Po 21. prosince, drogérie: barvy na malování
 |
| Kočka v krabici |
Ráno jsme vyrazili do hračkářství. Pardón, co jsme se pustili do vylepšování našeho baráčku, je pro nás návštěva opravdické drogérie (= kde mají barvy, laky a podobnou havěť, ne jen šminky) zábavou. Vybrali jsme si barvy do vápna připomínající původní barvu zdi: modrou a zelenou, které bychom chtěli ozářit trochou žluté. S panem prodavačem jsme si parádně popovídali (ani nemám tušení, jak dlouho jsme tam byli).
Pustili jsme si loňskou pohádku Princezna a půl království (moje recenze je zde), kterou jsem si užila zrovna tak jako vloni. Prostě Egon je nejlepší egoista!
Večer kočka objevila krabici od barev a usoudila, že se do ní vejde. Dalo to trochu práce, ale nakonec se jí to přece jen povedlo. Dokonce si do ní pak vlezla ještě jednou. Navzdory svému zvyku, že dvakrát do stejné krabice nevstoupí.
Ještě jsem dnes nahodila ponožky Coffee Cantata od Caoua Coffee.
Út 22. prosince, vánočka
Z práce jsme dnes měli poslední online setkání. Trvalo neskutečně dlouho, ale bylo to zajímavé a lektorka byla milá. Vtipné bylo, jak při zakašlání prohlásila nenuceně: „Asi koronavirus. Doufám, že máte dobrý antivirus v počítači.“
Opět jsme vyrazili do drogérie, tentokrát pro černou barvu. Možná není nejlepší nápad míchat ji do modré pro ztmavení, ale nejspíš to stejně vyzkoušíme. Nechceme mít pokoj v pastelových barvách!
Protože se k tomu nikdo jiný neměl, rozhodla jsem se, že upeču vánočku. Bylo to trochu krkolomnější, než se na začátku zdálo, protože těsto bylo pořád příliš řídké, ale nakonec spokojeně vykynulo a po přidání celkem velkého množství mouky na vál se dalo krásně tvarovat do hadíků, které jsem mohla zaplétat. Těsně před zamotáním jsem do těsta vmíchala rozsekané mandle a brusinky. Chuťově byla fajn a brzy jsme ji snědli, takže nemáme žádné oschlé zbytky. Mimochodem, slyšela jsem, že když vám zbyde vánočka, můžete z ní udělat luxusní žemlovku.
St 23. prosince, speciální vykrajovátka, veselý poslíček z DPD
Konečně mi z DPD dorazil balíček. Objednávala jsem v sobotu (nebo neděli?) a slibovali, že do Vánoc dorazí. Myslela jsem, že tu bude třeba v pondělí nebo úterý. Ale ráno mi volá chlápek, jestli jsem doma a že mi veze balíček. Říkám že jo a on na to, že za deset minut bude u mě. „Super, nashledanou,“ rozloučím se, ale nepoložím. Koneckonců dle etikety má telefon pokládat ten, kdo volal, a slyším jak si spokojeně brouká. Bylo to tak příjemné, milé a vánoční, že mi to doslova zlepšilo den.
Protože je to zakázané a zakázané cukroví nejlíp chutná, ochutnávali jsme jednotlivé druhy od známých. Když to nejsou medvědí pracny, chutnají mi nejvíc vanilkové rohlíčky. Ale objevila jsem i zajímavé linecké, které bylo při vykrajování zároveň vytlačováno ozdobnými vzory. A je nazdobeno.
Pustili jsme si pohádku Nejkrásnější dar (**), která se mi moc nelíbí, recenzi najdete zde. Pak jsme koukali na animovaný Polární expres (***), který se mi moc líbil a trochu horší pohádku Žabí král aneb Železný Jindřich (**).
Čt 24. prosince, Štědrý večer
Dnešní den byl krásný a klasický. Dopoledne jsme zdobili stromeček – různé barvy, ale ve výsledku vypadá dost zlatočerveně, což ničemu nevadí. Akorát balení dárků bylo hloupé nechat na dnešek. Jednak mě to nebaví, jednak to zabere spoustu času. K obědu byla tradičně kapří polévka a odpoledne procházka na hřbitov a za světýlky po městě. Po večeři (smažený kapr) jsme zapálili svíčky a prskavky, udělali pár fotek a pustili se do rozdávání dárků. Za nejvtipnější považuji knížku s kreslenými vtipy o kočkách a ponožky Dedoles (taky s kočkama).
A málem bych zapomněla: kočička si vlezla pod stůl a hrála si s taškami od dárků a chvilku i s gumovým míčkem. Ovšem když jsme přišli s nápadem, že ji natočíme na video, jen ležela a odpočívala.
Pá 25. prosince, koukání na pohádky a pletení Undy
Dopoledne koukáme na pohádky O vánoční hvězdě (moje recenze zde, ohodnotila jsem pěti hvězdičkami) a Tři oříšky pro Popelku (*****). Stačilo, že byla puštěná a už se vezem. Po dlouhé době bylo docela fajn vidět tuhle pohádku. Překvapily mě některé hlášky, kulisy, šaty. Okukovala jsem statek – kdepak že to bylo natáčené? Dámské sedlo a další věci. Smáli jsme se, že má Libuška myslivecké kalhoty značky Dedoles: jednu nohavici zelenou a druhou bílou se zelenými listy. A píšu si hlášky:
 |
| Rozsvícený stromeček |
Král: „Počkej, až tě oženíme. Zkrotli jiní bouřliváci.“
Princ: „Ctím tvou vlastní zkušenost.“
Princ: „Já myslel, že to má být ples a ono to vypadá spíš na štvanici.“
Král cosi zamručí a zaprotestuje.
Princ: „Omlouvám se za upřímnost. Byl jsem k ní vychován. Smím odejít.“
Král na prince na plese: „Netvař se, jako bys žvýkal šťovík.“ Tak si říkám, kdo dnes ví, co je šťovík? A ochutnal ho?
Král: „Jestli já jsem takhle vyváděl při ženění…“
Princ: „Jenže ty sis bral maminku a mně vnucujete cizí ženskou.“
Král: „Co když se zamiloval?“
Královna: „Nic jiného sis nepřál.“
Král: „Bez mého svolení?...“
Odpoledne koukáme na Císař a tambor (***) a Princezna a písař (****).
Všimnu si, že se kočce nechce ven, protože padá déšť se sněhem. Víc sváteční běloby asi letos na Vánoce nedostaneme, myslím si zklamaně. Ani večer se jí nechce ven – kouše nás, když se ji snažíme vyhodit.
Večer zahlédnu ve zprávách, že někde v cizině sněží tak, že napadlo 25 cm, a vítr snížil pocitovou teplotu na minus čtyřicet stupňů. To bych zase nemusela.
 |
| Stříbrné Hory |
So 26. prosince, výlet kolem Stříbrných Hor
Ráno jsme vyrazili na menší výlet za keškama do Stříbrných hor a na Stříbrný kopec. Našlapali jsme asi 7 kilometrů a ulovili pět kešek. Ale ta multinka, ta byla opravdu pěkná. Na polích i cestě ležel drobný poprašek sněhu. Vypadalo to krásně, zvlášť když na chvíli odpoledne i vykouklo sluníčko. Ale prstíky mě zábly, i když jsem měla rukavice. Je vidět, že jsem si hodně odvykla chodit ven.
Po příchodu domů jsem si udělala čajík, pustila se do psaní blogu a nechala se vyrušovat koledami od Tublatanky. Moje milované! Rockové koledy, co může být lepšího. Ježíškovi by se měla vzdávat úcta pěknou hudbou a ne nějakým kvílením.
Ještě jsme si zapálili františka a já z poštovní schránky vylovila dáreček od kamarádky.
A večer jsme se koukli na novou pohádku O léčivé vodě (mou recenzi najdete zde).
Ne 27. prosince, turistika u Ratboře
Dnes jsme šli opět na vycházku. Do Ratboře jsme dojeli autem a courali se tam po okolí. Dohromady to bylo dneska asi třináct kilometrů. A přitom jsme odlovili asi čtyři kešky. Více najdete v samostatném článku.
Večer venku fouká vítr jako šílený. Hlásili i vichřice. Škoda, že nemůžu koukat na naše kamínka s ohýnkem.
Ostatní díly vánočního deníku:
- 1. díl vánočního deníku 2020 (23. 11. až 29. 11.)
- 2. díl vánočního deníku 2020 (30. 11. až 6. 12.)
- 3. díl vánočního deníku 2020 (7. 12. až 13. 12.)
- 4. díl vánočního deníku 2020 (14. 12. až 20. 12.)
Žádné komentáře:
Okomentovat