pátek 31. října 2014

31. října: Halloween

Protože je dneska Halloween, chtěla jsem být stylová, a tak jsem si pustila jeden z dílů seriálu Susedia. (Zde online.) Sice už je znám skoro nazpaměť, ale ten devátý ze třetí série, kde László říká, že neví, co je to ten „halóven“, ale že bude nějaká seáncia, je skvělý stejně jako všechny ostatní. A poněkolikáté jsem se u něj zasmála.

Halloween je podobně jako Valentýn trochu rozporuplný svátek – někteří na něj nadávají, protože je z Ameriky a „vůbec se sem nehodí“ – zajímavý, že tyhle lidi v klidu jedí brambory (jsou taky z Ameriky) a možná i chodí do McDonalda, koukaj na americký filmy a příp. i slaví Valentýn. Jiným se zase líbí, protože to je byznys – prodáte nějaký ty koláčky ve tvaru dýní, dýně (polévka z hokaido je fakt dobrá), kostýmy, umělý zuby a jiný blbosti. A někdo to bere jako možnost kreativně se vyřádit. Oproti Valentýnu plnému srdíček nabízí Halloween přece jen spoustu možností – můžete uvařit jídlo vypadající trochu podezřele – na Pinterestu jsem toho viděla! Nebo si na dveře dát věnec ozdobený háčkovanými dýněmi, duchy či černými kočkami. A spousta lidí nejspíš ani neví, že něco jako Halloween u nás bylo už dávno předtím, než se k nám dostal – ony tu totiž taky rostly dýně, které se pomalu začínají do zdejší krajiny zase vracet (viz můj článek Dýňový svět).

Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Krásně je popsaný na Wikipedii, takže si dovolím citovat. Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallows-eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“. Říká se, že Halloween vznikl ještě před rozmachem křesťanství z nějakého keltského svátku, např. Samhainu – o tom zase jindy. Svátek se slaví převážně v anglicky mluvících zemích: USA, Kanada, Velká Británie, Irsko, Austrálie, Nový Zéland aj. Do Ameriky se dostal až v roce 1840.

Jak oslavit tradiční Halloween?
  • Oblečte děti do strašidelných kostýmů a pošlete je ven, ať „koledují“ sladkosti s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) – v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích… V Čechách nedoporučuji. Ale můžete si udělat halloweenskou párty doma – buď pozvat děti i s kamarády nebo se taky převléknout k večeři.
  • Vyřežte si dýni. Říká se jí jack-o'-lantern (Jackova lucerna). Vydlabejte vnitřek, udělejte mezírky pro oči (třeba ve tvaru trojúhelníků) a pro ústa. Dovnitř dejte svíčku a dýni dejte před dům, na balkon, nebo třeba nějakou malou nechte pro radost dětem (i sobě) na kuchyňském stole při večeři. Dýně v okně nebo před domem má chránit před zlými duchy.
  • Upečte dýňový koláč, strašidelně ozdobené muffiny nebo dort a udělejte si krásně barevný koktejl. Můžu vám doporučit i dýňovou polévku.
  • Pověste si před dům malou lucerničku. Pro lucerničky mám slabost, moc se mi líbí a chci si nějakou pěknou pořídit domů, potíž je, aby nevypadala hřbitovně a taky nestála sedm stovek, jak jsem párkrát viděla v květinářstvích.
  • Uháčkujte nebo si ušijte veselé podzimní halloweenské prostírání ve tvaru dýní, černých koček, strašidel, duchů apod. Hřbitov, hroby a strašlivé ksichty nedoporučuji ze dvou důvodů – jednak by vám pak možná tolik nechutnalo, a jednak by stejně byly zakryty talíři. Pokud chcete být méně komerční, můžete využít podzimní výzdobu ve tvaru listů, která se bude hodit ještě celý listopad.
  • Typickými barvami jsou černá, oranžová a zelená, takže můžete kombinovat třeba na záclonách, příp. i na oblečení. Osobně mám oranžovou, zelenou a navíc ještě žlutou a hnědou na podzim velice ráda, říkám tomu barvy spadaného listí a v tuto dobu je nosím nejraději, i když už je skoro všechno listí dole, protože jsou takové veselé.
  • Ozdobte okna a dveře podobně jako svůj stůl. Hodí se oranžovo-hnědý věnec na dveře a ať už jsou na něm plastoví nebo háčkovaní pavouci nebo ne, stejně se budete rádi vracet domů. Do oken už můžete umístit i kostlivce, upíry, duchy, košťata třeba z drobných větviček nebo nasbírané pestrobarevné podzimní listí.
  • Večer si můžete pustit horor. Ačkoliv já bych dala přednost pěkné komedii. Nebo si číst strašidelné příběhy. Třeba Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, o němž jsem tu psala, nebo Doylova Psa baskervillského.
Spoustu se toho o Halloweenu můžete dozvědět na stránkách ireceptář.

P. S.: Typicky se k Halloweenu přiřazují: vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Nejčastěji používanými barvami jsou černá a oranžová.

Poznámka pod čarou bez čáry: Jojo, jsem rejpal, připouštím, ale když vám řeku, že si máte vydlabat dýni a pak si jinde přečtu, že se před dům staví tykev, přirozeně mě napadne, jaký je – pokud vůbec nějaký – rozdíl mezi dýní a tykví. A ono jo. Tykev z čeledi tykvovité má různé druhy a variety, například dýni, cuketu nebo patison. Podle Wikipedie je výraz dýně lidovým názvem nejčastěji pro tykev obecnou nebo tykev velkoplodou.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Halloween
http://www.velkaepocha.sk/200710303661/Halloween-anebo-Dusicky.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tykev
http://zpravy.idnes.cz/halik-halloween-je-morbidni-nas-svatek-ticha-ma-vetsi-hloubku-p5h-/domaci.aspx?c=A081101_173241_domaci_ton
http://www.lidovky.cz/pavouci-muffiny-a-britsky-halloween-d74-/dobra-chut.aspx?c=A141030_114916_dobra-chut_ape

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Vcelku tlustou knihu 358 stránek napsal jako svůj první román Ransom Riggs, podle fotky na jeho stránkách ransomriggs.com vypadá jako vcelku sympatický člověk, podle toho, co píše, by mohl být spíš podivínem, ale proč ne, kdo říká, že podivní jsou špatní?

Kniha je fantasticky napínavá a zajímavá! Zklamáním pro mě byl jen otevřený konec, který mě nutí přečíst si brzy její pokračování. Ale jinak to vážně stojí za to. Je psaná v ich-formě a autorovi brzy uvěříte, že to vážně všechno zažil. A možná se s ním i začnete bát. Pro jistotu jsem knihu nečetla před spaním, abych neměla zlé sny, ale nakonec je to spíš napínavá a trochu strašidelná kniha plná tajemství, než přímo horor. A co je na ní nejfantastičtější? Fotografie, které parádně doplňují příběh. Doporučuji nelistovat knihou předem, ať je pak pro vás každá viděná fotka novinkou, to si čtení mnohem lépe vychutnáte.

A dokonce se chystá ještě třetí kniha, která snad vyjde až koncem roku 2015. Takže doporučuji se čtením chvilku počkat, ať to máte všechno při jednom a v knihovně na ni nemusíte čekat.

Abych vás k četbě opravdu zlákala, dovolte mi ocitovat fantastický úvod: „Právě když jsem se smířil s tím, že můj život bude obyčejný, začaly se dít neobyčejné věci. První z nich způsobila hrozný šok, a jako všechno, co vás změní jednou provždy, rozdělila můj život na dvě poloviny – na Předtím a Potom.“ (str. 10)

čtvrtek 30. října 2014

Vrtěti psem (***)

Zajímavý film o tom, co všechno se dá natočit a jaká zajímavá mystifikace se dá vymyslet. O tom, jak málo můžete věřit televizi a médiím a jak jde všechno zachránit. Dustin Hoffman jakožto skvělý filmový producent Stanley Motss pomáhá poradci prezidenta Conradu Breanovi (Robert de Niro) a Winifred Ames (Anne Heche) nafingovat a vymyslet co nejlepší scénář, aby prezident vyhrál volby. Je totiž třeba odlákat pozornost voličů od skandálu prezidenta USA s obtěžováním nezletilé dívky. 

A tak je napadne válka s Albánií. „Proč s Albánií?“ 
„Proč ne?“

V dalších rolích můžete vidět Woodyho Harrelsona coby válečného hrdinu Williama Schumanna, Denise Learyho jako Fad Kinga a další.

Film stojí za to vidět podle mě hlavně proto, jak se všechno dalo vždycky zachránit… výborná ukázka kreativity a skvělý přístup Dustina Hoffmana, že všechno jde vyřešit. Oblíbená věta: „Tohle nic není, …“ A pak následovalo doplnění, co tehdy tam někde jinde zažil horšího. Skoro by se to dalo zařadit do kurzu pozitivního myšlení nebo kurzu štěstí – říct si: „Tohle nic není.“

Na ČSFD má film 76 % a uvádí se, že trvá 97 minut. Je z roku 1997, což mi připadá příjemně symbolické. No, že by to byla vysloveně komedie, bych neřekla.

úterý 28. října 2014

Pařba na třetí (***)

Potřebovala jsem včera něco dokončit na paličkování, a tak jsem si k tomu pustila film. Už delší dobu jsem se těšila na Pařbu na třetí, tak jsem si ji našla online a parádně se pobavila. Navíc je Bradley Cooper (Phil) okouzlující, i když už je skoro čtyřicátník. Samozřejmě je to tak trochu opáčko toho, co jste mohli vidět už v předchozích dvou dílech, ale jsou tu nové průšvihy Alana. Jako vždycky. A k tomu je tu Leslie Chow. Nedočkáte se ničeho převratného, ale pro pobavení je to super.

pondělí 27. října 2014

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (2/4)

Předcházející článek:
Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (1/4) představuje úvodní díl tohoto miniseriálku.

Tento díl se bude věnovat Technickým chybám, jedné z kategorie příčin nepořádku klasifikované Julií Morgenstern v knize Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

I. Technické chyby: Jednoduché, mechanické a snadno řešitelné chyby v systému pořádku, které jsou naštěstí nejčastější.
  • Věci nemají své místo: Váš život se změnil, našli jste si nové koníčky, ale pro věci s nimi souvisejícími jste si nevyhradili místo. Začala jsem paličkovat, plést, šít a kreslit a najednou se mi doma objevila herdule, stojánek na herduli, paličky, nitě, spousty klubíček, jehlice a háčky všech velikostí, jehly do stroje, šroubováky, olejnička, barevné nitě, plné igelitky látek, krejčovská křída, nůžky, patentky, magnety na kabelky, vlizelín a taky šicí stroj. A co se týče kreslení tak pastelky – tlusté, tenké, akvarelové, štětečky, tužky, náčrtníky, skicáře a několik knih o kreslení. Nic z toho jsem dřív nepotřebovala a nemělo to své místo. Teď je potřeba najít jim nový domov a to tam, kde se používají.
  • Nevhodné úložné prostory: Uklízení je pro vás příliš namáhavé: věci máte příliš daleko od místa, kde je používáte (zlaté pravidlo: Věci patří tam, kde se používají.), úložné prostory jsou těžko dostupné (nejdou otevřít, dosáhnete tam leda z žebříku, cesta k nim je zatarasená, jsou příliš hluboko ve skříni…). „… když je příliš únavné dát něco na místo, jednoduše to neuděláte – ne proto, že jste líní, ale protože máte na práci důležitější věci.
  • Víc věcí než místa: Pokud máte víc věcí než úložných prostor, nabízí se dvě řešení: zbavit se některých věcí, nebo pořídit nové úložné prostory. Je tu ale i třetí možnost – lépe využít stávající místo.
  • Příliš složitý systém: Máte-li příliš mnoho kategorií, bude vám trvat věčnost, než v dokumentech najdete složku, kterou jste hledali, abyste nakonec zjistili, že jste si danou položku zřejmě zařadili z nějakého nyní nepochopitelného důvodu do jiné kategorie. Jenže do které?
  • Chcete to mít na očích: Bojíte se, že na něco zapomenete, když to nebudete mít přímo na stole na očích. Jenže, když se vám tam navrší několik věcí, tvoří to už nepořádek, do kterého se vám nechce ani sáhnout, protože se bojíte, že úplně dole je to, co jste měli vyřídit včera.
  • Uklízení vás otravuje: Vždycky si najdete zajímavější a zábavnější činnost než je organizování skříní či šuplíků. Podívejte se na uklízení kreativně či umělecky – pohrajte si s šanony, výběrem či renovací skříní.

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (1/4)

Většina lidí si myslí, že jejich prostoru chybí řád, protože jsou ve své podstatě líní, nepořádní, chaotičtí nebo neschopní. Případně, že nemají dostatek úložných prostor. V 90 % máte podle Julie místa dostatek a dosud se nesetkala s nikým, kdo by byl nějakým způsobem líný či neschopný udržet pořádek. „Koneckonců, jak můžete čekat, že vás představa důkladného úklidu nadchne, když své prostředí vnímáte jako ostrou kritiku své vlastní povahy?“ (str. 23)

Ve skutečnosti vám brání některá z následujících kategorií – snažte se určit, co se projevuje právě u vás:

I. Technické chyby: Jednoduché, mechanické a snadno řešitelné chyby v systému pořádku, které jsou naštěstí nejčastější.
II. Vnější příčiny: Ne všechno je ve vaší moci.
III. Psychologické překážky: Vaše vnitřní „já“ může ve skutečnosti toužit po chaosu z několika důvodů.

Zdroj: Julie Morgenstern: Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

čtvrtek 23. října 2014

Joanne Kathleen Rowlingová: Harry Potter (****)

Kdo by neznal sedmidílnou ságu o mladém čaroději, který přežil útok velice mocného kouzelníka?

1. Harry Potter a Kámen mudrců
2. Harry Potter a Tajemná komnata
3. Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
4. Harry Potter a Ohnivý pohár
5. Harry Potter a Fénixův řád
6. Harry Potter a Princ dvojí krve
7. Harry Potter a Relikvie smrti

Dá se říci, že tato kniha je vhodná pro všechny věkové kategorie. Pro ty mladší je to pohádka, pro puberťáky částečně milostný románek a dobrodružství, pro ty ještě starší prostě dobrý a složitý příběh s promyšlenými postavami i dějem.

Z převážné části jsou knihy psány z pohledu Harryho, ale přitom v erformě. Nicméně i tak se snadno dostanete do děje. Každá kniha představuje jeden rok na bradavické škole kouzel. V knihách je ve správném poměru rozložena dějovost i popisnost tak, abyste si dokázali vše představit a přitom se nestihli nudit. Jsou ovšem i určité pasáže, které vám mohou připadat méně zajímavé, například famfrpálové zápasy.

Kromě posledních dílů má autorka menší problém s tím, že oproti závěrečným sto až dvě stě stranám je děj poněkud vláčnější. Ne, že byste se nudili, ale poslední stránky jsou takové, že byste někdy raději nešli spát ani jíst, jen abyste zjistili, jak to teda nakonec dopadne.

Je ovšem nutno pochválit mnoho překvapení a zvratů v ději během celé ságy. I když si myslíte, že jste už leccos odhalili a možná něco doopravdy ano, snadno se najde něco dalšího, co je sice logické, ale ani ve snu by vás to nenapadlo. A to je dobře, protože se pořád máte na co těšit v dalších dílech.

Také bych ráda zmínila logické užití názvů díky nimž si čtenář snadno vzpomene, co se ve kterém díle stalo. A v neposlední řadě rozhodně stojí za zmínku, že se leckdy i notně zasmějete. Nejkrásnější ukázkou jsou alespoň pro mě kousky Freda a George.

Vytknout by se dalo značné množství postav, ve kterých se čtenář někdy může jen těžko zorientovat. Pomohlo mi k tomu nakreslit si plánek s „rodokmeny. Mnoho Harryho spolužáků svým způsobem jen dotváří kulisu, než že by měli nějaký opravdový význam, takže se tím nemusíte zabývat, když se trochu ztrácíte.

Zlodarov les (****)

Předem upozorňuji, že tohle není veselá pohádka. Je spíš strašidelná a možná i trochu smutná, i když všechno dobře dopadne. Podobně jako v pohádce O krásnej strige je i v téhle pohádce malé upozornění na to, že bez práce nejsou koláče a ne každého je radno vodit si domů. A že někdy by měl člověk maminku poslechnout.

Les je díky modrým flekům/světlům/ poměrně strašidelný. Pohádka je slovenská, a proto se správně jmenuje Zlodarov les, ačkoliv video najdete jako Zlodarův les. A na ČSFD zrovna tak – mimochodem tam má tato půlhodinová pohádka z roku 1989 padesát devět procent Já jí dávám více, i když není tak pěkná, spíše zajímavá a originální, proto stojí za zhlédnutí. Námět a scénář je od Magdalény Glasnerové. Hlavní postavou je Martin (Maroš Kramár), který touží po houslích, na něž by mohl hrát u muziky. Jeho „milá“ (kamarádka?) Julka (Natália Hasprová). Důležitou roli v této pohádce hraje mateřská láska a jednou z hlavních postav tedy je matka Martina Adela Gáborová, která hraje vskutku báječně. V některých chvílích mě její příběh dojal až k slzám. A pak je tu krásná dívka, která darovala Martinovi vysněné housličky – Zamija (Marta Sládečková). Chvíli jsem o tom přemýšlela a váhala, ale nakonec jsem si ji přece jen na ČSFD našla a helemese – Marta Sládečková skutečně hrála v komediálním seriálu Susedia. A že nevíte koho? Martu Sladkou, kterou si sama vymyslela. Dobré, že?

Zlodara, pána lesa, hraje Rudolf Kraus.

středa 22. října 2014

Těšíte se na zimu?

Já jo. Protože zima znamená:
  • svařené víno,
  • černé čaje ovoněné brusinkami, višněmi, zázvorem, hřebíčkem, vanilkou, skořicí, kardamonem…,
  • horkou medovinu a griotku,
  • nošení šátků a šál, kterých mám spoustu, stejně jako různých měkoučkých svetříků,
  • že se doma začalo topit, a tak je paradoxně tepleji než před týdnem.
A zimu také představují dvě kouzelné věci, které miluji. Sníh a Vánoce. Už teď si píšu do diáře, kdy je třeba upéct vánoční štolu, aby měla měsíc na rozležení.

pondělí 20. října 2014

10 nevhodných otázek/poznámek na doktorandy

Zatažené ráno a já se mořím s disertačkou. Nebo bych měla. Místo toho jsem nakoukla do starých fotek a jiných nepoužívaných složek v počítači a zjistila, že jsem zde ještě nepublikovala 10 otázek, na které se nemáte doktoranda ptát! 

Pokud se chcete pobavit: už mám dávno napsaný článek o tom, Proč Bůh nemá Ph.D.

A zde je těch 10 otázek/hlášek:
  1. Jak to jde s doktorátem?
  2. Cos už doteď napsal?
  3. Líný student, co?
  4. Moje daně tě živí.
  5. Studenti neví nic o skutečném světě.
  6. Jaký je praktický výstup tvojí práce?
  7. Kolik článků jsi už publikoval?
  8. Kdy plánuješ začít dělat skutečnou práci?
  9. Takže chceš být opravdovým doktorem?
  10. Kdy končíš?
Originální anglická verze:




pátek 17. října 2014

Muzeum techniky Telč

Druhým bodem naší návštěvy v Telči bylo Muzeum techniky, otevřené teprve 11. srpna 2012 v prostorách bývalé parní pily, založené 1873 Leopoldem Podstatzky-Lichtensteinem

Muzeum se nachází sto metrů od centrálního parkoviště v Telči. Expozice se rozkládá na ploše 900 m2. V říjnu a dubnu je můžete navštívit o víkendu nebo ve svátek od 10 do 17 hodin. Od listopadu do března po telefonické domluvě a od května do září denně od 10 do 18 hodin. Vstupné je pro dospělého 50 Kč a pro děti do 15 let 30 Kč, mrňousové do 10 let mají vstup zdarma.

K vidění jsou tu:
  • historické automobily: např. Rolls Royce Silver Shadow z roku 1969, žlutočerná Tatra 75 z roku 1934, Tatra 13 z roku 1927, červená Škoda 430 z roku 1930, Rolls Royce 20/25 z roku 1931. Zajímavý je JK Sport 2000, od slovenského konstruktéra Júlia Kubinského, které byly v roce 1951 vyrobeny pouze 3!
  • motocykly: Především čezety, o které se více zajímám od té doby, co jednu mám. Najdete tu Čezet ortopedia pro invalidy, jichž bylo vyrobeno 150 kusů, žlutou ČZ 175 477 z roku 1971, ČZ 175 505.01 Rikša z roku 1963, Jawu 250 „Pérák“, Jawu 50 „Pionýr“ a mnohé další.
  • bicykly, stabilní motory, kočárky, hračky, kamna, rádia, elektrospotřebiče a věci denní potřeby našich babiček. Můžete zhlédnout také starou zubařskou ordinaci, selskou místnost a dobovou dílnu automechanika.
Zdroj:
vlastní poznámky
http://www.muzeumtechnikytelc.cz/#dsc00930-jpg
http://www.muzeumtechnikytelc.cz/
http://www.eurooldtimers.com/cze/galerie-stroj/4345-1951-jk-sport.html


Takové měl i Fantomas


Kolo jak z reklamy na Poděbradku

Celoproutěný kočárek "kukaň" byl od roku 1936 až do 1965 v podstatě stále stejný. Ve své době patřil k nejoblíbenějším. Vyráběl se z přírodního proutí nebo PVC.

Další kočárky

JK Sport 2000

JK Sport 2000 zpředu

Výplet dámského kola, aby se do něj nechytila sukně


čtvrtek 16. října 2014

To se ti povedlo, Julie (**)

Scénář ke čtyřiceti minutové pohádce z roku 1982 napsala Eva Košlerová dramaturgem byla Anna Jurásková a Kateřina Krejčí. O režii se postarala Vlasta Janečková.

Julie (Iva Janžurová) je bývalá víla, která spolu se strašidlem Hlavičkou (Vlastimil Bedrna) vychovala Kordulku (Magdalenu Bičíkovou).

A protože holka už je na vdávání – no, podle mě teda rozhodně ne a myslím, že ani v roce 1982, ze kterého je tahle pohádka taky nebyla (Magdaléně bylo tehdy 14 let, což je na vdávání vážně brzy.) – přestěhují se z lesa do města, aby jí našli ženicha. Ale místo statného, bohatého a nevím jakého ženicha je tu hokynář Adam (Michal Nesvadba), který se Kordulce zalíbí. Kdoví jestli nevidí chlapa poprvé, když se jí líbí tohle, ale budiž. Jsou i horší princové a nápadníci, tenhle je aspoň milý a galantní, ne jak ten protiva v Popolušce. Rytíře coby lepšího nápadníka si zahrál Miloš Nesvadba. Sousedky hrály Nataša Gollová, Ludmila Roubíková a Eva Svobodová.

Pohádka je koukatelná, ale raději jen jednou. S tímto vědomím může být místy i vtipná. Na ČSFD má pohádka 56 %. A když tak nad tím přemýšlím, asi se mi nejmíň líbí právě Magdaléna Bičíková. Jako herečka mi nějak nesedí, i když má jako princezna dokonalé blonďaté lokýnky.

Telč

Telč
V neděli 7. září jsme vyrazili na výlet do Telče. V Caffe La Piaza jsme si dali domácí bezinkovou limonádu – půl litru za pětatřicet korun. Byla natolik bezinková, že mi málem až nechutnala. V nedalekém stánku se suvenýry jsem okukovala zelenostříbrný kámen, a protože jsem nebyla schopná určit, co je zač, musela jsem se optat prodavačky. Jednalo se o fuchsit, který má nazelenalou barvu díky obsaženému chromu.


Věž kostela (odraz)

Hlavním cílem našeho výletu bylo nově zpřístupněné audiovizuální podzemí. Zprovoznění stálo dvanáct milionů. Hned na úvod nám pouští dokumentární film Telč bílá a krásná. Jsou to opravdu krásné fotografie. Jsem trochu zklamaná, mám ráda „opravdová“ středověká podzemí s průvodcem, procházkou a tak. Počítačů a moderní techniky je všude kolem až moc, takže to pro mě není vyhledávanou atrakcí. I když mi připadá zábavné, že se na promítnutý obrázek dá šlapat a tím ho měnit – třeba zasypávat listím.

Ale pak objevíme malé úzké chodbičky a jdeme se do nich ztratit s vypůjčenou baterkou. Pochopitelně uvažujeme, jestli to není lehkovážné půjčovat v Čechách turistům baterky, ale to je věc pořadatelů. Podzemí je sice z větší části vybetonované, ale i tak je sranda se jím protahovat. Bylo by ovšem moudřejší sundat si před tím batohy. Ale 150 metrů zpřístupněných chodeb se dá absolvovat i s nimi.

Paličkovaná věž
Dalším bodem návštěvy je muzeum. Chci vidět výstavu paličkované krajky, která probíhá na náměstí Zachariáše z Hradce 1 v areálu Státního zámku Telč. Organizátorem akce je Muzeum Vysočiny Jihlava. Tuto výstavu můžete vidět až do 31. října 2014 každý den mimo pondělí. Vystavované obrázky jsou dílem krajkářek z Vysočiny: Jitka Balounová, Irena Dvořáková, Jana Enderlová, Iva Formanová, Marie Holubová, Jaroslava Lánová, Dana Kuzdasová, Zdena Polzerová, Dagmar Trávníčková, Martina Vaňkátová. 

V muzeu mají pohyblivý betlém manželů Vostrých, v němž můžete napočítat 89 figurek, 41 zvířátek a 29 domečků. Betlém je metr vysoký a pět metrů široký. Postavičky jsou většinou zhotoveny z kašírovaného papíru, domečky jsou i ze dřeva. Knihař Jan Alois Vostrý z Počátek začal betlém stavět v 70. letech 19. století. V roce 1882 se manželé přestěhovali do Palackého ulice v Telči. Betlém dále doplňovali a zdokonalovali. Do muzea byl betlém zakoupen v roce 1908, výrazně restaurován byl v roce 2008 v dílně Kamila Andrese v Třebechovicích pod Orebem. Podle dobových fotografií byla scéna doplněna o původní kolotoč. Poprvé byl zpřístupněn o Vánocích 2011.
 
Součástí zámku je i výstava kostýmů – především šatů – z pohádek: Jak se budí princezny aneb zámkem po stopách filmové pohádky. Bylo to hezké a zajímavé, ale chtělo by to mít víc času (a zájmu) – 7 místností plných šatů, aby si člověk pořádně přečetl všechny popisky, kterých tam bylo požehnaně. Mohli jste vidět šaty z filmů Pyšná princezna, Tři oříšky pro Popelku, Až přijde kocour, Jak se budí princezny… Líbí se mi historické šaty, a tak jsem si jich několik vyfotila.
 
Za zmínku stojí také strop kaple Všech svatých, která se nachází při vstupu do hlavního nádvoří zámku. Nahlédnout se do ní dá skrz mříže. Hrobní kaple z roku 1580 ukrývá těla Zachariáše z Hradce a jeho ženy Kateřiny z Valdštejna. Autor figurálního náhrobku i výzdoby klenby je neznámý. Předpokládá se, že jím byl italský mistr.

Telčské náměstí je pověstné svými zdobenými domy, a proto se zajisté vyplatí si je pořádně prohlédnout. V poledne se scházíme před hotelem Celerin. Chceme ochutnat místní specialitu – nějaký zvláštní dort trochu připomínající medovník, ale zrovna ho nemají. Tak si aspoň dáme zákusek, ačkoliv ceny jsou pražské. Potěšení nám poskytne cukrárna s mnoha druhy zmrzliny.
 
Telčské náměstí

 














P. S.: Když název filmu nebo knihy obsahuje "aneb", může za ním následovat velké písmeno, ale nemusí.

Zdroje:
http://www.telc.eu/kalendar/406
http://www.telc.eu/turista_a_volny_cas/turisticke_atraktivity/muzeum_vysociny_pobocka_telc
http://jihlava.idnes.cz/pysna-princezna-je-cernobila-vystava-v-telci-pohadce-dodava-barvy-p91-/jihlava-zpravy.aspx?c=A140913_2099364_jihlava-zpravy_mkk
http://www.zamek-telc.eu/kaple-vsech-svatych/

středa 15. října 2014

Jak se zahřát? (2/2) – Jídlo

V minulém článku jsem vám prozradila pár tipů, jak se zahřát, dnes se budeme věnovat témuž tématu a využijeme k tomu znalosti o jídle.
  • Pijte teplé nápoje a jezte teplé jídlo. Vyvarujte se konzumace jídla a pití právě vyndaného z ledničky, nechte ho ohřát alespoň na pokojovou teplotu. Dávejte si polévky – doplníte tekutiny, které v zimě více lidí zanedbává. Vhodné jsou především vývary plné živin. Dostatečně pijte, protože dehydrovaná pokožka je náchylnější k chladu. Zelený čaj má spíše ochlazující účinky, takže se mu oddávejte především v létě. Černý čaj zase údajně odvodňuje organismus (zřejmě to myslí kvůli obsahu kofeinu), vhodné jsou prý pu-ehry, rooibos, lapacho a další nečaje. Pochopitelně také bylinkové čaje jsou dobré k pití v zimě, zejména čaje s šípky, měsíčkem, malinami a černým rybízem.
  • Používejte termosku: Čaj pak budete mít stále teplý. Mám dobrou zkušenost třeba s Tescomou, opravdu těch 24 hodin vydržela – pochopitelně plná, čím je čaje méně, tím rychleji chladne.
  • Jezte sušené ovoce, které díky cukru způsobuje zahřívání těla. A přitom je to zdravá sladkost.
  • Jezte potraviny s mnoha sacharidy s nízkým glykemickým indexem tráví tělo delší dobu, proto je vám po něm tepleji. Do této skupiny patří například luštěniny nebo naklíčené obiloviny. Dlouhé trávení slibují také ořechy, semínka a extra panenské rostlinné oleje.
  • Jezte těžší jídlo: Pokrmy náročnější na trávení vyvolávají více tepla.
  • Jezte zahřívací jídlo. Zajímejte se o to, co jíte. O tepelném působení potravin se někdy v budoucnu objeví články na blogu Čarodějka, pokud máte zájem o vlastní studium mohu doporučit Výživu podle pěti elementů od Barbary Temelie, z níž vycházím. Cibule a česnek vám pomůžou (podle Blesku) v obraně před nachlazením a navíc zahřívají.
  • Užívejte zahřívací koření: Zázvor můžete přidávat do jídla, zejména se hodí do různých receptů typu čína. Výborná je dátá masala (zde najdete recept) nebo jednodušší zázvorový čaj (návod). Skořici přidávají v ayurvédských čajích do směsí proti nachlazení či kašli. Mimo to podporuje dobré trávení. Pomáhá rozproudit krevní oběh. Nebo si můžete udělat zázvorové či skořicové sušenky. Také se doporučuje: muškátový oříšek, hřebíček, nové koření a kardamon, ten je též prospěšný pro trávení. Udělejte si třeba svařáček (viz odrážka Alkohol), kořeněný čaj či pomerančový džus, nebo koření přidejte do jídla, když bude v mírném množství, nepoznáte ho, ale můžete vyzkoušet i hovězí maso se skořicí a jiné gurmánské lahůdky. Myslím, že zahřívá i pepř. Zahřeje vás i chilli, v něm obsažený kapsaicin má protizánětlivý efekt a snižuje hladinu cholesterolu, ale vyhněte se mu, máte-li zažívací potíže.
  • Alkohol až v teple: O tomhle tématu se hodně diskutuje. Alkohol (punč, grog, slivovici s kapkou horké vody, medem a citronem) si klidně dejte, ale až po příchodu domů nebo do jiného teplého prostředí. A pořádně se pak zachumlejte. Alkohol rozšiřuje cévy, takže se krev pod kůží rychleji ochlazuje, když jste venku.
  • Máte-li studené ruce či nohy, můžete si udělat horký grapefruitový nápoj: šťávu zahřejete se dvěma hřebíčky, kouskem skořice a dochutíte medem. Stejně můžete využít i jablečný džus. Dvakrát denně si můžete udělat čaj z hlohu nebo jinanu dvojlaločného (gingo biloba).
  • Krevní oběh povzbuzují horké polévky s česnekem, cibulí nebo pórkem.
  • Prokrvování povzbuzují např. paprika, křen, ředkev či ředkvičky.
  • Přestaňte kouřit a omezte pití kávy, pokud máte chladné ruce či nohy, radí Mandžuková.
  • Omezte cukr, sůl a živočišné tuky.
  • Studené nohy či ruce mohou být spojeny s chudokrevností nebo nízkým tlakem. Zjistěte, jestli vás jedno z toho netrápí. Častěji se vyskytuje u žen a jedinců se sklonem k psychické labilitě. Cévní stěny posilní vitamín C, vápník, hořčík a vitamín E.
  • Do aromalampy nebo do vany, či masážní emulze si dejte rozmarýn, jenž zlepšuje krevní oběh a snižuje pocit chladu.
Zdroje:
viz předcházející článek
Mandžuková, J.: Co pít, když…
Mandžuková, J.: Co dělat, když…

Jihlava

Lákavý plakát (zdroj: stránky galerie)
Na Dny evropského dědictví jsme se vypravili do Jihlavy. Obvykle se dá jít na spoustu míst zdarma a toho jsme chtěli využít. Samozřejmě se nedalo stihnout všechno. Nejprve jsme se v infocentru zeptali, kde najdeme Oblastní galerii Vysočiny. Má totiž dvě části a já již byla v té druhé. Ta první se nachází dole na Masarykově náměstí pod Priorem. Chtěla jsem vidět výstavu Hrady česko-rakouského pomezí v umění. Nutno přiznat, že obrazy byly krásné, ale já byla přesto poněkud zklamaná. Možná proto, že se hodně jednalo o hrady ze zahraničí a většinu jsem jich neznala nebo nenavštívila. Nicméně výstavu můžete zhlédnout až do 19. října 2014. Zajímavé na ní je, že je připravena ve spolupráci s Krajem Vysočina a za podpory Zemských sbírek Dolního Rakouska, takže se jedná o jedinečnou výstavu obrazů hradů, zřícenin a zámků rozesetých především podél toku Dyje, která pramení u nedaleké Třeště. Hrady spadají do období 11.–13. století a z těch českých můžete vidět Karlštejn, Frejštejn, Cornštejn, Bítov, Vranov nad Dyjí, Nový Hrádek a Znojmo. Většina vystavených děl pochází z 19. a počátku 20. století, kdy byly hrady navštěvovány pro svou romantičnost.

Relativně nejhezčí obrázek
V další části galerie se díváme na výstavu O Světlonoši, která potrvá až do 16. října a autorkou obrazů je Lucie Ferlíková, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Představuje zde to nejlepší z tvorby posledních tří let. Trochu váhám s vyjádřením svého názoru a asi bude nejlepší ocitovat Kelišovou ze Slunce, seno, erotika: „To je hnus velebnosti.“ Je nutno přiznat, že autorka malovat umí. Obdivuji zachycení lidské postavy, i koster, anatomii a snad i kreslířské schopnosti má zmáknuté, ale ten zbytek. Jo, jasně, originalita se cení a nic takového tu ještě asi nebylo. Ale to neznamená, že by svět nebyl hezčí, kdyby to ani nevzniklo. Možná postrádám určitou uměleckou hloubku, ale umění pro mě má smysl, když vyjadřuje krásu, když potěší oko. U fotografií nebo filmu ještě beru, když chce upozornit na něco špatného, snad i kresby či malby by mohly společností pohnout, ale toto jsem nepochopila a především se mi to nelíbilo. Škoda autorčina talentu na plácání takových nesmyslů. Skutečně v jejích dílech nevidím ženský archetyp, vztahu ženy k muži a rozhodně ne lásku – snad ten člověk souložící s kostlivcem?

Zvláště nadšeni jsme nebyli ani z výstavy Živá hmota, která rovněž potrvá do 16. října. Jejím autorem je Marius Kotrba. Jeho sochy shledávám poněkud jednoduššími a příliš robustními na to, abych je mohla označit za krásné. Na autorovi mě nejvíc zaujalo to, že jsem znala jeho dílo, aniž bych znala jeho samotného. Chlap zvedající kostku v centru Brna téměř na České je jeho díl z roku 1992. Kolikrát už jsme šli kolem a říkali si, jak je to divné a snad i nepochopitelné. A ne zrovna pěkné. Mě samotnou toto umění dráždilo, protože tohle pro mě není sochařská práce. Je to dovedně vytvarovaný kus kovu. Snad se dá ocenit originalita, ale jinak by provedení zvládl i méně nadaný člověk. Ještě více mě zaujala „rourovitá socha“, kterou jsem někde viděla a marně přemýšlela, jestli to opravdu bylo před Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity v Brně na Konečného náměstí. Tohle sousoší, ač vypadající poněkud necudně, se mi alespoň částečně líbilo díky svým menším rozměrům působilo uhlazeněji. Na komentovanou prohlídku můžete vyrazit zítra 14. 10. v 16 hodin.

Jdeme podívat na Vyhlídkovou věž kostela sv. Jakuba Staršího. Severní věž má výšku 63 metrů a ochoz je ve čtyřiceti metrech. Městu sloužila jako strážní. Poslední věžník odešel v roce 1924, kdy byla tato funkce zrušena. Pro veřejnost byla věž zpřístupněna v červnu 1991 v rámci oslav 555. výročí přijetí basilejských kompaktát. Gotický kostel, jehož stavba započala ve 13. století, je trojlodní halový chrám s dlouhým presbytářem a dvěma vysokými hranolovými věžemi v průčelí. Obvodové zdi jsou podepřeny pilíři různé výšky a šířky. Okna jsou vysoká, štíhlá, lomená, rozdělená svislým prutem, s jednoduchými nebo propracovanými kružbami. Ve věžích se nachází štěrbinová okna. V nejvyšším patře severní věže jsou místo nich hodiny. Sv. Jakub Starší je patronem horníků. V kostele právě probíhá svatba. Ve svatojakubské věži se nachází zvon Zuzana. Zvon mistra Brikcího z Cimperka váží přes 115 centů, má průměr 220 cm a výšku 182 cm.

Jak přišel zvon ke svému jménu? V roce 1523, 18. května, vypukl ve městě obrovský požár: umírali lidé, shořely domy a byl konec i se zvony na věži kostela svatého Jakuba. Obec rozhodla o zhotovení nového ohromného zvonu. Až o čtyřicet let později – 5. září 1563 – se u brány Matky Boží postavila tavící pec a do ní se postupně přidávala zvonovina. Lidé do ní prý házeli stříbrné mince a šperky z drahých kovů, tím se chtěli zbavit svých hříchů, jak nám řekla průvodkyně. Nejvíce ze všech darovala na ulití zvonu lazebnice Zuzana. Prý si hned po jeho zavěšení nechala zazvonit pro sebe.

Navštívíme Dům Gustava Mahlera dole pod náměstím ve Znojemské ulici. I toto místo je tak trochu zklamáním. Je tu spousta cedulí s hromadou textu, sem tam vystavená nějaká věc, na to už dnes nemáme chuť a tak brzy odejdeme.

Někdy mezi jednotlivými památkami obědváme v restauraci U hranaté koule, která zvenku nijak zvlášť lákavě nevypadá, ale zahrádku má příjemnou a jídlo chutné. Ovšem nic mimořádného tam nenalézám, což je škoda, když mají natolik přitažlivý název.

P. S.: O minulé návštěvě Jihlavy jsem psala zde.

Zdroje:
http://www.ogv.cz/hrady_vystava
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jakuba_Star%C5%A1%C3%ADho_%28Jihlava%29
http://www.zjihlavy.cz/zc1-o-zvonu-zuzane-jihlava
http://www.zjihlavy.cz/zc1-zvon-zuzana-na-svatojakubske-vezi

pondělí 13. října 2014

Jak se zahřát? (1/2)

Je říjen a spousta lidí ještě nezapnula topení, protože šetří. Ale i když jste ho už zapnuli, možná jste po létě pořád ještě celí zmrzlí, přitom je venku krásných 18°C. Rozhodně bude hůř… Pokud se na to nepřipravíte.

Každoroční skuhrání, že v zimě je zima, nikam nevede. A stejně jako jsem vyhledala spoustu rad, jak se ochladit, když je vám horko, přináším nyní tipy co dělat, když je vám naopak zima. Jeden známý o mně řekl: „Bacha na ní, ta má odpověď na všechno,“ tak se snažím, abych jeho lichotivá (nebo rýpavá) slova potvrdila. ;-ú Stejně jako v minulém případě jsou sesbírané tipy podtržené a ty vyzkoušené tučně. Pokud máte vlastní zkušenosti, rady či nápady – piště mi do komentářů! :-)
  • Otužujte se: Sprchujte si nohy střídavě teplou a studenou vodou. Je to dobré i proti křečovým žilám. Pokud se vrátíte zvenku celí zmrzlí, ponořte si nohy na deset minut do teplé vody. Studená sprcha vás prý zahřeje – u mě to nefunguje, strašně rychle se ochladím a pak je mi dlouho zima, než se konečně zase zahřeju.
  • Dejte si teplou vanu. Když si do ní navíc přidáte nějaké bylinky, budete mít novou relaxační metodu. – To u mě taky nefunguje, protože je mi zima z okolního prostředí.
  • Fyzicky pracujte nebo cvičte: Stačí půlhodina rychlé chůze každý den. Je to dobré i na střeva – zlepšuje se tím trávení. Pravidelné cvičení zlepší krevní oběh, který se zhoršuje právě s nedostatečným pohybem a s přibývajícím věkem.
  • Rozhýbejte zmrzlé ruce: Na vehnání krve do rukou je dobré rychle kroužit celými pažemi v ramenou (pozor, ať vám v nich nekřupne, raději začněte zvolna), odstředivou silou tak dostanete krev i do prstů.
  • Choďte do sauny: Zaručeně se tam ohřejete. Pravidelné saunování prý podporuje imunitu, ale je třeba začít už na podzim. A pozor na to, abyste neprochladli cestou domů!
  • Pleťte na bambusových nebo dřevěných jehlicích: Týká se i háčkování. Práce se dřevem dodává pocit tepla, na rozdíl od práce nebo i pohledu na kov. Touto informací se inspirujte při výběru věcí do interiéru – dřevěné vás budou hřát, sklo, kov a další „moderní“ materiály spíše chladit.
  • Pořiďte si pletené ponožky: Mám zatím jenom kupované z vánočních trhů v Brně, ale parádně hřejí. Skvělé – na spaní nebo lenošení doma – jsou i ty měkoučké chlupaťoučké froté.
  • Vrstvěte: Vždycky je lepší mít na sobě více tenčích vrstev než jednu tlustší. Mezi jednotlivými vrstvami se totiž drží vzduch, který vás ohřívá. Takže zásada našich babiček: tílko, tričko, svetr, případně další svetr nebo tričko, a nakonec na ven bunda. Tílka se dnes dělají i krásná a vrstvení je v módě. Přes těsné tričko s dlouhým rukávem (nebo rolák) si můžete natáhnout jinak barevné tričko s krátkým rukávem a pěkně v teple budete vypadat ještě lépe i díky spokojenému úsměvu. P. S.: V případě venkovního pobytu se můžete snáze zbavovat jednotlivých vrstev, když vykoukne sluníčko, nebo se zahřejete fyzickou námahou (stoupání do kopce, práce na zahrádce apod.).
  • Pořiďte si zimní peřinu a spěte s chlupatýma ponožkama na nohou – musí mít volný lem! Povlékněte ji bavlněným, flanelovým, žerzejovým nebo froté povlečením. K barvám se dostaneme později.
  • Teplo stoupá: Zvedněte nohy ze země – dejte si je třeba na nějakou stoličku, nebo protější křeslo. Případně si na ně sedněte – pokud vám to je pohodlné (nebo je vám dost velká zima, aby vám pohodlí bylo fuk). Raději spěte na horní části patrové postele.
  • Pořiďte si koberec: Jste-li alergičtí na prach nebo koberce nemáte v lásce, dejte si alespoň nějaký miniaturní před místo, kde sedíte. Lepší je ten s vyšším vlasem. Kožešinu propagovat odmítám – chudinky zvířátka.
  • Choďte v pantoflích: Představují ochranu před chladem jdoucím z podlahy.
  • Nechte si narůst delší vlasy: V zimě je výhodné mít vlasy tak dlouhé, aby vám zakrývaly uši i krk. A pochopitelně je nosit rozpuštěné. Na drdůlky a culíky je času dost v létě (a teplých dnech).
  • Začněte pálit svíčky: Hořící oheň, i když je to jen mrňavý plamínek, navozuje pocit tepla. Krásné jsou solné lampičky a údajně jsou i zdraví prospěšné. To se ovšem těžko dá říct o aromalampách. Nicméně je zde na místě zmínit, že některé vůně ve vás vzbuzují pocit tepla. Patří k nim pečené jablko, skořice a zázvor. Domnívám se, že by mohla i vanilka.
  • Šikovně volte barvy: Spousta lidí zná aspoň teoreticky rozdělení barev na teplé a studené. Pokud se v jednotlivých tónech moc nevyznáte, vsaďte na jistotu – žlutá, oranžová, červená a hnědá (barvy podzimního listí) – jsou skoro vždy teplé. V těchto barvách se oblékejte, nebo noste šátky, vyzdobte s nimi i interiér. Využít můžete polštářky, přehozy, zelenou – třeba květiny v květináčích – nebo můžete byt v těchto barvách vymalovat. Rozhodně vynechejte modrou, protože i když je to tyrkysová, navozuje dojem vody a ta působí chladivě.
  • Pořiďte si termofor: Před spaním ho naplňte horkou (uvádí se 90°C) vodou a vložte do postele. Pokud bude moc horký, můžete ho obalit ručníkem. Existují i polštářky, které zahřejete v mikrovlnce a ony pak ještě nějakou dobu uvolňují teplo.
  • Na klín si dejte zvířátko: Vhodný je pochopitelně jen malý pejsek a téměř jakákoliv kočička. Zcela nevyhovující se jeví kanárek nebo rybičky.
  • Dýchejte zhluboka: Proč by hluboké dýchání mělo pomáhat zvyšovat odolnost proti zimě až o padesát procent opravdu nevím, ale určitě to stojí za vyzkoušení. V jiném zdroji jsem se dočetla, že se tělo okysličí, a proto je vám tepleji.
  • Dopřejte si sex: Již na základní škole jsme se učili, že tření vyvolává teplo. Když vyzkoušíte nějaké krkolomnější pozice, bude to ještě jistější…
  • Sundejte si vodivé šperky: Přitahují na vás chlad.
A ještě pár tipů pro pobyt venku v přírodě nebo ve městě (především ze stránek o zimním stanování):
  • Noste sukni i v zimě: Sukně má tu výhodu, že si pod ni můžete pohodlně navléknout silonky (nebo nějaké silnější punčochy) a přes ně ještě přetáhnout barevné podkolenky, které můžou nebo nemusí vykukovat z kozaček nebo nižších zimních bot. Navrstvit na sebe kalhoty je poněkud obtížnější, než punčochy, podkolenky či ponožky a sukni.
  • Oblékněte si kompresní punčochy: Když víte, že budete delší dobu venku, vezměte si na sebe kompresní punčochy. Jednak jsou zdravé v prevenci proti křečovým žilám, a jednak jsou obvykle velice teplé.
  • Zůstaňte v suchu: Voda odvádí teplo mnohem silněji než vzduch. – Z mokrého oblečení vám tělesné teplo uniká kvůli vlhkosti více než ze suchého a navíc odpařováním vlhkosti vzniká chlad, takže mokré oblečení vás chladí rovnou dvakrát. Na túru si vezměte dvoje ponožky, a když vám promoknou boty, přezujte se do suchých ponožek. I když časem pravděpodobně navlhnou taky, budete v teple delší dobu. Pořiďte si funkční oblečení, co odvádí pot od těla. Svlékejte se, když přecházíte zvenku do teplého nákupního centra, MHD nebo do vlaku. Cílem je nezpotit se, nebo alespoň co nejméně. Vy líní si aspoň sundejte bundu a čepici.
  • Zachumlejte se: Noste čepici a šálu nebo šátek kolem krku. Podle stránek o zimním stanování uniká až 50 % tělesného tepla hlavou a krkem. No já někde četla, že 80 %, ale kdoví, co to bylo za zdroj. Šátek nebo ozdobný pléd můžete nosit i doma.
  • Pití si noste v termosce místo v PET lahvi. Ideální je samozřejmě teplý čaj nebo voda, ale i kdybyste tam dali jen minerálku, bude pravděpodobně teplejší než v PET lahvi.
  • Zastavte vítr: Vítr zvyšuje tepelné ztráty, proto noste kvalitní oblečení z hustě tkaných materiálů. Takže pletené kabátky a svetříky či ponča se hodí jen pro teplý podzim, nebo když jste výjimečně otužilí.
  • „Uvolněte“ lemy: ponožky, boty i rukavice musí být volnější, aby vám končetinami mohla dobře proudit krev.
  • Ve stanu i ve spacáku spěte s čepicí.
  • Dojděte si před spaním na záchod: Aby se ve vašem močovém měchýři zbytečně neohřívala tekutina, kterou pak stejně „vylijete“.
Zdroje:
http://ekempovani.cz/tag/jak-udrzet-teplo-ve-spacaku/
Blesk 6. října 2014
http://www.receptynakazdyden.cz/clanek/jak-se-zahrat-zkuste-horkou-polevku-nebo-caj
http://raw-katka.webnode.cz/news/syrova-zima-jak-se-zahrat-zivymi-potravinami-/
http://superzenska.cz/par-rad-jak-se-v-zime-nejlepe-zahrat/
http://www.iprima.cz/primavareni/gurman-na-cestach/jak-se-zahrat-alkohol-nepomaha-zkuste-horke-napoje-se-skorici
http://www.prozeny.cz/magazin/bydleni-a-zahrada/poradme-si/37594-jak-se-doma-zahrat-tyhle-vychytavky-zafunguji
http://www.marianne.cz/zabava/pribehy/hledame-recept-jak-se-v-zime-nejlepe-zahrat
http://doma.nova.cz/clanek/zdravi/proc-je-zenam-porad-zima-na-ruce-a-nohy-rady-jak-se-zahrat.html

Kreativní jedinci mají nepořádek…

Vlastně pardón, měla bych spíše říct tvořiví jedinci. Kreativní jsme prý všichni, jen v sobě musíme kreativitu probudit a používat ji. Setkávám se s mnoha lidmi, kteří tvoří. Často je vidím jen jednou, ale aniž bych je o to žádala, mnohdy se přiznávají k nepořádku. Nebo k tomu dojde řeč nějak samovolně. Třeba přes méně chápavého (netvořivého) partnera. Troufám si říct, že neznám žádného tvořivce, který by měl pořádek v tom druhém smyslu. A co víc, možná žádný takový ani neexistuje.

Druhým významem myslím to, že má spousty věcí a může být mudly přezdívaný „hromadič“. Jenže jen málokterá tvůrčí práce se obejde bez hromad. I na psaní článků (na své čtyři blogy) potřebuji hromady… hromady informací z internetu, knih z knihoven, vlastních poznámek a výpisků z knih, přednášek, toho, co o sobě někdo řekl, map, obrázků… zkrátka spousta a spousta materiálů… zapomněla jsem na kuchařky pro inspiraci při vaření a nejrůznější materiály, přízemi počínaje, přes látky až k pastelkám, pro tvoření na blog o tvorbě.

Tímto chci apelovat na ty, kteří podobné hromady nevlastní, jejich život je naplněn sledováním televize, provozováním sportů či společenských zábav, čtením nebo nudou. Než budete zase někomu vyčítat, kolik má materiálů, optejte se třeba slavného sochaře, malíře atp. kolik má palet, štětců a barev. A pak mlčte. Dívejte se na svou televizi a ostatní nechte v klidu tvořit. Stejně se vám je nepodaří změnit, jen můžete zhoršit či ukončit vaše vztahy, příp. slabší povahy uvrhnout do deprese (nemyslím tu nemoc, i když kdo ví), když se vám podřídí. Kreativní člověk se nedostatkem trápí a pro nedostatek má jinou hranici než vy. Může to být dvacet kilo vosku na výrobu svíček, deset kilo příze na pletení nebo cokoliv dalšího.

čtvrtek 9. října 2014

Popoluška (***)

Trochu jiná Popelka ve slovenštině. Popelka (Lenka Vavrinčíková) je se svým milým úsměvem a zajímavýma krásnýma modrýma očima opravdu okouzlující. Zato princ (Jozef Bujdák) mě zrovna dvakrát nenadchl. Vlastně ani jednou, to už jsou hezčí ti jeho kamarádi. No a chováním je to taky spíš balík, který si zaslouží akorát tak mokrý klobouk a bláto na hlavu. Královnu si zahrála Tariana Radeva a krále Alfréd Swan. Princovu pěstounku hrála Olga Solárová, macechu Milada Rajzíková a nevlastní sestry Hedviku Tamara Kusendová a Klarisu Lujza Schrameková. Dále hráli Juraj Adamík, Viliam Polónyi, Pavol Plevčík, Julian Martin a vypravěčem byl Vladimír Štefuca. Hodinová pohádka byla natočena v roce 2002 na motivy pohádky bratří Grimmů. Režírovala ji Lucie Šebová a na ČSFD nemá hodnocení.

Pohádka se určitě dá vidět. Je pěkná a hezky natočená. Uvěřitelná, jen ten princ se moc nepovedl.

středa 8. října 2014

Bedlování

V sobotu bylo krásně, a tak jsme vyrazili na lov kešek v okolí Níhova. Hezké podzimní počasí nás ovšem jenom klamalo – místo stezky v trávě to byl spíše potůček. V pátek jsem vyprávěla o Šumavě, tak jsem měla pocit, že to bude takové menší opáčko. 

Ne, že by to byl nějaký zvláštní problém, ale potokem se mi jít nechtělo. Lovení cache beru spíš jako příjemnou zábavu a podobně jako turistické vizitky upozorňují kešky na zajímavá místa, ale mých 10 nálezů za rok a sedm měsíců myslím vypovídá o tom, že to nijak nehrotím. A tak jsme změnili trasu a vydali se jen pro dvě, které byly dostupné jinudy.

Nejkrásnější na celém výletě – pominuli nasycení pěkným kusem masa v Ranči u Bizona v údolí říčky Libochovky – byla lesní pěšinka, po níž jsme došli ke skále s níhovskou Madonou, kterou zhotovil Lubomír Lacina z Velké Bíteše. Zaujala mě malá kovová cedulka se dvěma jmény a datem úmrtí v roce 2011, dva trampíci: jednadvacetiletý kluk a dvaapadesátiletý muž, jeden ale zemřel v lednu a druhý v červenci. Jestli na tomhle místě, to je otázka.

Takhle jsme je přinesli
Naproti pod stromem na nás koukaly tři bedly. Vzala jsem je jen tak do ruky, s tím, že k autu je v klidu donesu. To jsem ovšem netušila, že nás čeká ještě spousta různých zákoutí, kde houby jako by někdo sázel. Nakonec jsme je ukládali do naruby obrácené bundy.

Doma jsme si je udělali na másle a na kmíně. A druhý den znovu a dvakrát. A pak jsem si ještě zbytek odvezla domů a vyšlo to zase na dvakrát pro dva lidi. Takovýhle sbírání hub mě taky baví. Na co hledat, tohle je větší sranda!

A jak můžete vidět na fotografiích, v příkopu u silnice, kolem níž rostly břízy jsme našli kozáky, nebo křemenáče. – Po zběžném prostudování Wikipedie mohu konstatovat, že křemenáče viz Pozn.1.
Detail bedliček







A díky všem našim úlovkům jsem málem zapomněla, že jsme se byli podívat také u níhovského rybníka Bařina, jehož hráz byla před nedávným časem výrazně upravena.



Vytříděno - dost jsme jich vyhodili červavých











A už se smaží!









Pozn.1: Kozák (leccinum) je rod hub z čeledi hřibovitých, u nás se používají houbařské názvy „křemenáč“ a „kozák“. Rozdělení na křemenáče a kozáky se řídí barvou klobouku: druhy s rezavým či oranžovým kloboukem jsou označovány křemenáče, ostatní kozáky. Existují také lidové a historické názvy: špičník, osičník… u nás se mu říká „modrák“, protože po odříznutí zmodrá a pokud si to dobře pamatuju, houby, které po uříznutí během chvilky zmodrají, jsou vždycky jedlé. Raritou je kozák bílý, který byste neměli trhat, protože patří mezi ohrožené druhy. (zdroj: Wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Leccinum)

Pozn.2: Nějaké recepty z hub můžete najít na následující stránce: http://kudluvfotoatlashub.blog.cz/rubrika/recepty-z-hub-a-nejen-z-nich
Prst je tam schválně, abyste viděli, jak je křemenáč velký. Šířka prstu je 1 cm.









Všechny naše křemenáče