čtvrtek 31. května 2012

Výstava masožravek

Masarykova univerzita ve své botanické zahradě ve skleních v tomto týdnu vystavuje masožravé rostliny a kaktusy. Protože jsem fanda všech kytiček a mám ráda výstavy, musela jsem tam přirozeně vyrazit.

Bylo to moc hezké, zvláště ty květináče s masožravkama, zasazené do hlíny tak, aby to vypadalo jako jediný velký záhon. Člověk by řekl, že si snad konečně zapamatuji rosnatku, láčkovku a dionaea, kterou jsem si přivezla z Flory v Olomouci. Nevím proč, ale pořád si k ní nemohu přiřadit tak obyčejný název jako je Mucholapka, asi mi připadá jako něco hezčího.

Na konci výstavy byla možnost si nějakého toho zeleného dravce koupit, a tak jsem mucholapce pořídila rosnatku, kterou se mi dříve s úspěchem dařilo pěstovat. Navíc jsem si ještě koupila takovou tu podivnou potvůrku, která se přiváže na kamínek nebo dřívko a jen se rosí. Ta moje je Tillandsia, což je rod bromélie. Zatím je celkem malá, ale doufám, že se jí u mě bude dařit. Nejsem totiž žádnej velkej zahradník.

Méně je více

Nedávno jsem si prohlížela svoje předsevzetí a připadalo mi, že se v nich tak nějak ztrácím. Jako jo, je to moc hezký, ale spousta z nich je jen taková teoretická. Potřebuju přesně vědět, co chci udělat, a pak můžu snadno posoudit, jestli jsem to udělala, a jestli se poté, co jsem to udělala, cítím šťastnější a spokojenější, nebo se nic nezměnilo. A tak jsem se rozhodla – i vzhledem k množícím se věcem, které bych měla vyřídit – sestavit konkrétní předsevzetí – buď vymyslet nová, nebo aplikovat ta stávající – pro následujících čtrnáct dní či měsíc. Snaha tedy byla mít je co nejkonkrétnější, ovšem postupem času jsem opět začala příliš zobecňovat.

Tak tady je, k čemu jsem dospěla v jednotlivých kategoriích:

ZDRAVÍ
  • 2–3 l tekutin denně,
  • svačit v 10 a 15 hodin,
  • 4. 6. ovocná či zeleninová očista,
  • přečíst Jak se zbavit brýlí,
  • psát deník,
  • nechat si předepsat kompresní punčochy,
  • pangamin 2 x denně 4 tablety (ráno a večer),
  • psyllium po obědě,
  • návštěva lékaře,
29. 5. – 12. 6.
  • citron s vlažnou vodou 30 minut před snídaní,
  • kopřivový čaj,
  • 2–3 šálky zdravotního čaje,
  • dýňová semínka nebo melasa, jáhly, mořské řasy, slunečnice,
  • jablečná šťáva,
  • čaj z březových listů,
  • měsíc bez salámů a sýrů, mléčné výrobky jen omezeně,
PŘÁTELÉ
  • ozvat se 9 vybraným známým,
  • nezapomenout na svátky a narozeniny,
  • vyzkoušet tři romantické tipy,
KREATIVITA
  • projít lamera,
  • 10 věcí z Až jednou budu mít čas,
  • zjistit, co je esej,
  • 29. 5. – 12. 6. psát si, co mě zaujalo,
  • oslavit Den dětí,
  • zhruba navrhnout Šumavu,
  • rozšířit si obzory – 3 témata,
POŘÁDEK
  • uklidit si na stole,
KRÁSA
  • napsat kaligraficky 3 haiku,
  • vyřešit foťák – nějak zlobí,
  • napsat 10 básní,
  • vymalovat 3 omalovánky a užít si to,
  • objednat se na pedikúru,
  • obarvit si vlasy henou,
VZDĚLÁNÍ
  • zpracovat základ kapitoly o komunikaci,
  • roztřídit hromady úkolů,
  • pořídit si nové spodní prádlo pod šaty,
  • každý den článek na blog,
MIMO
  • zajistit si ubytování na prázdniny.

středa 30. května 2012

Báječné brněnské ohňostroje

Už několik let jsem se nebyla podívat na brněnských ohňostrojích Ignis Brunensis, protože to je vždy na přelomu května a června, kdy je ve školství nejvíc práce: seminárky, zápočty, zkoušky, státnice, obhajoby… Letos to zrovna tak nějak náhodně vyšlo, že mám čas. Pokoukala jsem se na internetu, přesvědčila přítele a vyrazili jsme se podívat na španělský ohňostroj v úterý 29. května.

Dostaveníčko jsme si dali už v šest s tím, že se tam třeba projdeme pěšky nebo tak něco. Kousek jsme se tedy prošli a pak nás napadlo obejít si přehradu, alespoň z části. Nakonec jsme ji zvládli celou asi za tři hodiny. Podle portálu mapy.cz je to 14 kilometrů. Pravdou je, že jsme si docela mákli, abychom stihli začátek ohňostroje o půl jedenácté.

Cesta až téměř k hradu Veveří (po pravé straně hráze při pohledu od přístaviště) byla pěkná, sice značná část byla asfaltová, ale taky lesem a jen sem tam jsme potkávali cyklisty. Viděli jsme různé druhy ptáků a taky k mé nepříliš velké radosti mrtvé ryby a tři hady (živé) . Jeden byl aspoň metr dlouhý a ten se mi tedy doopravdy nelíbil. Zpáteční cesta vedla po silnici, kde jezdilo celkem dost aut, i když přiznávám, že jsem čekala, že to bude horší.

Když jsme se přiblížili k přístavišti, začalo nám být divné, že to ještě nezačalo. Poznámka, zda je to vůbec dneska, mi připadala směšná. Samozřejmě, vždyť jsem si to poznačila do diáře. Ale čím blíže jsme byli k místu, odkud jsme vyšli, tím méně jsme si tím byla jistá. Měly by tu být přece davy lidí a spousta aut, ale nikde nikdo. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že jsem někde udělala chybu. Třeba jsem se vážně podívala na loňský program...

Nakonec jsme si sedly na lavičku u břehu, pili pivo a pozorovali fialově, zeleně a červeně blikající kotvu. Byl to fajn výlet. Škoda jen, že ten ohňostroj je zítra…

Květnová předsevzetí

Jak už jsem možná zmiňovala dříve – pro květen jsem si zvolila jako ústřední téma krásu. V průběhu měsíce jsem doplnila radost, protože krása sama o sobě je k ničemu, pokud se z ní neradujete. Cílem tohoto měsíce bylo hledat krásné „věci“ kolem sebe v každodenním životě a radovat se z nich. Užívat si čerstvého vzduchu po dešti, návštěvy knihovny, dobrého filmu, příjemného pohledu z okna, „sněžících“ jabloní…

Mezi předsevzetí jsem zařadila následující:
  • Naplánovat Šumavu. Ráda bych v létě vyrazila na dovču a řekla jsem si, že samotné plánování toho, co krásného bych tam mohla vidět, bude určitě příjemné.
  • Kochat se krásami přírody a zkusit je zachytit: kresba, malba, fotografie.
  • Psát = tvořit.
  • Dělat umění… z korálků, přízí, barev… jakkoliv.
  • Podporovat v sobě nadšení.
  • Kultura: kino, divadlo, muzeum, výstava…
  • Strávit den v knihovně.
  • Poezie.
  • Vymalovat 3 omalovánky a užít si to. :-)
  • Tančit a zpívat.
  • Psát krasopisně. Písanky ;-). Kaligrafie.
  • Péče o sebe – vypadat dobře. Možná zkusit pedikúru.
  • Barevné týdny představují takovou srandičku, že si na každý týden vyberu hlavní barvu, kolem které se pak točí moje oblečení, lak na nehty, šperky… Usnadňuje to spoustu věcí (výběr oblečení a jeho ladění) a navíc se tak člověk příjemně neustále mění.
  • Hena po zkoušce. Zaplétat si vlasy. Barevné pramínky.
  • Šaty a sukně, šátky, náušničky.

pondělí 28. května 2012

Dubnová předsevzetí

S dubnem jsem to také nevymyslela právě nejlépe. Rozhodla jsem se, že tento měsíc zasvětím pořádku. Jaro by mělo být obdobím uklízení. Jenomže kde začít a co přesně bych chtěla udělat?

V průběhu jsem vymyslela alespoň pár drobných předsevzetí:
  • Přečíst Karen Kingstonovou: Zbavte se nepořádku a vlastní výpisky z Julie Morgenstern: Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.
  • Uspořádat data v počítači: fotky, textové soubory atd.
  • Roztřídit papíry a eliminovat zbytečnosti.
  • Hned po příchodu domů si zapsat výdaje – snažím se zjistit kolik a za co utrácím.

sobota 26. května 2012

Březnová předsevzetí

Ne 8. dubna 2012
Pro třetí měsíc jsem si vybrala téma, které je pro mě osobně velice důležité. K tomu, abych byla šťastná nutně potřebuji dělat věci kreativně, bavit se, smát se, hrát si… prostě žít. Rozhodla jsem se, že zatočím s nudou.

Ale snáz se to řekne a trochu hůř udělá. Jak dostat víc kreativity do svého života? To by ještě šlo možnosti jsou např.
  • Jíst pestře – obohatit svůj jídelníček o více zeleniny. obilné kaše se skořicí (kupř. jahelné, ovesné, kukuřičné, rýžové, pohankové…) nebo teplé polévky, kupř. hovězí či zeleninové vývary. Zkoušet nové recepty, kuchařek pár mám a internet je taky plný všeho možného. Kromě tohoto měsíce to ovšem spadá do měsíce zdraví, neboť pestré jídlo je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat.
  • Rozšiř si obzory. „Zažeň myšlenky o důstojném „usazeném“ stáří. Buď stále zvědavý a zvídavý, snaž se uchovat smysl pro romantiku, dobrodružství a recesi. Neboj se v žádném věku nových setkání a nových úkolů.“ (z 12 zlatých pravidel duševního zdraví) Rozšíření obzorů je předsevzetí, které se mi hned zalíbilo. Líbí se mi zkoušet nové věci, poznávat nové, učit se něčemu neznámému atd. S oblibou říkám, že když budu mít dobrého učitele, budou mě zajímat třeba i letecké motory, protože se dokáži snadno nadchnout pro téměř jakoukoliv věc. Už dřív jsem si plánovala, že každý rok vyzkouším 5 nových věcí. Je to úžasně zajímavé a někdy i dost povzbuzující, když vám to nejde a uvědomíte si, že jste to chtěli jen zkusit a nemusíte se v tom zlepšovat a usilovat o vyšší cíle. Prostě jen zkusit a sbohem a šáteček. Báječně osvobozující pocit. Nemusíte umět všechno. Do Rozšiřování obzorů jde zařadit i předcházející zkoumání různých jídel, ale také četba nových autorů, knih, podivných neznámých časopisů z nejrůznějších oborů, zkoušení různých sportů a koníčků, ale také např. toulání do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla.
Složitější je to ovšem s předsevzetím, že se budu víc bavit, smát a hrát a budu bláznivá. Jak to provést v běžném denním životě? Čtení vtipů je super, ale že by se u toho člověk až tak báječně bavil, to se říct nedá. Vymyslela jsem pár drobných předsevzetí, ale odpověď na otázku: Jak si víc hrát? se mi najít nepodařilo.
  • Sestavit vlastní knížečku vtipů.
  • Sepsat nové nebo projít staré seznamy „Až jednou budu mít čas, pustím se do…“ a alespoň 10 věcí z nich udělat. Bez ohledu na to, že zrovna teď „nemám čas“.
  • Esej – Zjistit, co je esej a zkusit nějakou napsat.
  • Zjistit: Co mě baví? Co je pro mě zábava? Co baví ostatní? A jestli mě to náhodou nebaví taky. O čem sním? A o čem jsem snila dřív? Prohlédnout si vlastní knihu přání.
  • Týdenní pokus co mě zaujalo.
  • Sehnat si na stůl drobné inspiraci pro tvůrčí práci dle Maisela.
  • Zamyslet se nad tím o čem sním a o čem jsem snila.
  • Oslavit den žen a jaro.
  • Akce a výlety – jsem společenský tvor.
  • 3 knihy o tvořivosti s výpisky a nápady (dalšími předsevzetími).

čtvrtek 24. května 2012

Únorová předsevzetí

Druhý měsíc v roce jsem se zaměřila na lásku a přátelství. Důvod je prostý: vztahy jsou druhou nejdůležitější věcí ovlivňující váš pocit štěstí. Mohou se sice stát i první, ale o tom teď nechci polemizovat. Navíc je v únoru svátek Valentýna, který dodržuji, a připadá mi vhodné se tedy věnovat lásce.

Při tvorbě únorových předsevzetí jsem se setkala s nemalými problémy. Jak se zlepšit v oblasti lásky? Jak být více milující? Jak se stát lepší partnerkou a kamarádkou?
  • Samo se nabízí najít si víc času na lidi, které máme rádi. I při přetíženosti prací a úkoly nezapomínat na to, že máme rodinu a přátele.
  • Asertivita, upřímnost i takt. Chtěla bych v sobě najít odvahu říct, co se mi nelíbí, i když vím, že to druhý nechce slyšet a třeba by to mohlo vést ke konfliktu. Každopádně potlačování svých pocitů není dobrým řešením, neboť může vést k nenadálým výbuchům.
  • Ozvat se přátelům a známým, na něž jsem si už delší dobu nenašla čas.
  • Dárek k Valentýnu + dárky k narozeninám těm, co je nyní slaví. Kontrolovat si pravidelně kdo má kdy narozeniny či svátek – nezapomínat na ně. 
  • Aktivně naslouchat -> snažit se porozumět a pochopit stanovisko druhého a respektovat jeho názor, i když je opačný než můj. Tolerovat jedinečnost každého. Konec kritiky a poučování. 
  • Odpustit si chyby a ostatním taky. 
  • Vážit si i maličkostí, co pro mě někdo udělal. 
  • Nesoudit, nevíš všechny okolnosti. 
  • Problémy řešit, ne o nich jen mluvit.
  • Poprosit, poděkovat, omluvit se za chyby. 
  • Neočekávat. Očekávání (neboli požadavky) představují zdroj trápení. Pokud neočekáváme a nepředpokládáme, netrápíme se tím, že něco není tak, jak bychom si představovali. Př. neočekávat, že partnera bude bavit to, co mě, bude chtít dlouho debatovat o mojí práci atp.
  • Time mangement = spolehlivost, všude chodit včas.

A citát, který mě zaujal: „Milovat znamená promíjet. L. N. Tolstoj“

úterý 22. května 2012

Sociologie a předsevzetí

25. března 2012
V rámci dalšího vzdělávání jsem se pustila do studia sociologie, které by snad mělo přispět k lepšímu pochopení společenské odpovědnosti firem.

Studium z knih jde podstatně pomaleji, než jsem si představovala. Ne, že by to bylo špatně napsané, pan Keller, který byl asi před měsícem na nějaké akci, píše docela pěkně, ale holt nelousknu sto stránek denně jako u Harryho Pottera, když se to snažím naučit a udělat si poznámky. Ale proč vám to tu říkám kromě toho, že si chci postěžovat? (Ne, to byl vtip.)

Dostala jsem se teprve na stránku 36 k Eltonu Mayovi a Maslowovi, jehož teorie hierarchie potřeb je notoricky známá. Jak jsem si ji tak četla, hned jsem si vzpomněla na svoje předsevzetí. Nedělám je tak náhodou taky podle hierarchie potřeb?

V lednu zdraví – fyziologická potřeba. To nejdůležitější. Teprve relativně zdravý člověk na sobě může pracovat v jiných oblastech.

V únoru láska, přátelství, rodina. Jistě, potřeba bezpečí a lásky. Zároveň i potřeba přátelství a přijetí.

V březnu pak kreativita, jakožto část potřeby vážnosti a uznání, pocit užitečnosti a potřeba seberealizace.

Dubnový pořádek a úklid se tak nějak nikam nehodí, ale na květen a červen jsem si naplánovala vzdělávání a krásu, jen v opačném pořadí, protože vzdělávání bude v květnu nutností a já bych se chtěla vzdělávat v dalších oblastech nepovinně… a to jsou poslední dvě potřeby: znalostí a rozumění a jako poslední estetické.

Vím, že Maslowova teorie je celkem dost stará, ale já osobně se v ní celkem vidím. A jak to máte vy? Souhlasíte s navrhnutým žebříčkem, nebo je to u vás úplně jinak?

pondělí 21. května 2012

Návrat Pangaminu

Jedním z mých lednových předsevzetí bylo jíst 2 x denně pangamin, protože je v něm vitamín B... na měsíc jsem s tím přestala a teď se k tomu opět na měsíc nebo dva vracím. Chtěla jsem vědět, jestli se mi po něm náhodou nezhoršilo akné, ale zdá se že ne. Většina literatury sice tvrdí, že vitamin B je na pleť dobrý, ale potřebovala jsem zjistit, jestli nemá pravdu teorie, která byla v menšině a to, že přemíra béčka akné zhoršuje.

Dalšími důvody k návratu jsou jednak vytvořené zásoby, a jednak to, že "béčko" prý odpuzuje klíšťata, komáry a další verbež. Jak si můžete sami přečíst v článku na Novinkách.

čtvrtek 17. května 2012

Lék na nervy 1

Zítra mám zkoušku… Nebude to snadné. Mám strach. Všechny materiály jsem si ještě ani neprošla, natož abych je uměla. Myslím si, že určitý přehled mám, ale bude to stačit?

O sociologii jsem se tu už nejspíš několikrát zmiňovala… tak mi přejte, ať to udělám a budete od ní mít pokoj ;-). Kupodivu jsem si za tu dobu, co ji studuji, celkem oblíbila jak Kellera, tak i tuto podivnou vědní disciplínu. Chvíli se mi sice zdálo, že sděluje pouze všeobecně známé pravdy, ale nyní mi připadá trochu filozofická nebo spíš hloubavá. Zabývá se tím, jak funguje společnost a některé věci mi připadají doopravdy zajímavé a vhodné k zamyšlení. Nicméně mi to žádné velké uklidnění nepřináší. Pořádně nervím a nevím co s tím. Na co jsem přišla, když jsem dumala, jak se zbavit nervozity:
  • Můžu si pustit oblíbenou písničku, třeba Radši si to píšu a zazpívat si… nebo zatančit. Pohyb prý zabírá proti stresu.
Vzpomněla jsem si, jak jsem snad před měsícem nebo kdy byla na díze a slyšela tam fantastickou písničku. Poznamenala jsem si kousíček jejího textu a pak si ji našla. Nyní se její pomocí snažím uklidnit. Trošku to zabírá. Aspoň pro mě má opravdu veselou jarní (nebo letní) náladu. Příjemný hlas, akční melodie…
  • Vyplet zahradu. Vyškubat trávu rostoucí mezi kočičíma hlavama.
  • Pustit si neuvěřitelné množství dílů seriálu Čarodějky. (Dřívější návrh, na to teď zrovna není čas.)
  • Plést šály, jednu za druhou. (Taktéž, i když je pravdou, že to je značně uklidňující dělat něco rukama.)
  • Vypsat se ze svých pocitů.
Řekněme, že zatím nemám nic osvědčeného, protože jsem nad tím příliš nehloubala… nepočítám-li státnice, tam jsem pár věcí vymyslela, takové to, jak se říká vždycky: „Neboj, dali to už horší,“ příp. „Už jsi něco podobného zvládla, tak to půjde zase.“ Ale poznámky z té doby nemám zrovna u sebe.

Obvykle přemýšlím spíš nad tím, jak se přinutit učit, když mám ještě dost času. Nebo lépe řečeno, jak se motivovat, aby mě ona studovaná či vykonávaná věc bavila.

A co vy? Jak si dokážete poradit s nervozitou?

sobota 12. května 2012

Medlánecké kopce

Na prvního máje jsem vyrazila výletit. Bylo tak nádherné počasí, že by byl hřích zůstávat doma a dokonce i paličkovat. Omluvila jsem se – nepříliš vhodně na poslední chvíli – ze svých lekcí a vyrazila na výlet. Vždyť to tolik miluji!

S přítelem jsme okoukli mapu i Google a našli v Jundrově jakousi malou zoo, tak jsme se rozhodli, že se tam vypravíme. Někde v mapě jsem narazila na neznámý symbol a po prostudování jsem zjistila, že se jedná o pivotéku. Vypadalo to zajímavě a na stránkách měli napsáno, že mají i dnes otevřen, tak jsme se rozhodli, že tam nakoukneme, když v podstatě jdeme kolem. Ukázalo se, že tato informace byla mylná, a tak jsme přišli jen k zamřížovaným dveřím, nicméně o pár dní později jsme se tam vrátili a alespoň já překvapeně zjistila, kolik druhů piva může existovat. Byla jsem doslova fascinovaná. Připomnělo mi to moje začátky s čajem.

Jak už jsem psala, naším cílem byl Jundrov. Nevím, kde soudruzi udělali chybu, ale ocitli jsme se tak trochu někde jinde. Nicméně jsem dobrodružné povahy a taky trochu línější, takže jsme vesele pokračovali dál, jen jsme se v mapě ujistili, že tím směrem, kterým míříme, je něco zajímavého. Šli jsme tedy po zelené na opačnou stranu, než jsme původně zamýšleli. A jak se nakonec ukázalo, bylo to dobře, protože ta minizoo je pravděpodobně obora Holedná, kterou jsme už navštívili.

Zelená nás dovedla do oblasti zvané Komín, na Kozí horu a na Vrch Palackého zvaný VUŤáky Palačák. Zdolali jsme minimálně 53 metrů převýšení a uvědomili si, že Brno není v takové rovině, jak se zdá. Na Palačáku bylo fantastické, že měl člověk výhled do celých 360°. Snažili jsme se najít místa, která známe, ale ty nejtypičtější budovy vidět nebyly. Z kopce jsme už slezli, jak se nám chtělo, a vydali jsme se hledat zámek Medlánky, který mě v mapě zaujal. K mému velkému překvapení jsem zjistila, že tuto budovu jsem před dvěma týdny obdivovala cestou z návštěvy kamarádky. A tak jsme našli něco, co jsem už znala…

čtvrtek 10. května 2012

Olomouc

Kolegyně z práce mě vytáhla na Floru do Olomouce. Jelo se autem a na cestu jsme se složily. Samý ženský, a tak to byla úžasná pohodička. Zastavily jsme u benzínky, daly si čajík, čokoládu nebo něco jiného na mlsání.

Flora byla o něco menší, než jsem očekávala, o to víc tam ale bylo lidí. Obvykle nemám s davy problém, ale tohle proplétání a postrkování mi už také vadilo. Nejprve jsem si to celé prošla a nic jsem si nekoupila. Pak mi to bylo líto, vrátila jsem se k některým stánkům a nakoupila pár blbostiček, které se mi líbily. Například mám opravdu ráda mileťácké kapesníčky a v zelené a oranžové variantě mi přišly doopravdy cool. K obědu jsem si dala vařenou kukuřicy a pár korbáčků. Domů jsem si koupila český česnek. A z kytiček jsem si pořídila rozmarýn, který mi zatím nikdy moc dlouho nevydržel; tygří tlamičku, oblíbený sukulent; hypoesthes, který jsem kdysi dostala od kamarádky; a jakousi masožravku, co vypadá jako že má čelisti. Masožravka mucholapka (Dionaea) byla ze všech nejdražší, ale i tak se mi ji podařilo pořídit za celkem dobrou cenu do sta korun, i když je to jen takový malý bobíšek. Doufám, že mi nějakou dobu vydrží.

Po Floře jsme se rozdělily. Někdo šel do města na jídlo a někdo na návštěvu a na prohlídku města. Známý se před pár měsíci přistěhoval do Olomouce a pořád mi říkal, ať je přijdu navštívit. Nedala jsem zrovna moc vědět dopředu, ale co se dá dělat. Jsou to lidi, kteří mají rádi halo akce a sami jsou taky víc živel než kliďaři, kteří stále plánují. (No, já se vlastně řadím k těm kliďařům, ale to je fuk.) Prostě jsme napsaly, objevily se před dveřma, nechaly se pohostit drobnou svačinkou – kiwi se šlehačkou a čaj, ale celkem dobrá kombinace ;-) – a oznámily, že jdeme do města s nima nebo bez nich.

A tak šli s náma a udělali nám moc pěknou prohlídku. Díky tomu, že se už nějaký ten pátek známe, dělali jsme si ze sebe srandičky a bylo to opravdu kouzelné odpoledne. Nejvíc jsem se nasmála dvěma podobným výrokům našich průvodců (každý vyšel z jiných úst). Sedíme si tak všichni čtyři v autě a řidič povídá: „Nezvládám, když na mě mluví pět lidí najednou.“ Spočítám si, že jsme v autě čtyři a to včetně něj, takže ruší sám sebe a ještě k tomu trpí schizofrenií? Druhý průvodce se mu směje, ale když pak pelášíme Olomoucí, abychom toho za hodinku viděli co nejvíce a on nám jen tak tak stačí, protestuje: „Nemůžu dělat tři věci najednou.“ Lehce provokativně se ho táži, které tři má na mysli. Jistě, telefonuje, ale jinak? „Mluvit, jít a dýchat?“

Jak lépe by mohl skončit krásný výlet než tím, že cestou domů vidíme duhu?

úterý 8. května 2012

Cestování

Vymyslela jsem si, že bych zavedla nový, ne příliš často používaný štítek „cestování“. Během minulého týdne jsem si totiž udělala tři super výlety a někdy předtím jiný a o všech bych vám nejraději napsala, protože to bylo doopravdy zajímavé a užila jsem si dost legrace.

Mám ráda výlety, pěší turistiku, cyklo a když na to přijde, ani autoturistika není k zahození. Nedávno mě někdo známý upozornil na zajímavou věc. Totiž miluju výlety, ale žádné nepodnikám. Zní to divně, já vím, ale je to tak. Už nějaký ten pátek přemýšlím nad tím, čím to asi tak může být a nic kloudného jsem nevymyslela. Když se dostanu na výlet – s rodinou, partnerem, přáteli nebo i sama… jsem téměř vždy nadšená a jako u vytržení, ať už se jede k moři, do hor, do skal, nebo se jen tak bloumá po městě… s cílem, bez cíle, to je vlastně jedno. Ale proč skoro žádné výlety nepodnikám, když je tolik miluji?

Bernard

Nedávno jsem byla na přednášce Stanislava Bernarda, TOHO Bernarda, který má v Humpolci rodinný pivovar. Už jsem se s ním jednou zcela náhodou setkala na nějaké konferenci, a tak jsem věděla, že ho rozhodně chci vidět znovu, neboť je to podle mého názoru opravdu zajímavý člověk. Rozhodně umí mluvit, a pokud má z lidí trému, není to na něm znát. Ačkoliv toho mnoho dokázal, nenaparuje se a nepovyšuje nad ostatní. Mluví normálně lidsky, aniž by kolem sebe šířil spousty cizích slov.

Kromě zajímavého povídání o založení společnosti v roce 1991, jsme také měli možnost zhlédnout několik reklam a billboardů. Ani jsem se nenadála a dvě hodiny poslouchání byly za námi. Takhle by měly vypadat všechny přednášky.

Snad bych ještě doplnila, že jako nadšený zájemce o společenskou odpovědnost firem, se mi líbí, že poslání společnosti a její hodnoty navrhli sami zaměstnanci. Pan Bernard několikrát zdůraznil, že ve firmě je velice důležitá důvěra, bez níž to prostě nejde. Pobavil mě a zároveň zaujal výrok: „Chceme, aby naše značka byla všechno, jen ne v řadě,“ který mi připomíná heslo nevím už odkud: „Budu jakákoliv, jen ne obyčejná.“ Ne, že bych se s ním úplně ztotožňovala, nicméně se mi líbí. A myslím, že už jsem se pomalu smířila s tím, že obyčejná být neumím, i kdybych chtěla.

A co bych ještě chtěla vyzdvihnout? Co jsem si na přednášce uvědomila? Že bych měla dělat to, co mě zajímá a baví, do čeho dávám kus sebe, na čem mi záleží. Nadšení a zaujetí je to nejdůležitější.

sobota 5. května 2012

Co mi dělá radost?

  • Představa, že bych si mohla ilustrovat blog.
  • Vědomí, že budu mít obrázky na výstavě.
  • Když se někomu líbí můj obrázek.
  • Když se ráno sama už budím brzy.
  • Letní počasí v březnu.
  • Vypravit se do neznáma a přijít někam, kde to dobře znám, ale dlouho jsem tam nebyla.
  • Stříbrný náramek s přívěsky ve tvaru kytiček. 
  • Písnička, kterou jsi mi zpíval, a šťastné vzpomínky s ní spojené.
  • Nádherně hřející slunce za oknem už v 9 ráno.
  • Volný víkend přede mnou.
  • Podívat se na Čarodějky.
  • Sdílení – říct kolegyni o svých problémech a mít její důvěru a dozvědět se její.
  • Těšit se na víkendový výlet.
  • Mít lehkej batoh, takže mi nevadí držet ho v autobuse v ruce.
  • Říct někomu, že jdu do práce a uvědomit si, jak dobře a dospěle to zní. A jak jsem ráda, že mám práci.
  • Vědomí, že mi to sluší.
  • Svěží a lehce sychravý ranní vzduch.
  • Vymyslet si nový projekt a celý týden si psát, co mě zaujalo.
  • Příjemně prohodit pár slov s prodavačem.
  • Ranním vstáváním si prodloužit den.
  • Užívat si poloprázdného Brna, protože jsou všichni doma nebo ještě spí.
  • Nakoupit si hned po ránu a nemuset tak řešit večeři.
  • Vstát sama od sebe tak brzy, že se můžu podívat na Šťastný blog, navštívit náhodou potkané farmářské trhy a ještě přijít do práci dřív než jindy.
  • Objevit v novinách akci, kterou bych mohla potěšit přítele.
  • Psát si poznámky za chůze a kašlat na to, co tomu říkají ostatní.
  • Říznout se a zjistit, že to není nic vážnýho. 
  • Docela dobře povedené sushi a hned napoprvé. Snad jen trochu míň rýže a bude dokonalé ;-). 
  • Když se mnou chce jít přítel na suši a dvakrát mi nabízí, že bude platit on, protože u sebe nemám peníze. 
  • Opletená lavička nalezená na Šťastném blogu - quirella knitting
  • Když se mi podaří někomu zlepšit náladu, i když ho ještě moc dobře neznám. 
  • Když se kvůli mně někdo vrátí na raut, přestože už chtěl jet domů. 
  • Opalovat se v kuchyni přes otevřené okno. 
  • Jen tak dostat pohled od kamarádky z Prahy, protože si pamatuje, že mi to udělá radost.  
  • Když na mě někdo počká na oběd.
  • Návrat kamarádky ze zahraničí. 
  • Inspirace k příběhům.
  • Plánování věcí příštích.
  • Přemítání o tom, co všechno můžu vyřídit doma z postele.
  • Chvilka nerušené samoty...
  • Válet se v posteli a číst Harryho. 
  • Najít podobně "cáklý" lidi mezi těmi, kterých si vážím - např. Van Gogh si psal spoustu poznámek do různých zápisníků.
  • Začít číst 7. díl Harryho Pottera. 
  • Uvědomit si, že všechno nestojí a nepadá s jedním chlapem. 
  • Výlet po betlémech v Třešti
  • Průběžně si urovnat skříňku s oblečením.
  • Strávit večer s přáteli a hrát nějakou dobrou hru. 
  • Konečně dělat to, co jsem si naplánovala.
  • Zapálit si svíčku v solné lampičce. 
  • Udělat si chutný čaj a jen tak rozjímat při svíčkách. 
  • Udělat něco, co jsem už dlouho odkládala. 

pátek 4. května 2012

Kvašák

Pocházím z Vysočiny a tam jsem se s takto zpracovanými okurkami v dětství nesetkala, ale na jižní Moravě je to celkem běžná pochoutka. Poprvé mi je myslím ukázala teta. Příliš jsem jim nedůvěřovala pro jejich podivný zápach, ale jakmile jsem ochutnala, přirostly mi k srdci. Nicméně nejsem sama, kdo je neznal, takže pro ty, co nevědí o co jde:

Kvašák je lidová delikatesa. Jde o okurku, která prošla procesem mléčného kvašení a uchovává se v nálevu, který obsahuje vysoký podíl kyseliny mléčné. Údajně „pomáhá našemu trávícímu systému k rychlejší a lepší regeneraci. Byla a je to vyhledávaná letní pochoutka, kterou naší předkové měli rádi s krajícem chleba se sádlem a cibulí nebo česnekem. V této kombinaci zasytí i osvěží. Jinak je to vynikající příloha ke všem pečeným,grilovaným nebo i jinak tepelně zpracovaným masům a rybám. Dá se samozřejmě konzumovat i samotná jako chuťovka k vínu nebo pivu. Je to i vynikající pomocník ráno, když to zcela náhodou večer ve sklípku nebo hospůdce trochu přetáhnete a potřebujete rychle nastartovat do nového dne opět v plné formě a svěžesti. Kvašená okurka svými vlastnostmi vás nikdy nezklame.“ Na internetu ji nabízí kilo za 41 Kč. Moje zkušenost je ale taková, že jedna okurka mi za den bohatě stačí. Přece jen je trochu zvláštní a snadno se jimi dá přejíst.

Pro doplnění bych ještě ráda zmínila, že kvašák se také říká nádobě na kvašení zeleniny, tzv. pickles. Zatím jsem ještě nezkoušela vyrábět ani jedno, takže nemohu referovat.

Zdroje:
http://www.znojemskaokurka.cz/index.php?p=1

čtvrtek 3. května 2012

Putování po brněnských sekáčích

Od kamarádky jsem dostala soubor s články o sekáčích, tedy second handech či jak jinak by se tyto „ekologické“ obchody daly nazvat. Napadá mě hned několik důvodů, proč tento typ obchodů navštěvovat:
  1. jsou levné,
  2. je tam spousta věcí v různých velikostech, barvách, tvarech (bohužel i kvalitě),
  3. je to ekologické – věci se hned nevyhazují, ale „donosí“ jako za starých dob,
  4. všechno není jen trapně uniformní jako v současnosti ve značkových obchodech,
  5. občas tam objevíte opravdové kuriozity nebo poklady.
  6. Autorka článku dále cení originalitu (nic podobného široko daleko) a kvalitu (sepranost a pouštění barvy by se už projevilo).
A proč ne?
  • už to někdo nosil,
  • musí se tam hrabat,
  • kvalita nejistá,
  • je to pod vaši úroveň.
Co radí?
  • Nechodit do sekáče s konkrétním očekáváním. Není to totiž obchode, ve kterém seženete právě to, co hledáte. Buď se musíte omezit na přání typu – nějakou polodlouhou sukni, nebo raději jděte hledat jinam. „Vyražte s příjemných chvěním na hrudi, co dnes zajímavého objevíte.“
  • „Choďte do sekáčů pravidelně - tak si zajistíte, že téměř vždycky najdete něco nového, pěkného, co jsem vám ještě nestihla vyfouknout :)“
Další zajímavosti, které jsem se dočetla: „Ani olympijské zlato ve hledání jehly v kupce sena vás nezachrání, pokud si vybíráte špatnou kupku. Štěstí hraje nezanedbatelnou roli, ale stejně tak jsou místa, kde dobrý kousek nenajdete ani za přemrštěnou cenu - prostě tam nic pořádného není a nikdy nebylo.“
Autorka dělí sekáče na dvě skupiny:
  • Malé a domácky působící obchůdky, kde všechno vypadá hezky a upraveně.
  • Velké haly plné k sobě sražených stolů plných hromadou „hadrů“. Tento typ upřednostňuje, neboť je to podle ní větší zábava. „Tu a tam leží mezi regály kabelka s nefunkčním zapínáním nebo bota se žralokem, ke které by druhou do páru nenašel ani Indiana Jones.“
A teď moje skromné zkušenosti z toulání po Brně podle jmenovaných sekáčů i s vlastními nápady. První túru jsem absolvovala s kolegyní. Navštívily jsme asi tak tři sekáče a já si koupila minisukni, šaty a šátek. V jednom obchodě jsme dostaly ochutnat calvados. Ona si myslím nekoupila nic a nevypadala nijak zvlášť nadšeně, ale snad to pro ni alespoň bylo relaxační odpoledne.

Druhou túru jsem absolvovala s jinou kamarádkou. Za tři hodiny jsme stihly navštívit (velice v pohodě a beze spěchu) 6 second handů. Nejprve jsme se šly podívat na Tvrdého, ale tam žádný nebyl. Pak jsme šly po Veveří, na které nakonec byly jen tři. V prvním jsem si koupila tři trička po desetikoruně. Do druhého se přiřítil jakýsi podivný pán a loudil igelitový pytel, že se mu venku nějaký roztrhl. Třetí jsme objevily náhodou kousek bokem pod Naturkou, ale dle turistického hesla: „Vlezem všude, kam to jde, a kam to nejde, tam taky“ jsem se dovnitř také musely podívat. Nic jsme tam neulovily, ale to nevadí. Hlavní není množství, ale užít si den. Čtvrtý obchůdek, na který jsem při zpětné analýze nákupu zapomněla, neboť jsem ho původně v plánu neměla, byl v ulici Mezírka 1 a měl by být ve stylu vintage village. Nevím přesně, co si pod tímto termínem představit, tak jsem se tam rozhodně chtěla kouknout. Popravdě mi přišel celkem normální, i když tam byly moc krásné věci, například kašmírový roláček s krátkým rukávem, který ale příjemně hřál. Oblečení nebylo za hubičku, ale proti normálnímu obchodu parádně levné. Tady se mi podařilo ulovit šaty a jsem z nich doopravdy nadšená. Doufám, že mě to nepřejde, až je začnu nosit… ;-).

V pátém obchůdku už zavírali. Moje dobrá nálada se ještě víc zlepšila poté, co jsem se se značnou rezervou oblékla do džínových šatů, které si figurína sotva zapnula a paní mi při jejich sundávání popřála hodně štěstí a pak mi říkala, že nepředpokládala, že se najde nějaká (jak jen to řekla?) chcíplotina nebo zdechlina (prý bez urážky), která by se do nich vešla. No, to já se vešla, což o to, ale neslušely mi, tak jsem z nich zase vylezla a vrátila je figuríně. S kámoškou jsme tu zažily docela podivnou věc: oblečení z výlohy vám prodají jedině ráno v předem stanovený den. Konkrétně za 20 dní. Tomu se říká „vše pro zákazníka“! A abych byla přesná, tak teď mi nešlo o věci, které jsou ve výloze naaranžovány vlascem, jenž je svařený s jinými kusy oděvu a drží to tak nějak všecko pohromadě… myslím ten kousek látky, který ležel zmuchlaný (zřejmě umělecky uspořádaný) vedle jiných dvou, se kterými ani barevně neladil. No nevadí, třeba se vrátím. Po celou dobu nám bylo nápadně dáváno najevo, že se blíží zavírací hodina.

V posledním obchůdku nás paní kupodivu bez nejmenších obtíží vpustila dovnitř půl hodiny po zavíračce. V klidu nás nechala vyzkoušet, co nám padlo do oka, ale moc jsme nezdržovaly, a když jsme si nic nevybraly, odešly jsme bez dalšího zdržování.

Už se obě těšíme, až vyrazíme příště. Provizorně jsme se domluvily, že by se nám to mohlo hodit třeba za čtrnáct dní. A já už vím i kam...

Pár vtípků

Zamiloval se chlapec do dívky, přiznal jí své city a dívka mu hned položila dvě otázky:
"Máš dva Mercedesy?"
"Nemám," odpověděl chlapec
"Máš dvoupatrový dům?"
"Noo, ani ten nemám," smutně odpověděl.
"Tak se tedy nemáme dál o čem bavit," chladně odvětila.
Zlomený chlapec šel pro radu k otci. "Nevím, co ti mám říct synu. Když ji tolik miluješ, můžeš nakonec prodat Bentley i Lamborghini a koupit místo nich dva Mercedesy, ale abychom bourali dvě patra domu kvůli nějaké cuchtě, se mi zdá hloupé."

"Včera jsme se s manželkou strašně pohádali, ale nakonec jsem měl poslední slovo já."
"A cos jí řek'?"
"Tak si to teda kup..."


Poslyš, vole," praví opilec spolustolovníkovi, "ty nemáš problémy se svou manželkou, když se vracíš pozdě domů?"
"To ani né, já se s ní pokaždé vsadím, že přijdu včas - a ona má pak radost, že vyhrála."

Pokusy o krásu

Asi před týdnem jsem se pro vás rozhodla vyzkoušet dvě nové věcičky. Nebo spíš vám napsat o dvou nových věcičkách. Protože mě nebaví pořád si muset holit nohy, napadlo mě vyzkoušet voskové epilační pásky. Šla jsem do toho s tím, že to bude pokus. Uvidíme, co to udělá. Slyšela jsem, že moc nefungují. V DM jsem si koupila značku Balea. Dvacet pásků stálo devadesát korun, takže 4,5 Kč za jeden. To je celkem dobré. Lehce mě postrašila informace, že se mají strhávat prudce a ne se pomalým trháním snažit zabránit modřinám.
Návod byl napsán drobným písmem, ale v podstatě žádná věda: třením zahřát, odlepit od sebe, připlesknout na nohu ve směru růstu chloupků a odtrhnout proti směru růstu. Představovala jsem si to jako ve filmu Po čem ženy touží, a tak se ujišťovala, že rozhodně nesmím řvát. Popravdě to nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát a film opravdu nepřeháněl. Na použití dalších proužků to bude chtít doopravdy odvahu.
S neúčinností jsem si ale hlavu opravdu dělat nemusela. Krásně hladké, snad jen jediný chloupek zůstal. Ovšem všude malé červené tečky, které celkový dojem značně kazí. Modřina žádná, ale nepříjemný pocit ještě docela dlouho.
Brzy jsem to vzdala a zbytek se rozhodla zbaběle dořešit oholením. Možná příště budu mít víc síly… nebo masochistických sklonů.

5 důvodů vyzkoušet, proč si vyzkoušet voskové epilační pásky:
  • fakt fungují,
  • je to celkem rychlý,
  • pochopíte, co je opravdová bolest,
  • začnete mít rádi své holítko,
  • a to teprve zjistím, jak dlouho mi to vydrží.
A druhou věcí je taková čisticí hovadinka od Lóreal proti akné, kterému jsem právě vyhlásila válku a rozhodla se proti němu bojovat všemi dostupnými prostředky, když přírodní metody evidentně zatím nezabírají. Koupila jsem si hloubkově čisticí gel, který u sebe má jakýsi masážní kartáček, který by měl pomoci v lepším odstraňování špíny. No uvidíme, jaké to bude. První pocity jsou, že to je docela velká drsňárna, neboť to hodně vysušuje moji kůži.

středa 2. května 2012

Co mi dělá radost?

  • Nádherné, skoro až příšerně horké počasí. Protože vím, že takhle nebude pořád, a tak si to chci užít, dokud to jde.
  • Poctění důvěrou při vybírání nejhezčí fotky kamarádky.
  • Když o mně někdo naprosto nečekaně prohlásí, že jsem velice milá osoba.
  • Stejný „blázen“ jako já.
  • Jen tak nečekaně si udělat volný den a podniknout výlet v krásném teplém počasí. Na jeden den hodit starosti o budoucnost za hlavu a užívat si toho, co mám.
  • Najít něco zajímavého na mapě a pak to jít hledat. 
  • Najít to a zjistit, že už jsem to viděla kdysi dřív a připadalo mi to krásné.
  • Bláznivě se smát s milou osobou.
  • Nechat si udělat vizitky, které jsou skoro zdarma.

Vizitky zdarma

Už když jsme kdysi dávno brali ve škole vizitky, říkala jsem si, že by bylo super nějaké mít. Samozřejmě nějaké pěkné, profícké… Udělat si nějakou doma na počítači zvládnete velice snadno, ale tvrdý papír, barevný tisk… a co vlastně na takovou vizitku patří?

Pokud si to chcete trochu zjednodušit, můžete si najít na internetu různé výrobce vizitek. Ke mně se například nějak dostala nabídka od firmy Vista print. Sice od té doby, co od nich mám vizitky, dostávám docela často nechtěnou poštu, ale na druhou stranu mají často různé akce, a tak jsem si pořídila spoustu vizitek jenom za poštovné.

A pokud chcete poradit ohledně obsahu vizitek, pak především zvažte, komu chcete tyto vizitky dávat a jaké údaje mu chcete předat. Asi nutně nepotřebujete 500 vizitek s vaší osobní adresou, pokud nechcete, aby vám dotyční psali domů nebo vás navštěvovali.

Můžete rozlišit například 7 druhů vizitek: osobní, soukromou, obchodní (firemní), kombinovanou, oboustrannou, manželskou a diplomatickou. Zajímají nás v podstatě jen dvě: osobní versus firemní. S osobní vizitkou si můžete více pohrát, měla by prezentovat vás jako jednotlivce. Je vhodné zvolit design související s vašimi zájmy, povahou a podobně. Také se můžete více „vyblbnout“ při volbě barev a stylu, i při výběru písma. Neměli byste ovšem zapomenout, že vizitka by měla být snadno čitelná a neměla by působit kýčovitě. Měla by odpovídat vaší povaze a vašemu stylu vyjadřování. S tím souvisí i informace, které na ní o sobě uvedete. Je poněkud nesmyslné vytvořit vizitku se všemi kontaktními údaji o vás, kdybyste ji pak byli ochotni dát jen pěti svým nejlepším přátelům, kteří ji ovšem pochopitelně nepotřebují. Zvažte tedy, o které informace se chcete podělit a podle toho můžete na vizitku uvést:
  • jméno, příjmení, akademické a jiné tituly,
  • adresu,
  • telefon a mobil,
  • e-mail,
  • icq, skype,
  • webovou stránku…
S firemní vizitkou už byste si neměli tolik hrát. Ideální je, pokud má organizace vytvořený jednotný vizuální styl a vy si do předvyplněné šablony pouze vložíte svoje konkrétní údaje. Pokud to tak není, měla by být firemní vizitka více seriózní a méně barevná. Uvádí se pouze pracovní údaje, tzn.
  • jméno, příjmení, akademické a jiné tituly,
  • funkce a zařazení v organizaci,
  • název, sídlo, adresa, kontakty na organizaci a firemní logo,
  • telefon (do zaměstnání, případně mobilu),
  • fax, e-mail
  • webová adresa organizace.
V případě, že použijete jednu vizitku pro soukromé i pracovní účely, říká se jí kombinovaná. Vlevo se dávají soukromé informace a vpravo pracovní.