamarádka mi říkala, že jim to Facebooku lidi dost vyčítali, že vyvolávají paniku. Ale ono se to snadno řekne. Ale buďte novinář? Potřebujete udělat článek, který si otevře co nejvíc lidí. Zvlášť, když jim chcete předat důležité informace. A víte, co mě nadchlo? Právě tyhle projevy solidarity, toho lidství, kdy děti (jako nejméně ohrožená kategorie) roznáší jídlo důchodcům, kdy autoři pletařských návodů je dávají pro uklidnění veřejnosti zdarma. Více viz můj článek Pletením proti koronaviru

Zakládám záhonek

S pěstováním to myslím vážně. Ale přítel má obavy, že mě to za chvíli pustí, a tak chtěl, abych si záhonek zryla sama. Pchá! Vloni mi ho taky zryl nějaký cizí pán a nepustilo mě to. I když jsme se střídali v zalévání dva. Ale zároveň jsme měli dva, dost nevýhodně  rozmístěné záhonky kolem bytovky. 

Tady na zahrádce mám akorát obavy z koz.

Rytí trvalo celkem dlouho, pod meruňkou (a v jejím okolí) je půda dost udusaná. Zato se mi líbila likvidace trávy – stačilo tam pustit kozy a bylo za chvíli hotovo. 

Teď ještě trochu pohnojit a zamyslet se nad tím, co tam budu pěstovat. To je asi nejtěžší. 

Pohrávám si s myšlenkou maliní. Mmmm, mňam. Prý tu někde po okolí celkem dobře rostlo. 

Pak by se mi taky líbily dýně, ale ty snad stačí jenom dát na kompost. Semínka. Doma jsem musela obhájit, že dýně je fajn ;-). Páč dýňovou polévku máme rádi oba. Cuketa mou drahou polovičku nudí, ale časem snad taky vymyslím nějakou úpravu (např. smažená tenká kolečka jako chipsy), která se mu zalíbí. Ostatně, polévka s gorgonzolou mě také nenadchla. 

Jako další mě napadly nějaké bylinky. Troška toho zeleného „plevele“ do polévky, jen tak na chleba, k salátům...

Nedává mi smysl pěstovat třeba cibuli... nebo česnek. V krámě toho je plno a doma stejně člověk vypěstuje jen tak mizerné množství, pokud vůbec, že stejně nebude soběstačný. Zato bylinky jsou nechutně drahé. A pak abyste se jimi živili, když už si je koupíte. 

Možná by byla pěkná ještě cherry rajčátka...

P. S.: Výjimečně jsem poslechla a nerozjíždím akci pěstování ve velkém. Můj záhonek má tak metr krát dva. A možná ani to ne. Na druhou stranu, jsou tu ty maliny a stromky. Teda spíš budou. Snad.

neděle 15. března 2020

Už jsem zpátky, korektury hotovy (konečně)

Možná jste si všimli, že jsem nějakou dobu teď nepsala blog. Odhadem týden či dva. Ono ani předtím to nebylo nic slavného, ale snažila jsem se. 
Vymalovaný deník

Asi tak před měsícem se na mě obrátila kamarádka, kolegyňka z dřívější práce, jestli bych jí neudělala korekturu závěrečné práce. Přemýšlela jsem o potřebném čase, náročnosti, kolik si toho pamatuji z dřívějška – mělo jít i o typografii. A pak jsem kývla. 

Práci mi dodala s drobným zpožděním. Říkala jsem si, že to nijak zvlášť nevadí, ale nejsou dva dny jako dva víkendové dny. Po celém dni v práci, v kanceláři, při řešení problémů (zejména teď s koronavirem je to ještě zajímavější) a celodenním klofání do počítače, se mi už opravdu žádné vědecké texty číst nechce.

Naštěstí to bylo zajímavé téma, kterému jsem se dříve věnovala ve vlastní závěrečné práci. A sem tam si pohrávám s myšlenkou, že bych v tom ještě pokračovala.

A tak jsem vám jenom chtěla říct, že jsem si připomněla, jak je čeština záludný jazyk a Word pitomý program. Jako by byl takový problém nastavit, aby se za každým jednopísmenným znakem, myšleno spojkou (a, i) nebo předložkou (o, u, k, s, v, z), automaticky dělala pevná mezera, abych to v celém dokumentu nemusela dělat ručně, případně automaticky s kontrolou, protože je potřeba dát pozor na to, aby nebyla velká písmena zaměněna za malá, aby se nejednalo o „výrok A“ a za ním další text. Podobně je potřeba pohlídat, aby se neoddělila částka od zkratky Kč, číslo dne od čísla měsíce, paradoxně od čísla roku se to už oddělit může. 

Pomlčka má zůstat na konci řádku, ne na začátku. Jenže není pomlčka jako spojovník a je potřeba důsledně rozlišit, kam který z nich patří. Jeden je dlouhý, druhý krátký. Viz můj dřívější článek Mrcha pomlčka a prevít spojovník

Zajímavá je i problematika čárek. Třeba kdy se píše před A. To máme takové „a proto“, „a tudíž“...

Nebo odrážky (výčty), to bylo taky labůžo. Mají být jako součást věty, takže buď vždycky začínat malým písmenem a končit čárkou, tak to dělám já, ale nikdy nevím, co dělat, když se mi jedna z odrážek rozvine do věty. ... Má končit středníkem, nebo taky čárkou. V celém dokumentu to má vypadat jednotně. Nebo druhá varianta, mohou to být jednotlivé samostatné věty. To taky používám docela ráda, když mám velké odstavce oddělené do odrážek (pro přehlednost). 

A samozřejmě jsem bojovala i s jednotlivýma slovama, třeba takové řídicí a řídící umí být pěkný oříšek.

úterý 10. března 2020

Idylka na statku

Kozy si lehly, kočky postávají kolem, slepice dostaly krmení do domečku. Prádlo schne a druhá várka se pere. Píšu si blog a myslím na to, jak krásné léto tu musí být!

Vyhřívat se na dvorku na sluníčku. Na dece (když kolem nebudou kozí bobky), na lavičce, nebo na lavici (možná by se dala opravit, nebo třeba přetřít bílou barvou a bude vypadat parádně retro) by se dalo číst, nebo plést. Možná i příst.

Taky bych mohla zkusit něco pěstovat... Když vymyslím, jak to uchránit před všežravýma kozama.

čtvrtek 5. března 2020

Kdo je připraven, není překvapen


Lidi si prý dělají zásoby pro případ karantény, taky jednu mám
Tak nějak se to myslím říká. A proto přemýšlím, co budu dělat, když budu muset doma zůstat trčet v karanténě. Ne, že by nebylo fajn být čtrnáct dní jen tak doma – pochopitelně pouze zdravá (v případě nemoci budu v nemocnici nebo fňukat nad horečkou a co jsem si to zkusila tak před měsícem, není o co stát), ale když se na to člověk dostatečně nepřipraví, nevyužije potenciál „dovolené“.

Dovolenou dávám do uvozovek, protože očekávám, že budeme mít nařízený home office, což není zase tak špatné, když si zvládnu vyřídit papírovou část své práce předem. To mě teď trochu stresuje (trochu víc). Mám si přestěhovat půlku kanceláře domů raději s předstihem? A pak to vozit sem tam? Nebo nám dají na karanténu přípravu?

Ale i home office by byl fajn. Ušetřila bych spoustu času za dopravu (a taky nějaké peníze). A tak v práci řeším papíry a dumám, jak pracovat efektivně z domova, zatímco doma dumám, co potřebuji koupit a co bych mohla dělat, když to nastane:
  • psát blog: klasika, to není nikdy hotové a popravdě tu toho dost chybí a jsou to samé zajímavé části, jako třeba letní dovolené,
  • číst: nějaké ty knihy z knihovny by se taky našly (mám i pár vlastních nepřečtených),
  • šít: mám dvě skvělé knihy o šití a nakoupila jsem si podle nich látky, takže můžu šít jeden projekt za druhým (pyžamo, sukně, šaty...),
  • malovat: blíží se výstava, kam bych ráda umístila pár svých obrázků (pochopitelně nemohu recyklovat to, co bylo vloni),
  • plést: jen tak v ruce, nebo na pletacím stroji (před tím by se šiknul nějaký kurzík od J.), mohla bych dodělat některé šátky od Stephena Westa (třeba Texture Time # 1 Winter is coming, nebo The Doodler)
  • háčkovat rozdělanou deku Charlotte's Dream Blanket od Dedri Uys (psala jsem o ní zde a zde),
  • cvičit (běhat?),
  • vyprat velké prádlo,
  • dělat na domečku, takové ty zábavné činnosti jako umýt okna, zjistit obsah dosud neznámých skříní a mrazáků, vyhodit podezřelou chemii a prošlé léky (cca za týden má být svoz nebezpečného odpadu), připravit zahrádku na jaro atd., 
  • dostudovat kurz psychologie na Courseře,
  • hrát si s kočkama, resp. Františkem, kočka na to moc není o ostatních ani nemluvě, 
  • udělat inventuru klubíček (do Excelu) nebo na Ravelry (či obojí),
  • realizovat něco z prastarých seznamů Až budu mít čas, pustím se do...
  • paličkovat,
  • příst na kolovrátku,
  • prozkoumat okolí mého nového domova,
  • připravit motorku na sezónu.