Naše stromečky

Pohled přes pole (v popředí neviditelné stromky)

Tenhle článek jsem měla v plánu napsat už na podzim, když jsme po výstavě Zahrada Čech v Litoměřicích dovezli dva stromečky, které jsme zasadili za domem. Jednalo se o jostu, křížence černého rybízu a angreštu údajně dříve dováženého z Německé demokratické republiky. Před pár lety jsem ochutnala šťávu z josty u Franty, od kterého jsme koupili motorku (tuším Rozárku), a byla velice chutná. Nyní jsem se dočetla, že dozrává pozvolna, takže můžeme mlsat celé prázdniny. A také ji nenapadají škůdci, ani ptáci.

Druhou rostlinkou, kterou jsme si velkolepě dovezli, byla moruše. A pak jsem taky měla dva rakytníky, které jsem dostala jako dárek. To bylo takové milé překvápko od přítele.

Na podzim jsme vše zasadili, zalévali, chodili okukovat. A pak někdy v zimě jsme zjistili, že kromě josty všechny tři stromky někdo zabil. Kloním se k tomu, že to byl člověk, i když moc nechápu proč, je to na našem pozemku, i když je to za stodolou, takže to nemá komu co vadit. Moruši ohryzalo nějaké zvíře, ale všechny tři byly zlomené tak krásně a čistě – možná i proto, že třeba byly suché – že si neumím představit, že by to byla náhoda a od zvířete. 

A tak jsme se na jaře rozhodli, že to zkusíme znovu. Já toužila po rakytníku, i když je potřeba mít samičku a samečka, i když má trny a plody jsou jen obtížně jedlé, protože jsou příliš kyselé. Ale jakou z nich mamka udělala šťávu! A jaká to byla lahůdka, když to zkombinovala s vodkou. A marmeláda by to taky mohla být výtečná. 

Znovu jsme pořídili i moruši. Doufáme, že josta přečká nadcházející mrazy, protože vyhodila zelené pupeny. Dřín plánujeme zasadit někde na zahradě, kam se snad nedostanou kozy. A to samé platí pro fíkovník. Jo, fakt jsme si pořídili něco takhle bláznivě exotického. Ale když může plodit na Pražském hradě, proč by nemohl ve Středních Čechách. Mimochodem, věděli jste, že na Pražském hradě je Fíkovna?

Je to renesanční stavba nad Jelením příkopem v Královské zahradě Pražského hradu. Navrhl ji Ulrico Aostalli roku 1572 a od roku 1962 je chráněna jako národní kulturní památka České republiky. „Jedná se o kamennou nezastřešenou stavbu zhruba 12 m x 73 m, na jižní straně otevřenou řadou segmentově zaklenutých otvorů. Na zimu bývala fíkovna zakryta dřevěnou střechou a vrstvou slámy nebo sena sloužící jako tepelná izolace a uvnitř se přitápělo.“

P. S.: Uvažovali jsme i o třešni, protože višeň je spíš na kompoty a džemy. A v zahradnictví měli také oskeruši.

Zdroje:

https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/josta-vypestujte-si-drobne-ovoce-ktere-prave-dozrava

https://cs.wikipedia.org/wiki/F%C3%ADkovna_(Pra%C5%BEsk%C3%BD_hrad)