Česneková sklizeň

Po návratu z dovolené, tak jako pokaždé, jdeme zkontrolovat, co se kde událo. Nejdůležitější je česnek. Potřebujeme ho sklidit. Plánujeme si to hned na den příjezdu, nebo druhý den. Vyšlo to na dnešek. Po vyrýpnutí prvního jsme trochu rozpačití. 

Zdá se, že hlavička má lysé stroužky. Na jednotlivých stroužcích by měly být suknice, lidově jim říkáme slupky, ale nejsou. U druhé hlavičky je to to samé. Jak to?! 

Divíme se trochu zoufale. Vždyť před odjezdem, asi tak v polovině srpna, vypadal česnek pěkně. Už skoro hotově. Jen jsme neměli čas ho vybrat a nechtěli jsme riskovat, že se bude sušit bez našeho dohledu. Asi to byla chyba. Když tak listuju nejrůznějšími stránkami o pěstování, skladování a pod. Zdá se, že na správnou sklizeň máte asi tak týden. 

Přerušíme tedy vyrýpávání rýčem – rozhodně se nám ho nepodařilo vytáhnout za uschlý stvol – a jdu googlit. Nikde na internetu se mi nepodařilo vyhledat, co s tím udělat a jak ho tím pádem skladovat. Ani co, to způsobilo. Všude píšou jen o tom, že pokud se nechá příliš dlouho v zemi, budou se cibulky rozpadat na jednotlivé stroužky. Je to k vzteku. 

Naše první úroda česneku

Rozhodneme se tedy, že ho vytáhneme všechen. O úrodu se rozdělíme se zbytkem rodiny. Tchyně radí dát ho do mrazáku. Dělá to tak a zdá se, že to funguje a česnek je stále dobrý. Hledám nějaký kvalitní zdroj s informacemi, ale je těžké si vybrat.

Jsem na vážkách, kterou fotku zveřejnit

Objevila jsem u nás nové zvířátko. Vážku. Moc neposeděla, ale pár fotek se mi podařilo udělat. Potíž je v tom, kterou vybrat a sdílet. Připadají mi nádherné všechny. 

Offline dovolená

Letošní odjezd na dovolenou k moři byl nějak ucouraný. Původně jsem chtěla pracovat z domova, ale měla jsem v kanclu schůzku, takže to nešlo. I tak jsem toho měla spoustu na práci. Před dovolenou se člověk vždycky snaží všechno dokončit, aby pak přijel do čistého bytu a k čistému pracovnímu stolu. Doma se mi to jakž takž povedlo, v práci na mě musí počkat spousta nejrůznějších úkolů. Ale nedělám si iluze, že by se nevylíhly ještě nějaké nové. Navíc jsem si na páteční večer ještě domluvila schůzku. Jako by to nepočkalo po dovolené!

A nejlepší vtip nakonec! Abych nebyla tolik ve stresu, řekla jsem si, že těch pár posledních věcí vyřeším z dovolené, když si stejně s sebou beru notebook. Poprvé v životě! 

Dost jsem o tom přemýšlela, protože jsem nechtěla být online a pod tlakem z pracovních i soukromých tasků a deadlinů. Tyhle anglikanismy sem píšu schválně, protože takhle se u nás v práci (a celkově mezi mladýma) dost mluví. Ale není to tak úplně chybou kolegů. Jak už jsem psala dříve (zde), používáme v práci Asanu k evidenci úkolů a jejich přidělování ostatním lidem. Je to skvělý systém, ale kvůli tomu, že je v angličtině, zvyknou si snadno všichni říkat, že někomu dají „task“ místo úkolu a detaily píší do „descriptionu“ místo do popisku. Občas se proti tomu snažím bojovat, ale je jednodušší a snazší pro orientaci používat názvy přímo těch políček, které máte ve formulářích, než je překládat a upravovat. 

Nakonec jsem si řekla, že záleží na mně, jestli budu psát blog místo koupání v moři. Trochu jsem se spletla: i když byla wifi psaná v propozicích, na pokoji jsme signál nechytly. Občas jednu čárku někde u dveří, nebo na balkóně. Ukázalo se to jako problém především v době, kdy jsem chtěla dát na e-mail automatickou odpověď, že jsem na dovolené a vyřídit jednu poslední věc. Jinak jsem nakonec notebook vůbec nezapnula. Myslela jsem si, jak by bylo třeba efektivní psát deník do počítače místo na papír, ale má to zkrátka svá úskalí! 

V podstatě až ke konci pobytu jsme zjistili, že na chodbě je internet úplně perfektní. Trochu nás to dožralo, protože v pokoji to vypadalo, že čím víc se blížíme ke středu budovy, tím je to horší, a na recepci (v jídelně) v přízemí nebyl vůbec žádný. 

Červenec = období meruněk

Po minulém, ne zrovna veselém článku, jsem si říkala, že by to chtělo trochu odlehčení. A kdo jiný by se na to hodil líp než kozy?

Líza pepř-sůl při vymýšlení lotrovin nikdy nezklame. Vždycky musí být první.

Zase ty husy

V neděli jsme zjistili, že se husy bojí chodit do tmy. 

Přijeli jsme totiž z výletu už za šera. Já si šla ještě rychle něco dělat a manžel že zažene a nakrmí zvířata. Za chvíli pro mě přiběhl, že mu mám pomoct zahnat husy. Nechápala jsem proč. Prostě normálně jde člověk za nima, občas roztáhne ruce a oni jdou pěkně před ním, stoupnou si na cihlu a pak způsobně vlezou do bývalého holubníku, ve kterém bydlí celou dobu, co je máme.

Jenže tentokrát ne. Husy běhaly s kejháním po zahradě, a když je člověk zahnal k otevřeným dveřím, odmítly vstoupit. To se radši rozběhli přímo proti plotu ke kozám, do kterého narazily a neustále kejhaly. Mohlo být třeba tak půl deváté, devět večer. Skvělá podívaná, kdyby k nám bylo vidět. Běháme po dvoře, sháníme husy a nakonec je manžel chytá a po jedné nosí dovnitř.

Do toho na nás volá sousedka: „Co to tam děláte? Vy tam snad máte husu!“ Když na ni voláme že jo, křičí na svého manžela: „Já je neslyšim. Oni tam snad mají husu.“ Druhý den se potkáme a překvapeně zjišťujeme, že to neví. Jsem si celkem jistá, že jsem se jí pochlubila (nebo spíš svěřila s nervama, když je přivezli takový maličký a já se bála, aby si jedno neulovila třeba kočka), nebo je musela slyšet. Poslední dobou se jim mění hlasy a občas, když je večer zaháníme, nebo ráno pouštíme, vesele kejhají. Ráno je to extra legrace, protože se rozeběhnou po dvoře s roztaženými křídly a běhají třeba chvilku do kolečka nebo nějaké spirály a třepou křídly, jako by si je protahovaly. Měla bych vám udělat nějakou aktuální fotku, ty z června už jsou naprosto neodpovídající. ;-)

Blanšírování fazolek

V úterý jsem zažila zase něco nového. Zkoušela jsem poprvé v životě blanšírovat. Věděla jsem, že o tom píše Florentýna ve svém seriálu o vaření, který jsem si dosud nepřečetla, ale je to v kapitolce jedna, takže jsem na ni již stihla nakouknout. Znělo to složitě, pracně a otravně. Ale když jsem to googlila teďka kvůli zeleným fazolkám, které už by se měly sklízet, protože mají přes 10 cm, ukázalo se, že to zase tak složité není. Snad jen napoprvé trochu dobrodružné. A když to vidíte popsané a nikdy jste to nezkoušeli, zdá se to příliš komplikované. Když si ale dodáte odvahy a postup otestujete, uvidíte, že na tom nic není a dodá vám to ohromnou radost! Celý vtip je v tom, že zeleninu krátce povaříte (fakt jen pár minut v horké a hrozně osolené vodě) a pak ji prudce zchladíte (nejlépe tak, že ji šoupnete do mísy s ledem, ale fungovalo mi to i se studenou vodou).

Pro případ, že i vám na zahrádce vyrostly (nebo jste pořídili v supermarketu) zelené fazolky, přikládám odkaz na recepty od Florentýny: https://www.kucharkaprodceru.cz/blansirovani-zeleniny/.

Celý postup je krásně nafocený zde a podle něj jsem taky postupovala: https://www.freshbites.cz/clanky/jak-blansirovat-zelene-fazolky/.

A co vy? Taky máte nějakou dosud neprobádanou oblast vaření, na kterou byste si jednou chtěli troufnout?

Bucket list na dovolenou

Přemýšlela jsem nad tím, jak bych si mohla zpříjemnit dovolenou a napadlo mě vytvořit si malý bucket list, který bych třeba případně mohla rozšiřovat. 

každý den selfie či se nechat vyfotit, 
ochutnat typické jídlo (počítá se i dezert), 

nejkrásnější místa nakreslit (skica na místě včetně nálady nebo podle vlastních fotek), 

v létě zmrzlina, meloun, místní ovoce,

číst skvělou knížku na pláži, v posteli v hotelu, nebo v dopravní zácpě,

vzít si s sebou pletení (ach, moje láska), 

 ...

Černohlavost u krůt

Není to tak dávno (zde článek o červencovém dění), co jsem psala, že už máme jenom tři krůty, protože jedna dostala černohlavost (správný název je histomonóza) a umřela. No, tak teď už máme jen dvě. :-( Sice všechny dostaly léky, ale říká se, že když už to mají, nejspíš se z toho nedostanou. 

Zpočátku všechno vypadalo dobře. Zbylé tři krůty byly akčnější, ale jednou se manžel vrátil z práce a krůta se mu nějak nezdála. Do té doby jsem nepozorovala nic divného, ale pak jsem si taky všimla, že zavírá očíčka, jako by chtěla spát během dne. Když se ostatní cpou, ona jen posedává a jí třeba v sedě nebo ani to moc ne. Podařilo se nám ji chytit a bohužel to ani nebyl nějaký velký problém. Ostatní krůty jsou sice přátelské a za člověkem lezou – dělám si legraci, že když začnu škubat kopřivy, abych je nasušila kozám, záviděj jim a jdou je taky žrát a hned v mojí blízkosti – ale chytit se nenechaj, a když je pohladím, poplašeně zacvrlikají. 

Chvíli jsme váhali, jestli ukončit její život předčasně (žádných 30 kilo masa jako vloni), ale nakonec jsme se rozhodli, že už to je stejně spíš trápení a dožívání, když ani nemá plné vole. Na člověka by to sice asi jít nemělo, ale stejně jsme neměli odvahu ji sníst, když jsme to viděli uvnitř.

Napadená játra krůty (to žluté tam být nemá!)

Dovolená v Polsku

Čas začít psát dovolenou v Polsku. Udělala jsem 887 fotek. Huf, čekala jsem tak čtyři stovky. To bude probírání! 

Články budou postupně  přibývat vždy do jednotlivých dní, v nichž se uvedené výlety uskutečnili. Máte se na co těšit. A tenhle článek bude zároveň fungovat jako rozcestník. Ovšem můžete použít i nově vytvořený štítek Polsko.

Ve středu to začne článkem Bucket list na dovolenou. Máte nějaké nápady, co byste chtěli zažít na dovolené? Ideálně na každé?

V sobotu do Sopot (cesta na dovolenou a co vidíme z auta)

Toruň (zatím v přípravě)