neděle 20. prosince 2020

Angeliky vánoční deník (2020), 4. část

St 16. prosince, nahozeny Unchained Socks

Nahodila jsem ponožky od Petry Machové Kouřilové. Jaká to změna mít návod v češtině. Jmenují se Unchained Socks a mají jednoduchou, ale neobvyklou konstrukci. Je to v rámci pletení GALu, o kterém jsem psala zde

Pá 18. prosince, opékání buřtů a svařák

Asi by se dalo začít dnes již klasickým: „tehdy to ještě šlo“. Takže tehdy, když to ještě šlo, když byl PES (Protiepidemický systém) na trojce nebo čtyřce z pěti stupňů, přičemž čím více tím hůře, udělali jsme si venku ohníček, v rodinném kruhu (byla sešlost, ohníček v grilu na nožičkách). Pokochali jsme se domácím betlémem, který vyřezal a namaloval Ivánek a dali si buřty a svařák. Vyhrávaly klasické koledy. A nám bylo nádherně. Na závěr jsme ještě okoštovali čokoládové hrudky. 

So 19. prosince, vánoční hvězda zachráněna

Zítra jsem chtěla jít do kostela na adventní mši, ale je dneska ve čtyři. A navíc už je plno. Kapacita je vzhledem ke koronavirové situaci nastavena na 12 lidí, v excelovské tabulce je šest členů jedné rodiny. Ale nemám jim to za zlé. Asi jsou víc věřící  než já. To mi připomíná, že jsem slyšela skvělý vtip/hádanku. Proč má Bůh tak rád ateisty?

Protože po něm pořád něco nechtěj.

Ráno se hodinku věnuju krmení zvířátek (viz článek Dělená strava) a pak pokračuji ve vánočním řádění (úklid i balení věcí s sebou k rodičům), teda takový byl plán. Ve výsledku jsem jenom vyprala a pověsila dvě várky prádla, utěsnila okno v ložnici, rozdělala oheň v kamnech, pověsila na barborkové větvičky tři ozdůbky z loňska (letos se moje „sbírka“ nerozrostla) a zahrála si vánoční hru od Mapy.cz.

Zabrala mi asi hodinu a půl. A byla to celkem sranda. Přiměřeně těžké, aby člověka bavilo se tím zabývat, ale zároveň ne trapně jednoduché. I příběh byl dobrý, takže celková spokojenost.

Jmenuje se to Vánoční mapová hra, člověk se při ní naučí používat jednotlivé funkce stránek Mapy.cz. Úkolem je sebrat zlému čaroději Mrakodějovi vánoční hvězdu, kterou ukradl z královské pokladnice a umístit ji na stromek. Kam jinam než na Staroměstské náměstí?

Ještě jsem zkoušela výrobu něčeho nového, o čemž se dozvíte přesně za měsíc na mém blogu o tvorbě. A také jsem nahodila šátek Alhambra memories od Stelly Egidi, na který už mám tři čtvrtě roku koupená klubíčka. Domnívala jsem se, že o vánočních svátcích bude dostatek času na upletení středové části, která se rozhodně nedá dělat v autobuse.

Ne 20. prosince

Cesta z Prahy byla překvapivá, protože bylo všude úžasně málo aut. Jelo se krásně. Holt, opačný směr.

Ostatní díly deníku:

Žádné komentáře: