Filmové večery 3

Vánoční království (***) (74 %) režie: Alena Derzsiová

Princezna Zlatuška dostává každého čtyřiadvacátého v měsíci všechno, co si přeje. A pokaždé musí stát v pokoji stromeček, zkrátka dvanáct Vánoc do roka. Král s královnou jsou z toho zoufalí, protože mají beznadějně přecpaný celý zámek, dokonce už mají v královské ložnici koně. A teď jim sežral slamník, protože už nebylo na seno.

Víla Vánoční hvězda splní na Štědrý večer přání, pokud na ni chlapeček Josífek nesáhne dříve (ostatně ani potom na ni nesahá). Josífek si přeje, aby měly letos pod stromečkem dárky všechny děti. Nějak se to dozvěděla princezna, kterou její rodiče v klidu nechali v chaloupce, kde se rozhodla čekat na doprovod, a rozdala všechny svoje hračky a věci všem dětem v království. A tak vlastně princezna dostala rozum i manžela, víla splnila Josífkovo přání a král s královnou mají zase prázdný zámek. A proto si dáváme hvězdu do okna.

Tři hvězdy jen proto, že tahle pohádka je pro neslyšící a je výrazně lepší než ta, kterou jsem viděla minule. Pohádka je z roku 2015 a trvá pouhých 26 min.

Diana (***) (53 %) režie: Oliver Hirschbiegel

Myslela jsem, že se trochu přivzdělám, ale tenhle film je jen o posledních dvou letech života princezny z Walesu Diany Spencerové (Naomi Watts). Vypráví o jejím vztahu s mužem (Naveen Andrews), který za to (a o to) nestál podle mého názoru vyplývajícího pouze z filmu. Diana za ním běhala jako pejsek, zatímco on neustále tvrdil, že když bude obklopen fotografy, nebude se moci soustředit na práci, dále jeho lásce bránila matka žijící kdoví kde, protože Diana byla jiného vyznání. 

Souhlasím s kritikou, že film je spíš ztrátou času: „Nač její jméno plýtvat na romanci o rozvedené křesťance a pákistánském chirurgovi, kterému matka nedala požehnání?“ Teda nevím, jak ostatním, ale mně ten její boyfriend nepřišel ani trochu přitažlivý nebo příjemný. Skoro celý film nemůžu pochopit, co na něm vidí. Že se k ní nechová jako k princezně, ale k někomu normálnímu? Třeba jako k někomu, kdo je mu fuk, že?

PF 2021

 

Angeliky vánoční deník (2020), 5. část

Po 21. prosince, drogérie: barvy na malování

Kočka v krabici

Ráno jsme vyrazili do hračkářství. Pardón, co jsme se pustili do vylepšování našeho baráčku, je pro nás návštěva opravdické drogérie (= kde mají barvy, laky a podobnou havěť, ne jen šminky) zábavou. Vybrali jsme si barvy do vápna připomínající původní barvu zdi: modrou a zelenou, které bychom chtěli ozářit trochou žluté. S panem prodavačem jsme si parádně popovídali (ani nemám tušení, jak dlouho jsme tam byli). 

Pustili jsme si loňskou pohádku Princezna a půl království (moje recenze je zde), kterou jsem si užila zrovna tak jako vloni. Prostě Egon je nejlepší egoista!

Večer kočka objevila krabici od barev a usoudila, že se do ní vejde. Dalo to trochu práce, ale nakonec se jí to přece jen povedlo. Dokonce si do ní pak vlezla ještě jednou. Navzdory svému zvyku, že dvakrát do stejné krabice nevstoupí.

Ještě jsem dnes nahodila ponožky Coffee Cantata od Caoua Coffee.

Út 22. prosince, vánočka

Z práce jsme dnes měli poslední online setkání. Trvalo neskutečně dlouho, ale bylo to zajímavé a lektorka byla milá. Vtipné bylo, jak při zakašlání prohlásila nenuceně: „Asi koronavirus. Doufám, že máte dobrý antivirus v počítači.“

Opět jsme vyrazili do drogérie, tentokrát pro černou barvu. Možná není nejlepší nápad míchat ji do modré pro ztmavení, ale nejspíš to stejně vyzkoušíme. Nechceme mít pokoj v pastelových barvách!

Protože se k tomu nikdo jiný neměl, rozhodla jsem se, že upeču vánočku. Bylo to trochu krkolomnější, než se na začátku zdálo, protože těsto bylo pořád příliš řídké, ale nakonec spokojeně vykynulo a po přidání celkem velkého množství mouky na vál se dalo krásně tvarovat do hadíků, které jsem mohla zaplétat. Těsně před zamotáním jsem do těsta vmíchala rozsekané mandle a brusinky. Chuťově byla fajn a brzy jsme ji snědli, takže nemáme žádné oschlé zbytky. Mimochodem, slyšela jsem, že když vám zbyde vánočka, můžete z ní udělat luxusní žemlovku.

St 23. prosince, speciální vykrajovátka, veselý poslíček z DPD

Konečně mi z DPD dorazil balíček. Objednávala jsem v sobotu (nebo neděli?) a slibovali, že do Vánoc dorazí. Myslela jsem, že tu bude třeba v pondělí nebo úterý. Ale ráno mi volá chlápek, jestli jsem doma a že mi veze balíček. Říkám že jo a on na to, že za deset minut bude u mě. „Super, nashledanou,“ rozloučím se, ale nepoložím. Koneckonců dle etikety má telefon pokládat ten, kdo volal, a slyším jak si spokojeně brouká. Bylo to tak příjemné, milé a vánoční, že mi to doslova zlepšilo den.     

Protože je to zakázané a zakázané cukroví nejlíp chutná, ochutnávali jsme jednotlivé druhy od známých. Když to nejsou medvědí pracny, chutnají mi nejvíc vanilkové rohlíčky. Ale objevila jsem i zajímavé linecké, které bylo při vykrajování zároveň vytlačováno ozdobnými vzory. A je nazdobeno.

Pustili jsme si pohádku Nejkrásnější dar (**), která se mi moc nelíbí, recenzi najdete zde. Pak jsme koukali na animovaný Polární expres (***), který se mi moc líbil a trochu horší pohádku Žabí král aneb Železný Jindřich (**). 

Čt 24. prosince, Štědrý večer

Dnešní den byl krásný a klasický. Dopoledne jsme zdobili stromeček – různé barvy, ale ve výsledku vypadá dost zlatočerveně, což ničemu nevadí. Akorát balení dárků bylo hloupé nechat na dnešek. Jednak mě to nebaví, jednak to zabere spoustu času. K obědu byla tradičně kapří polévka a odpoledne procházka na hřbitov a za světýlky po městě. Po večeři (smažený kapr) jsme zapálili svíčky a prskavky, udělali pár fotek a pustili se do rozdávání dárků. Za nejvtipnější považuji knížku s kreslenými vtipy o kočkách a ponožky Dedoles (taky s kočkama).

A málem bych zapomněla: kočička si vlezla pod stůl a hrála si s taškami od dárků a chvilku i s gumovým míčkem. Ovšem když jsme přišli s nápadem, že ji natočíme na video, jen ležela a odpočívala.

Pá 25. prosince, koukání na pohádky a pletení Undy

Dopoledne koukáme na pohádky O vánoční hvězdě (moje recenze zde, ohodnotila jsem pěti hvězdičkami) a Tři oříšky pro Popelku (*****). Stačilo, že byla puštěná a už se vezem. Po dlouhé době bylo docela fajn vidět tuhle pohádku. Překvapily mě některé hlášky, kulisy, šaty. Okukovala jsem statek – kdepak že to bylo natáčené? Dámské sedlo a další věci. Smáli jsme se, že má Libuška myslivecké kalhoty značky Dedoles: jednu nohavici zelenou a druhou bílou se zelenými listy. A píšu si hlášky:

Rozsvícený stromeček

Král: „Okamžitě najít, ostře pokárat... Ne, ne, to zařídím sám.“

Král: „Počkej, až tě oženíme. Zkrotli jiní bouřliváci.“
Princ: „Ctím tvou vlastní zkušenost.“

Princ: „Já myslel, že to má být ples a ono to vypadá spíš na štvanici.“
Král cosi zamručí a zaprotestuje.
Princ: „Omlouvám se za upřímnost. Byl jsem k ní vychován. Smím odejít.“

Král na prince na plese: „Netvař se, jako bys žvýkal šťovík.“ Tak si říkám, kdo dnes ví, co je šťovík? A ochutnal ho?

Král: „Jestli já jsem takhle vyváděl při ženění…“
Princ: „Jenže ty sis bral maminku a mně vnucujete cizí ženskou.“

Král: „Co když se zamiloval?“
Královna: „Nic jiného sis nepřál.“
Král: „Bez mého svolení?...“

Odpoledne koukáme na Císař a tambor (***) a Princezna a písař (****). 

Všimnu si, že se kočce nechce ven, protože padá déšť se sněhem. Víc sváteční běloby asi letos na Vánoce nedostaneme, myslím si zklamaně. Ani večer se jí nechce ven – kouše nás, když se ji snažíme vyhodit.

Večer zahlédnu ve zprávách, že někde v cizině sněží tak, že napadlo 25 cm, a vítr snížil pocitovou teplotu na minus čtyřicet stupňů. To bych zase nemusela.

Stříbrné Hory

Po koledách Fleretů s Jarmilou Šulákovou (z roku 2000) si pouštíme pohádku Hodinářův učeň. (moje recenze zde)

So 26. prosince, výlet kolem Stříbrných Hor

Ráno jsme vyrazili na menší výlet za keškama do Stříbrných hor a na Stříbrný kopec. Našlapali jsme asi 7 kilometrů a ulovili pět kešek. Ale ta multinka, ta byla opravdu pěkná. Na polích i cestě ležel drobný poprašek sněhu. Vypadalo to krásně, zvlášť když na chvíli odpoledne i vykouklo sluníčko. Ale prstíky mě zábly, i když jsem měla rukavice. Je vidět, že jsem si hodně odvykla chodit ven. 

Po příchodu domů jsem si udělala čajík, pustila se do psaní blogu a nechala se vyrušovat koledami od Tublatanky. Moje milované! Rockové koledy, co může být lepšího. Ježíškovi by se měla vzdávat úcta pěknou hudbou a ne nějakým kvílením. 

Ještě jsme si zapálili františka a já z poštovní schránky vylovila dáreček od kamarádky. 

A večer jsme se koukli na novou pohádku O léčivé vodě (mou recenzi najdete zde).

Ne 27. prosince, turistika u Ratboře

Dnes jsme šli opět na vycházku. Do Ratboře jsme dojeli autem a courali se tam po okolí. Dohromady to bylo dneska asi třináct kilometrů. A přitom jsme odlovili asi čtyři kešky. Více najdete v samostatném článku.

Večer venku fouká vítr jako šílený. Hlásili i vichřice. Škoda, že nemůžu koukat na naše kamínka s ohýnkem.

Ostatní díly vánočního deníku:

• 1. díl vánočního deníku 2020 (23. 11. až 29. 11.)
• 2. díl vánočního deníku 2020 (30. 11. až 6. 12.)
• 3. díl vánočního deníku 2020 (7. 12. až 13. 12.)
• 4. díl vánočního deníku 2020 (14. 12. až 20. 12.)

Recenze na pohádky 2020

O vánoční hvězdě (*****) (62 %) režie: Karel Janák

Chvíli jsem zvažovala, jestli hvězdičky nemají být jen čtyři, ale byla jsem natolik nadšená, že jsem se rozhodla, že ne. Zaslouží si plný počet.

Na ČSFD má česko-slovensko-německá pohádka zatím jenom 62 %, ale čekala bych, že se to zlepší. I když to, že jsem unešená já, neznamená, že jsou na tom stejně i ostatní. Na druhou stranu, proč by ne? Pořád si stěžujeme, že už není, co nového vymyslet, nebo spíš, že nikdo nic nového nevymýšlí, stále ti stejní vládcové, princezny obětované drakům a princ, který princeznu zachrání. Tak tohle je zase jednou jiné!

Aha, tak to vysvětluje vše. Režisérem je Karel Janák! Můj nejoblíbenější režisér. Jeden ze dvou, které si pamatuju, protože píšu jeho jméno tak často na blog. Z jeho pera jsou totiž i moje další oblíbené pohádky: Princezna a půl království, Nejlepší přítel, Korunní princ a taky Princezna a písař.

Jedinou opravdovou kritiku mám vůči použití světelných let. Světelný rok je vzdálenost, kterou urazí světlo za jeden juliánský rok ve vakuu. Přibližně můžeme říci, že je to 10 bilionů kilometrů (viz zdroje na konci článku). Není tedy možné někoho nechat za trest zametat černou díru několik světelných let jako jednotku času. Bylo by možné nechat někoho zametat cestu dlouhou světelné roky.

Hvězdy přijdou o něco později na slavnostní rozsvěcení. Jedna hned snaživě nabízí: „Budu svítit přesčas.“

Měsíc: „Opovaž se! Ráno na tebe není nikdo zvědavý.“

Proxima: „Máš mě rád, trpaslíku?“

Bílý trpaslík: „Jako že jsem Bílý.“

Proxima: „Tak mlč.“

Sirius: „Právě jsem se usnesl…“

Sirius: „Proximo, pokud stále toužíš být zachráněna, doveď nás k Velkému vozu…“

Další část prozrazuje děj.

Hlavní postavou je podle mě hvězdička Denička (Tereza Ramba, rozená Voříšková hrála v Bobulích a v pěkné pohádce Peklo s princeznou.), kterou požádal o ruku mnohem jasnější a zářivější Sirius (Ondřej Sokol), který je bohužel dost narcistní a na její lásce mu nijak zvlášť nesejde. Zato Deniččina kamarádka Proxima (Aňa Geislerová) není těmito zásnubami nijak zvlášť nadšena. Když se shodou okolností dozví od svého obdivovatele Bílého trpaslíka, že na východní věži je poškozené zábradlí, neváhá, vezme Deničku právě tam a doufá, že když se vykloní a spadne na zem. Siriovi, který ji hledá, řekne, že nejspíš odešla do jiného souhvězdí. Když po ní nikdo nebude pátrat a nepřijede pro ni, asi za den nebo dva se změní v hvězdný prach. 

Jenže Denička má víc štěstí, než by se dalo čekat a spadne do kůlny mladého učitele Václava (Vojtěch Kotek), který si při jejím pádu přál, aby si mohl promluvit s princeznou (Leonie Brill). Na tu se chodí každý večer dívat, jak bruslí na zamrzlém jezeře. Předstírá před sebou i ponocným, že chodí krmit zvířátka, kterým dává do krmelce kaštany. Pobaví mě hláška, když dosypává kaštany do plného krmelce: „Ty zvířátka snad vůbec nemaj hlad.“

Denička se vyplíží za Václavem ke krmelci, se silami je už na tom poměrně špatně, když tu najednou začne svítit. Zprvu nechápe, co se děje, ale pak zjistí, že se zotavuje, když se Václav dívá na princeznu. Sílu jí totiž může dodat čistá, nesobecká láska. A tak se z Deničky (snad z dobroty, snad pro vlastní přežití) stane parádní dohazovačka. 

To už ale začíná záchranná mise. Sirius by se k ničemu sám neměl, a tak ho jeho sluha Bezejmenný pošťouchne zdůrazněním jeho slávy a věhlasu, kdyby zachránil padlou hvězdu. Jenže za Deničkou už se vydala Proxima a ne zrovna s dobrými úmysly. Je tedy třeba nadhodit, že dvojhvězdná záchrana je ještě významnější. Bavím se, když si Proxima půjčuje Velký vůz, Bezejmenný Malý vůz a Sirius se pak musí svézt na ocase komety. 

Zdroje:

ČSFD: https://www.csfd.cz/film/890791-o-vanocni-hvezde/komentare/

Jak dlouhý je světelný rok: https://vtm.zive.cz/clanky/jak-dlouhy-je-svetelny-rok/sc-870-a-202667/default.aspx

Hodinářův učeň (***) (59 %) režie: Jitka Rudolfová

Malé miminko Urban dostane sudbu, že bude sirotkem, ale zároveň má mít dobré srdce, být velice bohatý a dokonce přemoci smrt. No… zní to líp, než jak to nakonec vypadá. Hlavní dvě postavy jsou méně zajímavé než dvojčata, která dávala kladnou sudbu, zatímco zlá sudička hází chlapci klacky pod nohy, kde jen může. Ta je mimochodem velice pěkně (strašidelně) namaskovaná. Další zajímavou postavou je Horvy (Jakub Žáček) z Comebacku. Vůbec mi nedochází, jaký smysl měl v celém případu chlupatý muž.

Tři hvězdičky za koukatelnost, ale neuchvácenost. Dobro je stále dobré, zlo není potrestáno, a to, že na závěr umře ten, co se mu to od začátku předpovídalo, mě zrovna neuchvátí. Ano, získání velkého bohatství je překvapivé, ale bohužel pro mě jako diváka ne zase tak uspokojivě. Spíš mám pocit, že celý to snažení bylo v případě hokynáře nadarmo. Chtěl získat zlato, které už měl, a tak vlastně provdal dceru za chudáka. Koneckonců ani o té výuce hodinářství tam toho moc nebylo.

Chlapík objevil dva muže v lese, kteří počítají obrovský poklad zlaťáků. Chtěl by taky kousek pokladu.

„Přestaň to tady ošmatlávat.“

„Unavuješ.“

„Já žádnýho Urbana neznám.“

„No, tak přesně ten je dostane.“

Nechápu, za co má na ČSFD tolik procent. Třeba až na ČSFD v Zajímavostech jsem se dočetla, jak se sudičky jmenují: zákeřná Lichoradka a bratři Rodovoj a Rodovít.

Zdroj:

https://www.csfd.cz/film/651571-hodinaruv-ucen/prehled/

O léčivé vodě (***) (43 %) režie: Ján Sebechlebský

Další a další vánoční pohádka je horší a horší. Aspoň letos. Tři hvězdičky jen kvůli Vánocům. Pořád uvažuji o snížení na dvě. Tak nevím, jestli je dobrý nápad nasadit laťku tak vysoko (Karel Janák) a pak být nespokojený s dalšími pohádkami. Nebo na Štědrý večer začínat něčím slabším. Kdybych už neměla za sebou pohádkové Vánoce, možná bych tuhle nemastnou neslanou věc hodnotila lépe. 

Konec konců nápad byl dobrý. Jen to provedení mě moc nenadchlo. Vodní svět byl takový nějaký modrý, divný. Sice bylo super, jak se skrz vodu dívali na to, co se děje na zemi, ale jinak...

Čekala bych větší zápletku, drama. Nápad s tím, že se do obrazu zamiluje ten, kdo ho první uvidí, šel trochu více rozmáznout. Třeba jak se hraběnka Henrieta (Zuzana Kanócz) setkává s nějakou vědmou či čarodějnicí, které jí tohle radí/říká, jak pak klade na srdce sluhům, že jako první smí obraz vidět král (Marián Mitaš), jinak že... (něco). Třeba budou o hlavu kratší. 

Princezna Hanka (Darija Pavlovičová) by taky nemusela být šestiletý spratek, který uteče z domova (a ani to není nic těžkého), a když se courá kdovíkde, utíká chůvě apod. Král jí řekne: „To víš, že se nezlobím.“ No, snad by se ani býval nezlobil na chůvu, kdyby jí neposlušné dítě uteklo a někde se utopilo při čištění studánky. To, že z blondýnky vyroste kudrnatá bruneta hodící se spíš na roli čerta či čarodějnice (jak sama řekla) opomíjím.

Paní vod a pramenů (Linda Rybová) mi leze na nervy tím svým „to nedovolím“, když princezně dvakrát zachrání život a hraběnce pak zoškliví tvář. Nepřipadá mi to spravedlivé a laskavé, jak se píše na ČSFD, ale spíš hraní si na všemocného Boha.

Líbí se mi myšlenka s pramenem zázračné vody, která má být zdarma pro všechny, kteří ji potřebují. Jen by bylo zajímavější zrealizování toho, že pramen navždy vyschne, když se jej někdo bude snažit zneužít ve svůj prospěch, k získání bohatství a moci. Tam by bylo zajímavé pohrát si s dějem tak, aby byl ovlivnitelný král a uvažoval o tom (třeba nějaké hlasy v hlavě by ho nabádaly ke špatnosti/ziskuchtivosti), mohl by třeba přijít s českým zlepšovákem, že za vodu můžete zaplatit, kolik je vám libo, jakou hodnotu to pro vás mělo nebo tak něco. A postupně zpřísňovat, co za ni chce, až by se ukázalo, že je to opravdu sobecké a pramen by vyschl.

Úplně mimo pak je, když nás paní vod několikrát informuje, že kdo se dostane z živých do její říše, nemůže už zpět, a pak jen tak pro nic za nic pustí oba dva smrtelníky. Kdyby aspoň měli splnit nějaký úkol, třeba jenom namíchat nějakou speciální vodu (která tam vůbec nemá žádný význam, bohužel, mohly být tak krásně užívané mezi lidmi...).

Když už jsem u toho kritizování, nelíbí se mi králův bratr Filip (Juraj Hrčka), který je sice sympaťák a zpočátku takový chytrý a pak najednou poslušný hlupák zamilovaný do hraběnky, ovšem jakmile se ukáže, že je zlá, hned ji snadno nechá zatknout (nevím, jestli bych odvrhla svou manželku kvůli podezřelé vidině v láhvi, aniž bych se jí zeptala, zda k tomu má co říct).

Ještě že je v pohádce nenápadný podivný hrdina Jakub (Jakub Spišák), který dá vše do pořádku. Hm, no, začínám chápat, že když vidí někdo především takovéhle pohádky, nemá stejnou pohádkovou obsesi jako já.

Natáčelo se na Červeném Kameni a na vodním kolovém mlýně Tomášikovo, na zámcích Bojnice a Smolenice.

Pobavilo mě Honajzovo prohlášení (kritika na ČSFD): ... Přitom začátek nevypadal tak zle, kamera kouzlila, seč se dalo (záběr ze studny!), ale co naplat, když má pak na place bandu ploužících se mátoh bez jiskry života a vlastních motivací.

Zdroj:

vlastní zhlédnutí + ČSFD: https://www.csfd.cz/film/885114-o-lecive-vode/prehled/

Princezna zakletá v čase (****) (72 %) režie: Petr Kubík

K pohádce jsem se dostala až na konci roku 2021. Začátek dobrý, děj trochu pomalejší. Ale ta princezna. No, na pár facek hned od začátku. Rozmazlený fracek. „Co je na dnešním dni dobrého? Ještě jsem se neusmála.“ 

Pak to začala být sranda a v polovině už jsem jí i fandila a těšila se, co bude dál. A nejvíc až se v pohádce objeví Národní památník odposlechu!

Další část prozrazuje děj.

Zlá čarodějnice Murien (Simona Zmrzlá) zaklela princeznu Ellenu (Natalia Germani, ze slovenštiny dabuje Jitka Moučková) z království Aspánie za to, že nedostala její duši sedmý den po narození, ačkoliv jí to král Robert VIII. (Jan Révai) slíbil, když ochrání království před zničující černou bouří, jež sama vyvolala (ale to on nevěděl). V den jejích dvacátých narozenin se má stát něco strašného. Realita je taková, že přijde černá bouře a princezna se opět probudí do stejného rána. A tak to chodí nějakou dobu. Divák netuší, že opakování téhož dne znovu a znovu není kletba, nýbrž ochranné kouzlo, které vyřkl dvorní alchymista Archivald (Roman Zach), resp. způsobil toto tím, že jí vtiskl na zápěstí ochrannou runu.

Do toho přijíždí princ Jan (Marek Lambora) z Kalderonu, který se s Elenou zná od dětství, ale už strašně dlouho se neviděli. Kletbu by mohl zrušit polibek z čisté lásky. Jenže kde ji tak najednou vzít za jediný dokola se opakující den?

Zpočátku je Ellena otrávená, později si začne užívat života a každý den tropit různé hlouposti. Vždyť co se může stát, ráno se znovu probudí a nikdo si nic nebude pamatovat. Jenže pak to začne být trochu otravné a nuda. Bez ohledu na to, kolik dobrých skutků udělá, může je druhý den dělat znovu. A nemá to s kým sdílet. Až se nakonec rozhodne vzít osud do svých rukou a začít aktivně bojovat proti Murien.

Princ je trochu nemastný neslaný a lehce vlažný a nesmělý, ale jinak celkem sympaťák. Nechá se princeznou zblbnout a vydává se s ní za nezbytným dobrodružstvím. Většinu času je tam sice celkem zbytečný, ale stejně je to roztomilé, jak tam jen tak stojí a kouká. Trochu aktivity vyvine její nejlepší kamarádka Amélie (Eliška Křenková), která se učí na alchymistku u Archivalda. 

Z hlášek je nezapomenutelná: „Ty mě jako pořád nemiluješ?“

„Už.“
„Už co?“
„Už potřebujeme pomoc.“

P. S.: Krále kejklířů hrál Martin Dejdar.

V roce 2022 by se mělo natáčet pokračování.

Zdroj:

vlastní zhlédnutí + ČSFD: https://www.csfd.cz/film/646451-princezna-zakleta-v-case/galerie/plakaty/

Seznam věcí, které si chci uháčkovat

Uháčkovat (nebo dokončit) rozdělanou deku Charlotte's Dream Blanket od Dedri Uys, sice jsem s tím dost pohnula, ale stejně je konec v nedohlednu, nabízí se i a přehoz se šneky, extrémně dírkatý šátek z trojúhelníků dle japonského návodu, a dále:

• sukni s vějířkovým vzorem háčkovaná shora dolů Rosalina (DROPS 190-28),
• Rozeta Scheepjes CAL 2019,
• Chic on the Halfshell,
• Hygge Scheepjes CAL 2017,
• Owl Obsession,
• Bohemian Oasis (DROPS 124-1),
• Cat Island Beach Bag,
• Ubuntu Scheepjes CAL 2018,
• Haekeltop Vanessa, 
• Dove Square Pillow,
• Gecko Bookmark,
• Elephant Bookends a Eloise Baby Sweater od Tamara Kelly,
• Flora Danica od Ines Jørgensen,
• Happypotamus The Happy Hippo,
• Vortex Throw & Pillows,
• Swirl Crochet Sweater Wrap,
• Trick or Treat.

Vánoční otázky

• Co je zlaté prasátko?
• Kolik jídel má být na štědrovečerním stole?
• Kolik cukroví má upléct správná hospodyně?
• Jak si doma vyrobit purpuru? Odpověď najdete v mém článku zde.
• Kdy se můžou hrát a zpívat koledy podle křesťanské tradice? Až od Štědrého dne.

Angeliky vánoční deník (2020), 4. část

St 16. prosince, nahozeny Unchained Socks

Nahodila jsem ponožky od Petry Machové Kouřilové. Jaká to změna mít návod v češtině. Jmenují se Unchained Socks a mají jednoduchou, ale neobvyklou konstrukci. Je to v rámci pletení GALu, o kterém jsem psala zde. 

Pá 18. prosince, opékání buřtů a svařák

Asi by se dalo začít dnes již klasickým: „tehdy to ještě šlo“. Takže tehdy, když to ještě šlo, když byl PES (Protiepidemický systém) na trojce nebo čtyřce z pěti stupňů, přičemž čím více tím hůře, udělali jsme si venku ohníček, v rodinném kruhu (byla sešlost, ohníček v grilu na nožičkách). Pokochali jsme se domácím betlémem, který vyřezal a namaloval Ivánek a dali si buřty a svařák. Vyhrávaly klasické koledy. A nám bylo nádherně. Na závěr jsme ještě okoštovali čokoládové hrudky. 

So 19. prosince, vánoční hvězda zachráněna

Zítra jsem chtěla jít do kostela na adventní mši, ale je dneska ve čtyři. A navíc už je plno. Kapacita je vzhledem ke koronavirové situaci nastavena na 12 lidí, v excelovské tabulce je šest členů jedné rodiny. Ale nemám jim to za zlé. Asi jsou víc věřící  než já. To mi připomíná, že jsem slyšela skvělý vtip/hádanku. Proč má Bůh tak rád ateisty?

Protože po něm pořád něco nechtěj.

Ráno se hodinku věnuju krmení zvířátek (viz článek Dělená strava) a pak pokračuji ve vánočním řádění (úklid i balení věcí s sebou k rodičům), teda takový byl plán. Ve výsledku jsem jenom vyprala a pověsila dvě várky prádla, utěsnila okno v ložnici, rozdělala oheň v kamnech, pověsila na barborkové větvičky tři ozdůbky z loňska (letos se moje „sbírka“ nerozrostla) a zahrála si vánoční hru od Mapy.cz.

Zabrala mi asi hodinu a půl. A byla to celkem sranda. Přiměřeně těžké, aby člověka bavilo se tím zabývat, ale zároveň ne trapně jednoduché. I příběh byl dobrý, takže celková spokojenost.

Jmenuje se to Vánoční mapová hra, člověk se při ní naučí používat jednotlivé funkce stránek Mapy.cz. Úkolem je sebrat zlému čaroději Mrakodějovi vánoční hvězdu, kterou ukradl z královské pokladnice a umístit ji na stromek. Kam jinam než na Staroměstské náměstí?

Ještě jsem zkoušela výrobu něčeho nového, o čemž se dozvíte přesně za měsíc na mém blogu o tvorbě. A také jsem nahodila šátek Alhambra memories od Stelly Egidi, na který už mám tři čtvrtě roku koupená klubíčka. Domnívala jsem se, že o vánočních svátcích bude dostatek času na upletení středové části, která se rozhodně nedá dělat v autobuse.

Ne 20. prosince

Cesta z Prahy byla překvapivá, protože bylo všude úžasně málo aut. Jelo se krásně. Holt, opačný směr.

Ostatní díly deníku:

• 1. díl vánočního deníku 2020 (23. 11. až 29. 11.)
• 2. díl vánočního deníku 2020 (30. 11. až 6. 12.)
• 3. díl vánočního deníku 2020 (7. 12. až 13. 12.)
• 5. díl vánočního deníku 2020 (21. 12. až 27. 12.)

Hlášky z Lucifera (1. část)

Mou recenzi a povídání o seriálu Lucifer najdete v samostatném článku zde. Tento článek je věnovaný pouze hláškám, které mě něčím zaujaly v průběhu sledování (překlad z titulků).  

Policista: „Snažíte se mě podplatit, pane?“
Lucifer: „Ano, jistě.“ Policista na něj udiveně kouká.
Lucifer: „Nestačí to? Vezměte si víc. Jsou to jen peníze.“
Policista: „To je nezákonné, pane.“
Lucifer: „Nejste vy lidé s těmi svými zákony zábavní? Že vy někdy zákony porušujete?“
Policista: „Někdy. Pustím sirénu a jedu bezdůvodně opravdu rychle. Jen proto, že můžu.“

Zpěvačka: „Z kolika dobrých věcí vzešlo mnoho zlého?“
Lucifer: „Takže tě k tomu donutil ďábel? K alkoholu, drogám, hanbatým selfies. Volba je vždy na tobě, drahá.“

Lucifer: „Všiml si ještě někdo jiný, jak neuvěřitelně, až se podlamují kolena, je ta mladá žena krásná? A jak malý, upocený a celkově odporný je tenhle človíček? Je to svatba nebo únos?“

Lucifer: „Nedokážu číst myšlenky, nejsem Jedi.“ [džedáj]

Lucifer: „Byl váš potomek plánovaný nebo nehoda?“
Detektivka: „Plánovaný. Tak nějak.“
Lucifer: „Opravdu? Nikdy jsem nechápal tu lidskou touhu po plození.“
Detektivka: „To je nejspíš dobře.“
Lucifer: „Děti jsou odporná malá stvoření a hrozná, příšerná zátěž.“
Detektivka: „Mmmmm.“
Lucifer: „Vaše je fajn. Není to nic na chvástání se, ale nemusíte se za něj stydět. Tak by to mělo být, ne?“

Jimmy, hudební producent: „Dost, dost, máš v krku pískomila, nebo co?“

(Lucifer, s01 e01)

Chloe: „Odhalím vaše tajemství, Lucifere.“

Lucifer: „Když jsem vám to řekl, není to tajemství.“

Lucifer: „Pardon, chcete práska?“ Chloe mu sebere žváro a rozšlápne ho.

Lucifer: „Ne! Vdech, vdech a podat, ne, vdech, vdech, dupnout.“

Chloe: „Přinesl jste na místo činu trávu?“

Lucifer: „To tedy rozhodně ne. Našel jsem ji tu.“

Chloe: „Našel jste ji? Našel na místě činu?“

Lucifer: „Ano, v hovniválově autě.“ (hovnivál = jejich hanlivé označení pro paparazzi)

Chloe: „Vykouřil jste důkaz?“

Lucifer: „Jinak by přišel vniveč. Rozdrtila jste fakt dobrý matroš.“

(Lucifer, s01 e02)

Lucifer: „Kdyby ses měl někdy vážně odvázat, co bys opravdu rád udělal?“

Sportovec: „... Občas chci ráno zatáhnout trénink.“

Lucifer: „Nuda.“

Sportovec: „Nebo se jen válet na gauči a koukat na Master Chefa.“

Lucifer: „Takovéhle touhy má žena v domácnosti po menopauze. No tak, Tyi, musí tam být ještě něco dalšího.“

Lucifer: „Vždyť se na ni podívej. Ani smrt a daně nejsou tak jisté.“

Lucifer: „Hledáte odposlech, nebo mě jen ráda vidíte?“

Tajná: „Trošku od obojího.“

„Sponzoři budou milovat tu publicitu. Kolik je 10% z ničeho?“

(Lucifer, s01 e03)

Psycholožka: „Lidé nad námi nemají moc. Dáváme jim ji.“ Tím, že si je stavíme na piedestal. Jak se toho zbavit? Poznat dotyčné lidi, jejich slabiny, bradavice...

(Lucifer, s01 e05)

Chloe: „Musíš být velmi zoufalý.“

Lucifer: „Preferuji odhodlaný.“
(Lucifer, s01 e06)

Poslíček: „Pořád jsem ve službě.“

Lucifer: „To budete často. Ale jak často budete tady?“

Kněz: „Všichni v sobě máme démony.“

Lucifer: „Můj démon obsluhuje bar.“

Malcolm: „Vím, že tam jsi. Co, hlídáš mě? Jako můj vlastní anděl strážný. Nabručený anděl strážný.“

Kněz: „Možná tomu vždy nerozumíme, ale bůh má pro nás plán.“

Lucifer: „Ano, já vím. Ale proč si každý vždy myslí, že je ten plán dobrý?“

Kněz: „To je v pořádku. Nebojím se smrti.“

Lucifer: „Měl byste. Tam, kam míříte, je vážně nuda.“

Kněz: „To doufám. Už jsem si toho zažil dost.“

Lucifer: „Takhle nemluvte. Musíte toho ještě hodně udělat. Musíte otravovat více lidí.“

Kněz: „Nedříve jsem nechápal, proč mi vás dal bůh do cesty. Ale pak jsem na to přišel, možná dal mě do té vaší. tomu vždy nerozumíme, ale bůh má pro nás plán.“

Lucifer: „O tom silně pochybuji. Zřekl se mě už hodně dávno.“

Kněz: „Mýlíte se, Lucifere... Pamatujte... váš otec... má plán.“

(Lucifer, s01 e09)

Lucifer: „Jestlipak policie zajistila zbytky jeho jídla.“

Chloe: „Nejspíš bylo otrávené.“

Lucifer: „Za ten risk to stojí.“

Trixie: „Nesnáším, když se lidi kvůli mně hádají.“

Mazikeen: „Jací lidé?“

Trixie: „Máma a táta se hádali pořád. Ale tentokrát se máma hádá s babičkou o to, jak vypadám.“

Mazikeen: „Která z nich chce, abys vypadala jako stará transka?“

Trixie: „Babička. ... Hádají se o to, co budu, až vyrostu.“

Mazikeen: „A čím chceš být ty?“

Trixie: „První prezident na Marsu. Nebo pracovat v zoo.“

„Něco tu báječně voní.“

„Jo mami, kde jsi koupila to domácí jídlo?“

Mazikeen: „Našla jsem si přítele.“ 

Psycholožka: „To je fantastické. Koho?“

Mazikeen: „Osmiletou holčičku, která zabloudila do baru.“

Psycholožka: „Vau. No, to je začátek. Možná ten další bude moct i pít.“

Mazikeen: „Přemýšlela jsem nad tím samým.“

Psycholožka: „Ano.“

Mazikeen: „Takže jste dneska zaneprázdněná?“

(Lucifer, s01 e10)

Chloe: „Malcolm má Trixie.“

Lucifer: „Oh.“

Chloe: „Když mu dám ty peníze, nechá ji jít.“

Lucifer: „Jasně, protože pokud je Malcolm něčím známý, je to jeho důvěryhodnost.“

Chloe: „Co můžu dělat?“

Lucifer: „Vzít s sebou Ďábla a brokovnici. Pro začátek.“

(Lucifer, s01 e13)

Lucifer: „Hele, i kdybych ti to řekl, stejně bys řekla, že jsem blázen.“

Cloe: „To je vtipné. Přesně tohle o tobě říkal tvůj bratr.“

Lucifer: „Ou. Amenadiel s tebou mluvil, což?“

Cloe: „Ano. Všechno mi vysvětlil. Velice působivě. Vrhl světlo i na všechny nedostatky.“

Lucifer: „Ale?“

Cloe: „Ale já tomu nevěřím. Nepřipouštím, že jsi šílený a ani nevěřím v tvůj „Ďábelský podnik“.“

Lucifer: „Dobře, tak čemu věříš?“

Cloe: „Že potřebuju vejce.“

Lucifer: „Promiň, cože?“

Cloe: „Je to starý vtip. Chlap přijde k psychiatrovi a říká: „Doktore, pomozte mi, můj brácha je šílený, myslí si, že je slepice.“ A doktor na to: „Tak proč ho sem nevezmete?“ A ten druhý na to: „Já bych to udělal, ale potřebuju ty vejce.“ (Lucifer, s02 e01)

Lucifer: „Jak ses sem dostala, matko?“

Charlotte: „Nebylo to nic těžkého. Usmála jsem se na lidského samce a on mě sem vzal.“ 

Detektivka: „... myslíte, že by Charlotte mohla spát i s mužem na téhle fotce?“

Svědek: „Ne. Byli jsme naprosto monogamní. Nespala ani se svým manželem.“

„Kdy jste ji viděl naposledy?“

Manžel: „Asi před třemi dny.“

Detektiv: „Nevypsal jste formulář o zmizení?“

Manžel: „Vždycky cestovala. Ne vždy mi říkala kdy.“

Lucifer: „Řekla vám, že spala se svým kolegou Bradleym?“

Detektiv: „Lucifere! Řekla?“

Manžel: „Já to věděl. Co jsem mohl dělat?“

Lucifer: „No, jedna možnost by byla ji šroubovákem bodnout do krku.“

Lucifer vyhazuje manželovi hlavní hrdinky skoronebožky kroksy s tím, že: „Bezva. Jsou i ve více barvách. Je jen jedna gumová věc, která se nosí. Ne, že byste to věděl. Zřejmě jste se sám vykastroval. Ale nezoufejte. Jsem tady, abych vám pomohl. Havajský vzor? Osmý smrtelný hřích. Pryč. Tílko na poklonu Daveova Matthewse. Teď už pochybuji o vašem zdravém rozumu.“ (Lucifer, s02 e02)

Mazikeen: „Jak se má manžel?“

Luciferova máma: „Vymyslela jsem na něho jeden trik. Když se na něco zeptá, tak se s ním vyspím. Zdá se, že ho to umlčí. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla.“

Lucifer: „... detektivka mě otravuje otázkami, které nikam nevedou, takže potřebuji laskavost.“

Mazikeen: „Laskavosti jsou tvoje parketa ne moje.“

Lucifer: „Dobře tedy, co takhle sázka?“

Mazikeen: „Co z toho mám já?“

Lucifer: „Co jen chceš.“

Mazikeen: „Tvůj kabriolet.“

Lucifer: „Fajn, ale musíš detektivku vzít ven a bavit se. Tři drinky by měly stačit.“

Mazikeen: „Trapná sázka, lehké.“

Lucifer: „Ale nemáš dovolené ji svázat a lít jí alkohol do hrdla.“

Mazikeen: „Míň lehké.“

Lucifer: „Nenávidím kočky. Chceš zvíře, co na tebe čumí s opovržením? Pořiď si kočku.“  (Lucifer, s02 e04)

Mazikeen: „Víš, že to není to, co otec chtěl.“

Lucifer: „Vím?! Každý si myslí, že ví, co chce! Amenadiel to věděl, když sem poprvé přišel, teď to ví Uriel. Lidé kvůli tomu vedli války! Táta mi ukázal otevřené dveře. Myslel tím, že tě mám vzít zpátky do pekla, nebo naznačoval že tam pekelně fouká? Nikdo to zatraceně neví, protože ten sobecký bastard nám to nechce říct!“

Morningstar = jitřenka 

(Lucifer, s02 e05)

Chloe: „Jako byste vylezl z pekla.“

Lucifer: „To jsem ještě neslyšel.“

Chloe: „Jste opilý?“

Lucifer: „Chtěl bych. Hnusný nadpřirozený metabolismus mi stojí v cestě. Ale přece to nepřestanu zkoušet.“

Máme tu zraněného ženicha a mrtvou nevěstu.

Lucifer: „Hm. Dojeli k tomu „dokud nás smrt nerozdělí“ dost rychle.“

Cloe: „Tady máš, kotě.“

Lucifer: „Mňamka.“

Cloe: „Lucif...“

Lucifer: „Proč je dítě první? Jsem mnohem větší. A hladovější.“

Lucifer: „Ven s tím. Nemám na to celou věčnost. Vlastně mám. Jenom chci, abys už byla pryč.“

(s02 e11)

Detektiv: „Můžete mi o ní říct něco víc: ... kde přespávala...“

Lucifer: „Jsem milovník, ne zápisník.“ (s02 e11)

Maze: „A myslela jsem, že bychom mohli oslavit tu oprávněnou vraždu.“

Detektiv Espinoza: „Nikoho jsme nezabili, jasný? Jen jsme... trošku jsme popostrčili karmu.“

Maze: „Ooo, takhle teď říkáme ruský mafii? ... No tak. Pojďme si dát vodku, udělejme to tematicky.“ (s02 e11)

Detektivka: „Andy Kleinberg?“

„Bráníte mi ve výhledu.“

Detektivka: „Výhled z vězení taky není nic moc.“

(s02 e11)

Mazikeen: „Má IQ jako velikost podrpsenky?“

Cloe: „To jsi byla moc štědrá.“

Lucifer na Trixie: „Hele, musíme se dotýkat? Nemáš na ven nějaké vodítko, nebo tak?“

Trixie: „Chceš, aby nám věřili, nebo ne?“ (s02 e15)

Detektivka: „Máš štěstí, že tě má moje dcera tak ráda.“

Lucifer: „Ano, začínám toho pochybného malého parazita respektovat.“

Detektivka: „No, tak to je milé.“ (s02 e15)

Luciferova máma: „Slyšela jsem něco. V telefonním hovoru.“

Detektiv Deckerová: „Co?“

Luciferova máma se snaží uhodnout, co jí gestikuluje Lucifer za detektivovými zády (snaha vzít detektivku k vraždě): „Ukazování... prstem.“

Detektiv Deckerová: „Slyšela jsi... ukazování prstem.“

Luciferova máma: „Velice naštvaně. Ano. Taky střelbu, znělo to jako by umíral, nebo, hm... se rozpouštěl? Těžko říct.“ (s02 e17)

Lucifer (*****)

Tenhle seriál se začal natáčet v roce 2016 a točí se dosud. Zařadila jsem ho do Nejlepší seriály podle Angeliky, což je asi jasné, když dostal pět hvězdiček. I když musím přiznat, že zatím sleduji teprve třetí sérii. Na ČSFD má 80 % a je 118. nejoblíbenějším seriálem. Ani se nedivím!

Uvádí se minutáž 42–62, ale mně se koukání vždycky zvrtne na několik hodin, i když na sebe jednotlivé díly příliš nenavazují. Přirovnala bych to třeba k Čarodějkám. Můžete sledovat jednotlivě i na přeskáčku, ale když to vezmete postupně, bude vám to dávat větší smysl a víc vás to chytne. 

Tvůrcem je Tom Kapinos. Film je vytvořen podle komiksu vydaného nakladatelstvím DC Vertigo, jejímž scénáristou je Mike Carey. Tvůrce komiksu Neila Gaimana chtěl, aby Lucifer vypadal jako David Bowie. V komiksu se nejprve objevil ve slavné sérii Sandman a až později získal vlastní.

Hlavním hrdinou je Lucifer (Tom Ellis), kterého už to nebavilo v pekle, a tak se přestěhoval do Los Angeles, kde si otevřel noční klub. Vlivem okolností se seznámí s detektivem z oddělení vražd. Respektive detektivkou, na které ho fascinuje především to, že je odolná vůči jeho kouzlu: na upřené zírání do očí a dotaz, co je její největší tužbou, odpovídá, jak se jí chce, aniž by byla ovlivněna jeho nepřekonatelným (božským/ďábelským) šarmem. (Bacha spoiler: časem se taky ukáže, že dává dost na frak jeho nezranitelnosti a nesmrtelnosti. Otázkou je proč.)

Lucifer Morningstar je krásný, sexy a totálně vtipný. Ano, i trochu nesnesitelný, namyšlený frajírek. Ale tak se nám to, divákům, líbí. Kladný a přitom trochu negativní hrdina. Jako Sherlock Holmes. Nic není černobílé. A to, jak ho baví brát spravedlnost do vlastních rukou, je vlastně taky celkem sympatické. Dělá stejnou měrou průšvihy i dobré služby/skutky.

Koukám na to v originále (s titulkama samozřejmě), takže se snažím trochu okukovat i britský přízvuk, který je pro Toma Ellise charakteristický. Úplně zbožnuju tu jeho suverenitu, s jakou předstoupí před dav/publikum apod. a řekne to své: „Helóoou.“ Zajímavé je, že pochází z velice pobožné rodiny, na ČSFD se uvádí, že „jeho otec je baptistický kněz, stejně jako jeho sestra, švagr a strýc.“

A teď k ostatním postavám. Detektiv Chloe Decker (Lauren German) je až trochu příliš odolná šarmu krásného Lucifera, i vzhledem k tomu, že předtím byla vdaná za detektiva Dana (Kevin Alejandro, v pilotním díle Nicholase Gonzaleze), který ani náhodou není tak pohledný. I když se mu musí nechat, že je milý, nekreativní sympaťak. Její dcera Trixie (Scarlett Estevez) je naprosto boží, takový malý Lucifer, řekla bych. Démonka Mazikeen, zkráceně Maze, (Lesley-Ann Brandt) se mi líbí svými sexy obleky, bojovým uměním, se kterým by se to ale nemělo přehánět, i nedostatkem citů, taktu a spol. Zkrátka ideální společník pro Lucifera. A ještě tu máme Luciferova bratra Amenadiela (D.B. Woodside). Ten je krásnou ukázkou toho, jak to Američani s tou genderovou vyrovnaností přehánějí. Vážně mi nedošlo, že svalnatý černoch připomínající Schwarzenegra je anděl! I v komiksu to byl nakreslený běloch s dlouhými bílými vlasy a taky měl být o hodně starší. 

A moc mě baví rozhovory Lucifera s psycholožkou, kde se vždy něco nového naučím, a Lucifer to vždy pochopí úplně jinak (a špatně), než to bylo myšleno. Ozvláštnění přidává i Ella (Aimee Garcia), která snímá otisky a řeší balistiku. 

Připadá vám podobnost s Sherlockem Holmesem malá? A vzpomínáte, že čtenáři protestovali proti jeho smrti ve vodopádech? „Po zrušení seriálu na stanici Fox se na internetu (Twitteru) rozjela obrovská kampaň za záchranu Lucifera. #PickUpLucifer a #SaveLucifer měli přes 3 miliony zmínek a celosvětově byly první v trendech přes 14 dní.“

Hlášky bych mohla sbírat snad z každého dílu! Najdete je v samostatném článku zde. 

V tuhle chvíli má seriál 5 epizod s následujícími počty dílů:

• Série 1 (2016) – 13 epizod
• Série 2 (2016) – 18 epizod
• Série 3 (2017) – 26 epizod
• Série 4 (2019) – 10 epizod
• Série 5 (2020) – 16 epizod

Zajímavosti z ČSFD:

Text každej hudobnej skladby, ktorú možno počuť v seriáli, obsahuje buď niečo o Bohu, pekle alebo samotnom Diablovi. (Da_reba)

Lucifer latinsky znamená „Nosič svetla“. (Da_reba)

Proti seriálu Lucifer se postavila americká organizace Milion matek, která odstartovala rozsáhlou petiční akci. Důvodem bylo, že v seriálu (i v komiksu) je Lucifer ztvárněn spíše jako kladná postava a ne jako největší zlo, které existuje. Podle organizace to dává špatný příklad dětem. (Harroc) ... K tomu bych jen poznamenala, že to je přesně to, co se mi na tomhle seriálu tolik líbí. Ukazuje, že nic není jenom černobílé, že i „zlo“ má své dobré stránky. Nebo může omylem spáchat dobro. A co mě na tom nejvíc baví, jak si Lucifer stěžuje, že lidé se chovají špatně a pak to svalují na něj, jako by je snad on k tomu nutil.

Bar, který Lucifer Morningstar (Tom Ellis) vlastní, se jmenuje Lux. Z latiny slovo „lux“ překládáme jako „Morningstar“ nebo jako „světlo“, což je často používáno jako Luciferovo jméno a paradoxně v některých biblických textech i jako označení Ježíše. (Miro_CZ)

Auto, kterým jezdí Lucifer Morningstar (Tom Ellis), je dnes již téměř legendární Chevrolet Corvette C1 z roku 1962. Vůz má poznávací značku FALL1N1, což je přepis anglického slova „fallen“, které znamená "padlý". Odkazuje tím na Luciferův původ jako padlého anděla. (Miro_CZ)

V epizodě hraje na konci Lucifer (Tom Ellis) na piano „All Along the Watchtower“. Je to odkaz na ústřední melodii seriálu Battlestar Galactica (od r. 2004), kde hraje jednu z hlavních postav Tricia Helfer. Herečka se vzápětí objeví ve výtahu jako Luciferova matka. (Trippple81)

Herec, který ve flashbacku ztvárnil otce Chloe – Johna Deckera (Chris Payne Gilbert), je ve skutečném životě manželem herečky, která hraje Mazikeen (Lesley-Ann Brandt). (Chevees)

Když se Lucifer (Tom Ellis) pokouší přijít na to, jak zabít Caina (Tom Welling), tak pronese větu: „Everyone has a Kryptonite, lieutenant“. („Každý má svůj kryptonit, poručíku.“). Je to reference na to, že Tom Welling hrál Supermana v seriálu Smallville (od r. 2001). (BloodyGorgon)

Zdroje:

https://www.csfd.cz/film/33226-lucifer/zajimavosti/?type=film

P. S.: Ella Lopez se poprvé objeví v prvním díle druhé série. A hned při představování Lucifera obejme.

Dělená strava

Kouzlo dělené stravy jsem objevila tento týden. Má jednu hlavní nevýhodu ve značné potřebě času. Ovšem výhody jsou jasné:

• všechna zvířátka budou nakrmená,
• mám přehled, kolik čeho kdo snědl.

Proč se něčím takovým zabývat?

Protože například Hektor, náš nový kozlík, je docela ťuňťa. U normálního žrádla (seno) je pomalý a čučí, kde co lítá. Popřípadě jestli nejsem moc blízko, nejdu k němu apod. Zatím se ještě bojí a nechce mazlit, na rozdíl od Balouna. Ale z ruky si chleba vezme. No a právě s tím chlebem je to ještě horší. Nejen že má menší tlamičku než kozy a Baloun, ale ještě nebyl zvyklý žrát chleba, a tak mu z tlamy sem tam vypadne, jak ho překousne, nebo ho tak divně požužlává. To taková velká Líza (pepř a sůl) se neštítí ukrást chleba jiné koze přímo z tlamy. Dokonce i Balounovi. A je na to náramně šikovná. 

Takže abych zajistila, že se nažerou opravdu všechna zvířátka, i ta pomalejší (Hektor), vpustím ráno kozy z chlívku na jejich dvůr a těsně před nosem zavřu Hektorovi tak, aby zůstal se mnou na předním dvoře. Už jsem říkala, že je nejpomalejší?

Chvíli je z toho zmatený a smutný, než mu dojde, že si může pomaloučku kousat svůj chleba. Ostatní na něj smutně hledí přes plot, protože svou část už dávno sežraly. 

A to samé se týká i kočiček. Felix je tak akční, že před ním musím ostatní zavírat, nebo zavřít někam jeho, aby si to mohla Mejzí a Macík v klidu sežrat. A vlastně nejspíš i Franta. 

Seznam věcí, které chci uplést

Původně jsem si myslela, že v rámci letošních dvou „závodů“ Tour de Fleece upletu jiné věci, než do kterých jsem se nakonec pustila. Kdyby vás to zajímalo, především jsem předla (hnědé a červené klubko z vlny, béžové z kočičí srsti a bílošedé ze psí – ze samojeda), pletla jsem růžový šátek Waiting For Rain #2 pro kámošku k Vánocům (trochu hřeším na to, že si myslím, že nečte můj blog – její chyba ;-)) a pro sebe trojbarevný šátek Golden Willow, dokončovala jsem svetřík Avion, tuniku Laneway a šaty Marina.

A pak jsem někdy v červnu psala seznam, co bych mohla plést (nebo dokončit):

• dodělat některé šátky od Stephena Westa, třeba:
• Texture Time #1 Winter is coming,  
• The Doodler,
• Spectra,
• Daybreak #2,
• Building Blocks Shawl alias Falling leaves,
• Rockefeller,
• Unda od Lesley Anne Robinson,
• Alhambra memories od Stella Egidi,
• Japanese Garden Shawl od Jana Huck, 
• BSJ (= Baby Surprise Jacket) od Elizabeth Zimmermann)
• svetr s vlčími máky dle Kaffe Fassetta z Fabelu.

Samozřejmě pořád platí, že bych se ráda naučila plést na pletacím stroji, jehož jsem šťastným vlastníkem a díky P. D. by měl být i opravený, funkční, snad i namazaný. Jenomže i kvůli nepříjemnému rozchodu se mi na něj zatím nechtělo sáhnout.

Trošku jsem se prohrabala svojí frontou a z 1332 věcí (k 27. 9. 2020) jsem udělala následující seznam:

• 334-01 PeArco Iris by Regenbogenblume
• 65-14 Dress by DROPS design (ideálně barevná verze v zelené Nahlaa's Summerdress in Sweden)
• ace Jubileumsgenser by Randi Sunde
• Amelia by Laura Chau
• Ammonite Crochet Hook Roll by Dedri Uys
• Amors Arrow Sweater by Stefanie Schuster
• Assets of Evo by Marnie MacLean
• Baby Blanket Snowflakes / Vognteppet Snøfnugg by Pinneguri
• Bella Paquita by Marnie MacLean
• Bobbles andMoose Sweater by Lone Kjeldsen
• Cable Top by Simona Merchant-Dest
• Deep Frost by Alla Saenko
• Double Heelix by Jeny Staiman
• Double Vision by Woolly Thoughts
• Dreambird KAL od Nadita Swings
• Écharpe Vitrail by Danièle Dietrich
• Elephant Bookends by Tamara Kelly
• Fell by Martin Storey
• Find Your Fade by Andrea Mowry
• Flora Danica by Ines Jørgensen
• Gaudi Sidewalk Blanket by Briana K Designs
• Herbstzacke by Anne Straus-Laube
• Charlotte's Dream Blanket by Dedri Uys
• im Labyrinth by Edith "dieDita" Frank
• Jumpin' Cat Cowl by Violet LeBeaux
• Kate Bustier Pullover by Joan McGowan-Michael
• KNITSONIK Fingerless Mitts by Felicity Ford
• Lady boss by Inna M.
• Left Wheel by Berroco Design Team
• Lindisfarne by Lucy Hague
• Lovegood by Teresa Gregorio
• Majas Mamelucker by Maja Karlsson (zkrácená verze předchozího)
• Margaery by Maria Lärkäng
• Midnight Snow by Natalie Sheldon
• My Rainbow Heart by Stephanie Lotven
• namihiiri's mittens by Milla H.
• Nether Garments - Adult (September) by Elizabeth Zimmermann (ve verzi 'My Favourite Things' Infinity Scarf by Jill McGee)
• New Brighton Dr. by Chantal
• New Treeline Cardigan by Purl Soho
• Not Your Ordinary Market Bag by Marsha Glassner
• Oktobervanter by Ingvild Bysting
• Oranje by Ann Weaver
• Oval Pelisse by Annie Modesitt
• Owl Obsession by Marken of The Hat & I
• Paper Dolls by Kate Davies Designs
• paulie by Isabell Kraemer
• Pieces of Eight Mitts by Sybil R
• Pine Star by Mary Jane Mucklestone
• Poppies, 5 versions by Suzanne Resaul
• Rib-Wise Tank by Purl Soho
• Rispen by Katrin Schubert
• Rozeta Scheepjes CAL 2019 by Tatsiana Kupryianchyk
• Ruby by Joan McGowan-Michael
• Ruth's Pinnsvin sett by Lill C. Schei
• Scarlow by King Bee
• Shifty od Andrea Mowry
• So close by Joji Locatelli
• Still Light Tunic by Veera Välimäki
• Sweet Bunch by Marzena Kołaczek (spěchá!)
• The Only Way Is Up! by Ros Clarke
• Together Apart Mairlynd od Melanie Berg
• Toothless by Nichole's Nerdy Knots
• Treeline Striped Cardigan by Purl Soho
• Velvet Morning by knittedblissJC
• Venetian Light Shawl: Circular by Denise Bartels
• Verdi by Martin Storey
• White Roses by Lidiya Shomina
• Winter's Tree by Alisha Bright
• Wonderland Socks by Alice Bell
• Wrap "Pusteblume" by wollen berlin

Vlastně by tu byl i jiný, menší seznam toho, co mě právě extrémně láká:

• Ph.D. ponožky,
• svetr Shifty,
• čepice 
• Sweet Bunch,
• Pühalepa hat.

Aktualizováno 19. 12. 2020:

• Alhambra memories od Stella Egidi
• Doucet Winter socks od KnitJoyz
• Etretat Shawl od Luisa Puccini
• Fade Out Socks od Carolyn Lisle
• Gaugeless sweater od Elizabeth Felgate
• Kanaset od Hanne P
• Knitwords Skirt od Cori Eichelberger
• Krampusnacht Socks od Carlie Perrins
• Little Tree Farm Socks od Valorie Wibbens
• Nightflower od Dagmar Lutz
• Nordertown Springs Shawl od Rebecca Rohde
• One By One Sweater od Jenise Hope
• Peppermint Throw and Pillow od Bendy Carter
• Pisqu od Leslie Comstock
• Roses Thistles Shamrocks od Susanne Daum
• Semki od Natalia Vasilieva
• Serigraphy Sweater od Meiju K-P
• Snow Under Cedars od Leslie Comstock
• Spjald socks od Hélène Magnússon
• Stora Saxaren od Amanda Calbucura
• Swirlagon Socks od Kirsten Hall
• Tammi sweater od Sari Nordlund
• Unchained Socks od Petra Machová Kouřilová
• Yarn Chase Hat od Jessie McKitrick

Angeliky vánoční deník (2020), 3. část

Po 7. prosince, Lucifer

Adventní „věnec“

Jako šílenec jsem koukala na seriál Lucifer až do půl jedné ráno. Kupodivu jsem pak skoro vůbec nebyla ospalá v následujících dvou dnech. Moje recenze je zde.

Út 8. prosince, dokončený obraz

Na jídlo k nám přišel cizí malý mourovatý kocourek.

Když jsem šla do práce, něco pípalo (Jako mobil. Nebo bomba.) ve škarpě. Neměla jsem čas, ani odvahu, to blíž zkoumat, ale bylo to dost nepříjemné. 

Změřila jsem vzorek na pletení ponožek a vyšlo mi to tragických 25 ok na 10 cm. Potřebuju jich tam mít aspoň 30, takže musím použít menší jehlice. Přemítám, jestli si ostatní pletou pokaždé vzorky, nebo dělají ponožky nějak tak od oka a pak jim to vyjde na jejich nohy akorát. Nebo pořád používají stejně tlustou přízi?

Konečně jsme po dvou měsících zase měli kurz olejomalby. Což bylo super, protože jsem měla možnost dokončit svůj první obraz. Maják. Na samostatném článku teprve pracuji.

St 9. prosince, procházka Prahou a modrá pusinka

Betlémek na Václaváku

Chtěli jsme si udělat rande po pražských světýlkách, a tak jsme vyrazili z Václaváku na Staromák, stavili se v Galerii Pastelka, kde jsem obdivovala nejnovější obrazy Marie Brožové. Miluju její tvorbu! Psala jsem o ní už dřív v samostatném článku. Nejprve jsme hledali restauraci, kde bychom si dali něco dobrého, ale zdálo se nám (hlavně mně), že pizza za dvě stovky je drahá. Zašli jsme do Atmosféry, mojí oblíbené restaurace, která se bohužel výrazně zhoršila s hlukem a natlačeností. Ceny byly vždy vysoké, ale na kouzlo romantiky to v tom davu moc nevypadalo, tak jsme šli dál a přes Karlův most na druhou stranu. Okoukli jsme ještě hospody na Malé Straně a pak šli nahoru přes hrad. Cestou mi/nám přítel koupil modrého marshmallow pusinka. Ještě mohu poznamenat, že naše pusinky pak byly taky modré.

Přírodně ozdobené jablíčko

Čt 10. prosince, jablíčko k Vánocům

Prvním vánočním dárkem, který jsem dostala, bylo červené jablíčko od jedné známé. Mají sad, pěstují jablíčka a v létě na ně nalepila tvary, které zůstaly nezčervenalé. Říkala mi, že to není tak jednoduché, že některá jablíčka se nepovedou. Ale já z tohohle měla náramnou radost a zabalila jsem si ho opět do bublinkové fólie, abych ho v klidu dovezla domů.

Pá 11. prosince, voňavý vosk, restaurování

Cestou z práce se stavím v knihovně půjčit si knihu se zajímavým názvem Jeden kopeček šmoulový. Když se jmenuje takhle, mohla by být dobře ulítlá. Jako šmoulová zmrzlina. Pak ještě koupím čajové svíčky v parfumérii (Vážně se tak ještě dneska jmenují nějaké obchody? Myslela jsem, že všechno jsou drogérie.). Jsou drahé 50 Kč za 20 svíček, ale chci dnes provonět byt voňavým voskem a tohle k tomu nezbytně potřebuji. Doufám, že máme doma i jinou aromalampu než tu moji s konvičkou, protože v té bych vosk nahřívala nerada (nejsem si jistá, jak moc by z ní pak šel dostat pryč).

Pusinka

Společný večer začal krásně tím, že jsem si nalila studené bílé víno a zbaštili jsme pár perníčků (z adventního kalendáře i našich domácích) a modrého muffina z procházky. Byl dobrý a došlo mi, že jsem ráda, že ho přítel koupil, protože i když byl drahý a byla jsem v podstatě proti nákupu takové zbytečnosti, měli jsme možnost něco nového ochutnat, objevit, vyzkoušet a rozšířit si tak svoje obzory. A to mám moc ráda, protože si myslím, že to k životu patří, že ho to dělá bohatší. A zajímavější.

Nakonec jsem to nenašla, tak přemýšlím, jestli můžu nad čajovou svíčku dát talířek nebo nějakou keramickou mističku. Vydrží to?

Před večeří se k nám kamarád stavil vyzvednout polní kuchyň, kterou tu má uskladněnou. Jeho kamarádi byli překvapení, kolik máme koček (to jenom Felix běhal sem a tam a já měla v náručí Mejzi) a chtěli si je pohladit (čímž si získali moje sympatie) a na zítřek nás pozvali na zabíjačku do Únětic. Do pivovaru. Jestli si to dobře pamatuji dělali tři a půl prasete. To už je nějakých jitrnic a jelit!

So 12. prosince, výlet do Únětic

Vyrazili jsme na výlet do Únětic. Na pivo a zabijačkové hody. Prdelačku měli skvělou, dokonce jsem viděla kousek její přípravy: ve vodě se nejprve vařily kosti (vím jen z doslechu), pak jelítka a nakonec se do ní daly kroupy s krví. Jo a musí se to pořádně míchat, aby se to nesrazilo. Vypadalo to trochu nechutně, ale byla vážně dobrá. A jitrnice taky. A co teprve pivo – vánoční speciál 13°. Vycházka byla tak asi na patnáct kilometrů.

Příprava prdelačky

Ne 13. prosince, Třetí adventní neděle = Stříbrná

Zapálila jsem si prvního františka, třetí svíčku a pustila Českou mši vánoční od J. J. Ryby.

Ostatní díly deníku:

• 1. díl vánočního deníku 2020 (23. 11. až 29. 11.)
• 2. díl vánočního deníku 2020 (30. 11. až 6. 12.)
• 4. díl vánočního deníku 2020 (14. 12. až 20. 12.)
• 5. díl vánočního deníku 2020 (21. 12. až 27. 12.)