úterý 31. března 2020

Balounovy perličky

Už jsem psala, že máme na statku dvě perličky. Dvě někam zdrhly – torzo jedné z nich už jsme našli pod střechou, kde je taková skrumáž všeho možného (= ještě jsem se pořádně nedívala, co tam vlastně je, onehdy se ukázalo, že třeba rýč).

Jsou bílé a hlučné. Dělají takové zvláštní zvuky. A když ráno řvou, připadáte si opravdu jako na venkově. Jinak mi to tak ani moc nepřijde. Žádné bučení krav, smrad prasečáku, nic. Vlastně takový příjemný klídek. 

Až na to, že sousedi zvedají barák o patro, takže tam každý všední den něco buší, vrže, bouchá, vrtá...

Přibližně před týdnem jsem si všimla, že se perličky motají kolem Balouna. Nebezpečně blízko jeho zadních nohou. Zrovna jsme vyklízeli suchý bez z Kombího domečku (o něm zase někdy příště) a kozy se přišly nejprve podívat a pak okusovat nejtenčí větvičky. 

Pozorovala jsem perličky a od přítele jsem se dozvěděla, že vedle Balouna onehdy spaly. A tak jsem si začala dělat srandu, že Baloun je jejich kozí máma. Chtělo by to udělat experiment – jestli za ním půjdou, když odlákám Balouna. Nebo jestli se kolem něj pohybují jenom náhodou. Třeba je to nejopatrnější koza. I když to se mi moc nezdá.

Jinak perličky nám zatím nenesou (nebo nevíme kam), ani není jisté, jestli jsou to vůbec holky, prý se to dá jen těžko poznat, když jich člověk nemá hejno, aby mohl odlišit samečka od samičky) a k jídlu je taky zatím neplánujeme. Jsou pro okrasu. Ty se mají, co?

P. S.: Když si zvětšíte fotku (stačí na ni kliknout) a kouknete se jim na bříška, zjistíte, že na bílém peří mají ještě bělejší puntíky. Jejich pírka jsou moc pěkná. Uvažovala jsem, že z nich udělám nějakou velikonoční dekoraci. 

Žádné komentáře: