středa 30. dubna 2014

30. dubna: Pálení čarodějnic

Napsat článek o pálení čarodějnic je poměrně obtížné… všude najdete mraky informací o tom, co se kde dělo nebo bude dít, ale jak to vzniklo? A čí je to vlastně svátek? Jaké byly dřívější tradice?

Pálení čarodějnic bývá nazýváno různě – Noc čarodějnic, Filipojakubská noc (dle apoštolů Filipa a Jakuba – P. S. 1 + 2), Valpuržina noc (P. S. 3) nebo Beltine (tak mu říkali Keltové – P. S. 4) – a probíhá v noci z posledního dubna na prvního května. Jedná se o lidový zvyk, během něhož lidé zapalují ohně a slaví příchod jara. Někde se staví májka. Skákáním přes oheň se slavila plodnost žen. „Dívky lákaly své mládence do lesa, neboť potřebovaly vyzkoušet, zda je daný hoch schopen zplodit děti. Neplatily manželské závazky, muži i ženy si sundali prstýnky a mohli se chovat zase jako svobodní. Květen patřil sexuálnímu zasvěcování a milostným hrám. Církvi se samozřejmě ona sexuální volnost nelíbila, křesťanští kněží účastnice slavností lásky označovali za čarodějnice a upalovali je. Sexuální podtext má stavění májky i pověra, že žena, jež bude na prvního máje políbena pod rozkvetlou třešní, zůstane po celý rok krásná.“

30. duben představuje také druhý nejvýznamnější satanský svátek (největším jsou vlastní narozeniny – pravděpodobně oslava ega – a třetím je halloween = předvečer katolického svátku Všech svatých 31. října). Na tuto noc připadá největší sabat Satanských kultů.

Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Tato noc je jedním z největších pohanských svátků a lidé věřili, že se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a také, že se otevírají jeskyně a podzemní sluje s poklady. Jestliže po něčem toužíte, tak prý přání vyslovené u menhiru se vám splní.

Proč se konaly sabaty čarodějnic? Setkání se konala na horách, skalách nebo pustých místech a předsedal jim sám Ďábel v podobě polokozla-poločlověka. Podle některých teorií je ďábel duchem a k páchání zla potřebuje čarodějnice, ty od něj získávají nové úkoly, představují na sněmu novou členku a případně s ní udělají vstupní rituál. Všechny účastnice tancovaly, zpívaly, někdy i nahé, skákaly přes oheň i do něj nebo i rituálně obětovaly. Často se na setkání měnily v různá zvířata, například v kozla, vlka, černou kočku nebo mouchu. Aby mohly létat s koštětem, natíraly se kouzelnými mastmi. Košťata byla z jasanového dřeva a březových nebo vrbových proutků. Jen mi uniká, proč by si měli nachystat spoustu krásně vypadajícího jídla, které bylo bez chuti.

Jak oslavit Filipojakubskou noc?
  • Zapálením ohně: „Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně.“ Dříve lidé věřili, že soumrak 30. dubna otevírá cestu temným silám, jež je třeba zapudit, osvítit a očistit plamenem. Oheň měl kromě zlých sil vyhnat i zimu. Etnoložka Irena Štěpánová uvádí: „Oheň je fascinující živel, který má očistnou sílu. Navíc symbolizuje slunce, takže pálení ohňů bylo chápáno jako posilování sluneční moci, právě na jaře, v období začínající vegetace.“
  • Vyhnout se požáru a potížím: Oheň předem nahlásit hasičům nepoužívat vysoce hořlavé látky typu benzín, nafta, líh, leda tekutý podpalovač, který je k tomu přímo určen. Místo pro zapalování ohně má být nejméně 50 metrů od kraje lesa. „Zakázáno je rozdělávat oheň ve vysoké suché trávě, na strništi, v ochranných pásmech nadzemních rozvodů elektřiny a plynu, apod. Pro rozdělávání ohně je ideální hliněný podklad.“ Také je třeba vyhnout se hořlavým materiálům v blízkosti ohně. Táborák dělejte ve velikosti, kterou dovedete zvládnout. Nemusí být čím větší, tím lepší. Pak už přes něj nebudete moci skákat! Mimochodem skáče se přes něj, protože je to očistný oheň a vy chcete vstoupit do nového roku očištěni od všeho negativního, co v uplynulém půlroce nasbírali.Palte samozřejmě jen dřevo a větve, nic umělého. Kromě toho, že to poškozuje životní prostředí, to zrovna moc příjemně voňavou atmosféru neudělá. A buřt s vůní PET lahve asi taky není to pravé. Nenechávejte oheň bez dozoru. Na uhašení si přineste dostatečné množství vody.
  • Zapalováním a vyhazováním hořících košťat do vzduchu pro odehnání čarodějnic a oslabení jejich moci.
  • Pálit čarodějnici ze slámy a hadrů.
  • Opékat špekáčky (cibuli, jablka…).
  • Hrát a zpívat u ohně.
  • Sbírat bylinky: Traduje se, že ty, které nasbíráte v prvomájový předvečer mají zvláštní čarovnou moc, zvláště pokud jsou nasbírané za úplňku o půlnoci. Lidé vstali za úsvitu, sbírali květiny a ozdobili si jimi příbytek, vlasy i těla.
  • Uklízet: Bílila se a vymetala stavení, aby do nich nemohly nemoci.
Čarodějnici zaženete, pokud u sebe nosíte květ z kapradí nebo svěcenou křídu. Stavení můžete pokropit svěcenou vodou (ale kde ji vezmu? Možná i lepší nevědět, co to vlastně je!!!), nebo už tři dny předem vykouřit jalovcem a routou. Před vrata můžete zapíchnout prut či pichlavé trní, před dům dejte drn hlíny, pod drn dejte vejce (pod ten před domem?)… Před dvůr zahradu či stavení vysaďte šeřík a jeho květy ozdobte svůj byt či dům. Nad dveře dejte černobýl, větvičky lípy, květ petrklíče, nebo již zmiňovaný šeřík. Na práh domu položte kříž ze slámy, nebo jej vytvořte sypáním písku, na zárubně udělejte tři křížky svěcenou křídou. Na práh chléva nasypte písek nebo jej poklaďte hustými travnatými drny. Čarodějnice je nucena spočítat zrnka písku či stébla trav (asi trpí Sheldonismem), ale to dřív třikrát zakokrhá kohout a její moc bude zlomena. Čarodějnice se zahání hlukem, práskáním biče, řinčením hrnců a pánví. Pokud chcete čarodějnici potkat, musíte si obléct část oděvu obráceně a po jedenácté večer se vydat na nejbližší křižovatku. Vezměte si ale ochranné předměty, abyste se mohli bránit.

V některých krajích se místo pálení čarodějnic upaluje Morana - pohanská bohyně smrti. Představuje zimu a tento rituál ukazuje na konec její vlády. Tradičním rituálem praktikovaným i dnes je vynášení Morany a její upálení nebo utopení. Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály.

Podobně jako naše Čarodějnice slaví se i v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo: Walpurgisnacht, čarodějnický sabat se koná v Brockenu). Různé země označují tento svátek různými jmény.

K tomuto nevšednímu svátku vzniká také řada spolků, klubů, které si říkají čarodějnice a tradičně pořádají srazy. Federace čarodějnic České republiky, o které všichni píší, vlastní stránky nemá, takže pravděpodobně ani neexistuje! Ale připisuje se jí dobře známá srandovní Vyhláška o bezpečnosti létání na koštěti. 

Významné události v tento den:
  • Roku 1789 byl v USA jmenován první americký prezident – George Washington.
  • Roku 1808 byl vyroben první psací stroj, a to v Itálii inženýrem a vynálezcem Pellegrinim Turrim.
  • V roce 1883 se právě na čarodějnice narodil český spisovatel, novinář a publicista Jaroslav Hašek.
  • V roce 1924 se narodil Ilja Prachař, český herec, který hrál například Kladivu na čarodějnice.
  • V roce 1961 se narodil Jaroslav Dušek.
  • V roce 1975 se narodil Johnny Galecki, americký herec známý jako Leonard ze seriálu Teorie velkého třesku.
  • V roce 1981 se narodil Kunal Nayyar, britský herec indického původu, známý jako Raj Koothrappali ze seriálu Teorie velkého tesku.
Kde se něco děje?
  • Brno - Hudební festival Čarodějáles začíná v 15 hodin v areálu říčního koupaliště Riviéra.
  • Jaroměřice nad Rokytnou v zámku se bude slavit keltský Beltine.
  • Valpuržina noc na zámku v Kuníně: od 19 ve Velkém sále přednáška Drahomíra Polácha „Čarodějnické procesy na Losinsku a Šumpersku“.
  • Praha: Ladronca – začátek ve 14 hodin, Loděnice Vltava pro děti od 15:30 hodin, Malostranské čarodějnice – lampiónový průvod čarodějnic můžete zažít od 19.15 h po trase Mostecká - Karlův most - Kampa - park Kampa, Letňany – Festival Majáles: tradiční průvod v 11 hodin…
  • Zámek Slavkov.
P. S.1: Apoštol Jakub Alfeův bývá ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem Menší či Mladší, někdy s Jakubem Spravedlivým. Jeho matkou byla Marie Kleofášové, která stála pod křížem s Ježíšovou matkou. Podle tradice byla blízkou příbuznou Panny Marie a svatý Jakub tím pádem Ježíšovým bratrancem. Byl ukamenován. Mezi jeho atributy patří valchářská tyč (tyč s proděravělou deskou), kyj, kamení, kniha nebo svitek. Zobrazován bývá též jako dítě s malým mlýnkem. Je patronem Uruguaje, Fríska a Dieppe, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů podobně jako svatý Filip, navíc je patronem umírajících, kvůli jeho shovívavosti se svými vrahy.

P. S.2: Apoštol Filip (jméno v překladu znamená milovník koní) byl povoláním rybář. Byl ženatý a měl několik dcer. Zobrazován bývá s křížem nebo berlí s křížem (kříž s dvojitým příčným břevnem), kamenem – byl ukřižován nebo ukamenován – knihou nebo svitkem, mísou, ze které se vine had, košem s bochníky a rybami. Svatý Filip je patronem Lucemburska, Uruguaje, Sorrenta, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů. „Jeho svátek je slaven v liturgickém kalendáři spolu s apoštolem Jakubem mladším. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn 1. května, což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů 1. 5. 570. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká filipojakubská noc.“

P. S.3: Walpurga byla saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Podle jiných zdojů to byla světice z 8. století, ochránkyně před zlými čarami, čarodějnicemi a jejich kouzly. Nahradila starogermánský svátek příchodu jara a probuzení přírody, slavený v noci z 30. dubna na 1. května. Psal o tom také J. W. Goethe ve Faustovi. Zajímavé je, že slovo Valpurga je jedním ze staročeských výrazů pro čarodějnici. Trochu jiný, zato vtipnější pohled na Valpuržinu noc najdete na http://malkiel.blog.cz/1105/valpurzina-noc-a-jeji-historie. Můžu vám prozradit, že to souvisí s Wartburgisnacht (vozidly Wartburgy).

P. S.4: „Beltain je druhým hlavním keltským svátkem a jedním ze tří jarních svátků společně s Imbolcem a Ostarou.“ Nejdůležitějším svátkem je začátek nového roku – Samhain (nebo také Samain). Slaví se v noci z posledního října na prvního listopadu. Papež Bonifác IV. jej nahradil svátkem Všech Svatých. V mnoha zemích přežil svátek Samhain jako Halloween. „V předvečer svátku Samhain irští Keltové zhasínaly všechny ohně. Šlo o zvyk symbolizující smrt starého roku. Další den byly zapáleny ohně nové, vítající mladý nový rok.“ Ale zpět k Beltainu, ten se slaví mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Představuje svátek oslavující život. „Beltain značí, že zima nadobro skončila a začíná léto.“ Ohně, oslavy a rituály měly zaručit dostatek slunečních paprsků pro dobrou úrodu. Důležitou součástí oslav Beltainu je májka, dlouhý rovný sloup ozdobený pestrobarevnými stuhami, listy, květinami a věnci.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1len%C3%AD_%C4%8Darod%C4%9Bjnic
http://www.ceske-tradice.cz/tradice/jaro/paleni-carodejnic/_zobraz=paleni-carodejnic---puvod-a-historie
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Akce/Paleni-carodejnic-%2819%29.aspx
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-nase-tradice/212562260400013-paleni-carodejnic/
http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Zivotni-styl-v-CR/Tradice/Paleni-carodejnic
http://www.novinky.cz/veda-skoly/historie/231928-paleni-carodejnic-je-pohanskym-svatkem-z-dob-inkvizice.html
http://www.extra.cz/po-stopach-paleni-carodejnic-jak-se-ze-sexualnich-orgii-vyvinul-ritual-symbolizujici-davne-inkvizicni-popravy
http://www.kr-stredocesky.cz/portal/aktuality/hasici-radi-jak-predejit-pozaru-pri-paleni-carodejnic.htm
http://www.blesk.cz/clanek/radce-cestovani/248161/tipy-na-akce-kam-na-carodejnice-a-na-1-maje-poradime.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Filip_%28apo%C5%A1tol%29
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Alfe%C5%AFv
http://www.impuls.cz/clanky/2004/04/koncem-dubna-jak-se-pravi-vsechny-zenske-svatek-slavi/
https://dspace.upce.cz/bitstream/10195/38407/1/Pohansk%C3%A1%20federace%20v%20%C4%8Cesk%C3%A9%20republice_%20Jej%C3%AD%20aktivity%20a%20role%20ve%20vztahu%20k%20hnut%C3%ADm%20navazuj%C3%ADc%C3%ADm%20na%20archick%C3%A9%20kulty.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/Keltov%C3%A9#Keltsk.C3.A9_sv.C3.A1tky
http://www.keltsky-horoskop.cz/keltove/keltske-nabozenstvi/keltske-svatky/
http://novazeme.ning.com/forum/topics/filipojakubska-neboli
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/138839-magicka-filipojakubska-noc-splnenych-prani.html
http://www.balonek.cz/balonek/clanek.asp?id=119&sekce=13&tema=&name=Filipojakubsk%E1%20noc%20%20%2830.4.%29,%20tak%E9%20Valpur%9Eina%20noc

30. dubna: Mezinárodní den pracoviště

Protože jsem neměla nejmenší tušení, co si mám představit pod Mezinárodním dnem pracoviště, pustila jsem se do googlení a stejně z toho moc moudrá nejsem. Tento den údajně vyhlásila OSN jako den určený pro zlepšování vztahů na pracovišti, přátelství a osobní rozvoj.

Super, tak já bych se na to podívala z trochu jiné stránky, jestli dovolíte. Na pracovišti trávíme značné množství času, a proto je snad každému jasné, že by se nám tam měla líbit. Nebudu teď mluvit o tom, jestli se vám líbí vaše práce a jestli vás uspokojuje. To je tak trochu váš problém. Jednak vás tam nikdo nedrží, a jednak se sami můžete rozhodnout, zda se budete více zabývat vším co vás štve, nebo aspoň tou troškou, která je na té práci zábavná, zajímavá, přínosná a možná někomu pomáhá. Jestliže nic takového nenacházíte, vypadněte hodně rychle, protože to dost škodí vašemu zdraví! A nebo to začněte hledat, to mi připadá mnohem jednodušší.

Když jsem psala minulý článek o BOZP, narazila jsem na stránku zmiňující jako součást bezpečnosti a ochrany zdraví při práci estetickou úpravu pracoviště, což mě pochopitelně velice zaujalo. Takže tenhle článek bude převážně o tom. (Autorem převážné většiny následujících informací je Tomáš Neugebauer z Útvar BOZP a PO Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jde o verzi k datu 26. dubna 2012)

Když si vzpomenu na všechny možné skeptiky, kteří se staví velice kriticky k feng-shui a podobným „vědám“, musím se pousmát, vždyť tohle je přesně to samé, jen oblečeno do jiného kabátku. Výmalba: Stěny místností mají být vymalovány světle tónovanými barvami, stropy a pilíře mezi okny by vždy měly být bílé (nebo alespoň natřeny světlejším barevným odstínem nátěru místnosti), čímž se dosahuje ke zjasnění místnosti. Právě tak rámy oken by měly být natřeny světlou barvou. „V místnostech, kde pracují jen ženy, je lépe použít teplých barev (červená, oranžová, žlutá). Je-li osazenstvo výlučně mužské, jsou vhodnější studené barvy (modrá, zelená). … Mladí mají raději barvy pestřejší, starší zaměstnanci naopak preferují odstíny tlumenější a méně syté. Vhodné je však počítat s tepelnými poměry na pracovištích (prostory s vyšší průměrnou teplotou lze zdánlivě ochladit použitím studených barevných odstínů, vhodného efektu zdánlivého oteplení dosáhneme použitím teplých barev).“ Zohlednit je vhodné i velikost prostoru - světlé barvy studených tónů opticky zvětšují prostor, zatímco syté odstíny teplých barev prostor zmenšují. Též je třeba přihlédnout k psychologickému a vizuálnímu působení barev: teplé barvy vyvolávají dojem tepla, působí živě, povzbuzují až vzrušují, podněcují k aktivitě, naproti tomu studené barvy vyvolávají dojem chladu, uklidňují, poskytují úlevu zraku, podporují duševní soustředění a udržení stálého výkonu. Světlé odstíny vzbuzují dojem lehkosti, zjasnění, zlepšují světelné poměry na pracovišti a nabádají k udržení čistoty. Temné barevné odstíny působí těžším až tísnivým dojmem a tlumí odrazivost světla. Zcela nevhodnými barvami jsou černá a sytě červená, která může působit úzkost. Jak správně vybrat barvu?
  • Při duševní práci je lepší volit studené barvy, např. méně syté odstíny modré barvy. Pro trvalé soustředění nebo při vykonávání jednotvárné činnosti je dobré volit odstíny studených barev (zelené, modrozelené).
  • V místnostech s okny na jižní stranu se doporučují převážně studené barvy, naopak u oken na sever se doporučují světlé a teplé barevné odstíny (žlutá, béžová, okrová, oranžová).
„Celkové barevné ladění pracovišť má být harmonické a příjemné zraku, neboť soulad barev vytváří vnitřní pocit spokojenosti. Velké plochy bílých stěn v zorném poli působí monotónně a kontrastem ztemňují barvy zařízení kanceláře. Naopak stropy mají být bílé, neboť se tím zvýší účinnost umělého osvětlení a též se zlepší rovnoměrnost osvětlení.“

Když tak zpětně koukám na ty svoje poznámky, připadá mi to tak trochu bláznivě. Vždyť se to téměř ničím neliší od feng-shui nebo různých barevných teorií, o kterých se zmiňují na kurzech tvorby mandal! A přece je to ze stránek pražské nemocnice! Možná by se hodilo nastudovat si nějaké ty barevné teorie. Stejně to mám v plánu, ale těžko říct, kdy se k tomu dostanu.

Kytičky: Mnohé výzkumy údajně naznačují, že „pokojové květiny v kancelářích napomáhají řešit problém syndromu nemocných budov, tedy budov plně klimatizovaných, jež nejsou přirozeným prostředím pro člověka. Syndrom se projevuje pocity suchosti vzduchu, vysychání sliznic v nose, ústech a krku, podráždění očí, malátnosti, bolesti hlavy, nedostatku kyslíku, ospalosti a poruchami soustředění.“ Květiny zvyšují vlhkost vzduchu, snižují množství prachu a ostatních škodlivých látek ve vzduchu, údajně také snižují únavu očí. Vím, že by ji mělo snižovat dívání se do zeleně, ale že přímo květiny… „Doporučuje se pořídit si rostliny, které zdobí spíše listy než květy.“ Mezi vhodné na stránkách řadí například Diefenbachie, Loubinec, Begonie, Dračinec, Břečtan popínavý (do tmavších místností) a Šáchor. Myšlení prý pomáhají koncentrovat kaktusy… (No, co vím, tak podle feng-shui právě ty s těmi pichláči působí špatně na energii.) Fíkusy zase velmi dobře čistí vzduch. Do prašného prostředí je vhodný Scindapsus. Do kanceláře jsou též vhodné Pepřinec, Zelenec chocholatý, Kalanchoe a další.

Z vlastního „průzkumu“ mohu říci, že kancelář ženy se od muže liší tím, že si vždy nějakou tu zeleň pořídí. Podle vlastní povahy je kvetoucí, stále zelená nebo kaktusem, případně jí „zaplevelí“ celou kancelář a všechny odkládací plochy, ale muži většinou v kancelářích žádnou zeleň nemají. Když jsem byla na návštěvě u jednoho finančního poradce, zaujala mě krásná a pokud si dobře vzpomínám i kvetoucí orchidej na okně. Protože byl milý a už jsme se trochu znali, dovolila jsem se ho zeptat, jak ke květině přišel, ukázalo se, že můj předpoklad byl správný – teď už si přesně nevzpomínám, ale buď mu byla darována přítelkyní, nebo kvůli zútulnění kanceláře vnucena kolegyní, jež přislíbila pravidelnou péči. Samozřejmě měla pravdu. Květina mě okamžitě zaujala a udělala na mě dobrý dojem. Kdo se umí postarat o květiny, určitě to svede i s mými financemi.

Další výzdoba: Na stěnách mohou být reprodukce uměleckých děl, fotografie, výtvarně hodnotné plakáty apod. Vhodné jsou i fontánky vytvářející v letních měsících příjemné prostředí. Pěkně působí i záclony na oknech.

Zdroje:
http://bozppo.vfn.cz/estetika.htm

úterý 29. dubna 2014

29. dubna: Mezinárodní den bez bot

Může to znít srandovně a já na to taky zpočátku koukala jako na bláznovství. Proč bych měla oslavovat boty? Ale sotva jsem si o tom přečetla prvních pár slov, humor mě přešel. Cílem tohoto mezinárodního dne není oslavovat lodičky, kozačky nebo třeba holinky, dokonce ani upozornit na to, že boty s podpatky ženám škodí a že valná většina dnešních bot nesplňuje ortopedická doporučení. Možná i to by bylo vhodné do tohoto dne zahrnout! Protože mnoho zákazníků jistě neví, že si právě koupili něco, co jim vlastně škodí.

Ale teď zpět k Mezinárodnímu dni bez bot, ten má upozornit na to, že více než čtvrtina obyvatel planety nemá ani jediný pár bot. Když nad tím tak přemýšlím, připadá mi to téměř neuvěřitelné. Když vezmete v potaz, kolik bot má každý člověk v České republice. I za předpokladu že chodí jako šupák, má alespoň jedny botasky a doma se zouvá do pantoflů. A podíváte-li se na ženy, málokdy najdete nějakou, která jich má méně než deset (taneční, pantofle, kozačky, zimní, letní, botasky, a nějaký ten bonus, který je jí líto vyhodit). Dokonce jsem slyšela o někom, kdo jich má padesát (párů!). Pravda, taky jich nemám zrovna málo, odhadem patnáct nebo dvacet, ale to spíš proto, že už asi patery šestery jsou na odpis a já se k tomu ještě neodhodlala, i když u jedněch (a ty druhé jsou na tom stejně) mi to radil i ortoped. Stačilo, že byly trochu prodřené vzadu u paty a ještě měly další drobné vady.

Mezinárodní den bez bot iniciovala značka „TOMS, která si stanovila za cíl bojovat s chudobou a znevýhodněnými podmínkami v oblastech třetího světa.“ V bohatých zemích je prodává a v chudých rozdává. Žít bez bot je špatné především pro děti – do školy buď nedojdou nebo je do školní budovy nepustí.

K Mezinárodnímu dni se připojují podniky, univerzity i slavné osobnosti – všichni tráví den bez bot. Bosé můžete potkat Miley Cyrus, Charlize Theron, Oliviu Wilde, Aňa Geislerovou, Kláru Issovou, Tonyu Gravese, Lejlu Abbasovou, Davida Krause nebo Jiřího Macháčka. No, docela bych je chtěla vidět, protože to jistě není žádná sranda. Celý den! Můžete to zkusit taky, nebo si aspoň uvědomte, jaké máte štěstí, že zrovna vy máte boty.

A jak bude probíhat Mezinárodní den bez bot? Ze Žofína v Praze 1 odejde v 16 hodin za doprovodu hudby (TataBojs, Jan. P. Muchow, Václav Havelka s kapelou Please the Trees  a dalších) průvod podél Smetanova nábřeží až do kavárny Bajkazyl na náplavce. Heslem akce je „Pojďte s námi bez.“

Zajímavostí je, že Provident staví u Brna „stezku bez bot“, kde se bude dát chodit bosky po přírodních površích. Bude to nedaleko Žebětínského rybníka.

Když nad tím přemýšlím, říkám si, jak je to možné. Vždyť tady – v Česku – dřív (hodně dřív) boty taky nebyly, a tak někdo vymyslel dřeváky a možná něco vymysleli i předtím. Proč si taky něco nevymyslí? Vždyť i indiáni si šili boty z kůže, ne? Jak tam žili doteď? Netvrdím, že boty nepotřebují, sama bych toho pěšky moc nenachodila, i když se domnívám, že časem by si člověk zvykl – zvlášť, kdyby žádná z předešlých generací boty neměla, bylo by to asi normální. A kdyby nebylo nutno chodit po asfaltu.

Náhodou jsem našla blog holky, která chodí bosá ráda. Možná bych to nazvala i za úchylku, protože tak chodí ven, do školy a zkrátka asi všude. Můžete se podívat sami - http://clarissaa.blog.cz/ - je to vcelku zajímavé. Zda je chození bez bot zdravé, o tom se polemizuje. Fyzioterapeutka Sendi Lagatorová z Institutu sportovního lékařství tvrdí, že si většina malých dětí snaží zout cokoliv, co jim obujete, a že chodí ráda bosa. Podle ní prý „boty dětem nohy akorát ničí, protože se snaží příliš kopírovat boty dospělých a výsledkem pak jsou vbočené palce, ploché nohy a zkrácené šlachy.“ Stačí když se podíváte na internet a hned vidíte, že boty pro dítě jsou často řešeným tématem.

Fyzioterapeuti doporučují dětem i dospělým chodit naboso na nerovném a bezpečném povrchu, tedy v trávě či písku. Dodala bych, že snad v přírodě – na pláži, zahradě a podobně. Ale nehodí se to doma na tvrdé a rovné podlaze. A podle mě ani na dalších umělých površích, protože cílem je protažení klenby a její udržení, což na plochém terénu zrovna dobře nejede. Podle fyzioterapeutky „chůze naboso stimuluje nervovou soustavu, akupunkturní body, podporuje krevní oběh a imunitní systém“.

Musím říct, že jsem někde byla na návštěvě – už nevím u koho – a oni nepoužívali pantofle a bylo to naprosto super. Člověk se cítil tak nějak svobodný a volný. Ale zase vám může být na tlapky zima. Taky jsem si říkala, že začnu chodit bosá, protože je ostuda, když se snažím v létě vlézt do vody na přehradě a celou cestu choulostivě pajdám a kníkám, protože mě píchá nejen štěrk, ale i tráva. Jenže, už je to zase skoro rok a předsevzetí nesplněno. Ono taky moc není kde! I když jsem slyšela i návody, že si máte dát do široké bedýnky písek (nebo oblázky, teď nevím) a každý den tam chvilku tlapkat naboso.

Ortoped Jiří Jičínský naopak horuje za boty: „Teď se staly módou boty s ultratenkou podrážkou, které by měly podporovat přirozený způsob chůze. Jenomže my diagnostikujeme ploché nohy u dětí už ve třech letech věku a v tu chvíli musí dítě začít nosit pořádné boty s tvarovanou stélkou a s oporou okolo kotníků, a to až do doby, než je ukončen vývoj nožní klenby. Jinak bude mít doživotní problémy.“ Samozřejmě by děti neměly nosit podpatky. Dvoucentimetrový podpatek prý odpovídá pěti až sedmicentimetrovému podpatku u dospělého Ostatně ani u dospělých to není nic zdravého. Jenom to ne všichni vědí. A ačkoliv to ví, vzhled je přednější. Malé ženy mají v tomto směru nevýhodu, protože chtějí být vyšší, dívat se partnerovi do očí rovně a ne vzhůru… a samozřejmě to notně podporují chlapi, kterým se podpatky líbí. Prý proto, že žena stojící na špičkách má mírně vyšpulený zadeček, což je pro ně vzrušující, ale teď si nevzpomenu, odkud to vím. Nevýhodou podpatků je, že přetěžují Achillovy šlachy, prsty a oslabují vazy podpírající klenbu. „Jenže vypadají tak pěkně a žensky,“ řekne vám kdejaká dívka. A bohužel s tím musím souhlasit. V lodičkách si taky připadám hezčí a elegantnější. I kdybych k nim měla tepláky.

A ještě jedna poznámka k lodičkám – čím užší, jemnější a vyšší, tím horší. Vznikají z nich vbočené palce, které mnohdy končí operací. Jedinou výhodou vysokých tenkých podpatků je, že ženy s takovýmito boty umí lépe balancovat než ty, které si zvykly nosit tlusté podpatky.

Takže pokud jste lhostejní k problematice třetích zemí, zkuste se zamyslet alespoň nad tím, že boty u nás jsou sice dostupné a mnohdy i velice levné, ale kvalita (myslím především vhodnost pro zdraví) pokulhává i u značek v běžných buticích. Když mi ortoped řekl, ať si seženu kožené uzavřené boty bez podpatku, dal mi tím nelehký úkol. Takže až se zase budete ptát, proč tak málo nosím sukně a šaty, i když jich mám plné skříně, odpověď je snadná – nemám k nim boty!

Zdroje:
http://www.iglanc.cz/mezinarodni-den-bez-bot/
www.studentpoint.cz/347-volny-cas/15238-mezinarodni-den-bez-bot-pridate-se
http://zena-in.cz/clanek/tata-bojs-na-prazske-naplavce-podpori-mezinarodni-den-bez-bot/kategorie/redakcni-novinky
http://www.joyonline.cz/celebrity/drby-ze-zakulisi/celebrity-slavi-mezinarodni-den-bez-bot
http://www.akcuj.cz/udalosti/263043/mezinarodni-den-bez-bot-hudebni-happening-tata-bojs-jan-p-muchow-never-sol-please-the-trees-charlie-one
http://ona.idnes.cz/tipy-na-vikend-0fh-/spolecnost.aspx?c=A140423_222243_spolecnost_haa
http://www.blesk.cz/clanek/radce-cestovani/248161/tipy-na-akce-kam-na-carodejnice-a-na-1-maje-poradime.html
http://ona.idnes.cz/chozeni-naboso-ano-ci-ne-0sz-/zdravi.aspx?c=A130816_162642_zdravi_jup
Zdroj: http://ona.idnes.cz/tipy-na-vikend-0fh-/spolecnost.aspx?c=A140423_222243_spolecnost_haa
http://www.boty-obuv.cz/clanky/botnikova-inventura-zakazniku-obuv-rejnok-.-19

29. dubna: Mezinárodní den tance

V roce 1982 vyhlásil Taneční komitét ITI (International Theatre Institut - Mezinárodní divadelní ústav) 29. duben za Mezinárodní den tance. Podle některých zdrojů jej v Česku nazýváme „Den, kdy se bude tančit všude“. Tento den byl zvolen jako oslava narození významného tanečního reformátora Jeana-Georgese Noverrea (1727–1810).
 
„Každý rok je vyzvána známá taneční osobnost k sepsání Poselství, které je pak šířeno po celém světě. Záměrem Mezinárodního dne tance a Poselství je spojit dohromady všechen tanec, jeho různé podoby a projevy, oslavit tuto divadelní formu a radovat se z její univerzality, rušící veškeré politické, kulturní a etnické bariéry a spojit lidi dohromady v míru a přátelství společným jazykem - tancem.“ Část letošního poselství k oslavám dne tance zní: „Kultura spojuje lidi víc než veškerá slova. Buďte odvážní, riskujte. Překonejte svůj ostych či strach a neváhejte se k nám přidat.“ Autorem letošního poselství je Mourad Merzouki.

K oslavám se i v České republice připojují různá města, například Brno, České Budějovice, Horní Slavkov, Chomutov, Jablonné nad Orlicí, Liberec, Mariánské Lázně, Nedvědice, Opava, Ostrava, Plzeň, Praha, Přerov, Ústí nad Orlicí, Žatec, Žamberk…

Tanec je zajímavým uměním, tak trochu nezachytitelným sám o sobě – můžete jej totiž zachytit jako obraz (namalovat nebo natočit) a hudbu, ale samotný jako takový ne. Stejně jako v jakémkoliv jiném umění, i zde existuje značné množství druhů a poddruhů tance. Například společenské tance se běžně (i na soutěžích) rozdělují do dvou kategorií – standardní a latinskoamerické. Mezi standardní patří to, co jste se pravděpodobně učili v tanečních: waltz, tango, valčík, slowfox a quickstep. Mezi latinskoamerické se řadí samaba, cha-cha, rumba, paso doble a jive. Dále můžete znát opět třeba z tanečních či jiných kurzů tance: foxtrot, polka, flamenco, salsa, mambo, argentinské tango, two-step, mazurka, čardáš, blues, merengue.

Tance můžeme také rozlišit podle toho, zda se tančí sólo (břišní tanec, breakdance, tecktonik, step, balet, výrazový tanec, moderna, Pogo, hiphop, Headbanging) nebo skupinově (čtverylka, česká beseda, kankán, country tance). Jiné rozdělení je možné podle doby vzniku (gotické, barokní, renesanční, moderní) a jistě by se našla i spousta dalších, např. podle použité obuvi atp.

Tvrzení, že břišní tanec je pro ženy velice vhodný, je poměrně rozšířené. Dočtete se, že léčí tělo i duši, konkrétně pomáhá formování těla, hubnutí a posilování břicha, šetří klouby a nepřetěžuje svaly, léčí bolesti zad a krční páteře, zlepšuje držení těla, stimuluje trávicí soustavu, zlepšuje krevní oběh, řeší gynekologické problémy, upevňuje duševní zdraví neboť odbourává stres a jiné psychické potíže (deprese, úzkost atp.), posiluje sebevědomí ženy…

Jenže… Vědci z Mezinárodní asociace pro zdraví (IAH) prý upozorňují na to, že horizontální i vertikální otřesy těla, které představují základy tohoto umění uvolňují páteř do takové míry, že to může způsobit její poškození. Ovšem co je na tom pravdy a jak moc byste musely tančit, zůstává otázkou. Tento tanec se prý také nedoporučuje ženám s plochými nohami, trpícími zvýšenou pohyblivostí kloubů, problémy s plotýnkami a páteří. Provádění tance může sice zpevňovat pánevní dno a zabraňovat tak úniku moči, ale při určitých dispozicích to může způsobovat pravý opak. Tomuto tanci by se také neměli věnovat ti, kdo mají v těle jakékoli zánětlivé procesy, nemoci jater, žaludku, horních cest dýchacích nebo křečové žíly. Podobně varují před dříve doporučovaným prováděním pro těhotné. Na jiných stránkách (opět uvádím ve zdrojích) varují před špatnými lektory a hlavně vyšpulováním zadečku zejména při dělání kroužku, tím se totiž ničí bederní páteř.

Jak oslavit Mezinárodní den tance?
V dokumentech Dance Day Preparation a Annual Official Message je několik následujících tipů (bohužel především pro tanečníky a jejich sdružení) na den, kdy stovky milionů lidí na celé planetě tančí, sledují tanec nebo o tanci přemýšlí:

a) zatančete si – můj tip – třeba jen tak sami doma, nebo na diskotéce nebo někde jinde. My jsme si to užili už minulý pátek.
b) představení: „Vytvořte představení, jiné než obvykle prezentujete. Změňte jeho obsah nebo místo, formu uvedení či obsazení.“
c) výuka: Vyučujte tanec odlišným způsobem než obvykle: zorganizujte den otevřených dveří, open-classes, ukazujte tanec specifickým skupinám (děti, senioři atd.), vyučujte v neobvyklých prostorách (hřiště, supermarket, továrna, vězení, nemocnice, loď atp.).
d) čtení, diskuse: „Seznamte s tancem širokou veřejnost: lidé jsou zvyklí se na tanec dívat nebo sami tančit, ale málokdo o tanci přemýšlí… Uspořádejte diskuse, debaty se zajímavými lidmi z taneční nebo zcela odlišné oblasti (historici, spisovatelé, novináři, hudebníci, politici, věřící atp.).“ – Můj tip: Sami si o tanci něco přečtěte, nebo se na youtube podívejte… třeba i na tanec u tyče (pole dance) – může to být nádherné umění, jak jsem psala dříve, ne jen kroutění zadečkem polonahé slečny.
e) výstavy: Můžete uspořádat výstavu kostýmů, fotografií, pohledů, známek, knih, rekvizit…
f) články: „Napište článek a odešlete jej k vydání v časopisech, novinách, na internetu. Oslovte novináře k napsání rozhovoru s vámi či jinými osobnostmi z taneční oblasti.“
g) program: „Oslovte TV či rádio k zařazení Dne tance do programového vysílání.“
h) průvod, přehlídka,
i) výzdoba, dekorace: Veřejné prostory jsou vyzdobeny na téma tanec. Stejně tak mohou být vyzdobeny i soukromé objekty – jako např. výlohy obchodů… můžete vyzvat majitele obchodů k soutěži o nejlepší taneční výzdobu obchodu.

Máte nějaký jiný nápad, jak by se dal tento den oslavit tak, abyste si ho báječně užili a nezapadl mezi ostatní "šedivé" dny?

Zdroje:
https://cs-cz.facebook.com/events/1491411694412080/?ref=3&ref_newsfeed_story_type=regular
http://www.vizetance.cz/29-duben-den-tance
http://www.vizetance.cz/jak-oslavit-den-tance
http://cs.wikiversity.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_den_tance
http://www.idu.cz/cs/mezinarodni-den-tance
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tanec
http://zena.centrum.cz/zdravi/clanek.phtml?old_url=zdravi/zivotni-styl/2010/3/16/clanky/brisni-tanec-pry-zenam-skodi/
http://zena-in.cz/clanek/brisni-tance-vam-mohou-i-ublizit

pondělí 28. dubna 2014

28. dubna: Mezinárodní den smutku - Světový den bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Oslava Světového dne bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má za cíl propagovat prevenci pracovních úrazů a nemocí z povolání. Mezinárodní organizace práce (ILO) je specializovaná organizace OSN usilující o prosazování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv.

Mezinárodní den smutku slouží jako vzpomínková akce za zemřelé nebo zraněné při pracovních úrazech, také za ty, kteří trpí nemocemi z povolání. Pracovními úrazy výrazněji trpí muži

Tab.: Pracovní úrazy v ČR v letech 2004 - 2011


Rok
Pracovní úrazy s pracovní neschopností
Smrtelné pracovní úrazy
muži
ženy
muži
ženy
2004
60 859
20 829
176
9
2005
60 869
21 173
150
13
2006
60 990
21 306
148
4
2007
57 311
19 922
176
11
2008
52 286
18 995
166
8
2009
35 985
14 188
95
8
2010
36 701
14 977
110
11
2011
33 619
13 492
117
8

Mezinárodní den smutku se slaví již od roku 1996, kdy byl vyhlášen Mezinárodní konfederací svobodných odborů. V roce 1998 byla zvláštní pozornost věnována práci dětí.
 
A něco málo pro pobavení:

Sundal jsem si helmu, protože mi bylo horko, a bál jsem se, aby se mi z potu na hlavě neudělal ekzém.

Dopis klienta jedné nejmenované pojišťovně:

Vážená pojišťovno,

odepisuji na váš dopis, kde jste mě žádali o upřesnění mého úrazu. Do oznámení úrazu jsem uvedl, že jsem si úraz způsobil sám. Jsem zaměstnán jako zedník a zmíněný den jsem pracoval zcela sám na stavbě domu. Po dokončení mi zbylo asi 250 kg cihel na střeše. Sešel jsem tedy dolů, tam jsem přes kladku vytáhl nahoru po laně prázdný sud, do něhož jsem hodlal uložit zbývající cihly. Lano jsem dole pevně zabezpečil a šel jsem na střechu naložit cihly do sudu. Po naložení všech cihel jsem sešel opět dolů, abych spustil sud s cihlami. Ve smlouvě máte uvedeno, že vážím 75 kg. V momentě, kdy jsem lano odvázal a držel jen v ruce, jsem se ujistil o působení gravitace. Výše jsem napsal, že sud, který sám o sobě váží 25 kg, byl naložen 250 kg cihel. Jak si jistě domyslíte sami, moje váha 75 kg nemohla udržet tak těžký sud a než jsem si to uvědomil, byl jsem v prudkém pohybu vzhůru a sud, který byl na úrovni střechy, naopak v prudkém pohybu dolů. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se setkal s proti pohybujícím se sudem, což vysvětluje to naražení hlavy a zlomeninu krku a lícní kosti. Dále jsem pokračoval směrem vzhůru, až jsem se zastavil s prsty v kladce. I přes velkou bolest jsem se však držel lana. V tom samém momentě sud s cihlami dopadl na zem a rozbilo se mu dno. Výše jsem napsal, že sud sám o sobě váží 25 kg a já, jak máte uvedeno ve smlouvě, 75 kg. Působení gravitace pokračovalo dále, a jak si jistě domyslíte, situace, kdy já se 75 kg jsem nahoře a sud vážící pouze 25 kg dole, nemohla setrvat. A tak jsem se v mžiku ocitl v prudkém pohybu dolů a prázdný sud v prudkém pohybu naopak nahoru. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se opět setkal se sudem, tentokrát prázdným. To vysvětluje zlomeniny obou kotníků. Dále jsem pokračoval směrem dolů, kde jsem prudce narazil na zem, což vysvětluje ta rozdrcená kolena a sedací kloub. V bolestech a bez vůle jsem pustil lano, na jehož druhém konci přes kladku visel prázdný sud beze dna. Působením gravitace se ocitl v prudkém pohybu dolů, přesně do míst, kde jsem bezvládně ležel. To vysvětluje ta tři zlomená žebra.

Doufám, že jsem vám poskytl vámi požadované informace. Na další zajímavou spolupráci se těší…


Zdroje:
http://svatky.centrum.cz/svatky/vyznamne-dny/mezinarodni-den-smutku-62/
http://osz-stare.cmkos.cz/CZ/Z_tisku/Bulletin/05_1999/den_smutku.html
http://www.bozpinfo.cz/win/knihovna-bozp/citarna/tema_tydne/den_bozp120430.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_organizace_pr%C3%A1ce
http://www.bozpinfo.cz/win/knihovna-bozp/citarna/clanky/statistika_pu/pu_zen130416.html
http://bozppo.vfn.cz/pracovni_uraz.htm

Štěstí jsou přátelé

Štěstí jsou pro mě setkání s přáteli. Důkazem může třeba minulý pátek.

Byla jsem na vánočním večírku… Někdy nám trvá trochu dýl, než všichni můžou. Teda skoro všichni! Byla tam sranda. Sice napoprvé obsluha nepochopila, co chci, takže jsem si pak zbytek večera dělala legraci, že vypadám tak slušňácky, že mi nenalejou, ani když si o to řeknu.

Nebyla jsem si jistá, jak to uděláme s vánočními dárky, a tak mě napadlo, že to spojím se svátkama – zrovna dva z kluků měli tento týden. K Vánocům jsem upekla muffinky s matchou, takže byly krásně zelené. Samozřejmě že prvně kluky napadlo, jestli je to s trávou.

Na Vánoce jsem matcha muffinky poprvé testovala na známých a moc chutnaly. Pokud si je budete chtít taky udělat, recept zveřejním na stránkách Angelika vaří 8. května – do té doby se tam budou objevovat jiné pochoutky. A k svátkům jsem udělala pistáciovou bábovku s vaječným koňakem a darovala asi tři kousky dva centimetry široké. Nový pokus, takže jsem ji pro jistotu nejprve ochutnala, a teprve potom zabalila (poměrně neelegantně jenom do pytlíčků). Ale chci dávat víc peněz do dárků a míň do obalů a taky šetřit životní prostředí. Jo a navíc byla teplá, takže potřebovala vzduch. A tak trochu jsem doufala, že ji někteří rovnou ochutnají. Recept na bábovku bude zveřejněn 5. května na týchž stránkách.

Pěkně jsme si pokecali, i když jsem to nestihla se všema, zato jsme si ale stihli i zatančit, protože jsme opět vychytali pátek s diskotékou. Hudba nic moc a taky jsem chvilku měla pocit, že mi z té disertace hrabe (i když se snažím dělat něco jiného, resp. až příliš často dělám něco jiného než psaní), ale když jsem si text jedné písničky vykládala jako „The Triple Bottom Line“, což je součást mého tématu, necítila jsem se úplně nejlíp. Ale pak přišly písničky z devadesátých let a Nikdy nic nebylo od Sto zvířat a tu mám moc ráda. No ale nejvíc jsem se vyřádila na písničku od Lustry – Scotty Doesn´t Know, která teda sice není veselá, ba přímo nepříjemná, co se týče textu dokonce i trochu vulgární. Jenže, kdo viděl Eurotrip, musí uznat, že je vážně chytlavá. P. S.: Říkají to v tom filmu. Takže doporučuju zhlédnout. Já na to mám vzpomínky ještě z kolejí, kdy mě na film vytáhl jeden velice dobrý kamarád a byla to super sranda.

sobota 26. dubna 2014

Michalův statek v Pohledi

Boží hod velikonoční byl věnován KPČ, tedy kulturně poznávací činnosti, jak se říká mezi turisty. Vyrazili jsme na Michalův statek do Pohledě. Nejsnazší se jevilo jít po červené k železniční zastávce a pak po žluté.

Chtěli jsme vidět, jak se slavily staročeské Velikonoce, ale při příchodu do vsi nás zaujala místní staročeská hospůdka s lidovými cenami, a tak jsme si dali zelňačku.

V první budově trochu oddělené od statku sedí několik žen a popíjejí kávu, smějí se a evidentně se dobře baví. Ačkoliv je venku krásný letní den - skoro na kraťasy v kamnech je zatopeno, a tak je tu o to ještě útulněji. Chvilku váháme, jestli jsme náhodou někomu nevlezli do domečku. Pak už se nás ujme paní Kotěrová a vysvětluje nám, co znamenají různé symboly na vajíčkách, proč se do oken věšely háčkované kroužky s tvary sítěk nebo květin (na ochranu před ouřkem, rozuměj uřknutím, a zlými silami)... Má na sobě pěkné pončo, které jsem obdivovala už předtím. Jen takové jednoduché, letní, háčkované ze silné příze dvakrátnahozenými dlouhými sloupky.

Zajímavé pro mě je, jak bylo tehdy všechno pěkně vymyšleno svaté obrázky nebyly v úrovni očí, ale výše, až u stropu, aby se k nim muselo vzhlížet (tím se vlastně vzdává úcta). Svatý kout byl naproti kamnům v opačném rohu místnosti.

Poptáme se na muší ráj a zjistíme, že celý trik proč jdou mouchy na trochu slámy spočívá v tom, že se potře medem.

A pak už jdeme do statku samotného, kde se setkáme s panem Holubem, který zrovna vysvětluje, co se k čemu používalo a jaké pochoutky byly na stole. Na Velikonoce se jedl hrách a uzené, zelí, chleba, mazanec, na němž byl vyryt kříž, a beránek. Dozvídáme se také, že to vlastně byla oběť, protože to zvířátko by mohlo dorůst a bylo by z něj více peněz a užitku páslo se zadarmo.

V pondělí se k pomlázce dávala vařená, ale i syrová vajíčka. Ale protože někdy vyšly Velikonoce tak pozdě jako třeba letos, i v tento slavnostní den se dělalo na poli.

 

Ze stránek obce se dovídám, že rod Michalů byl na tomto statku usedlý dle zápisů v Registrech panství světelského již roku 1591. V 50. a 60. letech 20. století byla celá hospodářská část statku v užívání místního zemědělského družstva a celý objekt začal pomalu chátrat. Paní Michalová žila na statku až do roku 1990. Rod Michalů vlastnil tuto usedlost až do roku 2000. Posledním majitelem v mužské linii byl Karel Michal, který zemřel v roce 1997. Od jeho dcery odkoupila celý objekt obec Pohleď a začaly práce na jeho rekonstrukci. V roce 2003 byl celý soubor Michalova statku i s přilehlými pozemky prohlášen za kulturní památku. Dne 1. srpna 2004 se dočkal slavnostního otevření pro veřejnost.
Pokud chcete na Michalově statku zažít nějakou akci, můžete přijít například 23. června 2014 na Svatojánskou noc, kdy bude probíhat prohlídka statku s ukázkami výzdoby, obyčejů a dobového osvětlení (louče, krbeček, lucerny). (Jůů, na lucerničky bych se mrkla. Určitě to bude moc pěkné.) Ve stodole při selské veselici zahraje k poslech i tanci dudácká muzika Stražišťan z Pacova. A po setmění bude uprostřed dvora zapálen svatojánský oheň a následovat bude jeho přeskakování. Dobové občerstvení a nálevna medoviny na mlatě. Začátek ve 21 hodin, předpokládaný konec po půlnočním zvonění. A nebo si počkejte až na Vánoce 20.–21. prosince 2014 budete moci již podesáté nahlédnout do života selského lidu o vánočních svátcích za časů našich praprarodičů v 17. až 19. století.

A když jsme se dost nakoukali, došli jsme si ještě pro domácí štrúdl a mazanec, který byl pro mě až překvapivě chutný (očekávala jsem, že bude suchý). Zpátky jsme šli po žluté směrem na Malou Homoli a pak po modré do Světlé nad Sázavou. Procházka měla slabých deset kilometrů, takže šlo opravdu spíš o kulturu.

pátek 25. dubna 2014

Havlíčkův Brod a prodloužený velikonoční víkend

Měla jsem určité představy, co bych ráda podnikala o prodlouženém víkendu a nakonec to bylo trochu jinak, ale kupodivu ještě o něco lepší. V pátek jsem se měla vidět s kamarádkou, ale protože měla pracovní pohotovost, nakonec to nedopadlo. A tak jsem navštívila nový second hand a pustila se do četby dalšího Sherlocka - dočteno včera 24. 4. - a pokusného pletení kytičky (výsledek vám snad již brzy ukáži na blogu věnovaném tvorbě).

Sobota byla ve znamení pohybu. Nemůžu přece pořád jen sedět a psát disertaci. A tak jsem si naordinovala pěší turistiku kolem řeky Sázavy. Ale nejprve jsem si s přítelem udělala krátkou zastávku v Havlíčkově Brodě. Dříve se jmenoval Smilův Brod podle Smila z Lichtenburka. Od roku 1308 se město jmenovalo Německý Brod, po vysídlení Němců z Československa byl roku 1945 přejmenován na Havlíčkův Brod podle slavného spisovatele Karla Havlíčka Borovského, jehož Tyrolské elegie jsme měli ve škole jako povinnou četbu. Možná jste se také učili nazpaměť nějaký ten jeho epigram. Např. Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad máme, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. Havlíček je definoval: „Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral.“ Ale pozor, ačkoliv má Karel Havlíček přídomek Borovský, nepochází to z Havlíčkova Brodu, ale z Borové u Přibyslavi, kde se 29. července 1856 narodil.

Předem jsem si vypsala několik zajímavostí, které by bylo vhodné vidět. Ale nakonec – kvůli nedostatku času – došlo jen na dvě – Štáflovu chalupu a Husův sbor s kolumbáriem. Už jsem v jednom takovém byla v Poděbradech, ale zase jsem si nepamatovala, že to uvnitř vypadá jako malý hřbitůvek. No, když už jsem tam zvědavě vlezla, aspoň jsem se trochu porozhlédla. Schránky s urnami vyhlížely podobně jako zahrádky rodinných domků – někdo je má krásně upravené a vyzdobené, jiný přeplácané a někdo se o ně stará tak špatně, že se tam povaluje všechno možné. Zajímavostí je, že nynější kolumbárium původně sloužilo jako divadelní sál.

Funkcionalistická stavba Husova sboru z 20. let 20. století, nejmladší církevní stavba v Havlíčkově Brodě, stojí v sousedství barokního klášterního kostela sv. Rodiny, který byl zrovna zavřený. Stavba Husova sboru je od roku 2008 kulturní památkou a realizoval ji havlíčkobrodský architekt Ing. arch. Prokop Šupich podle plánů Ing. Františka Lišky.

Hned za kostelem můžete vidět Štáflovu chalupu (čp. 2015), která by se dala charakterizovat jako stavba typu předměstské pololidové architektury. Jedná se o ojedinělou vzácnou památku, tzv. středověký typ dřevěného domu. Tato nízká a okouzlující budova slouží od roku 2001 jako antikvariát a jak jsme se dozvěděli od našeho milého průvodce, bude od prvního května (takže jsme to stihli jen tak tak!) až do konce srpna uzavřena kvůli rekonstrukci. Štáflova chalupa je od roku 2010 národní kulturní památkou. Představuje pozdně středověký dům, jehož vznik je datován do druhé poloviny 16. století. „Do nedávné minulosti byl dům dědictvím rodu Štáflů a odtud pochází i vžitý název.“ Během druhé světové války zde bydlel Arnošt (Ára) Štáfl, později jeho bratr Evžen s rodinou a třetí bratr Bedřich (autor kostry Hnáta na staré radnici). Protože Štáflovi byli vyznavači skautingu, byla pět let po válce jedna z místností skautskou klubovnou. Nyní je levá místnost po vstupu do stavení věnována expozici skautského hnutí.  

Zajímavostí stavení jsou dvě černé kuchyně. Nahoře najdete povalový strop, ale tam běžně návštěvníci nezavítají. V roce 1992 byl objekt zakoupen do majetku města a po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1996–9 byl zpřístupněn veřejnosti. V roce 2012 byla Štáflova chalupa v soutěži na blogu Veber - http://veber.mablog.eu/?p=931295#more-931295.

Když jsme tam byli o minulém víkendu, v nejzazší místnosti jsme si prohlédli velikonoční výstavu kraslic a mě zaujal muší ráj. Ačkoliv náš průvodce ochotně odpovídal na všechny naše šťouravé zvědavé otázky – o Hnátovi i háčkovaných „dečkách“ do oken, podivně šikmého okna… – upozornil nás, že o muším ráji by nám spíše pověděla paní, která tu obvykle bývá, ale zrovna je na Michalově statku. Hned jsem zbystřila: „A bude tam i zítra? Tam se totiž chystáme!“

Abych nekecala, tak jsme v Brodě viděli ještě jednu zajímavost, teda pro mě. Kostel sv. Vojtěcha a Starý hřbitov. Už jsem tam jednou byla. Dokonce i uvnitř, protože zrovna byl Den otevřených památek. Už je to dávno, ale vím, že se mi líbily fresky na zdech, jinak tam snad ani žádné vybavení nebylo, i když kolemjdoucí důchodkyně, která viděla, že si kostel žádostivě prohlížíme, nás upozornila, že se tam každé úterý konají mše a jindy, že se dovnitř nepodíváme. A taky poznamenala, že jsou tam hezké fresky. Později se dovídám, že jejich autorem je některý z malířů na dvoře Rudolfa II.

Okouzlující byl i starý hřbitov. Fascinoval mě svou něžnou jarní zelení a cítila jsem se tou podívanou na staré náhrobky usazené v kopci tak nějak nabitá energií. Paradoxně ve mně hřbitov vyvolával veselou až skotačivou náladu. Žádná geometrie a chladná upravenost, ale měkké zahalení trávou. Takhle nějak si představuji posvátné místo.

Ale abych zmínila i nějaká fakta o kostelíku, který mohu směle zařadit mezi svá oblíbená – nebo spíše okouzlující – místa. Hřbitovní kostelík stojí na mírném návrší v blízkosti fotbalového stadionu a řeky Sázavy. Stojí na místě neznámé starší gotické stavby ze 13. století. K založení se váže pověst o svatém Vojtěchovi, který zde odpočíval při své cestě z Čech a při jeho modlitbě ze země vytryskl pramen se zázračnou vodou. Ještě počátkem 20. století pramen vyvěral nedaleko kostela a na vedlejším objektu byl umístěn obraz a deska s nápisem. Časem však pramen zmizel. Dnešní podoba kostelíka je renesanční s pozdně gotickými prvky. První písemná zmínka o ní je z roku 1538. Kostel byl obehnán zdí se vstupní renesanční branou, datovanou k roku 1617. Několik zastavení křížové cesty se v ohradní zdi dochovalo dodnes.

Na Starém hřbitově (těžko určit zda velké nebo malé S, neboť je tak nazýván a i na stránkách města jsou napsány obě varianty, což je pochopitelně špatně). Tak tedy na Starém hřbitově se pohřbívalo již od založení kostela, ale především v době epidemií (tzn. v letech 1680, 1694–1702, 1742–1775) a po zrušení všech ostatních hřbitovů ve vnitřním městě na základě nařízení císaře Josefa II. se po roce 1783 stal hlavním městským hřbitovem. Byla zde pohřbena řada předních osobností města, např. rodiče a dcera Karla Havlíčka Borovského, učitel V. Doubrava, rodina Weidenhofferova, spisovatelka A. Jahodová-Kasalová a další. Mnohé pomníky z 19. stol. jsou památkově chráněny a můžu doplnit, že rozhodně stojí za vyfotografování. Zaujal mě například anděl hned vlevo od brány. Pohřbívalo se zde do roku 1961 a výhledově zde bude opět povoleno. No, z toho moc radost nemám, protože nyní vypadá spíše opuštěný a mírně neudržovaný, což vyvolává právě tu nádhernou atmosféru.

Chvilku jsme bloudili a tak trochu se motali, ale nakonec jsme na červenou turistickou značku narazili. … Aha, jak teď tak na to koukám, tak vůbec nevede krásně kolem řeky jak jsem si myslela – proto jsem po ní chtěla jít, že? – ale naprosto trapně kolem hlavní silnice až do Perknova, kde přejdete přes řeku po dvou mostcích. No, každopádně se nám toto bloudění vyplatilo, protože louka Na Losích byla plná nádherně rozkvetlých pampelišek a já se je jala sbírat na med, který jsme pak večer dali vařit.

Přes řeku jsme se pak dostali po bývalé železniční vlečce do nemocnice. Krásný železniční mostek, na kterém už trámy nejsou v úplně nejlepším stavu, na některých místech dokonce chybí a jsou tam položeny jen větve – asi pro efekt, aby se člověk tolik nebál, když stejně kráčí po tom prostředním pásu.

Na červenou jsme ovšem nenatrefili ani za tratí, ale snad až někde v Klanečné. V Okrouhlici jsme si dali v hospodě Na Staré poště pivo a nějaké to občerstvení – zrovna dnes bohužel nevaří – ale 24. a 25. dubna tam budou mít zvěřinové hody. http://www.staraposta-okrouhlice.cz/

Společně s Naučnou stezkou malíře Jana Zrzavého pokračujeme do Olešnice a pak dál kolem řeky i dráhy do Pohledě. A pak až do Světlé nad Sázavou. Krásných pohodových dvacet kilometrů.

P. S.: Nabít a nabýt je jedna z dalších kouzelných zákeřností češtiny!!! http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=570&id=101

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Havl%C3%AD%C4%8Dk%C5%AFv_Brod
http://mic.muhb.cz/vismo/o_utvar.asp?id_org=100676&id_u=15533&p1=50825
http://cs.wikipedia.org/wiki/Havl%C3%AD%C4%8Dk%C5%AFv_Brod
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD
http://mic.muhb.cz/vismo/o_utvar.asp?id_org=100676&id_u=15528&p1=50825
http://mic.muhb.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=100676&id_dokumenty=819727

čtvrtek 24. dubna 2014

Chytrost má děravé šaty (****)

Zpočátku jsem byla nemile překvapená, že jde o pohádku, která se tváří jako by byla z jiné země. Odněkud z Arábie, kde se znuděný sultán či kdo rozhodne vydat mezi prosté lidi převlečený za deviše, tak se v arabských zemích nazývají lidé podobní poustevníkům, neboť žijí v extrémní chudobě a snaží se mystickou cestou přiblížit bohu. (Tolik wikipedie, já si nejsem jistá, že jsem to kdy dříve slyšela.) Ale říkala jsem si, že půl hodiny se na to koukat dá, i kdyby to byla blbost. Brzy se však ukázalo, že to je velice zajímavé a za chvilku jsem se už dobře bavila.

Pohádka je z roku 1974 a připadala mi vtipná, poučná a taky trošku povědomá. Jenom nevím odkud. A stejně jako téměř všechny ostatní, které tu recenzuji, najdete i ji na youtube. Celou a zdarma. Na ČSFD má 63 %. V hlavní roli je Petr Štěpánek, kterého taky znám a jako "princ" se mi docela zamlouvá. Připadá mi, že na ĆSFD není moc dobře popsáno, o čem pohádka vypráví. Můžete ji sice vnímat jako romantický počin vladaře, který se zakoukal do Afry, dcery kováře Básima, jehož hraje Zdeněk Dítě. Ovšem v tom případě se opravdu chová dost podivně a mou lásku by si tímto způsobem zcela jistě nezískal. 

Já tohle vnímám jako vedlejší zábavu, která by tam ani nemusela být. Nebylo nutné se hned ženit, i když díky tomu může přestat bědovat na svou samotu. Zato bylo zajímavé vidět, jak se moudrý vladař snaží naučit svého poddaného šetřit si na horší časy, což pokládám za vhodné, i když ekonomové to neradi slyší. 

Na druhou stranu se objevují názory, že "z ruky do huby" to jde taky. Dle ekonomů nikde zbytečně neleží úspory, dle jedné z ezoterických teorií nám vesmír dává to, co potřebujeme, takže není třeba dělat si zásoby. Naopak ty nám brání (hlavně u věcí), aby je mohlo nahradit něco novějšího a lepšího. A dle optimistů se práce vždycky najde. K tomu kovář není žádný hlupák a práce se neštítí, takže si vždycky poradí. I kdyby se mocný vladař stavěl na hlavu.

A taky to hezky ukazuje, že ti u moci, nejsou vždy nejchytřejší, ale měli by být aspoň tak chytří, aby se drželi těch, kteří je dokázali převézt.

P. S.: Znáte rozdíl mezi převést a převézt? 
Převést se S - od slova vést (vede)

1. vedením dopravit přes něco: převést dítě přes ulici,
2. takto přemístit jinam: převést dešťovou vodu do jímky,
3. změnit něčí činnost, postavení aj.: převést zaměstnance na jiné pracoviště, do jiné kategorie zařadit; mat. převést členy rovnice na druhou stranu,
4. učinit převod (majetku) na někoho jiného: převést majetek na ženu; převést peníze na nový účet,
5. přeměnit, upravit na něco jiného: převést plány ve skutečnost; převést větu do minulého času; převést knihu do češtiny přeložit; mat. převést zlomky na společného jmenovatele, převést řeč (jinam) změnit téma hovoru;

Převést se Z - od slova vézt (veze)
1. vezením dopravit přes něco: převézt cestující přes řeku
2. hovor. expr. vyzrát nad někým, oklamat, ošidit, podvést: tys mě ale převezl;

Zdroje:
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=p%C5%99ev%C3%A9st&ref=p%C5%99ev%C3%A9zt
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=p%C5%99ev%C3%A9zt&ref=p%C5%99ev%C3%A9st

úterý 22. dubna 2014

Zítra - 23. 4. 2014 - knihy levněji! Všude!

Zítra si můžete po celé České republice koupit o 15 % levnější knihy. Myslím, že dokonce ve všech knihkupectvích, ale nechci kecat. Jde o akci Knihy bez DPH. Tak neváhejte a pořiďte si čtení na letní dovolenou. :-)

Zdroj:
http://www.knihybezdph.cz/

Pes baskervillský (HOUN)

Jedná se o nejslavnější a nejčtenější detektivní román všech dob. Má pouhých sto sedmdesát stránek, a tak jej můžete snadno zdolat během několika málo dní, ne-li během jediného. Příběh začíná příchodem Jakuba Mortimera, venkovského lékaře, který seznamuje Watsona a Holmese s kletbou rodu Baskervillů. V roce 1742 byla Hugem Baskerville sepsána pověst týkající se psa, jenž trestá smrtí tento rod pro jeho dřívější hříchy. Nyní zemřel starý pan Charles Baskerville. Poblíž něho se našly stopy obrovského psa. Co tedy udělat s mladým Henrym, novým dědicem, který přijíždí do tajuplných blat.

Pes baskervislký tehdy začal vycházet ve Světě zvířat. 


Z anglického originálu The Hound of the Baskervilles vydaného v Londýně přeložil text František Gel a v roce 2000 knihu vydalo v edici Příběhy (sv. 19) jako svou 313. publikaci nakladatelství Jota, s. r. o. Má 176 stránek.




neděle 20. dubna 2014

pátek 18. dubna 2014

Potřebuju psa...

Nezbývá než souhlasit, že přesně takovýho psa taky potřebuju! :-)

http://www.stream.cz/vtipky-a-srandicky/787659--presne-takovyho-psa-potrebuju

čtvrtek 17. dubna 2014

Burácení s Burácem (****)

Skvělá půlhodinová pohádka z roku 1981. Jediným důvodem, proč nemá pět hvězdiček je, protože bych ji asi nepotřebovala vidět desetkrát jako třeba S čerty nejsou žerty, Tři oříšky pro Popelku a další... ALE třeba tak třikrát... nebo občas pro připomenutí, že by člověk měl být rád za to, co má.

Prvně jsem si myslela, že to bude hrozná ptákovina. Vždyť to tak i znělo. Kdo by se chtěl jmenovat Burác? Brzy se ale ukázalo, že o bude legrace a kouzelná babička (Libuše Havelková) byla opravdu jedinečná. Sice to působí trošinku vtipně, když vytáhne z tašky telefon (moje kresba)... ale jinak... 

A taky se mi líbí vysvětlení Ance, která se telefonu diví: "Co to je, babičko?"
"Co? Telefon? ... No, telefon."  
Pohádková babička je velká turistka... na krku má mapu, chodí podle turistických značek - mimochodem, ty jsou blbě, maj mít tři proužky a ne dva!!! - a chlubí se návštěvami skutečných pochodů:  
  • PrahaPrčice,
  • Brněnská padesátka,
  • Za zdravím Posázavím...
A taky s sebou tahá foťák a kazeťák. A ta hudba z něj. Připadá mi to jako takové vtipné a přitom vhodné zmodernizování (s trochu zastaralými věcmi).

Původní pohádka pochází od Václava Čtvrtka a kazí ji snad jen ten detail, že prvně je Anka hrozně nešťastná, že ji nikdo (!) nechce, a pak zase ona nechce Buráce a dělá cavyky - zpočátku možná oprávněné - kdo by chtěl takové nemehlo, co se na vás hned vrhne, ale pak už nesmyslné - že není dost vysokej - tak tam měli dát herce prcka, ale když on je to normální chlap a žádná chudinka, nějak to není ono. Na ČSFD má 54 %.

V roli převelice silného Buráce se objevil Jaroslav Drbohlav, kterého můžete vidět i v jiných pohádkách, např. již zmiňované Tři oříšky pro Popelku; Předeme, předeme zlatou nitku; Pastýřská pohádka; Arabela; O zakleté princezně, kterou jsem nedávno také viděla a psala jsem vám tu o ní. A také hrál v Což takhle dát si špenát. 

V roli Anky se setkáte s Ivanou Andrlovou, která už mnohokrát hrála princeznu. Můžete ji znát např. z pohádek: Arabela, Princ a Večernice, Princové jsou na draka, Za humny je drak, Létající Čestmíra, Tři princezny tanečnice, Chytré princezny, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Co takhle svatba, princi?, Vánoční Růženka, A co ten ruksak, králi?, Prstýnek bez kamínku, Ať přiletí čáp, královno!, Víla z jeskyně zla, Pernikářka a větrný mládenec, Omyl děda Vševěda, Zázračné meče. Jako dabérka propůjčila svůj hlas hlavním postavám seriálů Ally McBealová i Divoký anděl.