Seriál o lázních, Teplicích a okolí

Pokud jste se delší dobu nedívali na můj blog, ráda bych vám doporučila svůj teplický speciál plný fotek z mého pobytu v lázních v Teplicích (v Čechách). 

Cesta do Teplic v Čechách vůně podzimu z vlaku

Vítejte v Teplicích! příjezd a úvodní povídání plné fotek architektury

Procházka na Letnou v Teplicích je o budově obchodní akademie, restauraci s rozhlednou, podivném objektu

Hrad Škvárovník je asi nejzajímavějším objektem, kterým jsem v lázních viděla. Už kvůli materiálu, z jakého je postaven. A taky kým.

Minizoo, Zámecké náměstí a další věci z prohlídky Teplic: článek obsahuje především fotky

Duchcov, město, od kterého jsme nic nečekali, a přesto se dočkali dvou kostelů (barokního a secesního) a príma stylové cukrárny

Duchcovský zámek rozhodně stojí za prohlídku. Stihli jsme jen valdštejnský okruh, ale chtěli jsme jít i na Casanovu.

Zámecký park v Duchcově stojí za prohlídku i větší nafocení, než se povedlo mně v tomto ročním období. Mají tam i spoustu růží, ke kterým jsme se vůbec nedostali. Zato jsme viděli fretku. A mohli si ji i pohladit.

Cisterciácký klášter v Oseku jen rychlé omrknutí areálu a návrat zpátky na večeři

Zřícenina hradu Doubravská hora patří radioamatérům. Exteriéry jsou celoročně volně přístupné. Nezapomeňte se jít podívat na bastiony a nádherný rozhled do okolí.

Nechala jsem manžela na pokoji o porcelánové kašně v Teplicích

Jak to chodí v lázních a moje procedury 

Tahák do lázní 

Cisterciácký klášter v Oseku

V Oseku najdete kde co: parní vodárnu, Tůň rusalek, pivovar Černý Orel a taky původně románský kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1207–22, který byl barokně přestavěn v letech 1711–18. Architektem byl Octavio Broggio.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Na důkladnější prohlídku jsme už neměli čas, protože večeře byla jen do čtvrt na sedm, a my tu byli ve tři čtvrtě na pět. A na servírovanou večeři je lepší přijít minimálně půl hodiny předem.

Součást areálu kláštera, ale tohle byl soukromý pozemek, tak jsme tam nelezli, jen fotili

Kostel zezadu

Zámecký park v Duchcově

V minulém článku jsem psala o Duchcovském zámku (najdete zde) a ještě předtím o městě Duchcov (zde).

A teď se pojďme podívat do zámecké zahrady

Výškový rozdíl vyrovnává dvouramenné schodiště s drobnou kašnou s maskaronem. 

Duchcovský zámek je nádherný i ze zahrady

Barokní období zámku vyvrcholilo stavbou hraběcího špitálu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie s freskou Václava Vavřince Reinera (1689–1743). Autorství špitálu z let 1716–1728 je přisuzováno litoměřickému staviteli Octaviu Broggiovi (1670–1742) nebo architektu Františkovi Maxmiliánovi Kaňkovi (1674–1766). Přibližně ve stejné době byla zakládána zahrada přísně symetrické kompozice s pravidelně členěnými květinovými záhony, s alejí tvarovaných stromů, živých stěn, s okrasnými zídkami a s oživujícími bazény a fontánami. Hlavní osa zahrady procházela středem zahradního průčelí zámku ke vchodu kostela dnes už neexistujícího špitálu. V opačném směru bylo ukončujícím prvkem pískovcové sousoší Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) Čas loupí krásu, zpodobující únos Óreithýie Boreem. 

Rozsáhlá barokní zahrada, založená na počátku 18. století za Jana Josefa z Valdštejna ve francouzském stylu, patřila k nejpozoruhodnějším svého druhu. Později byla zvětšena a přepracována v anglický park s volně komponovanými cestami, stromovými solitéry nebo skupinami. Jedinou páteří parku byla diagonálně vedená alej od Knížecí zahrady k okraji parku. Průhled alejí končil na zalesněných svazích Krušných hor barevně odlišenou výsadbou stromů do písmene W. Park oživovala tekoucí voda, napájející několik rybníků. Dodnes se zachoval tzv. sfingový rybník se sochami z počátku 18. století. .

V roce 1956 a v dalších letech byl zámecký park likvidován v souvislosti se zamýšlenou povrchovou těžbou uhlí, které padl za oběť i barokní špitál. Údajně město před těžbou zachránil bezvýznamný viadukt, u něhož 4. února 1931 proběhla střelba do peroucích se dělníků stávkujících proti snižování mezd a vysoké nezaměstnanosti. viz Duchcovská stávka [3]

V následujících desetiletích bylo území rekultivováno, park obnoven a přistoupilo se rovněž k celkové obnově zámeckého traktu. Byl zřízen i pavilon pro osazení vzácné Reinerovy fresky a také pro původní plastiky ze špitálního kostela. Do vnějších výklenků byly umístěny alegorické sochy z předpokládaného Braunova okruhu. 

Nový pavilon pro Reinerovu fresku

Z původních porostů se ojediněle zachovaly duby, jasany, lípy a platany. Ostatní dřeviny jsou z pozdějších období, největší část tvoří nové výsadby. Od poloviny šedesátých let započala obnova zámku i celého zámeckého areálu s cílem kulturního a společenského využití a zpřístupnění veřejnosti. 

V parku jsme objevili paní, která venčila fretku. Dovolila nám ji vyfotit a taky pohladit. Bylo to super. Zvířátko se mi hned chtělo schovat do rukávu bundy, ale ona už ho měla přečtené a včas ho chytila, než mohlo drápky napáchat nějakou škodu. Prý taky umí pořádně kousat, když se jim něco nelíbí. 

Fretka na vodítku

Druhá fretka spící v tašce

Zdroje: 

[1] Duchcov, Oficiální webová prezentace státního zámku, Národní památkový ústav, https://zamek-duchcov.cz/cs/o-zamku/historie, cit. 22. 10. 2022

[2] Duchcov, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcov, cit. 22. 10. 2022

[3] Duchcovská stávka, https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcovsk%C3%A1_st%C3%A1vka, cit. 23. 10. 2022

Duchcovský zámek

Plastika Braunovy sochy Niké stojící na zeměkouli

Zcela výjimečně jsem si zapomněla jak turistický deník, tak zápisník, takže z prohlídky zámku nemám žádné poznámky. A přitom byla opravdu výborná. Průvodce byl sympatický mladík, který se naší pětičlenné skupince věnoval jako bychom byli hraběcí rodina. Sympatické bylo, že jsme na zámku mohli fotit.

Duchcovský zámek byl založen ve 13. století jako tvrz hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic stará tvrz přestavěna na zámek, ve kterém bydlel až do své smrti roku 1574. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostalliho. [2]

Gobelín na zdi

Nejvýraznější stopu zanechal na zámku starobylý rod Valdštejnů, který získal panství po Lobkovicích v roce 1642 a držel jej až do roku 1921. Právě s Valdštejny je spojen největší rozkvět duchcovského panství a zámku, který získává svou nynější podobu v podobě pětikřídlého reprezentativního sídla s čestným dvorem, nádvořím, zámeckým kostelem, zahradou, konírnou a hospodářskými budovami.“Zámek dal v letech 1675–1685 vystavět Jan Bedřich z Valdštejna podle plánů architekta Jeana Baptiste Matheye (1630–1696) na místě staršího renesančního lobkovického sídla. [1]

Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie). [2] 

Obraz dokazující věrnost Valdštejnů králi zobrazuje neexistující lidi

„Od poloviny 18. století, kdy vrcholil lázeňský věhlas nedalekých Teplic, bylo v zámku a v zámecké zahradě společensky velmi rušno. Pořádaly se zde pastýřské hry, divadelní a hudební představení, bankety a jiné slavnosti. Mezi slavnými návštěvníky nechyběl Lorenzo Da Ponte (1749–1838), Charles de Ligne (1735–1814), Friedrich Schiller (1759–1805), Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832), Ludwig van Beethoven (1770–1827), Fryderyk Chopin (1810–1849) a další významné osobnosti. Snad nejzvučněji v souvislosti se zámkem Duchcov zní jméno proslulého italského svůdníka a dobrodruha Giacoma Casanovy (1725–1798), který jako knihovník a společník hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna prožil na zámku Duchcov posledních třináct let svého života.“ [1] Žil zde tedy v letech 1785 až 1798 a také zde sepsal své paměti. [2] Fasády zámku dostaly současný klasicistní vzhled v letech 1812–1818, kdy byl majitelem panství František Adam z Valdštejna. Během té doby docházelo i k přeměně barokní zahrady, o níž si řekneme později. [1] „Po pozemkové reformě, v důsledku které v roce 1921 Valdštejnové prodali zámek státu a odvezli si většinu mobiliáře včetně historické knihovny, v budově zámku sídlila řada institucí a došlo zde k četným stavebním adaptacím. Krušné 20. století se nechvalně podepsalo na celém zámeckém areálu.“ Nejhorší škody utrpěl kostel, více viz můj článek Duchcov, město, od kterého jsme nic nečekali. [1]

Profi nafocené interiéry si můžete prohlédnout zde: https://www.zamek-duchcov.cz/cs/cs/fotogalerie/31392-interiery Níže pouze moje skromné fotky z prohlídky.

Nádherné dveře, skoro jako u nás doma

Valdštejnové byli sběrateli obrazů a dalšího umění, pokoj mohl takhle přeplácaně opravdu vypadat

Ostatní pokoje byly dříve podobně jako tento červený potaženy látkou, což pomáhalo jednak lépe udržovat teplotu, a jednak zlepšovalo akustiku, takže sloužící na chodbě měli ztížené poslouchání za dveřmi. V jednotlivých pokojích bývala kamna, která se ale nedochovala.

Červený pokoj

Keramický míšeňský květináč

Přes šablonu malovaná zeď

Porcelánový lustr

Porcelánové hodiny

 Paraván se čtyřmi ročními obdobími

Jsem fanouškem intarzie

Pohled otevřenými dveřmi (trochu jako doma)

Grafický salónek, některé grafické listy v sobě měly trochu humoru

Grafika ze salónku: malíř dělá dámu ošklivější

Intarzovaná truhlice

Část zámku zvenku

Nádvoří zámku

Zdroje: 

[1] Duchcov, Oficiální webová prezentace státního zámku, Národní památkový ústav, https://zamek-duchcov.cz/cs/o-zamku/historie, cit. 22. 10. 2022

[2] Duchcov, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcov, cit. 22. 10. 2022

Baroko v české literatuře

V době pobělohorské došlo k ohromné emigraci evangelíků – asi 20 % populace, a k násilnému pokatoličtění země, takže toto období bývá leckdy označováno názvem Jiráskova díla: Temno.

Nyní se podívejme na významné osobnosti z této doby:

Bohuslav Balbín

Adam Michna z Otradovic

František Antonín Špork

Jan Mark Marci z Kronlandu

Jan Amost Komenský

B. Briedl : Co Bůh? Člověk? – jedná se o srovnání člověka a Boha, kontrast – člověk : vše nestálé, nedokonalé X Bůh – v superlativech, trvalá, dokonalý, stálý …

Barokní architektura a další umění v Česku

Ač nemám výraz Česko nijak ráda, začínám se s ním pomalu smiřovat a navíc musím uznat, že do titulku článku se hodí lépe.

Mezi slavné české barokní architekty se řadí:

• Kryštof Dienzenhofer
• počátek stavby chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně
• Chlum sv. Maří u Sokolova
• kostel sv. Markéty v Břevnově
• Kilián Ignác Dienzenhofer, syn Kryštofa a dokončovatel mnoha jeho staveb
• chrám sv. Mikuláše na Malé Straně
• kostel sv. Maří Magdaleny v Karlových Varech
• kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách
• kostely v jižních Čechách
• Jan Santini-Aichel (též Jan Blažej Santini). Mnohá jeho díla bývají označována jako barokní gotika.
• kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou
• kostel v Kladrubech
• kostel v Sedleci u Kutné Hory

Mezi slavné české barokní sochaře se řadí:

• Ferdinand Maxmilián Brokof
• výzdoba morového mariánského sloupu na Hradčanech
• sochy na Karlově mostě
• spoluautorství náhrobku Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze
• Matyáš Bernard Braun
• sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě
• alegorie Ctností a Neřestí na Kuksu
• sochy poustevníků Onufria a Garina v Betlémě
• zámek Kuks

V barokním malířství se opět projevuje dramatičnost, zobrazují se skoro obnažené postavy, biblické a antické výjevy, malují se portréty. Typická je honosnost, kontrast v barvě či kompozici, často se objevuje šerosvit (= postava vychází ze šera či ze tmy). Časté jsou drapérie. Mezi slavné české barokní malíře se řadí:

• Karel Škréta: Skupinový portrét brusiče drahokamů Miserioniho, Strahovská knihovna,
• Petr Brandl: náboženské a oltářní obrazy,
• Václav Hollar: grafiky,
• Jan Kupecký: portrétista,
• Václav Vavřinec Reiner: freskař.

Mezi slavné české barokní hudební skladatele se řadí:

• Bohuslav Matěj Černohorský
• Jan Dismas Zelenka

Zdroje:

skripta Vladimíra Prokopa

http://www.unium.cz/materialy/0/0/baroko-2-m31671-p1.html

Baroko ve světové literatuře

Barokní literatura se projevuje tím, že si hrála s jazykem, společným rysem je určitá květnatost mluvy. Pro Španělsko byl typický góngorismus – používání neologismů, neobvyklých slovních spojení, literatura byla komplikovaná, plná metafor a nejasností. Typickým představitelem je dílo Samoty (Las Soledade) od Luise de Góngora y Argote. 

V Itálii se projevoval marinismu (secentismus) pojmenovaný po Giambattistu Marino, jehož vlastní otec vyhnal pro bouřlivý milostný život. Tematikou jeho básní je převážně smyslná láska ve všech svých podobách. Nejznámější je jeho nesmírně rozsáhlý mytologický epos Adone, mající kolem čtyřiceti pěti tisíc veršů. Tento styl se snaží překvapovat nabubřelými frázemi, epitety, gradacemi atp. Tento únik do říše fantazie se stal velice rychle povrchní a prázdnou rétorikou. Stejně jako góngorismus čerpal z antické mytologie. Ještě v 17. století byl zahájen boj proti tomuto typu literární tvorby. Řadí se k němu například Michelangelo Buonarroti, Giambattista Marino, Miguel de Cervantes, François Rabelais. V obrazech si manýrismus liboval v optických klamech. Někdy je vnímán jako přechodové období mezi renesancí a barokem, od něhož jde ale velice těžko odlišit. (více zde na wikipedii)

Ve Francii se objevila preciózní literatura, pro niž je typická vyumělkovanost a strojenost, namísto k reálnému zobrazení skutečnosti se upnula k zvláštní eleganci literárního stylu. „Parafráze, metafory a přirovnání se staly tak oblíbenými, že se reálné věci přestaly nazývat pravými jmény a i ty nejbanálnější myšlenky se vyjadřovaly neúměrným vzrušením a patosem. Tomuto časem úpadkovému stylu nezasvěcený člověk vůbec nerozuměl.“ Tak mě napadá, že to mohl být celkem zajímavý způsob šifrování. Je to pouhý text, špioni by jej mohli vidět, ale kromě znalců by stejně nikdo nerozuměl. A když se tak na to dívám, hned je mi jasné ještě jiná věc... kdopak se přibližně v 17. století stýkal s preciózkami a byl přítomen francouzské aristokracii, kde se věnovaly duchaplnému plácání o situaci na královském dvořem, lásce, kultem dámy atp. Řečník se snažil být nejobratnější, nejvtipnější a nejoduševnělejší... jasně, Angelika. Jak zajímavé znalosti literatury z ní člověk může získat... Tento typ literatury měl feministický charakter právě proto, že se mu obvykle věnovaly vzdělané ženy, kterých tehdy nebylo mnoho. Ve Francii nejvíce proslula „modrá komnata“ Madame de Rambouillet. V Angelice se jedna z největších preciózek v Marais jmenuje Julie d'Argennes de Rambouillet de Montausier (1607–1671) objevuje se v knize Angelika a král. A co jsem pochopila z francouzské wikipedie, byla nejstarší ze sedmi dětí Jeana de Vivonne, markýze de Pisany (1530–1599), a Catherine de Vivonne, markýzy de Rambouillet (1588–1665), která se salónem literatury začala ve spolupráci s dcerou. K návštěvníkům patřili: François de Malherbe, la duchesse de Longueville, M. de Chaudebonne, Antoine Godeau, Honorat de Bueil, marquis de Racan, Marc-Antoine Girard de Saint-Amant, Georges de Scudéry, Jean Desmarets de Saint-Sorlin, Roger de Bussy-Rabutin, Claude Malleville, François Maynard, Jean Ogier de Gombauld, Pierre Corneille, Angélique Paulet, la comtesse de La Fayette (článek o ní najdete zde, ale není můj), Madame de Sévigné. K typickým básníkům patril Vincent Voiture. Preciózní literatura pěstovala zejména drobnější žánry poezie (sonet, madrigal, romance) nebo naopak rozsáhlé romány.  Tomuto typu umění se věnovaly též Madeleine de Scudéry a Madame de Lafayette, naopak se jim posmíval známý Molière v Les Précieuses ridicules (Směšné preciózky, 1659) a Le Misanthrope ou l'Atrabilaire amoureux (Misantrop aneb Zamilovaný mrzout, 1666), nebo  Jean de La Fontaine v La Fille. Před nimi ještě abbé Cotin (1604–1682).  

Julie d'Argennes se stala v roce 1661 guvernantkou dětí královny Marie Terezie. Paměti doby ji kritizovaly coby milenku Ludvíka XIV. Julie d'Argennes si v roce 1645 vzala markýze Montausier Charlese de Sainte-Maure, s nímž měla v roce 1646 dceru Marie-Julie de Sainte-Maure, kterou si v roce 1664 vzal vévoda d'Uzès, Emmanuel II, comte de Crussol. Jedno z jejich osmi dětí, Julie-Françoise (1669–1742) si vzal v roce 1686 de Louis Antoine de Pardaillan de Gondrin, duc d'Antin (1665–1736), syn madame de Montespan.

Dalším zvláštním druhem byla alamodová poezie, z francouzského à la mode = podle módy, která se projevila zejména v částech Německa sousedících s Francií. Používala především románská slova a galantní obraty, snažila se o co nejjemnější vyjadřování. V české literatuře se projevila ve sbírce písní pro Annu Vitanovskou, jejímž autorem je Václav Jan Rosa (1630–1689), stejně jako u díla Discursus Lypirona. 

V Anglii krátce kraloval euphuismus [jufuizmus]. Přišel s ním alžbětinský prozaik a dramatik J. Lyly (1554–1606) v knize Euphues or the Anatomy of Wit (v roce 1578). Dílo je napsáno ve formě pojednání a dopisů a lze je považovat za předchůdce románu. Pokračováním je Euphues and His England (1580, Eufues a jeho Anglie). Obě díla se vyznačují „vytříbeným, formálně dokonalým a mnohdy až přehnaně elegantním preciózním stylem, slovními hříčkami, složitými souvětími i rétorickými figurami. Tento ornamentální rétorický styl se podle jména hlavního hrdiny obou próz (eupheus znamená řecky půvabný, vtipný) nazývá eufuismus (nezaměňovat s eufemismem, což je přikrášlující pojmenování špatné nebo nepříjemné skutečnosti).“ Zákl. výrazovými prostředky byla stejná délka vět, syntaktický paralelismus a stejné zvukové vyznění vět. Dějový prvek nebyl ještě plně rozvinut, vypravování zpomalovaly statické popisy vybrané konverzace a dvořanského chování.

Z nejznámějších barokních autorů a jejich děl lze jmenovat následující:

Pedro Calderón de la Barca Henao y Riaño (1600–1681), který napsal přes 200 her, např. Život je sen, Dcera vzduchu, Dáma skřítek, Je hůře, než bylo, Zápletky náhody, Falešný astrolog, Moje dáma nade všecko, Dům s dvojím vchodem, Tři odplaty v jedné. Děj jeho her je přísně logicky strukturovaný, soustřeďuje se na jedinou postavu a její vnitřní konflikty. Tematicky se velká část tvorby orientuje na náboženskou nebo nábožensko-filosofickou problematiku, ve které se odráží pesimistické názory rozkladu dvořanstva a církevní aristokracie. Jeho díla překládal Tyl, Nezval či Vrchlický.

John Milton (1608–1674) během tří let od své svatby s šestnáctiletou Mary Powellovou, která mu o měsíc později utekla, píše  sérii pamfletů zabývajících se etickou stránkou rozvodu (The Doctrine and Discipline of Divorce), ve kterých napadá britský zákon týkající se manželství, přebraný v nezměněné podobě ze středověkého katolicismu. Mary se k němu vrací v roce 1645. Kvůli své slepotě Ztracený ráj a Ráj znovu nabytý pouze diktoval. Musel si tudíž pamatovat obrovské části svých básní nazpaměť, což zaslouží obdiv - jiní by si tak rozsáhlé dílo rozvrhovali na papír. Epická báseň Ztracený ráj byla katolickou církví zařazena na Index zakázaných knih v roce 1732, kde zůstala až do konce 19. století. V době národního obrození ho u nás překládal Jungmann.

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621–1676) je dle Prokopa legendárním vypravěčem, jedním z nejlepších ve světové literatuře. Je autorem pikareskních románů*) a novel (tzv. simpliciád). Grimmelshausen pocházel z řemeslnické rodiny. Ve čtrnácti letech byl při přepadení svého bydliště vyvraždění rodiny odvlečen hesenskými žoldáky. V letech 1636 až 1640 žil v Soestu a Lippstadtu jako voják a zúčastnil se bojů třicetileté války. Ačkoliv neměl školy ani vzdělání stal se vojenským písařem a roku 1646 se vykoupil z vojenské služby. Jeho nejvýznamnějším dílem je román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, který se mimo jiné stal předlohou operety Simplicius Johanna Strausse mladšího.

Poznámky pod čarou:

*) Hlavní hrdina pikareskního románu je picaro, což přeloženo ze španělštiny znamená šibal, taškář, šejdíř, pobuda, zkrátka obvykle se jedná o zápornou postavu, nějakého intrikána či podvodníka, který pochází z nižších sociálních vrstev. Obsah románu je zcela soustředěn na postavu hlavního hrdiny, děj je založen na popisu jeho skutků a často i putování. Je protipólem oslavné literatury o rytířích a světcích. Pikareskní prvky mohou obsahovat i jiné literární žánry. „Příkladem tohoto žánru může být španělský anonymní román Lazarillo z Tormesu, Cervantesův Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha nebo ze současnosti román Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.“ (zdroj wikipedie, viz níže)

Zdroje:

skripta Vladimíra Prokopa

https://cs.wikipedia.org/wiki/Luis_de_G%C3%B3ngora_y_Argote

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marinismus

http://angelique.cz/postavy.php?postava=876

https://fr.wikipedia.org/wiki/Catherine_de_Vivonne,_marquise_de_Rambouillet

https://fr.wikipedia.org/wiki/Jean_de_Vivonne

https://fr.wikipedia.org/wiki/Pr%C3%A9ciosit%C3%A9

https://fr.wikipedia.org/wiki/Marie-Julie_de_Sainte-Maure

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alamodov%C3%A1_poezie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pedro_Calder%C3%B3n_de_la_Barca
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pedro_Calder%C3%B3n_de_la_Barca
https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Milton
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hans_Jakob_Christoffel_von_Grimmelshausen https://cs.wikipedia.org/wiki/Rom%C3%A1n#Pikareskn.C3.AD_rom.C3.A1n

https://leporelo.info/euphuismus
http://encyklopedie.vseved.cz/euphuismus
https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Lyly
https://leporelo.info/preciozni-literatura

2017 – Rok baroka

Napadlo mě, že když je ten rok baroka, mohla bych se trochu popídit po nějakých památkách a ještě něco stihnout navštívit...

Protože knihy jsou lepší než Google, nahlédla jsem do úžasných skript Vladimíra Prokopa Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století aneb Od Mezopotámie po naše národní obrození, copak se v nich o baroku píše. 

Baroko je pro mnohé vůbec nejkrásnější a nejúchvatnější etapou v historii umění, jiní baroko odsuzují pro jeho vnější projevy – i proto si mnozí studenti pamatují ze školy pouze to, že baroko je „přeplácané a prdelaté“. Bez ohledu na individuální sympatie či antipatie musíme hned v úvodu jasně říci, že snad žádný umělecký směr neovlivnil všechny oblasti společenského života tak jako právě baroko a že žádné jiné období nebylo tak kontroverzně přijímáno (alespoň v našich zemích).

Takže tolik úvod. A ano, má pravdu. O baroku si (díky němu) pamatuji, že jsou to hlavně tlustí prdelatí andělíčci. Ale abych nebyla nespravedlivá, uveďme si charakteristické rysy baroka (abyste ho mohli lépe poznat, když se s ním setkáte):

• Důležité jsou kontrasty: světlo, zdobnost, expresivita, velkolepost, dynamičnost (= snaha o vyjádření pohybu).
• Objevuje se snaha o zachycení pocitů, děje a dramatičnost.
• Autoři se obrací k nadosobním silám a hodnotám, díla v literatuře mají až mystický charakter. Člověk je považován za něco nicotného a pomíjivého.
• Časté jsou metafory, složitá symbolika, ale také malebnost a iluzionismus. Čtenář se setkává s protiklady a nadsázkou.
• Stavby jsou mohutné, nepravidelného půdorysu (elipsa nebo porušený kruh). Mívají kopule.
• Zdůrazňují se křivky, okna bývají kulatá či polokruhová.
• Typická je bohatá štuková výzdoba. Omítky mohou být barevné. 

Baroko vzniklo v Itálii a rozšířilo se po celé Evropě, kde převládalo v 17. a 18. století ve všech typech umění.

V roce 2017 se můžeme těšit na přiblížení českého baroka široké návštěvnické veřejnosti z řad tuzemských a zahraničních návštěvníků. Barokní památky UNESCO, barokní zahrady, baroko pěšky nebo na kole, mystické baroko, barokní zámky, hudba a divadlo, ale i barokní géniové, tradice či gastronomie, to všechno jsou barokní skvosty, které Česko může nabídnout.
Česko je naplněné barokními skvosty a lze jen velmi těžko vybrat, které jsou nejkrásnější, nejslavnější, nejzajímavější a nejnavštěvovanější. Baroko, jako umělecký sloh, dosáhl u nás vrcholu a má nezastupitelné historické místo ve vývoji Čech, Moravy a Slezska. K prvním významným stavbám patřily Valdštejnský palác a první brána Pražského hradu. Mnohé barokní památky jsou na listině UNESCO a různé etapy baroka reprezentují např. Zelená hora ve Žďáře nad Sázavou, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci či zámek v Kroměříži.

Baroko je jedním ze symbolů Česka, který každoročně obdivují tisíce turistů. Bez nadsázky lze říci, že Praha je barokním srdcem Evropy a to z dob jak raného, vrcholného i pozdního baroka. Baroko je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost. Baroko proniklo do všech uměleckých a životních projevů jako je architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo a hudba.


V Roce českého baroka budou barokní památky na mnoha místech Česka dynamicky ožívat. Návštěvníci se mohou těšit na často i netradiční zážitky, noční a kostýmové prohlídky, exkurze s příběhy, divadelní představení a jarmarky, proběhnou i mnohé hudební a gastronomické festivaly.

Každé léto si lidé návštěvami tuzemských pamětihodností zpříjemňují prázdninové výlety. Rok 2017 je agenturou CzechTourism vyhlášen rokem českého baroka, a proto vám přinášíme přehled nejkrásnějších barokních staveb u nás. Žádná jiná historická epocha v Česku nezanechala tolik stop jako baroko.

České baroko představuje specifickou podobu barokní kultury, jak se vytvářela v českých zemích v 17. a 18. století a doznívala v lidovém umění ještě dlouho poté. V katolických zemích - v Itálii, Španělsku a střední Evropě - se rozvíjí dynamická forma baroka, mezi typické české rysy patří používání drsnějšího pískovce místo mramoru. Působivá barokní dynamika ohromuje dodnes.

Kroměříž."Pokud chcete zažít bohatost českého baroka v nejkoncentrovanější podobě, nelze vám doporučit jiné místo než Prahu. Malá Strana vyniká mezi pražskými čtvrtěmi nejvyšším počtem barokních památek. Ať už se vydáte z Malostranského náměstí na Staré Město či Hradčany, v obou čtvrtích najdete desítky krásných staveb," doporučuje Martina Zikmundová z agentury CzechTourism.

Na Pražský hrad se můžete vypravit za první barokní stavbou v Praze a jednu z prvních v Čechách, a projít Matyášovou branou Pražského hradu. Odtud je to nedaleko do Valdštejnského paláce, považovaného za nejstarší barokní palác ve střední Evropě. Nebudete-li mít paláců dost, můžete navštívit také Černínský palác nebo Nostický palác. Za návštěvu rozhodně stojí stavební komplex Klementina s údajně nejkrásnější knihovnou na světě, Zbraslavský klášter i kostel svaté Markéty, který je součástí nejstaršího mužského kláštera v Čechách a to Břevnovského kláštera benediktinů. Pokud toužíte vidět další barokní kostely, vydejte se k pražské Loretě, kostelu svatého Mikuláše na Starém Městě či do kostela svatého Mikuláše na Malé Straně.

Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce.
Další barokními perlami v Čechách jsou zámek v Ploskovicích a divadlo na zámku v Českém Krumlově. Jde o jedno z nejkomplexněji zachovaných barokních divadel na světě s původní divadelní budovou. Toto divadlo se i díky citlivé obnově stalo ojedinělou památkou světového významu. Baroko stírá hranice mezi architekturou, plastikou a malbou. Křivky barokních staveb jsou dynamické, jakoby plné pohybu a života. Architekti, malíři, sochaři i štukatéři společně vytvořili nejen obrovské paláce, chrámy, kláštery a zámky, ale začali komponovat i ráz české krajiny za pomocí nových dominant, tedy cest, alejí a soch. Z posledně jmenovaných uveďme Braunovy sochy alegorií ctností a neřestí v Kuksu. 

Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci.Řadu často opomíjených barokních klenotů, které v českém, či dokonce evropském kontextu nemají protějšky, najdete v západních Čechách. Bohatý region za svůj mimořádný rozvoj v barokní době vděčil především mocným klášterům v Plasích a Kladrubech. Řadu zajímavých menších staveb najdete také v okolí, v Mladoticích, Mariánské Týnici, Přešticích nebo Nicově. Nejmalebnější jihočeské vesnice mají svůj původ také v době baroka. Takzvané selské baroko lze vidět na návsích jihočeských Holašovic a Soběslavských blat. Nejvýznamnějšími centry jsou vesnická památková rezervace Plástovice a památková zóna Zbudov.

Ohromné množství velkých staveb i drobných památek najdete také na Vysočině i jižní a východní Moravě. Mnohé z těchto památek patří po zásluze na seznam kulturního dědictví UNESCO. "Uveďme alespoň fascinující Santiniho architekturu poutního kostela Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Lednicko-valtický areál, zahrady a zámek v Kroměříži, či Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci," dodává Zikmundová.

Jihočeské Holašovice.


Agentura CzechTourism si k propagaci tématu baroka v Česku i v zahraničí pro letošní rok připravila ucelený kreativní koncept "Baroko všemi smysly". Inspiraci na další výlety za barokem můžou milovníci památek najít na www.ceskozemepribehu.cz.

doplnit
http://www.ceskozemepribehu.cz/baroko/
http://www.ttg.cz/rok-2017-zve-za-pamatkami-baroka/




 Rembrant- Noční hlídka
P.P. Rubens – Únos dcer Leukippových

Celý rok se to bude po republice hemžit nejrůznějšími akcemi. Ve Žďáře nad Sázavou najdete např. 

• Slavnosti jeřabin (24. 8. – 17.9.) festival výtvarné, hudební a dramatické tvorby
• Santiniho barokní slavnosti (8. – 10. 9.) setkání odborníků a obdivovatelů Santiniho barokní tvorby a Klášterní noc www.santini.cz
• Bachův varhaní podzim (12. 10. 2017) koncert složený ze směsice latino-amerických rytmů a evropské barokní hudby v podání exklusivního hosta Cristiana Gutiérreze (Chile). www.bachuvvarhannipodzim.cz
• Koncert Dagmar Pecková a Barocco sempre giovane (30. 11. 2017) Barokně vánoční vystoupení slavné operní pěvkyně www.dkzdar.cz
• Ostrov pohody barokní (15. – 17. 12.) hudební a divadelní představení, tvořivé dílny www.ostrovpohody.cz

Zdroje:
skripta Vladimíra Prokopa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Baroko
https://www.sivekhotels.com/cz/313.rok-2017-je-rokem-ceskeho-baroka
http://www.ceskozemepribehu.cz/baroko/

http://www.ttg.cz/rok-2017-zve-za-pamatkami-baroka/

Barokní září

Každé pondělí v září se můžete těšit na povídání o baroku. Proč? To se už brzy dozvíte...