neděle 8. dubna 2018

O počasí a plánech

Když kolegyně nadšeně hovořily o dlouho vytouženém slunečném počasí na víkend, nějak opomněly říci, že v sobotu bude chvílemi dost nepříjemně foukat, takže nějaké válení a čtení na slunci nebude připadat v úvahu. A na motorku se mi v tom taky nebude chtít. A neděli slunce do víkendu nezahrnuje. 

A tak jsem si v sobotu umyla motorku – vypadá ještě líp než předtím – a k večeru se s pletením se vydala na krátkou procházku po okolí. Stejně to v Praze ještě vůbec neznám. Přes den jsem se válela v posteli s knihou a pletením a úplně zapomněla, že jsem chtěla psát blog. Možná to napravím v neděli. A v dalších dnech. Napadlo mě, že bych se v dubnu (jako takové minipředsevzetí) mohla pokusit psát každý den hodinku na blog. Uvidíme, jak mi to půjde. Témat mám dost, ale ne vždy přijde múza a člověku jde psaní od ruky. Občas víte, o čem chcete psát, ale nevíte jak. Slova vám váznou v hrdle a myšlenky jsou divné, spletité a napsaný text vám připadá nudný a nezáživný. Jako popis školní třídy, který jsme kdysi psali jako slohovku. Byla nuda to i psát, natož potom číst. 

středa 4. dubna 2018

Relativní hodnota času aneb Co s volným odpolednem?

Nevím, jestli to máte taky tak, ale já když dostanu něco navíc, přemýšlím, jak nejlépe to využít. Třeba středeční volné odpoledne. Jako by to byl úplně jiný čas, než třeba sobotní nebo nedělní. Jako by bylo potřeba někomu dokázat, že si ho zasloužím a že mám příště dostat volno znovu. Podobně to mám s dovolenýma. Jsem schopná celou sobotu jen tak proválet a prolenošit ničím. Neužít si čtení, úklid papírů nebo klubíků (říkám tomu úklid, ale ve skutečnosti myslím přehrabování v mých pokladech), ale prostě jenom něco dělat. Zato když se objeví volný čas nečekaně, nebo i lehce předvídatelně (jako státní svátek v pátek či pondělí na Velikonoce), jsem celá posedlá tento čas maximálně využít. Začnu si psát plán, rozpočítávat čas, abych se opravdu věnovala tomu, čemu chci, co je pro mě nejdůležitější z pohledu vnitřních potřeb. 

A taky, když se mi naskytlo volné středeční odpoledne, honem jsem přemýšlela, co že to chci vlastně dělat. Ano, nejprve vyřídit nějaký ten restík, ke kterému jsem se už dlouho odhodlávala. Odejít od svého operátora, protože máme nabídnuty lepší podmínky od zaměstnavatele. Příjemně mě překvapilo, že s tím nebyl žádný problém. Kolegové mi vyprávěli o jiné zkušenosti, a tak jsem se toho trochu obávala. Konflikty nemám ráda a hlavně jsem na ně za toho slunečného dne neměla náladu. Rozhodla jsem se, že prostě oznámím, že odcházím a nazdar. Mladík s podivně modrýma očima (byla jsem v pokušení zeptat se ho, jestli má barevné čočky) byl ale naprostý profesionál. Neustále mi říkal, že tomu rozumím a nijak mě nepřesvědčoval, nebo se nesnažil na mě tlačit, ať u nich zůstanu a podobně. 

Chvíli jsem pobyla v kavárně s přáteli a pak jsem se doma vyložila na balkóně a hodinku si četla Ransoma Riggse. Podivné povídky jsem vám zmiňovala už zde. Nyní jsem četla sladce dojemnou Kobylku o změkčilém klukovi s příliš velkým srdcem, který potřeboval, aby ho lidi bezpodmínečně milovali. Myslím, že to bylo dost poučné pro všechny mladé rodiče (i ty starší), kteří mají na své děti přehnané nároky.

Udělala jsem si výborný zelený korejský čaj Daejak od Oxalisu. Pochází ze třetí sklizně z čajové farmy Seogwang na ostrově Jeju. Dae znamená velký, což odráží velikost tmavě zelených, pravidelně svinutých lístků. Podle popisu je nálev průzračný, zelenožlutý, já bych ho spíš označila za zářivě žlutozelený až zlatý, opravdu má pěknou barvičku a krásnou vůni. Prý s dotekem květového medu. Každopádně na slunečné odpoledne byl jako dělaný.

A pak jsem vzala jehlice a pilně pokračovala v pletení svetříku, jehož jméno si stále nepamatuji. Hunger for Rampion Pullover. Možná je to tím, že i když jsem se už několikrát snažila o překlad, pořád mi to nedává smysl.

pondělí 2. dubna 2018

Ransom Riggs: Povídky podivných (*****)

Fascinující kniha. Pokud jste četli trilogii o podivných dětech (Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, Podivné město a Knihovna duší) musíte si přečíst i tyto neviditelným chlapcem Millardem Nullingsem sebrané Povídky podivných!

Celkem pochopitelně jsou věnovány „Almě LeFay Peregrinové, která mě naučila milovat příběhy.“ Kdoví, jestli se za tím jménem skrývá někdo skutečný? Třeba autorova matka či babička. 

Kniha je naprosto nádherná. A teď nemyslím obsahovou stránku, ale technické provedení. Nevím, jestli je takhle vymakaný i originál, ale tento překlad je skvostný. Zrovna nedávno jsem se rozohňovala, jak knihy může psát a vydávat kdekterý ťulpas, co nemá ani minimální znalosti typografie. Pak se na to nedá ani dívat, natož číst. Zato tahle kniha, to je labůžo. Předsádka má grafický vzor, vpředu je obsah povídek, povídky začínají vždy na liché straně, navíc hezky vyvedenou iniciálou, vpravo v záhlaví každé stránky je název povídky atd. Snad jedinou výtku bych měla k tomu, že v záhlaví levých (sudých) stránek je název knihy. I podprůměrně inteligentní člověk si pamatuje, jak se jmenuje kniha, kterou právě čte, případně si tuto informaci snadno oživí, a tudíž je toto opakování zbytečné. 

A co se týče obsahu – nemám slov. Ransom Riggs je prostě frajer. Že napsal fantastický poutavý román plný různých zvratů, to se dá ještě chápat, ale že zrovna tak dokáže vykouzlit fascinující povídky, aniž by se opakoval, či přestal být kreativní, maličko nahánět hrůzu a přitom hluboce zaujmout obrazotvornost čtenáře, to se dá stěží pochopit. Těším se na jeho další dílka. 

Kniha zahrnuje deset povídek: Báječní kanibalové, Princezna s rozeklaným jazykem, První ymbryna, O ženě, která se přátelila s duchy, (ostrovy) Cocobolo, Holubi od Svatého Pavla, O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy, Kobylka, O chlapci, který dokázal poručit moři, Legenda o Cuthbertovi. A doporučuji každou povídku číst samostatně, protože ty obrázky ve vaší fantazii stojí za to si vychutnat. A kromě krásy v každé povídce najdete i drobné poučení.

neděle 1. dubna 2018

Aprílový dárek

Když jsem ještě učila na vysoké škole, k mým oblíbeným tématům patřilo darování, především nevhodné dárky. Spíš než v byznyse tohle téma víc využijete v soukromí, o to důležitější mi připadalo.

Dnes to vidím trochu jinak. V byznysu jsou vhodné dárky důležitější snad víc než kdy dřív.  A zdaleka nejde jen o to, aby nebyly považovány za úplatky mezi obchodními partnery. Důležité jsou i dárky zákazníkům. Ačkoliv marketingové studie ukazují, že zákazníci si dárek raději vyberou sami, než když jim ho naservírujete bez možnosti výběru.

Ač mám ekonomické vzdělání a vím, že je to marketing a nic víc, přesto mi udělá radost, že si na mě v tom kterém podniku „vzpomněli“ a poslali mi poukázku na dárek k narozeninám. I když v dnešní době by mi to stačilo elektronicky a ne poštou. Globus dává 5 % slevu na celý nákup a Yves Rocher překvapení.

Jako správná zvědavá ženská jsem to pochopitelně musela mít, nebo alespoň vidět. 

Sedmi mililitrovou tubičkou si firma moc velkou reklamu neudělala, kór když jsem si zvykla na jejich hezké šperky (pravda, někomu se nemuseli trefit do vkusu) nebo taštičky na kosmetiku (i když za pár let bych jich měla už spousty). 

Přesto si myslím, že se trochu moc spoléhají na smysl pro humor u svých zákaznic, když jim K NAROZENINÁM darují omlazující krém na denní použití.